Po dlouhých dvanácti letech jsme se rozhodli obnovit Sportovně jazykovou soutěž. Změnili jsme termín – místo podzimu konec školního roku, soutěžící – místo prvních ročníků VG žáky NG, úkoly – místo češtiny a cizích jazyků byly úkoly téměř ze všech předmětů, název – místo Sportovně jazykové soutěže Sportovně vědomostní soutěž pod pracovním názvem, který už asi soutěži zůstane – Skotačení v lesoparku. Zůstalo místo konání – třinecký lesopark, trasa popsaná anglicky, devět stanovišť s úkoly a systém vyhodnocování – za každou špatně zodpovězenou  či nezodpovězenou otázku 30 trestných vteřin, které se přičítali k celkovému času, za který soutěžící proběhli celou trasu. 

Počasí nám přálo, i když se mnozí na stanovištích „zapotili“ nad připravenými výpočty, příklady, cvičeními, křížovkami, spojovačkami, doplňovačkami, hádankami… Určitě se našlo pár věcí, které do příštího roku vylepšíme, ale podle ohlasů závodníků máme naději, že můžeme plánovat další ročník. Máme nové rekordy, které se dají pokořit, např. pouhých sedm trestných bodů z devadesáti či zaběhnutý čas 1:04.

Máme i novou zkušenost, že když se závěrečné opakování znalostí pojme tak trochu formou hry a soutěže, tak to nevadí ani den před vysvědčením. 

Poslední školní den proběhlo v aule slavnostní vyhlášení vítězů. A jak se týmům dařilo?  
kategorie 1.A
1. místo – Marek Kedzior, Kryštof Chbiziura, Kryštof Spratek  (čas 1:33, 15 trestných bodů)
2. místo – Tonda Biedrawa, Matěj Štastný, Vilém Bilík (7 trestných bodů)
3. místo – Vojtěch Hába, Ondřej Cieslar, David Kluz

kategorie 2.A
1. místo – Sára Maršálková, Eliška Skupińová, Karolína Konderlová (čas 1:31, 11 trestných bodů)
2. místo – Jáchym Kowalczyk, Matěj Samiec, Filip Sliž
3. místo – Vojtěch Lisztwan, Tobiáš Malik, Tobiáš Motyka

kategorie 3.A
1. místo – Stella Martynková, Markéta Szlauerová, Anna Pořízková (čas 1:21, 17 trestných bodů)
2. – 3.  místo – Matěj Marek, Filip Labaj, Adam Procházka a Stella Sirotová, Radim Kohut, Vašek Klus

kategorie 4.A
1. místo – Vojtěch Němec, Vojtěch Szkandera, Matěj Szotkowski (čas 1:04, 13 trestných bodů)
2. místo – Viktorie Hábová, Tereza Kawuloková
3. místo – Barbora Hupková, Lída Kocerová, Eliška Sikorová

Pro nás jste vítězové všichni, kdo jste přišli a zasoutěžili si. 

Málokdo si umí představit, kolik času a práce je třeba k přípravě takovéto akce. 
Děkuji všem, kteří připravili úkolu pro jednotlivé třídy na stanoviště. 
Děkuji všem, kteří připravili a zkontrolovali trasu.
Děkuji všem, kteří soutěžící doprovodili na start a zpět do školy.
Děkuji všem, kteří pomáhali na startu a v cíli.
Děkuji všem, kteří organizovali práci na stanovištích, zadávali a hodnotili úkoly. Toto poděkování patří nejen vyučujícím, ale i studentkám a studentům z 5.A, 1.B a 1.C.
A zejména děkuji těm, kteří zůstali i po ukončení závodu a pomohli spočítat všechny body, časy a vítězné týmy v jednotlivých třídách. 

Mgr. Petra Bruková

Malí a velcí

Končí školní rok a zároveň končí třetí ročník projektu Malí a velcí – spolupráce MC DofE Gymnázia Třinec, MŠ Nerudova a třineckého gymnázia. Tentokrát akcí, kterou jsme nazvali Mini DofE den. Cílem bylo ukázat předškolákům, jak funguje DofE a expedice. Učili se stavět stany a dokonce v nich někteří mohli odpoledne přespat. Zájem byl obrovský, pomocníků spousta a nakonec to byl tak neobvyklý zážitek, že ani hodinové čtení pohádek některé neuspalo.

A tak jsme se pustili do vaření pudinku. Všechno si předškoláci připravili sami – nakrájeli si ovoce, uvařili pudink, nalili si ho do misek a samozřejmě si na něm pochutnali.  Akce dopadla na jedničku a my do příštího roku víme, že můžeme přidat i malý výšlap s batůžky. 🙂

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Během školního roku jsme předškolákům zorganizovali několik akcí – Bramboriádu – podzimní odpoledne pro děti a rodiče, sportovní dopoledne v naší nové sportovní hale, Mikulášskou besídku, dopoledne plné zajímavých úkolů, loutkové divadelní představení, týden čtení pohádek, dopolední retro hrátky a Mini DofE den. Do školky také pravidelně dochází 6 dobrovolníků, kteří pomáhají učitelkám. Hrají si s dětmi, vyrábějí výzdobu školky, zakládají materiály do portfolií, pomáhají s úklidem postýlek… zkrátka s čím je třeba. Někteří si vymýšlejí a vytvářejí vlastní aktivity pro předškoláky, a pak zkoušejí, jak fungují v praxi. 
Díky tomuto projektu jsme získali ze Sociálního fondu DofE grant ve výši 25 000,- Kč. Za tuto maximální částku, kterou lze v grantovém řízení získat, jsme realizovali akce spojené s projektem. 

Mgr. Petra Bruková, koordinátor MC DofE Gym Třinec

Na samotný závěr roku dorazila v obálce krásná zpráva a ceny pro dva žáky 1.A – Magdalénu Bieleszovou a Tobiáše Kotáska, kteří zvítězili v dubnových soutěžích časopisu Ready. Zároveň dorazila i dlouho očekáváná poukázka do Alzy v hodnotě 2 500,- pro Ondřeje Cieslara z 1.A za vítězství v celoroční soutěži TOP PICKS. 

Všem oceněným gratulujeme a ostatním čtenářům Ready, Gatu i Bridge přejeme krásné prázdniny.

Vyrazili jsme vlakem z Třince směr Budišov nad Budišovkou a celkem jsme absolvovali 3 přestupy a náhradní přepravu autobusem. Chůzi jsme tak zahájili v 10:45. Prvních 13 kilometrů uteklo jako voda chůzí loukami a lesy. Procházeli jsme kolem přehrady Kružberk a jeho nádherného skalnatého okolí. První zastávku na oběd jsme strávili poblíž opuštěných Jánských koupelí. Další polovina cesty už byla zákeřnější. Nejdříve jsme si nechtěně přidali výškové metry výšlapem ke kapli, potom jsme přešli odbočku a museli jsme se vracet zpět na cestu, která si pro nás připravila plno překvapení. Nakonec jsme 19:07 po 28 km dorazili do kempu a po několika pokusech jsme zvládli rozdělat oheň. Večer skončil rychle, když znenadání začalo pršet a museli jsme se schovat.

Den dvě jsme začali brzo rána. Po dešti bylo ovšem všechno dříví vlhké, a proto jsme si pudink na snídani vařili na kartuši. Vaření trvalo dlouho, tak jsme vyrazili později než bylo v plánu. Zpoždění jsme dohnali rychlým krokem kolem vodních kanálů. Cesta ubíhala rychle a ocitli jsme se u zámku v Hradci nad Moravicí. Jelikož jsme usoudili, že by náš původní plán mohl být nad naše síly, sedli jsme si do zámeckých zahrad a improvizací jsme jej upravili. Po dobrání vody jsme se vydali směrem k naší další destinaci.

Cestou jsme nasbírali další 2 tašky odpadu a do cíle jsme dostavili kolem 18:00. Postavili jsme si trojnožku, na kterou jsme zavěsili hrnec, a dali jsme vařit nudle. Postupně jsme přidávali omáčku a tuňáka a po dojedení jsme se rozhodli se pořádně vyspat.

Noc byla studená, proto nás k ránu skončilo 5 ve stanu pro 3. I tak jsme vstali už v 5:50, abychom uklidili jak svůj odpad tak odpad předchozích turistů, a pustili se do ovesné kaše se sušeným ovocem a ořechy. Po vydatné snídani s čajem a kávou jsme sbalili stany a vyrazili jsme směr Štítina. Hned z rána jsme procházeli kolem krásného Zámku Raduň. Našich posledních 12 km ubíhalo rychle, pole a louky se změnily v ulice vesnice Štítiny a my jsme se ocitli na nádraží. Po posledním shledání s vedoucími a závěrečné reflexi jsme znavení nastoupili do vlaku směr Třinec.

Dorota Ruszová

Retrohrátky

Téměř na konci školního roku účastníci programu Ceny vévody z Edinburghu (DofE) a jejich spolužáci z třineckého gymnázia opět navštívili MŠ Nerudova v Třinci, aby si pro předškoláky připravili několik aktivit. Pro děti to byla vítaná změna a pro naše studenty návrat do dětství a vzpomínky na hry, které kdysi hrávali.

V pondělí 23. 6. nám přálo počasí, svítilo sluníčko, dopoledne nebyly v předpovědi žádné bouřky, a tak se předškoláci dočkali Retro dopoledne na školní zahradě. Dofáci a jejich spolužáci z 4.A si připravili hry, které oni sami kdysi venku hrávali. Děti se rozdělily do týmů, o které se starali studenti a obcházeli s nimi jednotlivá stanoviště. Všichni si vyzkoušeli skok do písku z místa i do dálky, podběhnout či přeskočit lano, házet míčkem na cíl i do dálky nebo hrát kuličky. Cestičky na zahradě ozdobily obrázky léta a prázdnin, které křídami děti namalovaly. Když ještě na závěr zbyl čas, kluci i holky si s „velkými“ zkusili  přetahovanou. A pokud si pozorně prohlédnete fotogalerii, zjistíte, že si hráli nejen předškoláci.

Akce se všem líbila – malým, velkým i paním učitelkám. Všichni byli za své výkony odměněni malým dárečkem, ať už děti či studenti. Odnášíme si krásné vzpomínky a také už víme, že dobrovolnictví může mít spoustu podob.

Děkujeme za osvěžující občerstvení, které nám paní učitelky připravily. A i jim jsme donesli symbolické poděkování za letošní spolupráci. 

ocenění

9. června 2025 byl deseti našim studentům slavnostně předán certifikát a odznáček za splnění zlaté úrovně Ceny vévody z Edinburghu. Ceremonie se konala za krásného počasí, přítomnosti ředitelky mezinárodního programu  paní Drastichové, předsedy senátu panem Vystrčilem a také britského velvyslance Matta Fielda ve Valdštejnských zahradách Senátu. Celkem bylo oceněno 184 účastníků programu z celé České republiky. 

Gratulujeme Elišce Veselé, Veronice Mrózkové, Emě Hrabětové ze 7.A, Elianě Buchové, Sáře Wilkové, Emě Musilové, Adamu Krupovi, Martinu Demelovi, Danielu Hubáčkovi z 3.C a Beatě Kluzové z 3.B. 

Děkuji všem vedoucím DofE na naší škole, kteří je na jejich cestě k získání certifikátu provázeli. 

Mgr. Petra Bruková, koordinátor MC DofE Gymnázium, Třinec

A jaké bylo DofE a ceremonie pro jednu ze zúčastněných?  

O DofE a slavnostní ceremonii

Program DofE (Duke of Edinburgh’s Award) mi dal mnohem víc, než jsem na začátku čekala. Především mi pomohl plnit dlouhodobé cíle, pravidelně na sobě pracovat a nevzdat se, i když se mi zrovna nechtělo. Program má tři části: dobrovolnictví, sport, dovednost a expedici na závěr. DofE nabízí tři úrovně – bronzovou, stříbrnou a zlatou. Já jsem se rozhodla začít rovnou se zlatou, tedy tou nejnáročnější. Znamenalo to, že jsem všechny aktivity musela vykonávat po delší dobu než u nižších úrovní. Sport a dobrovolnictví jsem dělala celý rok, dobrovolnictví rok a půl.

V rámci dobrovolnické části jsem docházela do mateřské školy, kde jsem pomáhala s péčí o děti a hrála s nimi. Díky tomu jsem si mohla vyzkoušet, co obnáší práce s malými dětmi, a zamyslet se nad tím, jestli bych se jednou chtěla stát učitelkou v mateřské škole. Sportovní část byla pro mě asi největší výzvou. Vybrala jsem si běh, přestože jsem k němu nikdy neměla vztah. Stanovila jsem si cíl uběhnout 350 kilometrů za rok, což znamenalo zhruba 7 kilometrů týdně. Bylo to náročné, ale postupně se z běhu stal zvyk. Dokonce mě to začalo bavit. Nakonec jsem uběhla 356 kilometrů. Jako dovednost jsem si zvolila hru na klavír, které se věnuji už delší dobu. V době, kdy jsem s DofE začínala, jsem byla ve druhém ročníku druhého cyklu a ztrácela jsem motivaci. Program mě přiměl znovu cvičit pravidelně, věnovat se hudbě do hloubky a zlepšovat se. Mimo jiné jsem si zahrála i čtyřruční skladbu na akci GymtriStar, což pro mě byla úplně nová zkušenost.

Důležitou součástí DofE je taky expedice. Tam jsme se učili řešit různé situace, třeba když nám po první noci byla zima ve spacácích, nebo když nám těsně před odjezdem onemocněl kuchař a museli jsme si nějak sehnat jídlo. Nebo třeba situace, kdy nás v německém kempu nechtěli přijmout, protože si nás spletli s lidmi s karavanem. Tyhle zážitky mi pomohly zvládat stres a umět reagovat, když něco nejde podle plánu.

Na závěr jsem se zúčastnila slavnostního předání ocenění v krásných Valdštejnských zahradách Senátu. Měla jsem se setkat s panem Milošem Vystrčilem a dalšími účastníky programu, ale kvůli určitým komplikacím k tomu nedošlo. I tak jsem byla moc ráda, že jsem tam mohla být a osobně si převzít certifikát dne 9. června 2025. z rukou britského velvyslance Matta Fielda a sportovkyně Martiny Ptačkové.

Celkově pro mě byl DofE skvělou zkušeností. Naučila jsem se spoustu nového, překonala jsem sama sebe a poznala, že když si člověk něco naplánuje a jde za tím, tak to opravdu zvládne.

 Eliana Buchová, 3.C

Praděd – východ slunce

Naše bronzová expedice v rámci programu Mezinárodní ceny vévody z Edinburghu (DofE) začala v srdci Jeseníků. Šest účastníků – Vašek, Filip, Sára, Agáta, Eliška a Anička– vyrazilo vstříc třem dnům, během nichž se měli naučit víc než jen orientaci v mapě. Čekaly nás kopce, spaní v přírodě a především týmová spolupráce. 

Den první: Výstup na Šerák a noc pod širákem 

Začali jsme v Ramzové a hned první den jsme se vydali na Šerák. Trasa nebyla zrovna jednoduchá – prudké stoupání nám dalo zabrat, ale výhledy stály za to. Po krátkém odpočinku jsme pokračovali dál po hřebeni až k Červenohorskému sedlu, kde jsme strávili noc. Přespání venku, bez většího komfortu, prověřilo nejen naši výbavu, ale i schopnost postarat se o sebe navzájem. Společně jsme si uvařili večeři a s posledním světlem zalezli do stanů. 

Den druhý: Přes Švýcárnu na Ovčárnu 

Druhý den nás čekala další etapa – tentokrát o něco kratší, ale zato s krásným výhledem téměř po celou cestu. Prošli jsme kolem chaty Švýcárna, kde jsme si dali krátkou pauzu, a pak pokračovali až na Ovčárnu. Tam jsme přespali, unavení, ale spokojení. Ten den jsme nachodili přes 11 kilometrů, a i když se nohy ozývaly, náladu nám to nezkazilo. Večer jsme si opět společně uvařili a připravili se na další den. 

Den třetí: Východ slunce na Pradědu a návrat domů 

Třetí den začal netradičně brzy. Ještě za tmy jsme vyrazili na samotný vrchol Pradědu, abychom stihli východ slunce. To byl cíl naší expedice. A rozhodně to stálo za to, i když začalo vycházet slunce a z nenadání přišla mlha a vysílač nešel vůbec vidět. Po snídani jsme sbalili věci a vydali se na sestup zpět do civilizace. Trasa Bílou Opavou prověřila naši fyzickou kondici. Za odměnu jsme si prohlédli  Karlovu Studánku a ochutnali místní léčivý pramen. Cestou jsme hodnotili nejen uběhlé kilometry, ale i to, co jsme se během expedice naučili. 

Filip Březina, 3.A

zlatá cvičná expedice

V pondělí jsme zahájili cvičnou expedici v Gdaňsku. Už samotná doprava do města nás potrápila. Přece jen je to 800km a zradilo nás zpoždění vlaku a to, že jsme nestihli přípoj ve Varšavě. Naštěstí brzy jel další. Jen to vyřizování vrácení jízdenek trvalo… Ale pak už nás čekal Gdaňsk a cesta do kempu na okraji města, což bylo nějakých 8km. Proplést se velkoměstem podle papírové mapy byl docela oříšek, zvlášť když zjistíte, že tam, kde má být most, most není… ale nakonec se ukázalo, že plavba přívozem je ještě příjemnější. V kempu jsme si uvařili společné první jídlo a šli spát. Brzké ranní vstávání si vybralo svou daň. 

Další den jsme se do centra vrátili. Městem nás provedla Eliška a jako vzorně připravená „průvodkyně“ si připravila informace o zajímavých místech. Odpoledne se k nám na ostrou expedici připojili Vojta a Honza. 

Petra Bruková

Společně jsme se vydali vstříc dobrodružství, které jsme dlouho plánovali – na naši zlatou expedici v rámci programu Mezinárodní ceny vévody z Edinburghu (DoFE). Osm studentů – Nikolas, Sofie, Anička, Barča, Jana, Eliška,    Vojta a Honza – vyrazilo vlakem z polského Gdaňsku směrem na poloostrov Hel, do města Jastarnia. Naším domovem se stal kemp Dulczeto, kde jsme si postavili stany a připravili se na pobyt v přírodě.

Hlavním cílem expedice bylo zmapovat vojenské objekty na poloostrově Hel, ale stejně důležitá byla i výzva naučit se fungovat jako tým, postarat se o sebe i ostatní, vařit, plánovat a zvládat náročnější podmínky bez vnější pomoci.

Ve středu jsme se vydali na celodenní výlet – na půjčených kolech jsme vyrazili z Jastarnie do města Hel. Cestou jsme dokumentovali vojenské pozůstatky v krajině, což bylo zároveň hlavním tématem naší expedice. V Helu jsme navštívili také tuleňárium, kde jsme se seznámili s péčí o místní mořské savce, a po krátkém odpočinku jsme se vrátili zpět do kempu. Ten den jsme zvládli na kolech přibližně 36 kilometrů.

Čtvrtek pro nás znamenal skutečnou fyzickou výzvu – s plně naloženými batohy jsme se pěšky přesouvali z Jastarnie zpět do města Hel. Cesta lesem i podél pobřeží měřila zhruba 18 kilometrů. Cestou jsme odbočili do místní rezervace písečných dun. Po příchodu jsme se odměnili pohledem na širé Baltské moře a užili si chvilku volna na pláži.

V pátek nás čekalo už jen brzké ranní vstávání, příprava posledního teplého jídla (ovesná kaše k snídani), sbalení stanů a pěší cesta na vlak. Odtud jsme se přes Hel a Gdaňsk vrátili zpět domů – unavení, ale nadšení.

Expedice nebyla jen o kilometrech a cílech – byla především o spolupráci, překonávání komfortní zóny a budování přátelství. Každý z nás si z ní odnesl zážitky, které zůstanou v paměti mnohem déle než jména měst, kterými jsme prošli.

Jan Czepczor, 3.C

Ve dnech 10. – 16. 5. 2025 se uskutečnil zájezd za krásami Anglie. Účastníků bylo skoro padesát a doprovázeli nás tři vyučující. Počasí nám vyšlo skvěle, ale anglické podnebí taky mělo šanci se projevit, protože jedno odpoledne krátce sprchlo.  

Den 10. 5.: Na výpravu jsme vyrazili ve večerních hodinách od gymnázia a cestou jsme z autobusu mohli obdivovat krajinu Česka, Polska a Německa.  

Den 11. 5.: Kolem poledne jsme dorazili do belgického městečka Bruggy, kde jsme si prohlédli historické stavby. Mohli jsme ochutnat pravou belgickou čokoládu a viděli Michelangelovu Madonu. Večer jsme se zabydleli ve francouzském městě Dunkerk.   

Den 12. 5.: Brzo ráno jsme nastoupili na trajekt, který nás převezl přes průliv La Manche k bílým Doverským útesům. Pokračovali jsme k Beachy Head a Seven Sisters, kde jsme se po útesech prošli. Naší další destinací byl Brighton, kde si každý mohli vybrat, jestli si prohlédne anglický Sea Life, Royal Pavilion nebo rozhlednu i360. Nakonec jsme se odebrali do našich hostitelských rodin. 

Den 13. 5.: Ráno jsme navštívili studia, kde se natáčel Harry Potter. Mohli jsme vyzkoušet máslový ležák, let na koštěti a prohlédnout si všechny rekvizity přímo z natáčení. Odpoledne jsme si pak prošli gotický dům Knebworth a jeho zahrady.  

Den 14. 5.: Zamířili jsme k Birminghamu do města Warwick a stejnojmenného hradu. Tam jsme se zúčastnili přehlídky sokolů a zjistili, jak se v minulosti dobývaly hrady. Naší další zastávkou bylo univerzitní město Oxford, kde jsme měli možnost si poslechnout spoustu zajímavých informací o minulosti města při prohlídce budovy Christ Church. 

Den 15. 5.: Jsme se konečně dostali do Londýna, prošli si celé centrum a viděli Big Ben, Westminster, Downing Street, Buckingham Palace, Trafalgar Square, Piccadilly Circus, London Eye a mnoho dalších ikonických památek. Dále jsme navštívili Chinatown, St. James Park a Soho. Večer jsme se projeli na lodi po Temži a viděli Tower of London, Tower Bridge, Millenium Bridge a další místa, na která už při pěší procházce nezbyl čas. 

Den 16.5.: V noci jsme se trajektem vrátili zpátky na kontinent a následně pokračovali na východ. Celý den jsme mohli strávit čas s přáteli a vzpomínat na úžasně zážitky ze zájezdu. Domů jsme se dostali ve večerních hodinách. 

Jana Sikorová

expedice

Ve dnech 20. až 23. dubna se naše skupina šesti nadšených dofáků – Eli, Martin, Daniel, Adam, David a Filip – spolu s panem učitelem Plucnarem rozhodla vydat na svou dlouho plánovanou zlatou DofE expedici do Bavorského lesa. Naším cílem bylo překonat sami sebe, poznat krásy německé přírody a prožít nezapomenutelné dobrodružství. Jak naše cesta probíhala a co všechno jsme zažili?

Všechno začalo den předem, kdy nám vypadli dva členové expedice a z toho jeden měl být šéfkuchař. Celý tým najednou znejistěl. Naštěstí situaci zachránili Adam a Martin, kteří se této funkce udatně chopili. Trasy byly pečlivě naplánované a dobrá nálada zabalena mezi všemi nezbytnými věcmi. S očekáváním a mírnou nervozitou jsme se těšili na nadcházející dny.

Naše dobrodružství odstartovalo na nádraží v Třinci, odkud jsme vyrazili vlakem už v 4:17 ráno. Během dlouhé cesty do Železné Rudy jsme dohnali spánkový deficit a načerpali síly na první etapu. Po vystoupení z vlaku a zorientování se v terénu jsme se vydali směrem k Černému jezeru. Cesta vedla krásnou přírodou a po úspěšném zdolání tohoto milníku jsme pokračovali přes hřeben až k Čertovu jezeru. Poté nás čekal sestup dolů do kempu, kde jsme měli strávit první noc. Celkově jsme první den zvládli 18 km, což byl pro nás dobrý začátek. Večer jsme si uvařili kuřecí rizoto, zapálili táborák a sdíleli dojmy z prvního dne.

Druhý den jsme začali vydatnou snídaní a v 9:00 jsme vyrazili směrem na Bayerische Eisenstein, kde jsme se u hraničního přechodu setkali s panem učitelem. První třetina naší cesty byla celkem nenáročná. Po krátkém odpočinku jsme se vydali k cíli dnešního dne – Velkému Javoru. Nejobtížnější část dne nastala při sestupu, kdy jsme po náročném výšlapu museli absolvovat 9 km dlouhé klesání do kempu. Po příchodu do tábořiště jsme rozdělali oheň a uvařili si večeři. Atmosféra v kempu byla velmi příjemná, ostatní turisté byli přátelští a strávili jsme s nimi dlouhý čas u táboráku, kde jsme sdíleli svoje zážitky. Po 25 kilometrech v nohách se nám usínalo velmi rychle.

Třetí den nás přivítal slunečným ránem a my jsme si připravili snídani. Posilněni jsme opět vyrazili a naším cílem pro tento den byly vodopády na Bodenmais. Čekala nás nejdelší trasa celé expedice (29 km), ale naštěstí jsme nestoupali tolik jako předchozí den. Když jsme dorazili k vodopádům, dopřáli jsme si zasloužený oběd a krátký odpočinek, při kterém jsme obdivovali krásu národního parku. Poté jsme se vydali zpět do dalšího kempu. Asi 6 km před cílem nás potkalo menší dobrodružství – nedorozumění s paní v kempu, která si nás spletla s karavanovými návštěvníky, pro které již neměli místo. Po vysvětlení situace se vše vyřešilo a my jsme byli ubytováni. Bohužel tento den se nikdo z nás příliš nevyspal, jelikož kemp byl umístěn hned vedle železniční tratě, a tak nás v noci budily projíždějící vlaky.

Čtvrtý den, poslední den naší expedice, byl nejsnazší, ale zároveň nejtěžší ze všech. Po vydatné teplé snídani jsme se z posledních zbytků sil vydali do města Zwiesel, kde naše putování končilo. Přestože nás bolely nohy a těla byla unavená, naše mysl byla naplněná hrdostí a spokojeností z toho, co jsme dokázali. Po příchodu do města jsme už jen nasedli do vlaku a vydali se na cestu domů.

A tohle byla naše expedice. Přinesla nám nejen překrásné výhledy na bavorskou krajinu, ale také nespočet zážitků, které v nás zůstanou navždy. Překonali jsme sami sebe a uvědomili si, že když se spojí odhodlání, dobrá nálada a týmový duch, dokážeme mnohem víc, než jsme si mysleli. Na závěr chceme poděkovat panu Plucnarovi za jeho podporu a optimismus, bez nichž by expedice neproběhla tak hladce.

Martin Demel 

A zážitky formou videa…. https://youtu.be/DsZoKXazFkQ

Jedním ze čtyř oceněných v celostátní soutěži My Top Picks, kterou připravili redaktoři časopisu Ready, je Ondřej Cieslar z 1.A. GRATULUJEME!

Soutěže se zúčastnili žáci 1.A, kteří v hodinách AJ zpracovali propagační letáček Moravskoslezského kraje. 
Samotné práci předcházela dlouhá příprava – cestování s rodiči po zajímavých místech MSK, focení, vyhledávání informací, výběr míst zajímavých pro turisty a přemýšlení, jak to celé zpracovat na formát A3. V hodinách už všichni překládali nebo rovnou psali anglicky, kreslili, lepili a vymýšleli, jak mít svou práci co nejzajímavější. 

A podle slov redaktorů se jim to povedlo: „Děkujeme všem jednotlivcům a skupinám, kteří nám zaslali své úžasné, pestrobarevné a vynalézavé cestovatelské postřehy a doporučení. Celá naše redakce žasla nad jejich nápaditostí a výtvarným zpracováním. Jsme nadšení, že naše soutěž vzbudila takový zájem. Do redakce nám přišlo množství projektů z různých koutů České republiky a Slovenska. Moc nás potěšily a bylo těžké vybrat ty nejlepší. Při hodnocení jsme brali v potaz nejen úroveň jazykového a grafického zpracování, ale také splnění zadání, autentičnost textu a nápaditost celého projektu.“

1. místo: Adam Talík – Enrichment
2. místo: Beáta Ponczová – The Treasure Hunt
3. místo: Zuzana Baronová – The Worst Travel Experience

Vítězům gratulujeme a všem děkujeme za krásné (i když někdy až hororové) příspěvky do soutěže.

story photos – Fotografie k příběhům

Komise angličtiny vyhlásila soutěž pro studenty vyššího gymnázia o nejlepší příběh inspirovaný fotografií. Celkem se sešlo 30 literárních prací, kde jsme hodnotili originalitu příběhu, úroveň angličtiny, kreativitu a dodržení pravidel. Překvapilo nás, že ani jedna fotografie nebyla „favoritem“ a že bylo velmi těžké vybrat tři nejlepší příběhy. Děkuji Dr. Ritchiemu za pomoc s vyhodnocením a osobní komentáře k vítězným pracím. 

Všem děkujeme za účast a vítězům gratulujeme! Autoři vítězných příspěvků se mohou těšit na sladkou odměnu.

1. místo: Veronika Mrózková 7.A – The Crocodile Savior
I found this short stry brilliantly written with such good use of deep meaningful statements. Evoking images and thoughts about how the discovery of the animal changed her life.
Friendship, caring and setting the crocodile free being a random act of kindness.
A very well written, exciting and grammatically costructed story. 

2. místo: Klára Bugajová 7.A – The World Is a Cruel Place
Painting the scene for Evangeline discovering the sign and the feelings she endured after looking at this was just perfect. Her thought process was detailed and brought to the reader with sheer shock and amazement.
The story brings out real feeling and sympathy form the reader. Perfect grammar and so much feedback from Evangeline on her fate. I enjoyed it so much. 

3. místo: Jan Holík – The story behind the picture
The description of Mr Johnson was able to send a message of how he neded to break of his elderly shell and relive heis youth. His need to be young again and prove himself was ever present. 
Afterwards, his return to reality proved to still by comforting and gave him more reason to live.
The story made me feel that most older kpeople want to be back in their youth and prove they still have somethisng to offer.
Good humen focussed story with so mulch detail included.

vedoucí

25. března 2025 proběhlo prozkoušení tří týmů bronzové úrovně, jednoho týmu stříbrné úrovně a dvou týmů zlaté úrovně (tři zlaté týmy už mají bronzové či stříbrné expedice splněné a věříme, že si vše pamatují a že je nemusíme znovu zkoušet), které se připravují na cvičné a ostré expedice v rámci programu DofE do různých koutů naší republiky i zahraničí pěšky, na kole či na vodu. Účastníci týmů si museli prostudovat expediční brožurku a vedoucím dokázat, že díky svým znalostem a dovednostem mohou na expedice vyrazit. Byla pro ně připravena tři stanoviště.

Na stanovišti „první pomoc“ si u Mgr. Zbončáka a Mgr. Foffa či Mgr. Černé a Mgr. Hanákové losovali otázky týkající se různých úrazů a museli vědět, jak se takový úraz může stát, jak ho ošetřit, jak raněného transportovat, a také se seznámili s obsahem dofácké lékárničky.

Na dalším stanovišti „orientace na mapě“ si pro ně Mgr. Kalinec připravil mapy i buzolu a týmy řešily úkoly zaměřené na přípravu expediční trasy, orientaci na mapě, výběr vhodné trasy a její délku. Také se snažily zorientovat i v reálném prostředí a ukázat, kterým směrem a jak daleko jsou některé obce na základě mapy tohoto regionu. S mapou se učili pracovat nejen Dofáci, ale i noví vedoucí Mgr. Plucnar a Mgr. Leciánová.

Na posledním stanovišti „tábornické dovednosti“ museli Dofáci pod vedením Mgr. Lisztwanové a Mgr. Brukové či Mgr. Kohutové a Mgr. Samcové postavit stan a správně umístit karimatku a spacák do batohu. Zdá se vám to jednoduché? Někteří balili krosnu poprvé, další se marně snažili zprovoznit plynový vařič s použitím křesadla a někteří zjistili, že postavit a hlavně sbalit správně stan není úplná hračka. Ale chybami se člověk učí a na expedici to určitě udělají bezchybně. 

Děkujeme vedoucím i Dofákům za vzornou přípravu a těšíme se na naplánované expedice. 

Mgr. Petra Bruková, koordinátor MC DofE