Dofačky ze 7.A spolu z Tomášem Pindurem ze 4.D připravili dětem z mateřské školky Nerudova pořádné překvapení, když se u nich objevili v rolích Mikuláše, andělů a čertů. Když začal Mikuláš na jednotlivých odděleních kárat zlobivé děti, došlo i na slzičky a mnoho slibů, jak se polepší. Aby taky ne, když na to dohlédli čerti. Ti hodní se naopak usmívali, když je Mikuláš pochválil. Když se probralo vše, co měl Mikuláš ve své kouzelné knize sepsáno, děti předvedly písničky i básničky, které se naučily. A že jich nebylo málo. Za odměnu jim jeden z andělů zahrál na klavír a společně si zazpívali malí i ti velcí vánoční koledu. My jsme rádi, že jsme mohli udělat dětem pravou mikulášskou nadílku, jak se patří.
Za MC DofE jsem jako koordinátorka ráda, že projekt Malí a velcí pokračuje a sociální fond DofE ho ocenil jako mimořádně přínosný. Díky tomu jsme na činnost DofE a podporu spolupráce s mateřskou školkou získali nejvyšší možnou částku 25 000,- Kč.
Že jsme si Mikulášskou nadílku všichni užili, se můžete přesvědčit ve fotogalerii.
Brzy ráno, dvacátého devátého září přijíždíme Flix busem na ostravské nádraží. Z vozidla vystupujeme různě pomačkání, opatrně scházíme schody a za námi se line pach zatuchlého oblečení. Možná to zní jako scéna z béčkového hororu, ale všichni zůstáváme přesvědčeni, že to vše byla jen cena, kterou jsme zaplatili za nezapomenutelné zážitky uplynulé Expedice Slovinsko.
Vzpomínáme na úterý 24. září, kdy jsme plní energie vyrazili z teplých domovů za dobrodružstvím. Prostřídali jsme hned dva autobusy společnosti Flix a následující den dorazili do Tolminu, kde značíme oficiální zahájení expedice. V příjemném kempu jsme postavili stany, vyrazili ještě na menší výšlap podívat se na zříceninu Kozlov rob. Druhý den ráno jsme se s hrůzou probudili mezi loužičkami vody uvnitř stanu a při následovnému sušení bot nad kahanem jsme po dlouhém přemítání dospěli k rozhodnutí přesunout se kvůli nastupujícím povodním do hostelu.
A tak jsme se obalili do pláštěnek a vyrazili do Kobaridu. Cestu jsme si zpříjemnili kávičku u řeky Soči a v Kobaridu se potom ubytovali v místním hostelu, kde jsme kromě jedné návštěvnice byli sami. Následující den ráno jsme navštívili místní kostnici, muzeum první světové války a pokusili jsme se navštívit i vodopády, tam jsme se však kvůli přívalům vody nedostali. Poslední den už se však ve znamení vodopádů nesl a navštívili jsme jedny krásné blízko hostelu uprostřed lesa. Po celou dobu expedice jsme si užívali také gurmánsky a vařili o sto šest. Až na pár spálených tkaniček v důsledku sušení bot jsme z výletu vyvázli beze škody.
Děkujeme panu učiteli Foffovi a panu učiteli Klusovi, že nám tvořili oporu a vytvořili skvělou společnost. A také děkujeme Terezce Kidoňové, která se bohužel expedice ze zdravotních důvodu nemohla zúčastnit, za obrovskou pomoc při přípravách a těšíme se na další expedici, kterou už si užijeme v plné sestavě!
Dne 21. 11. 2024 se i na naší škole konala mezinárodní soutěž Best in English, které se letos zúčastnilo více než 24 500 studentů ze 710 škol 34 států, z toho 42 našich studentů. Letošní nižší účast byla ovlivněná nepřítomností mnoha studentů předmaturitních a maturitních tříd, kteří odjeli do Brna na veletrh VŠ Gaudeamus.
Soutěž se stala ambiciózním projektem, který umožňuje žákům srovnání svých schopností zvládat anglický jazyk v žebříčku konkurence, a to z různých úhlů pohledu i v mezinárodním měřítku. Online test je profesionálně připraven a dosáhnout maximálního počtu bodů je téměř nemožné. Naším zatím největším úspěchem v žebříčku ČR je 11. místo Tomáše Cieslara v roce 2015 a 19. místo Jakuba Danyśe v roce 2019.
Letošní maximální počet bodů je 125. A co naši studenti?
POINTS
TIME
1.
Amálie Staňková
119,0
40m34s
8.A
2.
Václav Přeček
115,0
45m06s
6.A
3.
Viktorie Czudková
112,5
45 m., 59 s.
6.A
4.
Jana Sikorová
109,5
45m30s
6.A
5.
Ludmila Kisialová
108,0
43m55s
7.A
6.
Veronika Pyszková
107,0
48m02s
3.B
7.
Alice Burdová
106,5
50m31s
6.A
8.
Veronika Havlová
105,0
44 min., 8 s.
4.D
9.
Radka Štangová
103,0
48 min., 4 s.
4.D
10.
Barbora Demelová
101,5
58m42s
7.A
Všem gratulujeme ke krásným výsledkům, zvláště Amálii, která obsadila 1. místo již potřetí (2021, 2022 a 2024).
Ostatním děkujeme za odvahu se soutěže zúčastnit a Mgr. Raškové a Mgr. Kalincovi za organizaci a vyhodnocení školního kola.
V letošním roce se další žáci zúčastnili již tradiční týmové Halloweenské vědomostní soutěže. Tato soutěž je zaměřena na faktografickou znalost tohoto svátku a také na specifickou slovní zásobu spojenou s tímto původně keltským pohanským svátkem. V týmech dokreslovali podle popisu strašidelný dům, hledali slova podle rýmů, potrápili se s křížovkou nebo doplňovali vhodná slova do textu.
Letošní výsledky byly těsné.
winners
1. místo – Viktorie Zbončáková, Sofie Sniegonová – 65 bodů 2. – 3. místo – Stella Martynková, Anna Pořízková, Markéta Szlauerová – 62 bodů 2. – 3. místo – Radim Kohut, Petr Szymanik, Max Uhlíř – 62 bodů
Gratulujeme! A děkujeme Mgr. Kohutové za vyhodnocení soutěže.
Myslíte si, že byste nedokázali napsat báseň? Za 45 minut? Formou „composite poem“ určitě. Tuto metodu si úspěšně vyzkoušeli žáci 2. A.
Composite poem je skládaná báseň. Žáci mají k dispozici jednotlivé verše na dané téma, které mohou libovolně kombinovat, přetvářet, doplňovat nebo vymýšlet vlastní. Pak stačí přidat ilustraci a porota může posuzovat, jak se mladým „básníkům“ dařilo. Hodnotí se originalita, námět a zpracování. Ani letos neměla porota ve složení Mgr. Rašková a Mgr. Bruková jednoduchou práci.
winners
A jaké jsou básně letos? Originální, vtipné, strašidelné, rýmované, doplněné ilustracemi…. Můžete si je přečíst na nástěnce v přízemí vedle jazykové učebny 73.
Žáci 1.A měli možnost dozvědět se o tradičním svátku anglicky mluvících zemí mnoho zajímavých faktů, ochutnat typický halloweenský koláč Bramback upečený podle tradičního irského receptu se zapečeným prstýnkem, mincí, fazolkou, zlomeným párátkem a kouskem hadříku. A tak už víme, kdo se v 1.A příští rok zamiluje, zbohatne, bude mít bohatou úrodu nebo naopak podlomené zdraví či zchudne.
Vyzkoušeli si i populární hru Bobbing for apples.
Naučili se spoustu nových slovíček a přečetli si článek, jak se slaví Halloween v Anglii, a také si zahráli speciální halloweenské pexeso.
Někteří i sami upekli halloweenské dobroty, hrůzostrašné „pavouky“ nebo „mumie“, jiní pro ostatní donesli i zdravou svačinku – okurkové a mrkvové „duchy“. Tuto neobvyklou hodinu angličtiny jsme si užili v kostýmech a někteří svými převleky dokázali překvapit nejen spolužáky, ale i učitele. Nás učitele angličtiny potěšili originální výzdobou třídy.
Děkujeme všem, kteří k dobré náladě přispěli a užili si hodinu, kterou odborně můžeme nazvat zážitkovou pedagogikou. Neboť nejlépe si pamatujeme to, co sami prožijeme.
První ročníky čtyřletého studia dostaly příležitost ověřit si své faktografické znalosti o Halloweenu v hodině anglického jazyka. Stejně jako žáci nižší kategorie v 3.A, i oni pracovali v tříčlenných týmech a snažili se najít správné rýmy, doplnit texty a hlavně vyluštit křížovku. A protože jsou starší, úkoly byly náročnější a vyžadovaly nejen znalost specifických slovíček jako crow, gory či fangs, ale také gramatiky.
A jak to dopadlo? Kdo získal nejvíce bodů? Rekord školy 93 bodů sice překonán nebyl, ale i tak byly výsledky vítězných týmů obdivuhodné.
winners
1. místo – Štěpán Levinský, Daniela Hojdyszová, Alžběta Krosová 2. místo – Ema Lipusová, Kristián Bojko, Stella Kiedroń
3. místo – Anežka Cuberová, Veronika Malá, Ema Brádlerová
Gratulujeme! A děkujeme porotě Mgr. Lisztwanové a Mgr. Brukové za vyhodnocení soutěže.
Včera ČT na Déčku odvysílala první natáčení soutěže Bludiště s týmem Gorolů. Pokud vás na vlastní oči zajímá, jaké bylo natáčení a jak to dopadlo, podívejte se sami. Ještě jednou děkuji Matymu, Katce, Janči a Raulovi za to, že vytvořili skvělý tým a celá třída si mohla užít natáčení.
V letošním školním roce jsme se rozhodli v rámci dobrovolnické činnosti pomoct zorganizovat několik akcí ve spolupráci s mateřskou školkou na ulici Nerudova sousedící s gymnáziem. Školku navštěvuje asi 100 dětí a ne všechny mají to štěstí, že se narodily do ideálního rodinného zázemí. Ve školce proto nemají kroužky, divadelní představení a podobné placené aktivity. Ale naši dobrovolníci z DofE i z řad dalších studentů se snaží tuto situaci napravit. Děti mají radost a my také – z dobrého skutku, poznání, že je i jiný svět než ten náš ve škole či doma.
U příležitosti Mezinárodního dne stromů zorganizovaly paní učitelky MŠ Bramboriádu – akci pro děti a rodiče v odpoledních hodinách. My jsme pomohli na jednotlivých stanovištích, kde se děti seznamovaly se sklizní brambor (například je musely převážet v kolečkách, vykopávat či trefit bramborou plechovkovou pyramidu) a také si vyzkoušely pokrm vesnických dětí v době sklizně – pečené brambory se solí. Navíc si mohly vyrobit vlastního „Bramboráčka“ nebo si vyzkoušet bramborová razítka a být na chvilku výtvarníkem.
Moc děkuji všem dobrovolníkům, kteří vyměnili volné odpoledne za odpoledne ve školce. Některým se tam zalíbilo natolik, že by tam nejraději zůstali. A prý ideální by byly výměnné pobyty… 🙂
V úterý 24. 9. 2024 se šest statečných z 5.A odhodlalo vyrazit na čtyřdenní expedici za krásami Slovenského ráje. Do cílové destinace jsme dorazili kolem oběda tak, že naše první aktivita byla jasná, vařili jsme první teplé jídlo. Pak už jsme s plným žaludkem vyrazili zdolat první můstky a žebříky a pokochat se na Tomášovský výhľad. A jako skoro každý náš den končil hrou Bang!
Druhý den byl ve znamení ferrat. Do národního parku jsme se tedy vydali vybaveni helmami a sedáky. Samozřejmě ráno nesměla chybět zkušební ferrata a pak jsme už mohli vyrazit na trasu. Díky tomu jsme měli možnost vidět nádherné vodopády, zdolávat překážky v podobě kluzkých stromů a chodit téměř po vodě v potocích.
Třetí den ráno jsme nevěděli, co nás opravdu čeká. Rozhodli jsme se, že projdeme Sokolí dolinu. Po pár nenáročných kilometrech nám začala adrenalinová část – vysoké žebříky, které si myslím, jsme zdolali statečně, i když se někteří z nás báli. Další velkou zkouškou našeho expedičního týmu bylo přelézaní popadaných stromů na trase. Dva dokonce spadly i kousek od nás. Ale vyvrcholení našeho výletu nastalo až na zpáteční cestě. Potkali jsme medvídka, který se rozhodl projít naší turistickou trasou. Zpětně jsme zhodnotili, že jsme měli tři reakce – útěk, ztuhnutí a pokus o zastrašení, který naštěstí dopadl úspěšně.
Čtvrtý den nás čekala poslední trasa, taková spíš procházka na rozhlednu. Upřímně, většina týmu byla v lehkém stresu, protože naše trasa vedla přes les. Představivost začala pracovat a za každým prasknutím větve jsme viděli medvěda. Potom nás už čekala jen cesta domů. Ve vlaku jsme hodnotili, že se nám expedice opravdu povedla. Nasbírali jsme nové zkušenosti, poznali krajinu Slovenského ráje a hlavně jsme se stmelili jako jeden tým.
I v letošním školním roce pokračujeme ve spolupráci s MŠ Nerudova, pro kterou dobrovolníci DofE připravují různé aktivity. Začíná nám třetí rok a Ema, Beata a Sára připravily novinku – IQ den pro předškoláky. Zaměřily se na zdravý životní styl a také poznávání tvarů, přiřazování, odvozování, správné řešení situací. V první skupině předškoláci probrali, jak je důležitý pohyb. A jak je náročný, když se musí soustředit zároveň i na správné barvy.
V druhé skupině si vysvětlili, jaký je rozdíl mezi zdravou a nezdravou stravou, jak vznikají kazy a jak jim zabránit. Hravou formou se učili pořádně čistit zuby, aby je zubař při další kontrole pochválil.
V třetí skupině poznávali tvary, zopakovali roční období i zvířata a jejich obydlí.
A jako v každé škole to někomu šlo lépe a někomu jsme pomáhali trochu více. Holky svou roli učitelek v MŠ zvládly na jedničku a děti měly možnost zažít školku zase jinak.
Už ve středu se na tuto akci těší předškoláci dalších dvou oddělení.
Moc našim Dofačkám děkuji za jejich kreativitu a pozitivní přístup k dětem.
Mgr. Petra Bruková, koordinátor DofE MC Gym Třinec
Přípravné centrum Cambridge English, jehož činnost na našem gymnáziu koordinuje Mgr. Zlatka Bichlerová, bylo za svou úspěšnou práci v uplynulém školním roce oceněno certifikátem. Z doprovodného dopisu z Cambridgeské univerzity citujeme: V uplynulém akademickém roce jste připravili 30 nebo více kandidátů na kvalifikaci Cambridge English. Děkujeme za Vaši obětavou práci a jako uznání Vám zasíláme certifikát, potvrzující, že jste jedním z našich nejlepších přípravných středisek.
Studenti maturitních seminářů anglického jazyka a další zájemci měli možnost vyslechnout si přednášku Mgr. Romana Raaba, předsedy senátu Vrchního soudu v Olomouci, na téma soudní systém v České republice a v Anglii. Ověřili si, zda jsou schopni porozumět v anglickém jazyce i velmi odbornému tématu. V závěru přednášky byl prostor na dotazy a také na modelové situace soudních případů, kdy studenti v roli „soudců“ museli rozhodnout o trestu. Poté si vyslechli pravděpodobný trest a zdůvodnění, které by k němu vedlo.
Doufáme, že tato přednáška přispěla k tomu, že téma Crime and Punishment bude i maturity patřit mezi ta, která si studenti budou přát vylosovat.
O tom, jaká byla historicky první zlatá expedice, jste se mohli dočíst v předešlém článku. Cílem expedice bylo vytvořit film, který zdokumentuje jejich zážitky.
Možná některé z vás inspiruje k podobné expedici a další k účasti v programu DofE.
Děkujeme děvčatům za sdílení a přejeme jim, aby zase někdy vyrazily za dobrodružstvím.
Mezi dny 6. až 10. září se skupina pěti nadšených děvčat – Emča, Sárka, Beatka, Veru a Eliška – spolu se dvěma učitelkami Blankou Lisztwanovou a Zuzanou Černou, rozhodla vydat na svou dlouho plánovanou zlatou DofE expedici do Nízkých Tater. No a co všechno zažily a jak to dopadlo?
Všechno začalo na nádraží v Třinci, odkud jsme vyrazily na dlouhou cestu směrem na Slovensko a po přestupu v Popradu jsme se autobusem dostaly do Telgártu, kde už na nás čekal náš první výstup – přes kopce a skalky až na Kráľovu hoľu s převýšením neuvěřitelných 1100 metrů. I když byla cesta přes další vrcholy Orlová a Bartková dlouhá, nebylo času nazbyt, a proto když jsme konečně za tmy dorazily k Andrejcové útulně, cítily jsme se naprosto vyčerpané. Rychle jsme postavily stany, připravily jednoduchou večeři a unavené padly do spacáků.
Druhý den jsme si uvědomily, že původní plány, které počítaly s 20kilometrovou trasou, byly příliš ambiciózní, a tak jsme se rozhodly trasu zkrátit na pouhých 8 kilometrů, zbytek cesty si nechat až na následující den a plánovanou trasu posledního dne vypustit úplně. Díky tomuto rozhodnutí jsme se ten den přes Priehybku rychle dostaly do tábořiště, kde jsme si uvařily vydatný oběd, pokračovaly v plánování trasy na další dny a zbytek času věnovaly potřebnému odpočinku.
Třetí den byl plán jasný – přes vrcholy Kolesárová, Oravcová, Havrania Polana a sedlo Homolka dorazit k útulni Ramža. Ale co asi žádná z nás nečekala bylo, že místní zdroj vody je nepitný. Bez vody jsme ale na místě zůstat opravdu nemohly, a proto nám nezbývalo nic jiného, než vyrazit k jejímu dalšímu zdroji na trase, který od nás byl vzdálen dalších 7 kilometrů. Po krátké pauze jsme se tedy vydaly dál přes Bacošské sedlo a sedlo za Lenivou a večer jsme dorazily na místo – do Čertovice, kde se na nás konečně usmálo štěstí. Místní horská služba totiž nabízela možnost noclehu a jelikož ranní předpověď hlásila déšť, bez váhání jsme tuto nabídku přijaly.
Čtvrtý den jsme jako každý jiný začaly vydatnou snídaní, ale protože jsme tentokrát nemusely balit stany, rychle jsme vyrazily na cestu. Ráno bylo naštěstí počasí ještě příznivé, ale v polovině cesty nás déšť nakonec dohonil, a tak jsme své pláštěnky poprvé přece jen z batohu vytáhout musely a rychlým tempem jsme přes Rovienky, Lajštroch a Kumštové sedlo pokračovaly k chatě generála M. R. Štefánika, kde jsme měly strávit poslední noc. I když pak byl v plánu i výstup na Ďumbier, hustá mlha a déšť nás bohužel nepustily. V chatě jsme si proto uvařily oběd i večeři, připravily si svá místa na spaní a poklidně šetřily síly na závěrečný den.
Poslední den výpravy jsme znovu začaly brzy ráno a po obrovské snídani se rychle vydaly k našemu závěrečnému cíli – vrcholu Chopku. Naše motto „Nic nás nezastaví“ nás hnalo kupředu a s větrem v zádech jsme se po několika hodinách, v mlze husté, že by se dala krájet, na Chopok opravdu dostaly. Po krátkém odpočinku už nás čekala jen cesta z kopce dolů, zpátky na autobus a potom vlakem domů.
No a tohle byla naše expedice. Na závěr bych tímto bych ráda poděkovala našemu úžasnému doprovodu, paní Blance Lisztwanové a paní Zuzaně Černé, za jejich obrovskou podporu, trpělivost a neoblomný optimismus, který nás i v těch nejtěžších chvílích motivoval dále kupředu. V průběhu této obrovsky náročné výzvy jsme všechny překonaly samy sebe a kromě vzpomínek na nádherné výhledy a nespoutanou tatranskou přírodu si odvezly zážitky, na které žádná z nás jen tak snadno nezapomene.
