Novinkou do Vaší koupelny může být reproduktor, a ne ledajaký! Reproduktor Shower Power je napájený přímo proudem vody. Tím se řeší problém spojený s napájením sprchových reproduktorů, které musíte např. každé 5 sprchování nabíjet. Jak vlastně reproduktor funguje a co umí?
Reproduktor do sprchy od firmy Ampere připevníte na sprchovou hlavici (mělo by být možné připevnit ho na jakoukoliv hlavici) a tok vody poskytne veškerou potřebnou energii k napájení hydroelektrického generátoru, který nabíjí 2600mAh baterii Bluetooth reproduktoru. Reproduktor Shower Power funguje podobně jako vodní kolo v přehradě. Než proud ze sprchy dosáhne sprchové hlavice, otáčí vnitřním oběžným kolem, které je připojeno k mini-generátoru, který nabíjí baterii. V okamžiku, kdy začne proudit voda, začne reproduktor nabíjet.
Reproduktor Shower Power při maximální hlasitosti a tekoucí vodě nabídne více než 80 hodin přehrávání. Při poslouchání, v době kdy neteče voda se toto číslo zmenší na cca. 17 hodin při maximální hlasitosti. V případě, že budete Shower Power používat při tekoucí vodě, přibližně na poloviční výkon, neměli byste pocítit jakýkoliv problém s nabíjením baterie.
Máte-li po ruce 100 USD, může být Shower Power Váš.
Dofáci na třineckém gymnáziu již věnovali svému rozvoji více než 1000 hodin. Někteří z nich tento týden ukončí své tříměsíční aktivity ve sportu, rozvoji talentu nebo dobrovolnictví a přiblíží se tak ke splnění bronzového stupně Ceny vévody z Edinburghu.
Oslovili jsme ty, kteří v rámci dobrovolnictví věnují doučování svých spolužáků, kamarádů či sourozenců, a ptali jsme se, jaké to je být v roli učitele. Myslíte si, že z nich budou profesionální učitelé? Přečtěte si jejich zážitky a pocity po téměř třech měsících a dozvíte se to.
Já v roli učitele – příběh první
I když mě povolání učitele nikdy nelákalo, musím konstatovat, že doučování mých přátel je skutečně velmi přínosnou aktivitou, a to pro obě strany. Již delší dobu předtím, než jsem se rozhodl pro účast v The Duke of Edinburgh’s Award, jsem si všímal skutečnosti, že se mým vrstevníkům německý jazyk velmi líbí, ale že se jej bojí užívat.
Existuje mnoho faktorů, které odrazují mladé lidi od aktivního užívání němčiny. Tento ,,strach z němčiny‘‘ má na svědomí zejména velmi komplikovaná gramatika. Pro člověka, který je doslova zhýčkán lehkostí gramatiky anglické, je němčina se svými čtyřmi pády, mluvnickými rody a časováním sloves skutečně tvrdým oříškem. Dalším faktem je, že určitá německá slova jsou pro některé, díky své délce a specifické výslovnosti, téměř nevyslovitelná (viz die Übertragbarkeit apod.).
V ,,mých hodinách‘‘ jsem se snažil tento chorobný strach z německé konverzace úplně vyvrátit, dovolím si říci, že úspěšně. Se zájemci, kterých je pět, se scházím každou středu v prostředí Teams. Podmínkou účasti na lekcích němčiny je zapnutá kamera a mikrofon. Jedna lekce trvá cca 60 minut, v jejím průběhu spolu konverzujeme, prezentujeme vybraná témata, čteme a smějeme se, všechny tyto aktivity provádíme pochopitelně německy. Vedle našich společných lekcí spolužáci každý den poslouchají německou hudbu, dívají se na seriály v němčině a vypracovávají gramatické testy.
Tato aktivita je velmi přínosná také pro mě, na německý jazyk teď pohlížím z trochu jiného hlediska, začal jsem si totiž všímat mnoha podobností s češtinou. Vysvětlování různých gramatických jevů také vedlo k určitému zpevnění mých základních znalostí. Díky tomuto doučování jsem se také naučil lépe orientovat v prostředí Teams.
Na závěr musím říct, že díky zájmu a píli mých kamarádů jsem se na naše společné lekce vždy těšil. Mnohokrát jsme se díky špatné výslovnosti nebo překladu velmi pobavili. Věřím, že na některé skutečně vtipné okamžiky nikdy nezapomenu. Účast v DofE každému vřele doporučuji.
Jakub Kijonka
Já v roli učitele – příběh druhý
Celé to začalo, když si kamarádka po nástupu na střední školu začala stěžovat, že nezvládá angličtinu. O pár týdnů později jsem se rozhodla zapojit se do programu DofE a vymýšlela jsem, jakým aktivitám se budu věnovat. Když jsem jí říkala, jak si nevím rady s dobrovolnictvím, napadlo nás, že bych jí mohla doučovat a bylo by to přínosné pro nás obě.
Od začátku února jsme se aktivně začaly věnovat angličtině a máme za sebou již deset vyučovacích hodin, spoustu úkolů a hromadu nových slovíček.
Vzhledem k tomu, že jsem pouze o ročník výše než kamarádka, obávala jsem se, abych jí měla co předat. Časem jsem zjistila, že jde více o přípravu práce na hodiny než o mou úroveň angličtiny. Sice musím občas sama sáhnout po slovníku nebo překladači, ale v běžné konverzaci či vysvětlování gramatiky nemám problém.
Snažíme se pracovat na všech aspektech angličtiny. V hodinách se zaměřujeme zejména na vysvětlení gramatiky a konverzaci, za domácí úkol má potom slovní zásobu, poslech nebo čtení. Zaměřujeme se zejména na základy angličtiny.
Co se týká přípravy na hodiny, je občas těžké vymyslet něco zajímavého a zábavného, takže někdy strávím přípravou na hodinu více času než samotnou vyučovací hodinou. Naštěstí,
v dnešní době, je spousta materiálů a nápadů na internetu. Bohužel jsem člověk s velice malou trpělivostí, což se při práci učitele zrovna nehodí, občas mě rozčílí, když kamarádka nesplní zadaný úkol nebo si nepamatuje probranou látku.
Nebudu lhát, aktivita je to náročná a začínám chovat čím dál tím větší obdiv k učitelům. Nikdy jsem neuvažovala o zaměstnání učitele a po téhle zkušenosti tuto možnost vylučuji úplně. Na druhou stranu, kamarádka se zlepšuje a je vidět, že jí moje doučování pomáhá, proto budeme s hodinami pokračovat i po mém dokončení programu DofE.
Karolína Goralová
Já v roli učitele – příběh třetí
Tento rok je pro žáky proces přípravy na příjímací zkoušky výrazně odlišný, zejména protože jsme zavřeni v našich domovech kvůli jistému viru a většina zájemců o střední školu je odsouzena k samostudiu. Takže po rodinné konverzaci, kdy jsme se všichni shodli, že můj patnáctiletý bratr není dostatečně zodpovědný na to, aby se sám efektivně ke zkouškám připravil, jsem byla přesvědčená o své povinnosti mu pomoci. A také se mi to hodilo jako aktivita v oblasti dobrovolnictví do projektu DofE, kterého se teď již skoro čtvrt roku účastním.
Vzhledem k tomu, že jsem měla velkou spoustu materiálů z doby mých přijímacích zkoušek zachovanou, nebyla příprava na roli učitele tak časově náročná, než jaká by byla za normálních podmínek. Šlo jen o správnou organizaci a vytvoření studijního plánu. Vše se zdálo být až podezřele jednoduché. Teprve až když jsem s pozitivním duchem a vysokou nadějí započala svou první hodinu a ke konci zjistila stav vědomostí mého sourozence, tak mi došlo, jak dlouhou cestu máme ještě před sebou.
Ze začátku jsme bojovali s naprosto primitivními problémy a s bratrovým lhostejným přístupem, což jen dokazuje, jaký dopad má distanční výuka na studenty. Jeho stav mě dokázal vytočit sám o sobě, mít před sebou třicet žáku se stejnou morálkou jakou měl můj bratr, tak jsou na tom mé nervy výrazně hůř. Upřímně řečeno, nikdy jsem k učitelům necítila větší sympatie než v tento moment.
Ovšem nebylo to vždy takto chaotické. Postupem času jsme se naučili, jak spolu lépe spolupracovat a vybudovali jsme si účinný způsob provedení společných lekcí. Byly zde momenty, které mi ukázaly, že některým věcem není třeba přikládat tak těžkou váhu a také momenty, které mého bratra naučily naopak brát věci trochu vážněji. Náš vztah se rozhodně vylepšil během posledních měsíců a my jsme si vybudovali pouto vzájemného respektu, tak jak by to mezi učitelem a žákem ostatně mělo být.
Znaky bratrova zlepšení přes čas celému procesu také napomáhaly a já jsem na nás oba velmi pyšná. Za celou tuto zkušenost budu vděčná, i kdyby se stalo, že se bráchovi přijímací zkoušky z jakéhokoliv důvodu nepovedou. Ukázalo mi to studium z jiné perspektivy, než je ta má a v průběhu jsem přišla k většímu porozumění učitelských povinností. Rozhodně budu tyto informace vnímat při výběru budoucí profese.
Tereza Cieslarová
Na zkoušku učitelkou – příběh čtvrtý
Jako malá jsem chtěla být učitelkou. Tento sen mi vydržel snad do 6. třídy, kde jsem si uvědomila, že pro tuto profesi bude třeba hodně pevných nervů a energie. Na střední škole jsem se začala zajímat o jiné obory a na svůj dávný sen jsem téměř zapomněla.
To se ale vše změnilo na jaře minulého roku, kdy mi byla nabídnuta práce v doučování angličtiny. Tuto šanci jsem s nadšením využila a začala jsem dvakrát týdně doučovat skupinku dětí prvního stupně. Nervozita mě překvapivě během hodin nenavštívila, ale stihla jsem se setkat s jinými, každodenními problémy pedagogů. Zjistila jsem, že v každé třídě bude alespoň jedno dítě, které nebude dávat pozor, dodržovat morálku a v hodinách bude rušit, některé dny budou děti unavené a nebudou spolupracovat, jindy zase nesplní domácí úkoly a někdy zase jednoduše nebudou ani milé – přes to všechno se ale ve své roli musíte vzchopit a odučit danou hodinu. Jindy bude ale Vaše práce čistá radost, s usměvavými dětmi a produktivní hodinou.
Tato brigáda mi dala spoustu zkušeností a všimla jsem si, že v září jsem své chování v hodinách sama změnila, protože jsem si již uvědomila, jak nepříjemné je stát v roli učitele v čele dané třídy.
Mé kamarádce jsem s angličtinou již nějakou dobu pomáhala. Vždy jsem s ní probírala její úkoly, vysvětlovala jí látku, kterou zrovna probírala ve škole nebo jí pomáhala s psaním esejí. Když došlo na výběr dobrovolnické aktivity a já si uvědomila, že kvůli momentální situaci nebudu mít možnost vypomáhat, kde jsem zamýšlela, zeptala jsem se jí, jestli by nechtěla využít tuto chvíli a soustředit se na svou angličtinu ještě o něco více.
Bohužel nám covidová situace moc nepřála a neměly jsme možnost se osobně sejít, ale snažily jsme se pracovat co nejvíce online.
Věřím, že v jiné době bychom odvedly více práce a udělaly větší posun, jsem ale pyšná na nás obě, že jsme zvládly i tak probrat vše potřebné a navzájem si vypomoci v dnešní nelehké době.
Poevropském kole překladatelské soutěže Juvenes Translatores už vyhlášením výsledků skončilo i kolo české. Jako nejlepší vyhodnotila odborná porota překlad Amélie Valentiny Wetterové z Akademického gymnázia Štěpánská v Praze.
Do národního kola soutěže se i přes zásadní omezení provozu škol v důsledku protiepidemických opatření zapojilo 29 středních škol z celé České republiky, mezi nimi i naše gymnázium a 38 studentů, kteří si vyzkoušeli práci překladatelů. Soutěž proběhla koncem loňského roku online formou a dva nejlepší překlady z každé školy pak postoupily do kola národního.
Nejčastěji volili soutěžící překlad z angličtiny do češtiny, ale překládalo se i z francouzštiny, němčiny, polštiny a španělštiny.
Zaslané překlady hodnotila odborná porota složená z překladatelů Generálního ředitelství pro překlady Evropské komise a přednášejících na Ústavu translatologie Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze.
Celkem porota ocenila 20 soutěžících, kteří od Zastoupení Evropské komise obdrží hodnotné ceny.
Čestné uznání za svůj překlad získal Marek Skibiński, který se umístil v první dvacítce této prestižní překladatelské soutěže.
Žáci 4.A jsou v tomto školním roce aktivní v projektu Erasmus+ Sekrety nauky. I když některé cíle nejsou vzhledem k současné pandemické situaci splnitelné, zvládli už velké množství práce a poprali se s mnoha nelehkými úkoly, mezi které patří vytváření loga projektu,točení videa představujícího naši školu, četba anglické knihy v originále nebo nastudování těžkého učiva středoškolské matematiky. V první fázi projektu měli přečíst knihu v anglickém originálevybranou polskými koordinátory projektu, nastudovat v rámci matematiky kombinatoriku a pravděpodobnost a na základě příběhu přečtené knihy a probraného učiva vytvořit v mezinárodním týmu (jehož členové jsoureprezentanti všech zemí tohoto projektu) únikovou hru. Museli se samozřejmě seznámit s IT nástroji a aplikacemi, které můžou při tvorbě tzv. escape game využít. Docela výzva, co říkáte? Ve středu 21. dubna únikové hry svých spolužáků oficiálně testovali nejen naši žáci, ale i účastníci projektu z Polska, Chorvatska, Estonska a Finska. Podařilo se jim uniknout, nebo bloudí bludištěm únikové hry doteď? Sami žáci o výtvorechsvých spolužáků říkají, že „úkoly byly hezky zpracované, jak po grafické stránce, tak po obsahové„(Terka), označují je za zdařilou práci,„za kterou by se nemusel stydět ani profesionál“ (Filip). Některé úkoly jim sice daly zabrat, někdy museli tipovat a doufat ve spásný náhodný únik, ale nikdo se naštěstí v labyrintech escapegames neztratil. Nakonec jim testování, jak říká Honza, „krásně zpříjemniloden.„Mohly by únikové hry být vhodnou výukovou metodou? Podle Filipa jsou „skvělým způsobem, jak se naučit spoustu věcí, a přitom se bavit.„
Měsíc se s měsícem sešel a máme tady definitivní výsledky Olympijského krokoboje. Některé třídy byly již určitě napjaté, jak to všechno dopadlo, a každým dnem kontrolovaly všechny sociální sítě a ptaly se učitelů, jaké jsou tedy výsledky….
A tak jim dnes konečně rádi splníme přání. Všechny třídy opět přidaly kroky, všichni učitelé byli motivováni k nejlepšímu výkonu. Třída 1.E zrychlila tempo a odhodlala se stíhat 1.A. Špičkování bylo slyšet na každém kroku, vzájemné hecování třídních také.
Tak jak to tedy dopadlo?
Nejdříve se podíváme na nejlepší výkony jednotlivců z celé školy.
Nejlepší krokoborci Olympijského krokoboje dívky:
místo: ADÉLA KAJFOSZOVÁ z 5.A, která nachodila celkem 619 342 kroků.
místo: ELIŠKA SPRATKOVÁ z 1.E, která nachodila celkem 604 239 kroků.
místo: RÚT BORSKÁ z 1.A, která nachodila celkem 599 125 kroků.
Nejlepší krokoborci Olympijského krokoboje chlapci:
místo: MATYÁŠ JAROSLAV ŠINGEL z 1.A, který nachodil celkem 562 541 kroků.
místo: MIROSLAV CHYTKA z 2.A, který nachodil celkem 521 223 kroků.
místo: VOJTĚCH ZIELINA z 3.A, který nachodil celkem 513 521 kroků.
A protože si vážíme i toho, že se zapojili učitelé a přidali nemalý počet kroků pro své třídy, přidáváme i nejlepšího Krokoborce učitele Olympijského krokoboje 2021. Tím se stává třídní učitelka 1.A Mgr. PETRA BRUKOVÁ, která nachodila úctyhodných 596 601 kroků, čímž předčila i všechny kluky….
A jak dopadla soutěž tříd?
VÍTĚZNOU TŘÍDOU SE STÁVÁ A …………
1. místo získává…….
Třída 1.A s počtem kroků 10 435 357
2. místo obsadila a na paty 1.A šlapala………….
Třída 1.E s počtem kroků 10 219 069
3. místo si vyšlapala………
Třída 3.A s počtem kroků 8 667 495
Děkujeme všem třídám a učitelům za krásnou a napínavou soutěž. Také za podporu a povzbuzování. Moc doufáme, že si udržíte aktivitu a budete se jakkoliv hýbat i mimo tuto soutěž. To bylo totiž cílem nás, tělocvikářů……
Poděkování patří organizátorce soutěže Mgr. Ivaně Krčkové.
V letošním roce oslaví naše hutnické město 90. výročí povýšení obce Třinec na město. Pandemie zatím brání výraznějšímu připomenutí tohoto výročí různými vzpomínkovými akcemi.
Magistrát statutárního města v těchto dnech rozbíhá projekt FajnyTrinec.cz, který nabízí svým občanům nahlédnutí do rozvojových vizí města. Projekty jsou rozděleny do několika kategorií a přepokládá se zapojení široké veřejnosti. Cíl je prostý – vedení města a magistrát mají zájem na tom, aby se občané spolupodíleli na jeho rozvoji, aby se tak v našem městě dobře žilo a aby se mladí lidé po vystudování vraceli do našeho krásného města pod Beskydami.
Filip Michejda, student 4. A, dokázal, že výborně ovládá český jazyk. V okresním kole Olympiády v českém jazyce v I. kategorii obsadil 1. místo a postoupil do krajského kola. Ani zde nezaváhal, obhájil prvenství a postupuje do ústředního kola.
Naši studenti mají zájem o historii. Potvrzují to úspěchy, kterých dosáhli v Dějepisné olympiádě. Filip Michejda ze 4. A soutěžil v I. kategorii a získal v okresním kole 2.místo. Úspěšný byl také v krajském kole, tady získal 3. místo.
Také Veronika Sarah Wapieniková z 2. D prokázala své znalosti v II. kategorii. V okresním kole získala 3. místo, v krajském kole pak vybojovala 2. místo a postupuje do ústředního kola Dějepisné olympiády.
V pátek 16.4. proběhlo krajské kolo Chemické olympiády, kterého se účastnilo přes 40 studentů. Mezi nimi byli i naši borci z 6.A: Ruda Kubik a Petr Martynek. Oba se stali úspěšnými řešiteli a svými výkony opět udělali skvělou reklamu našemu gymnáziu.
Petr obsadil krásné 14.místo a Ruda se zaslouženě raduje z bronzové medaile!!!
K tomuto úspěchu srdečně oběma gratulujeme a děkujeme za vzornou reprezentaci školy.
Dne 18. 3. 2021 proběhlo okresní kolo Fyzikální olympiády v kategorii F. Velkého úspěchu dosáhl Vojtěch Zielina ze třídy 3. A, který se umístil na 3. místě.
V letošním školním roce se konal již 15. ročník mezinárodní soutěže FYKOSí Fyziklání. Tentokrát se soutěž nekonala v Praze, ale online. Z naší školy se této soutěže zúčastnily čtyři týmy a všechny se umístily v první čtvrtině výsledkové listiny.
Kategorie A se zúčastnil tým „Padající jablka“ ve složení – Vojtěch Spratek, Adam Gabrys, Karolína Czepczorová,
Ondřej Hložek a Dominik Horňák
Kategorie B: „Gemusesalat“ – Lukáš Tomoszek, Anna Kantorová, Marek Bialožyt, Samuel Swienczyk, Jiří Marosz
Kategorie C: „Osmičky“ – Rudolf Kubík, Petr Martynek, Michaela Holotňáková, Vojtěch Přeček, Vladimír Šnajdr
„Šoltézteam“ – Jakub Petrov, Marek Serafin, David Pastor, Rostislav Sliž, Jana Stryczková
I přes současnou nepříznivou situaci se 55. ročník Biologické olympiády koná. V minulých dnech proběhlo školní kolo ve všech kategoriích. Samozřejmě pouze distančním způsobem, pomocí velmi pěkně zpracovaných úkolů formou testu Forms. Témata zůstala stejná jako v loňském roce, pro nižší ročníky Těžký život ve vodě, pro vyšší ročníky Nepřátel se nelekejte, na množství nehleďte!
Vítězi školního kola jsou:
Kategorie D
Miroslav Chytka
2. A
Kategorie C
Tereza Kidoňová
4. A
Kategorie B
Rudolf Kubik
6. A
Kategorie A
Juliana Turoňová
Kateřina Balcarová
6. C
6. C
Všichni vítězové postupují do krajského kola, do kterého jim přejeme hodně štěstí.
Mobilní operátoři se v poslední době předhánějí, kdo nabídne lepší pokrytí 5G signálem. Právě zájem Čechů o rychlá mobilní data žene do záhuby zastaralý standard 3G, který však stále ještě někteří tuzemští uživatelé využívají. Letos ale mobilní sítě třetí generace odejdou postupně do důchodu.
Vysílače se zastaralou 3G (UMTS) technologií začnou v letošním roce nahrazovat modernější 5G sítě. Rychlost internetu v mobilu se rapidně zvýší. Operátorům umožní technologická inovace poskytnout kvalitnější služby zákazníkům a významně zvýšit datové rychlosti a objem přenášených dat. Operátoři musí postupně 3G vysílače vypínat, aby mohli rozšířit právě modernější standardy 4G a 5G. Jen pro porovnání, v mobilních sítích třetí generace dosahuje internet rychlosti 10 Mbps, v případě 5G je to až 1000 Mbps.
Většina uživatelů si této technologické změny ani nevšimne. Moderní telefony totiž dovedou automaticky přelaďovat mezi jednotlivými pásmy, takže když operátor místo 3G zapne v dané lokalitě 4G či 5G vysílač, jednoduše budou využívat modernější standard.
Majitelé několik let starých smartphonů to ale tak jednoduché už mít nebudou. Zpravidla jde o přístroje vydané před rokem 2013. „Případné komplikace a snížení datových rychlostí mohou nastat pouze u připojení starších telefonů k internetu prostřednictvím mobilní sítě. Vesměs se ale jedná o modely telefonů starší více než 8 let, kterých je mezi občany ČR jen velmi málo,“ prohlásil ředitel Asociace provozovatelů mobilních sítí (APMS) Jiří Grund. Kdo chce telefonovat nebo psát SMS, starší telefon si měnit nemusí, využije celoplošnou síť 2G, ta zůstává. V souvislosti se změnou nicméně lidé přijdou o 3G internet v mobilu.
Lidé si mohou snadno ověřit, zda jejich SIM karta či zařízení podporu 4G nabízí, stačí kontaktovat svého operátora.
Březen za kamna vlezem. Kdo by tuto pranostiku neznal. I účastníci soutěže Meteorologie a pranostiky tentokrát zůstali doma. S končící zimou a probouzejícím se jarem se probouzela také vegetace a živočichové, mimo jiné i netopýři. Věděli jste, že žijí na Zemi už 60 miliónů let nebo že slyší i zvuky, které člověk nezachytí. O zvuky v tomto soutěžním kole šlo. Testovali jsme pomocí aplikace, jak na tom jsou se sluchem soutěžící, jejich sourozenci, rodiče a prarodiče. Také jsme vyráběli thaumatropy. To jsou pohyblivé obrázky. I vy můžete pro své mladší sourozence nějaký vyrobit. Návodů najdete na Internetu spoustu. My jsme zkusili létajícího netopýra a také mnoho dalších.
Další týden jsme se zamysleli nad pranostikou Na svatého Řehoře šelma sedlák, který neoře. Přemýšleli jste nad spojením šelma sedlák? Soutěžící už ví, že je to označení pro líného sedláka. K úkolům na další týden přišla inspirace procházkami po beskydských kopcích. I vy jste si určitě všimli, jak se všude kácí a kopce až na pařezy zůstávají holé. A tak vzniklo další kolo soutěže věnované stromům. Soutěžící hledali co největší pařez a počítali letokruhy. Podle nich poznáme, jak dlouho strom rostl. Až půjdete kolem nějakého i vy, všimněte si, jak jsou zajímavé. Stromy nerostou po celý rok, ale pouze v době, kdy mají dost vlhka a tepla. Jarní vrstva je světlejší, protože je více vody, v létě naopak tmavší. Střídání těchto období vytváří typickou kresbu, tedy letokruhy. Každý letokruh odpovídá jednomu vegetačnímu období. Na Šumavě najdeme stromy, které mají 300 letokruhů. V Beskydech soutěžící objevili stromy staré více než 130 let a jejich pařezy dosahovaly v obvodu 2,5m. Také se naučili jak vypočítat výšku stromu bez kácení.
Svatý Josef s tváří milou končí zimu plnou. Přicházelo astronomické jaro a ten den se otevíraly studánky. Prameny a studánky provázejí lidstvo od nepaměti. Nalézt ve správné chvíli v přírodě pramínek čisté vody je úžasný pocit, který vyzkoušeli už dávní poutníci, lovci i zemědělci. U každého obydlí býval pramen, lidé pracující v parném létě na polích využívali vodu z lesních studánek. Studánky sloužily i poutníkům. Postupně s rozvojem měst a obcí začaly vznikat veřejné vodovody se zaručenou pravidelně kontrolovanou kvalitou vody. Lidé si zvykli kupovat balenou pitnou vodu. Spotřeba vody je něco přes 100 litrů na osobu a den. Asi málokdo si už dovede představit, že by všechnu vodu domů odněkud nosil!
Soutěžící řešili logickou úlohu, pod kterým stromem v lese je zázračný pramen, a vypravili se objevovat studánky ve svém okolí. A našli jich opravdu hodně, jak jste se mohli přesvědčit na IG třineckého gymnázia. Pokud i vy chcete nějakou objevit, podívejte se na www.estudanky.eu.
Jak prší v březnu, tak také v červnu. Tak zněla předvelikonoční pranostika. A protože se velikonoce blížily, soutěžní kolo bylo o jednom ze symbolů Velikonoc – vajíčkách. Soutěžící si vyzkoušeli, zda vajíčko dokáže rotovat ve vertikální poloze (a že dokáže se můžete brzy přesvědčit ve videu na školním IG), vyrobili si z uvařeného vajíčka „hopík“ a snažili se přijít na to, jak postavit vejce na špičku. Dostali i návod na upletení klasického karabáče a barvení kraslic v cibulových slupkách. Na kraslice podle starodávného receptu nedošlo, ale karabáče vyrobili nejen kluci, ale i děvčata. Však máme 21.století.
A už je duben a s ním pranostika Déšť svatého Teodora značí mnoho vody v máji. Příroda se pomalu loučí se zimou a všechno se začíná probouzet. I když teploty jsou venku ještě nízké, sluníčko už začíná rozehřívat ztuhlou zem. Vše začíná růst a kvést. I zahrádkáři se chystají a zasévají semínka různých druhů zeleniny. A pak už jen musí zalévat a čekat. Soutěžící počítají, jak správně rozdělit vodu do konví a také si dělají foto herbář jarních kytek. Uvidíme, kolik jich objeví.
Naše soutěž se přehoupla přes polovinu a je neuvěřitelné, že už 13 týdnů dokáží někteří naši studenti udělat něco navíc, co nemusí. Jejich výsledky mě vždy mile překvapí a mnohdy mě inspirují. A to je ta největší odměna pro učitele.
Vypracované úkoly od Mirka Chytky. Samozřejmě není sám, kdo posílá správné výsledky s výborným grafickým zpracováním.
