Expedice DofE za poznáním Lysé hory

nocování na Lysé hoře

V rámci završení bronzové úrovně prestižní ceny vévody z Edinburghu jsem měl možnost se svými dvěma spolužáky a přáteli a jednou slečnou z nižšího ročníku absolvovat cvičnou expediční výpravu na velikána našich Moravskoslezských Beskyd, tedy Lysou horu. Naše trasa začínala na autobusovém nádraží v Ostravici s mezizastávkou na kopci Lukšinci. Nakonec již zbývalo zdolat pouze několik kilometrů a stanuli jsme na vrcholu naší regionální velehory. V průběhu naší cesty jsme také v rámci plnění expedičních povinností zaznamenávali flóru, se kterou jsme se v průběhu túry setkali. Musím se přiznat, že před zahájením expedice jsem měl obavy o náročnosti expedice kvůli nám všem, což ještě umocnil fakt, že si naše nejmladší spoluúčastnice v půli cesty poranila nohu. Nakonec však ukázala, jak houževnatou osobou je a ke zdárnému výstupu nám konec konců pomohla i výhodná časová rezerva díky skvělému plánu jednoho z mých přátel.

I když jsem měl před startem pocit, že některé druhy příprav jsou ze strany našich nadřízených lehce přehnané, celá událost mi ukázala, že neoplýváme ještě tolika zkušenostmi. Některými věcmi jsme byli dosti překvapeni a museli jsme ukázat více samostatnosti. A o tom to celé myslím také je. Pokud ve svém životě v určitých ohledech nezariskujete a občas nevystoupíte ze své komfortní zóny, přijdete o mnoho skvělých, a jak říkají naši učitelé, především intenzivních zážitků. To si odnáším také já. Dvoudenní chození s dvacetikilovým batohem se stanem, který ani nevytáhnete, spaní pod širým nebem, vaření si své vlastní variace leča, či noc, kdy nezamhouříte oko, jeden člověk se na vás lepí, aby se zahřál a druhý vás častuje zpěvem, po kterém se vám ztrácejí veškeré naděje na úspěšný spánek.

Už jen kvůli tomu, všem účast v DOFE velmi doporučuji a sám se těším na naši ostrou expedici. 
                                                                                                                                                             Filip Danyś, Team 5

Expedice DofE a významná místa v okolí Jablunkova

team a Čertovy mlýny

Ve čtvrtek 10. června 2021 jsme se jakožto sedmičlenný dívčí tým vydaly na expedici do přírody. Naše trasa započala v Jablunkově, kam jsme dojely autobusem. Pěšky jsme potom pokračovaly do Návsí, kde jsme měly kontrolní schůzku. Z Návsí jsme se vydaly na Polanku, kde jsme se po cestě zastavily u kaple Panny Marie pod Polankou. Z Polanky naše kroky pokračovaly na horu Gírovou. Pak už jsme jen sestoupily dolů do Mostů u Jablunkova přes horskou chatu Studeničné. V Mostech u Jablunkova jsme se potkaly s našimi vedoucími, kteří nás dovedli na místo našeho noclehu. Večer jsme nejprve postavily stany, posedaly si do kolečka a začaly vařit večeři. Druhý den ráno už jsme se jen sbalily a jely domů vlakem. Cílem naší expedice bylo vypracovat naučnou stezku na trase, kterou jsme ušly.

Zaznamenat náročnost trasy, výškové převýšení, historické a přírodní zajímavosti. Expedice byla velmi naučná, jelikož jsme se musely naučit spoustu věcí. Byl to ale také velmi krásný zážitek, na který budeme určitě všechny rády vzpomínat. 
                                                                                                                                                           Lucie Fargačová, Team 3

Expedice DofE se základy horolezectví

horolezecká expedice

Ve dnech 21. – 22. 6. 2021 jsme se vydali na cvičnou expedici do Komorní Lhotky na cvičné skály v Godulském lomu. Naučili jsme se lezecké uzly a paní učitelka Lisztwanová nám vysvětlila základy horolezení. Po teorii jsme se navázali na sedáky a vyzkoušeli jsme si jištění. Poté jsme si udělali buřtguláš a šli jsme spát, jelikož na druhý den nás čekal patnácti kilometrový pochod na Javorový vrch. Brzy ráno jsme vstali, sbalili jsme si věci a vyšli jsme na Godulu. Naše trasa vedla přes stezku podkladů do Řeky, z Řeky do Gutského pekla a z Gutského pekla na Javorový vrch. Počasí nám naštěstí vyšlo, takže jsme si to všichni užili.

Cílem expedice bylo vytvořit pochodový film trasy, tedy zaznamenat naši výpravu pomocí azimutů a vzdáleností mezi jednotlivými body. A pak porovnat získané hodnoty se skutečností v mapě. Výsledkem může být materiál, díky kterému by se naše trasa dala replikovat jen za pomocí buzoly. 
                                                                                                                                                                          Martin Kovář, Team 1

S DOFE napříč Beskydy

Za 20 km jsme v cíli 🙂

V rámci projektu DOFE jsme se v pondělí 12. července se spolužačkami vydaly na cvičnou expedici, která měla posloužit jako příprava na závěrečnou část projektu – ostrou expedici. Rozhodly jsme se pro expedici ve formě pěší turistiky a po pár rozhovorech jsme přišly i k finální trase. Ze začátku jsme si nebyly zcela jisté, zda jsme vůbec schopny takto dlouhou trasu ujít, ale i přes pochybnosti jsme výzvu přijaly a dohromady jsme ušly kolem 20 km.

Naše cesta oficiálně začala v Dolní Lomné u restaurace Mánes, odkud jsme měly s batohy na zádech vyrazit. Bohužel nám deštivé ráno moc optimistických myšlenek nepřineslo, a my jsme s holkami chvílema dokonce polemizovaly, jestli nebude lepší to zabalit a jet domů. Avšak po motivaci od paní učitelky nám bylo jasné, že v tuto chvíli už to vzdát nemůžeme. Naše víra se snad vyplatila, protože od toho momentu bylo počasí čím dál tím lepší a my byly rády, že nemusíme šlapat v nějakém extrémním vedru, nebo naopak v dešti.

Z Dolní Lomné jsme vylezly kolem rozcestníku Kostelky k rozhledně Tetřev, kam jsme se dostaly poměrně rychle, a tak jsme další kilometry braly více s klidem a snažily se spíš soustředit na náš cíl. Od vrcholu Velkého Polomu byla trasa víceméně bez jakýchkoliv větších výškových výkyvů, což udělalo výšlap mnohem příjemnější, než se zprvu zdál. Dále jsme pokračovaly po hranicích se Slovenskem a po cestě se pravidelně občerstvovaly lesními borůvkami. Když jsme došly na Muřinkový vrch, rozhodly jsme se poobědvat, jelikož nám po již zdolaných kilometrech vcelku vyhládlo. S plnými břichy jsme se vydaly dál. Postupem času se pak začaly projevovat první známky únavy a bolesti, ale alespoň nám při tom nekručelo v břiše. Zbytek cesty po hřebenu na Lačnov, se už dost táhl, jelikož jsme už všechny netrpělivě vyhlížely cíl naší trasy. Upřímně řečeno si pamatuji až náš příchod k chatě, což bude nejspíš zaviněno elektrickým plotem, který mě kopl a tím i probudil. Došly jsme ale všechny ve zdraví, a to je hlavní. Chvíli po našem příchodu jsme začaly stavět stany, rozdělaly oheň a začaly dělat večeři v podobě uvařené čočky s párkem a chlebem, která se po již našlapaných kilometrech zdála být přímo darem z nebe. K večeru jsme se pak po několika zápasech s hmyzem a posezení u ohně konečně uložily ke spánku.

Našim cílem této expedice byl poslech ptačích zvuků a jejich identifikace. Jelikož jsme mezi námi měly zkušenou členku, která se této činnosti v projektu věnuje, nedělalo nám to skoro žádný problém. Dokonce by se dalo říct, že jsme s jedním havranem navázaly rozhovor, ale je možné, že právě to byl jen důkaz našeho vyčerpání.

Řekla bych, že tento výšlap dopadl úspěšně a my si vyzkoušely vše, co se nám bude později hodit při opravdové expedici, jako třeba stavění stanu, orientace na mapě nebo samotné obstarávání jídla. Nesmíme také zapomenout na řádné sbalení batohu, bez něhož bychom se při podobných výletech neobešli. Velký vděk patří paní učitelce Brukové, která nás v průběhu podporovala a dávala nám užitečné rady, kterými nám určité věci dost ulehčila. A my tak můžeme zakončit tento proces přípravy a rovnou se vrhnout na plánování ostré expedice, tedy vyvrcholení tohoto projektu.
                                                                                                                         Tereza Cieslarová, Jana Stryczková, Team 4

Dvojitá duha Vojty Zieliny

Celé pololetí měli zájemci z nižšího gymnázia možnost účastnit se soutěže Meteorologie a pranostiky. Celkem vzniklo 20 soutěžních pracovních listů, které zahrnovaly teoretické, praktické i bonusové úkoly. Je neuvěřitelné, kolik soutěžících vydrželo během distanční výuky odeslat každý týden své výsledky příkladů, pokusů i fotky či videa k bonusovým úkolům. Během prezenční výuky se soutěž konala jednou za čtrnáct dní, protože mnohým soutěžícím ubylo volného času – začaly kroužky, tréninky, kurzy a přibylo dojíždění do školy.

A jak soutěž zhodnotili sami žáci?

„Je to takové divné, že už to končí. Sice to někdy bylo těžké (hlavně to počítaní), ale zase jsem se toho hodně naučila ve Wordu a tak dál. Kdyby tu nebyly úlohy na přemýšlení, tak by to bylo nejlepší, ale i tak mě to bavilo. Vedla jste si moc dobře, paní učitelko.“    Jana Capková

„Soutěž byla super, akorát mohla být o pár týdnů dřív, protože za chvíli bude vysvědčení a závěrečné písemky, takže se musíme učit.“   Rút Borská

 „Soutěž byla skvělá, dozvěděl jsem se spoustu věcí a podnikl mnoho výletů do míst, která jsem neznal. Víc mi vyhovovala verze s jedním zadáním na dva týdny, jinak bych nic neměnil, děkuji za soutěž.“ 😊  Vojtěch Zielina

„Soutěž byla super!!! Děkujeme.“     Miroslav Chytka

 Naposledy jsem o soutěži psala na konci března. Jak to bylo dál?

V dubnu docela pršelo, a tak soutěžící vyráběli doma vlastní déšť a také počítali, kolik vody prokape netěsnícím kohoutkem za rok. Také pátrali, kolik by to v jejich obci stálo. Výsledky byly zajímavé – od 0,- Kč v případě vlastní studny přes 88,- Kč v Horní Lomné až po téměř 900,- Kč v Třinci. Pranostika na další týden pravila: „Na Rudolfa je dobré vysazovat zelí do polí.“ Ale u nás bylo nevlídně a mlhavo. A tak se vyráběla mlha a hlavně se prakticky zjišťovalo, jaké oblečení je vhodné do mlhy či tmy. Jaký oděv je nejbezpečnější, vám prozradí Barča.

Na konci dubna se do České republiky vrátili čápi. Všichni zjišťovali něco o jejich životě. Důležité údaje nahrazovaly příklady s odmocninami a procenty, ale nakonec se všichni dozvěděli o čápech to nejzajímavější. V rámci bonusového úkolu se snažili vyfotit čapí hnízdo ve svém okolí. Rekordmanem se stal Vojta, který objevil 7 čapích hnízd. Podle jeho mapky se můžete projít na procházku i vy.

I v dalším díle se soutěžící věnovali dalším jarním poslům jara – včelám. Všichni se snažili spočítat, kolik nektaru je třeba na výrobu 1kg medu a také včely vyfotit při opylování. A Mirek k tomu složil i básničku.

Včelka létá sem a tam,
„Kde mám mobil?“ přemítám.
Do pátku musí být hotový
ten náš úkol bonusový.

Letím jak s větrem o závod,
jako by šlo o život.
Nachytal jsem první včelu,
jak přistála na podbělu.

Druhá včelka, ta mi dala,
než devětsil osedlala.
Na tu třetí čekám marně,
několik hodin minimálně.

Pak s úžasem hledím vzhůru,
na vrbě jich shledám fůru.
Na pampelišce čtvrtá sedí
a se zájmem na mne hledí.

A na konec básničky
vyblejsknu si včeličky,
jak v Jablunkově na náměstí
opylují třešničky.

V soutěži se dostalo i na výrobu zvonů a zvoničky. Přišla spousta fotek místních zvoniček a všichni pátrali, co vše znamená slovo zvon (v kostele, na čištění odpadních trubek) a zvonek (malý zvon, u dveří, na kole, část Těšína).

A přišel červen a oslava dne dětí. Soutěžící si zkusili vyrobit vlastní šampaňské i limonády a taky spravedlivě rozkrojit dort třemi řezy pro 7 a taky pro 8 osob. Pak se změnilo počasí, všude řádily bouřky, a tak poslední díl byl o hromech a blescích. A protože už to byl poslední díl, bonusový úkol byl náročný – podle meteorologických mapek sestavit předpověď počasí, např. PŘEDPOVĚĎ POČASÍ – Eliška Veselá. A výsledky byly téměř profesionální – videonahrávka, audionahrávky, prezentace či vlastní mapky vytvořené v Minecraftu.

jahody Terky Demelové

A také se někteří pochlubili svými výpěstky, o které se starali téměř tři měsíce. Sklízeli jahody, hrášek, salát …. úroda Barči Gajdzicové a úroda Vojty Zieliny.

A jak to celé dopadlo?

Vítězové nižší a vyšší kategorie

Nižší kategorie

1. místo Bára Gajdzicová 1.A
2. místo Jana Capková 1.A
3. místo Rút Borská 1.A

Vyšší kategorie

1. místo Miroslav Chytka 2.A
2. místo Vojtěch Zielina 3.A
3. místo Eliška Veselá 3.A

Moc gratuluji!

Všem ostatním děkuji za účast, krásné příspěvky a zpestření mého pedagogického života.

A pokud vás soutěž zaujala, prohlédněte si zpracování Mirka. Určitě si uděláte obrázek… Škoda, že se nemohu podělit i o další povedené práce…
Meteo14_Mirek_Chytka Meteo15_Mirek_Chytka Meteo16_Mirek_Chytka Meteo17_Mirek_Chytka (1) Meteo18_Mirek_Chytka (1) Meteo19_Mirek_Chytka (1) Meteo20_Mirek_Chytka

Statutární město Třinec letos slaví důležité výročí. Před 90 lety bylo povýšeno na město a třinecká knihovna vyhlásila literární soutěž, kde hraje 90 hlavní roli. Tedy 90 slov, které měli soutěžící napsat, aby příběhem vyjádřili cokoliv, co se týká Třince. I v 1.A se našli odvážní spisovatelé, kteří se do toho nelehkého úkolu pustili. 

Držíme palce, aby se porotě jejich příspěvky líbily.

Pověst o založení B7 

Kdysi dávno se do Třince sjížděli lidé ze široka daleka. Všude byly tržnice, obchody, divadla a pódia, kde hrála kapela. Vždy se vše konalo uprostřed města a okolo nebylo ani živáčka. Jeden chlapec se rozhodl do Třince dojít pěšky, protože to měl blízko. Bohužel ale tržnice obešel a nemohl je najít. Proto začal bloudit po beskydských vrších a jejich okolí, až došel do města zvaného Rožnov pod Radhoštěm. Když došel, padl únavou. Od té doby je místo oslav zvykem ujít stejnou vzdálenost, kterou ušel tento chlapec. Říká se tomu B7. 

Andrea Serafínová

Třinec kdysi a dnes

Třinec byl založen v 14. století a byl docela malá vesnička. Roku 1799 zakoupil vesničku princ Albert Sasko-Těšínský. V roce 1839 byly otevřeny železárny, které se koncem 19. století staly největší hutí v rakouské monarchii. V té době měla vesnice něco přes 300 obyvatel, ale nebyla zde škola ani kostel. V roce 1930 byl Třinec povýšen na město. Třinec byl v první polovině 20. století předmětem sporu mezi Československem a Polskem. Definitivně byl Třinec k Československu připojen po skončení druhé světové války. 1. září 2018 se Třinec stal statutárním městem. 

Gabriel Bonczek

Vznik Třince podle mě 

Kdysi dávno, na místě, kde dnes leží město Třinec, byly jen malé vesničky, kterým vládl princ Albert Kazimír Sasko-Těšínský. Mnoho místních lidí ho nenávidělo, protože k nim nebyl milý. Jednoho dne se sedláci rozhněvali, když Albert Sasko-Těšínský vnikl a vyplenil jejich vesničku kvůli obavám, že by se mohli vzbouřit nad jeho krutou vládou. To se sedlákům nelíbilo a opevnili se v Piastovské věži. Toho si ale Albert Sasko-Těšínský všiml a zaútočil na ně. Piastovská věž však byla nedobytná. Sedláci zvítězili a z vesnic se za mnoho let stalo město Třinec. 

Joel Pietak

Jak to bylo a jak to je

      „Třinec se nachází v Moravskoslezském kraji. Má zhruba 35 000 obyvatel, jeho rozloha je 8 541 ha. Třincem protéká řeka Olše. První písemná zmínka o Třinci pochází z roku 1461. Založen byl ve 14. století…“ vyprávěla žákům učitelka dějepisu o Třinci. Většinu žáků to však nudilo, a proto si šeptali, co budou dělat o víkendu.

      Třeba Sára své kamarádce řekla: „Až skončí škola, půjdu do knihovny, potřebuju vrátit knihy. O víkendu asi půjdu s bráchou do Werk areny, hraje se tam zápas…“  Učitelka však žáky napomenula, aby poslouchali historii Třince.

Anežka Ponczová

Třinec – jeho klady a zápory

Třinec je krásné zelené město. Taky organizuje hodně akcí. Nejlepší je Beskydská laťka, Hutnický den, Srdce Evropy, Pohádkový les nebo trhy. Ale má i své nedostatky. Nejvíc se mi nelíbí okolí Třineckých železáren. A přitom jsou to Třinecké železárny, díky kterým se Třinec stal městem v roce 1930. Přesto mám toto město moc ráda. Kromě kulturních akcí si mohu i zasportovat v moderní Werk areně, v hale Stars, na tenisových kurtech, zaplavat, zaběhat v lesoparku nebo na atletickém stadionu. A co teprve okolní hory. Však přijďte a uvidíte sami.

Jana Capková

Statutární město Třinec (Trzyniec)

Třinec je malé město na východě České republiky, založené ve 14. století. Městem se však stalo 1. ledna 1932. Nachází se zde gymnázium, muzeum a hlavně Třinecké železárny, které jsou jedny z nejlepších v Česku. Věděli jste, že Třinec vlastní tři obrovské nákladní lodě jménem: Třinec, Praha a Česko? Nebo že se v okolí nachází i několik tisícovek, například Lysá hora, Ostrý nebo Velký Javorový? Že odsud pochází slavní zpěváci jako Ewa Farna, Albert Černý či Tereza Mašková? Že se tady koná Beskydská laťka a začíná B7?  Ne? Navštivte Třinec.

Mariana Divišová, Tobiáš Gieraczka

Hlasování pro projekt

Až půjdete nakupovat do Tesca v Třinci, Bystřici nebo Jablunkově, prosíme, podpořte vhozením žetonu náš projekt Materiálová základna pro projekt Cena vévody z Edinburghu. A řekněte o tom všem známým, příbuzným a kamarádům. Každý hlas nás potěší.

Děkujeme.

 Nadační fond manželů Klausových nabízí grant na zahraniční jazykové kurzy pro studenty středních škol od 16 let. Podmínkou účasti ve výběrovém řízení je, abyste nebyli v jazyce začátečníky (na kurz se cestuje bez doprovodu!) a aby rodiče byli příjemci sociální dávky, zejména přídavku na dítě. Pokud splňujete tento požadavek, je šance získání grantu velmi vysoká. 

V roce 2021 nadace nabízí několik jazykových kurzů pro studenty s velkým zájmem zlepšit si svoji angličtinu nebo němčinu přímo v cizojazyčném prostředí.

Uzávěrka příjmu přihlášek je 11. 7. 2020 (datum razítka na obálce nebo odeslání emailu).

V případě, že by někdo z vás měl zájem o dřívější termín odjezdu, bude nadace tuto situaci řešit individuálně.

Kurz, dopravu, ubytování a stravování hradí nadační fond z prostředků našich dárců. Vybraní studenti si hradí cestovní pojištění a dopravu do místa odjezdu (nejčastěji Praha).

Bližší informace naleznete na uvedené adrese: http://nadacnifondklausovych.cz/Jazykove-kurzy-1/
Případné dotazy vám zodpoví Mgr. Petra Bruková, kabinet 217.

logo NF

Díky Nadačnímu fondu Tesca Vy rozhodujete, my pomáháme jsme získali 20 000,- Kč na pořízení vybavení pro Mobilní venkovní učebny.

První třídy si výuku za slunečného počasí venku na nových lavicích za novými stoly už vyzkoušely. Finanční prostředky vyšly na nákup nábytku a tabule pro výuku jedné třídy nebo tří skupin.

Dofáci na třineckém gymnáziu již věnovali svému rozvoji více než 1000 hodin. Někteří z nich tento týden ukončí své tříměsíční aktivity ve sportu, rozvoji talentu nebo dobrovolnictví a přiblíží se tak ke splnění bronzového stupně Ceny vévody z Edinburghu.

Oslovili jsme ty, kteří v rámci dobrovolnictví věnují doučování svých spolužáků, kamarádů či sourozenců, a ptali jsme se, jaké to je být v roli učitele.  Myslíte si, že z nich budou profesionální učitelé? Přečtěte si jejich zážitky a pocity po téměř třech měsících a dozvíte se to.

Já v roli učitele – příběh první

I když mě povolání učitele nikdy nelákalo, musím konstatovat, že doučování mých přátel je skutečně velmi přínosnou aktivitou, a to pro obě strany. Již delší dobu předtím, než jsem se rozhodl pro účast v The Duke of Edinburgh’s Award, jsem si všímal skutečnosti, že se mým vrstevníkům německý jazyk velmi líbí, ale že se jej bojí užívat.

Existuje mnoho faktorů, které odrazují mladé lidi od aktivního užívání němčiny. Tento ,,strach z němčiny‘‘ má na svědomí zejména velmi komplikovaná gramatika. Pro člověka, který je doslova zhýčkán lehkostí gramatiky anglické, je němčina se svými čtyřmi pády, mluvnickými rody a časováním sloves skutečně tvrdým oříškem. Dalším faktem je, že určitá německá slova jsou pro některé, díky své délce a specifické výslovnosti, téměř nevyslovitelná (viz die Übertragbarkeit apod.).

V ,,mých hodinách‘‘ jsem se snažil tento chorobný strach z německé konverzace úplně vyvrátit, dovolím si říci, že úspěšně. Se zájemci, kterých je pět, se scházím každou středu v prostředí Teams. Podmínkou účasti na lekcích němčiny je zapnutá kamera a mikrofon. Jedna lekce trvá cca 60 minut, v jejím průběhu spolu konverzujeme, prezentujeme vybraná témata, čteme a smějeme se, všechny tyto aktivity provádíme pochopitelně německy. Vedle našich společných lekcí spolužáci každý den poslouchají německou hudbu, dívají se na seriály v němčině a vypracovávají gramatické testy.

Tato aktivita je velmi přínosná také pro mě, na německý jazyk teď pohlížím z trochu jiného hlediska, začal jsem si totiž všímat mnoha podobností s češtinou. Vysvětlování různých gramatických jevů také vedlo k určitému zpevnění mých základních znalostí. Díky tomuto doučování jsem se také naučil lépe orientovat v prostředí Teams.

Na závěr musím říct, že díky zájmu a píli mých kamarádů jsem se na naše společné lekce vždy těšil. Mnohokrát jsme se díky špatné výslovnosti nebo překladu velmi pobavili. Věřím, že na některé skutečně vtipné okamžiky nikdy nezapomenu. Účast v DofE každému vřele doporučuji.

Jakub Kijonka

Já v roli učitele – příběh druhý

Celé to začalo, když si kamarádka po nástupu na střední školu začala stěžovat, že nezvládá angličtinu. O pár týdnů později jsem se rozhodla zapojit se do programu DofE a vymýšlela jsem, jakým aktivitám se budu věnovat. Když jsem jí říkala, jak si nevím rady s dobrovolnictvím, napadlo nás, že bych jí mohla doučovat a bylo by to přínosné pro nás obě.

Od začátku února jsme se aktivně začaly věnovat angličtině a máme za sebou již deset vyučovacích hodin, spoustu úkolů a hromadu nových slovíček.

Vzhledem k tomu, že jsem pouze o ročník výše než kamarádka, obávala jsem se, abych jí měla co předat. Časem jsem zjistila, že jde více o přípravu práce na hodiny než o mou úroveň angličtiny. Sice musím občas sama sáhnout po slovníku nebo překladači, ale v běžné konverzaci či vysvětlování gramatiky nemám problém.

Snažíme se pracovat na všech aspektech angličtiny. V hodinách se zaměřujeme zejména na vysvětlení gramatiky a konverzaci, za domácí úkol má potom slovní zásobu, poslech nebo čtení. Zaměřujeme se zejména na základy angličtiny.

Co se týká přípravy na hodiny, je občas těžké vymyslet něco zajímavého a zábavného, takže někdy strávím přípravou na hodinu více času než samotnou vyučovací hodinou. Naštěstí,
v dnešní době, je spousta materiálů a nápadů na internetu. Bohužel jsem člověk s velice malou trpělivostí, což se při práci učitele zrovna nehodí, občas mě rozčílí, když kamarádka nesplní zadaný úkol nebo si nepamatuje probranou látku.

Nebudu lhát, aktivita je to náročná a začínám chovat čím dál tím větší obdiv k učitelům. Nikdy jsem neuvažovala o zaměstnání učitele a po téhle zkušenosti tuto možnost vylučuji úplně. Na druhou stranu, kamarádka se zlepšuje a je vidět, že jí moje doučování pomáhá, proto budeme s hodinami pokračovat i po mém dokončení programu DofE.

Karolína Goralová

Já v roli učitele – příběh třetí

Tento rok je pro žáky proces přípravy na příjímací zkoušky výrazně odlišný, zejména protože jsme zavřeni v našich domovech kvůli jistému viru a většina zájemců o střední školu je odsouzena k samostudiu. Takže po rodinné konverzaci, kdy jsme se všichni shodli, že můj patnáctiletý bratr není dostatečně zodpovědný na to, aby se sám efektivně ke zkouškám připravil, jsem byla přesvědčená o své povinnosti mu pomoci. A také se mi to hodilo jako aktivita v oblasti dobrovolnictví do projektu DofE, kterého se teď již skoro čtvrt roku účastním.

Vzhledem k tomu, že jsem měla velkou spoustu materiálů z doby mých přijímacích zkoušek zachovanou, nebyla příprava na roli učitele tak časově náročná, než jaká by byla za normálních podmínek. Šlo jen o správnou organizaci a vytvoření studijního plánu. Vše se zdálo být až podezřele jednoduché. Teprve až když jsem s pozitivním duchem a vysokou nadějí započala svou první hodinu a ke konci zjistila stav vědomostí mého sourozence, tak mi došlo, jak dlouhou cestu máme ještě před sebou.

Ze začátku jsme bojovali s naprosto primitivními problémy a s bratrovým lhostejným přístupem, což jen dokazuje, jaký dopad má distanční výuka na studenty. Jeho stav mě dokázal vytočit sám o sobě, mít před sebou třicet žáku se stejnou morálkou jakou měl můj bratr, tak jsou na tom mé nervy výrazně hůř. Upřímně řečeno, nikdy jsem k učitelům necítila větší sympatie než v tento moment.

Ovšem nebylo to vždy takto chaotické. Postupem času jsme se naučili, jak spolu lépe spolupracovat a vybudovali jsme si účinný způsob provedení společných lekcí. Byly zde momenty, které mi ukázaly, že některým věcem není třeba přikládat tak těžkou váhu a také momenty, které mého bratra naučily naopak brát věci trochu vážněji. Náš vztah se rozhodně vylepšil během posledních měsíců a my jsme si vybudovali pouto vzájemného respektu, tak jak by to mezi učitelem a žákem ostatně mělo být.

Znaky bratrova zlepšení přes čas celému procesu také napomáhaly a já jsem na nás oba velmi pyšná. Za celou tuto zkušenost budu vděčná, i kdyby se stalo, že se bráchovi přijímací zkoušky z jakéhokoliv důvodu nepovedou. Ukázalo mi to studium z jiné perspektivy, než je ta má a v průběhu jsem přišla k většímu porozumění učitelských povinností. Rozhodně budu tyto informace vnímat při výběru budoucí profese.

Tereza Cieslarová

Na zkoušku učitelkou – příběh čtvrtý

Jako malá jsem chtěla být učitelkou. Tento sen mi vydržel snad do 6. třídy, kde jsem si uvědomila, že pro tuto profesi bude třeba hodně pevných nervů a energie. Na střední škole jsem se začala zajímat o jiné obory a na svůj dávný sen jsem téměř zapomněla.

To se ale vše změnilo na jaře minulého roku, kdy mi byla nabídnuta práce v doučování angličtiny. Tuto šanci jsem s nadšením využila a začala jsem dvakrát týdně doučovat skupinku dětí prvního stupně. Nervozita mě překvapivě během hodin nenavštívila, ale stihla jsem se setkat s jinými, každodenními problémy pedagogů. Zjistila jsem, že v každé třídě bude alespoň jedno dítě, které nebude dávat pozor, dodržovat morálku a v hodinách bude rušit, některé dny budou děti unavené a nebudou spolupracovat, jindy zase nesplní domácí úkoly a někdy zase jednoduše nebudou ani milé – přes to všechno se ale ve své roli musíte vzchopit a odučit danou hodinu. Jindy bude ale Vaše práce čistá radost, s usměvavými dětmi a produktivní hodinou.

Tato brigáda mi dala spoustu zkušeností a všimla jsem si, že v září jsem své chování v hodinách sama změnila, protože jsem si již uvědomila, jak nepříjemné je stát v roli učitele v čele dané třídy.

Mé kamarádce jsem s angličtinou již nějakou dobu pomáhala. Vždy jsem s ní probírala její úkoly, vysvětlovala jí látku, kterou zrovna probírala ve škole nebo jí pomáhala s psaním esejí. Když došlo na výběr dobrovolnické aktivity a já si uvědomila, že kvůli momentální situaci nebudu mít možnost vypomáhat, kde jsem zamýšlela, zeptala jsem se jí, jestli by nechtěla využít tuto chvíli a soustředit se na svou angličtinu ještě o něco více.

Bohužel nám covidová situace moc nepřála a neměly jsme možnost se osobně sejít, ale snažily jsme se pracovat co nejvíce online.

Věřím, že v jiné době bychom odvedly více práce a udělaly větší posun, jsem ale pyšná na nás obě, že jsme zvládly i tak probrat vše potřebné a navzájem si vypomoci v dnešní nelehké době.

Julie Novotná

Žáci 4.A jsou v tomto školním roce aktivní v projektu Erasmus+ Sekrety nauky. I když některé cíle nejsou vzhledem k současné pandemické situaci splnitelné, zvládli už velké množství práce a poprali se s mnoha nelehkými úkoly, mezi které patří vytváření loga projektu, točení videa představujícího naši školu, četba anglické knihy v originále nebo nastudování těžkého učiva středoškolské matematiky. V první fázi projektu měli přečíst knihu v anglickém originále vybranou polskými koordinátory projektu, nastudovat v rámci matematiky kombinatoriku a pravděpodobnost a na základě příběhu přečtené knihy a probraného učiva vytvořit v mezinárodním týmu (jehož členové jsou reprezentanti všech zemí tohoto projektu) únikovou hru. Museli se samozřejmě seznámit s IT nástroji a aplikacemi, které můžou při tvorbě tzv. escape game využít. Docela výzva, co říkáte? Ve středu 21. dubna únikové hry svých spolužáků oficiálně testovali nejen naši žáci, ale i účastníci projektu z Polska, Chorvatska, Estonska a Finska. Podařilo se jim uniknout, nebo bloudí bludištěm únikové hry doteď? Sami žáci o výtvorech svých spolužáků říkají, že „úkoly byly hezky zpracované, jak po grafické stránce, tak po obsahové„ (Terka), označují je za zdařilou práci, „za kterou by se nemusel stydět ani profesionál“ (Filip). Některé úkoly jim sice daly zabrat, někdy museli tipovat a doufat ve spásný náhodný únik, ale nikdo se naštěstí v labyrintech escape games neztratil. Nakonec jim testování, jak říká Honza, „krásně zpříjemnilo den.„ Mohly by únikové hry být vhodnou výukovou metodou?  Podle Filipa jsou „skvělým způsobem, jak se naučit spoustu věcí, a přitom se bavit.„ 

I vy si můžete vyzkoušet uniknout: https://wakelet.com/wake/H-gRRhFQg7yv5xUZLY-V6

Březen za kamna vlezem. Kdo by tuto pranostiku neznal. I účastníci soutěže Meteorologie a pranostiky tentokrát zůstali doma. S končící zimou a probouzejícím se jarem se probouzela také vegetace a živočichové, mimo jiné i netopýři. Věděli jste, že žijí na Zemi už 60 miliónů let nebo že slyší i zvuky, které člověk nezachytí. O zvuky v tomto soutěžním kole šlo. Testovali jsme pomocí aplikace, jak na tom jsou se sluchem soutěžící, jejich sourozenci, rodiče a prarodiče. Také jsme vyráběli thaumatropy. To jsou pohyblivé obrázky. I vy můžete pro své mladší sourozence nějaký vyrobit. Návodů najdete na Internetu spoustu. My jsme zkusili létajícího netopýra a také mnoho dalších.

Další týden jsme se zamysleli nad pranostikou Na svatého Řehoře šelma sedlák, který neoře. Přemýšleli jste nad spojením šelma sedlák? Soutěžící už ví, že je to označení pro líného sedláka. K úkolům na další týden přišla inspirace procházkami po beskydských kopcích. I vy jste si určitě všimli, jak se všude kácí a kopce až na pařezy zůstávají holé. A tak vzniklo další kolo soutěže věnované stromům. Soutěžící hledali co největší pařez a počítali letokruhy. Podle nich poznáme, jak dlouho strom rostl. Až půjdete kolem nějakého i vy, všimněte si, jak jsou zajímavé. Stromy nerostou po celý rok, ale pouze v době, kdy mají dost vlhka a tepla. Jarní vrstva je světlejší, protože je více vody, v létě naopak tmavší. Střídání těchto období vytváří typickou kresbu, tedy letokruhy. Každý letokruh odpovídá jednomu vegetačnímu období. Na Šumavě najdeme stromy, které mají 300 letokruhů. V Beskydech soutěžící objevili stromy staré více než 130 let a jejich pařezy dosahovaly v obvodu 2,5m. Také se naučili jak vypočítat výšku stromu bez kácení. 

Svatý Josef s tváří milou končí zimu plnou. Přicházelo astronomické jaro a ten den se otevíraly studánky. Prameny a studánky provázejí lidstvo od nepaměti. Nalézt ve správné chvíli v přírodě pramínek čisté vody je úžasný pocit, který vyzkoušeli už dávní poutníci, lovci i zemědělci. U každého obydlí býval pramen, lidé pracující v parném létě na polích využívali vodu z lesních studánek. Studánky sloužily i poutníkům. Postupně s rozvojem měst a obcí začaly vznikat veřejné vodovody se zaručenou pravidelně kontrolovanou kvalitou vody. Lidé si zvykli kupovat balenou pitnou vodu. Spotřeba vody je něco přes 100 litrů na osobu a den. Asi málokdo si už dovede představit, že by všechnu vodu domů odněkud nosil!

Soutěžící řešili logickou úlohu, pod kterým stromem v lese je zázračný pramen, a vypravili se objevovat studánky ve svém okolí. A našli jich opravdu hodně, jak jste se mohli přesvědčit na IG třineckého gymnázia. Pokud i vy chcete nějakou objevit, podívejte se na www.estudanky.eu.

Jak prší v březnu, tak také v červnu. Tak zněla předvelikonoční pranostika. A protože se velikonoce blížily, soutěžní kolo bylo o jednom ze symbolů Velikonoc – vajíčkách. Soutěžící si vyzkoušeli, zda vajíčko dokáže rotovat ve vertikální poloze (a že dokáže se můžete brzy přesvědčit ve videu na školním IG), vyrobili si z uvařeného vajíčka „hopík“ a snažili se přijít na to, jak postavit vejce na špičku. Dostali i návod na upletení klasického karabáče a barvení kraslic v cibulových slupkách. Na kraslice podle starodávného receptu nedošlo, ale karabáče vyrobili nejen kluci, ale i děvčata. Však máme 21.století.

A už je duben a s ním pranostika Déšť svatého Teodora značí mnoho vody v máji. Příroda se pomalu loučí se zimou a všechno se začíná probouzet. I když teploty jsou venku ještě nízké, sluníčko už začíná rozehřívat ztuhlou zem. Vše začíná růst a kvést. I zahrádkáři se chystají a zasévají semínka různých druhů zeleniny. A pak už jen musí zalévat a čekat. Soutěžící počítají, jak správně rozdělit vodu do konví a také si dělají foto herbář jarních kytek. Uvidíme, kolik jich objeví.

Naše soutěž se přehoupla přes polovinu a je neuvěřitelné, že už 13 týdnů dokáží někteří naši studenti udělat něco navíc, co nemusí. Jejich výsledky mě vždy mile překvapí a mnohdy mě inspirují. A to je ta největší odměna pro učitele.

Vypracované úkoly od Mirka Chytky. Samozřejmě není sám, kdo posílá správné výsledky s výborným grafickým zpracováním. 

MET_Meteorologie9_Mirek_Chytka     MET_Meteorologie10_Mirek_Chytka     MET_Meteorologie11_Mirek_Chytka 2    MET_Meteorologie12_Mirek_Chytka

A pár fotek pro velikonoční inspiraci…

Šikana se čas od času objevuje na všech typech škol, a proto jsme této problematice věnovali prostor ve Výchově ke zdraví. Po teoretickém úvodu žáci zkusili napsat příběhy, ve kterých hlavní roli měli šikanátoři, šikanovaní a tzv. mlčící dav. Cílem této aktivity bylo vcítit se do pocitů šikanovaného, uvědomit si mechanismy šikany, snažit se být empatický a hlavně najít řešení problému.
Snad i díky těmto příběhům nikdo ze třídy nezažije nic z toho, co jejich fiktivní hrdinové.

Některé z příběhů si můžete přečíst ve speciálních novinách třídy 1.A. Stačí kliknout na odkaz a můžete se sami přesvědčit, jestli neobjevíte nějakého budoucího spisovatele.

Šikana noviny 1     Šikana noviny 2     Šikana noviny 3         Šikana noviny 4

Jak probrat náročné učivo jako Third Conditional v maturitním ročníku, aby to nebylo nudné? Zkusili jsme pohádky. A povedly se. Vy si můžete přečíst, jak by to bylo bývalo dopadlo, kdyby …

Loučí se s vámi maturanti AJ 4.D.

Počítač v karanténě

Před rokem a několika dny začala poprvé v historii školství distanční výuka. Od té doby se s malými pauzami učíme doma. Jaké to je? Jak to vidí žáci 1.A? Jaké to bylo na základní škole a jaké to je teď na gymplu? Dá se to zvládnout? Jak vypadá jejich učení? 
Přečtěte si pár názorů. Rozhodně v tom nejste sami. Jsme v tom s vámi – my učitelé. A společně to dáme. 

Příspěvky jsou řazeny podle abecedy jmen autorů. 

VÝHODY A NEVÝHODY DISTANČNÍHO STUDIA

Výhody distančního studia jsou domácí prostředí, pohodlné oblečení, vlastní organizace dne, žádné brzké vstávání 😊. Nebo také více času na aktivity, které jsme vždy chtěli zkusit nebo se naučit nebo jsme na ně neměli zkrátka čas, např. udělat velký úklid ve svém pokoji, naučit se na hudební nástroj, vyzkoušet své kuchařské dovednosti, přečíst knihu atd. Distanční výuka je taky skvělá příležitost začít chodit víc na hory nebo strávit více času s rodinou. Já svůj volný čas využívám ke sportu a času s rodinou nebo se taky ráda podívám na film, seriál nebo si přečtu pár stránek z knížky.

 Naopak nevýhody distančního studia jsou dlouhá doba bez kamarádů, obecně bez kontaktu s vrstevníky. Dále je někdy těžké pochopit nové učivo z materiálů na monitoru nebo další problém je, že strávíme většinu času u počítače. Někdy se učivo nakupí a potom není lehké to dohánět. Naštěstí jsme si ve třídě nápomocní, takže když jeden požádá o pomoc, někdo ze třídy se vždy nabídne. A v domácím prostředí je někdy těžší se dokopat k učení, protože máme menší motivaci než ve třídě s učitelem.

Už se těším do školy.

Autor textu: Sofie Burawa

RADOSTI A STRASTI DISTANČNÍHO STUDIA

První karanténa byla pro mě osobně mnohem jednodušší a méně náročná než následující. Hodně volného času, málo úkolů, žádné online hodiny. S příchodem na gymnázium se toho hodně změnilo.

Na distančním studiu mi vyhovuje to, že mám více volného času, než kdybych chodila každý den do školy. Pak také to, že většinou nemáme online hodiny hned ráno, ale třeba až třetí hodinu. Většinou si můžu rozvrhnout jednotlivé úkoly tak, jak mi to vyhovuje, někdy je ale úkolů hodně a musím pracovat až do odpoledne a dodělávám je ještě večer.

Svůj den se snažím rozvrhnout tak, že dopoledne dělám úkoly, které vím, že nepočkají a musím je vypracovat hned. Pokud mi zbyde nějaký čas, tak dělám úkoly, které nemusím odevzdat ten den, ale vím, že když je udělám, tak budu mít více volného času další den. Jeden z mých problémů je, že občas nechávám úkoly na poslední chvíli a naopak nestíhám, ale snažím se tomu vyvarovat. Další problém mi pak dělá například to, že se nedokážu dostatečně soustředit při hodinách.

Ve volném čase se snažím sportovat, jak to jenom stávající opatření dovolují. Chodím na procházky, běhám a s příchodem jara bych ráda začala jezdit na kole.

I když patřím k těm, kterým distanční výuka celkem vyhovuje, přesto se těším, až bude všechno zase fungovat normálně a budeme se moci setkávat se spolužáky a učiteli ve škole.

Autor textu: Kateřina Buryová

MŮJ ŽIVOT A DISTANČNÍ VÝUKA

Není to nedávno, co nám zase vláda zavřela školy.

Za největší nevýhodu rozhodně považuji ztrátu kontaktu. Kamera a mikrofon nám ho prostě nedá. Tady na gymnáziu aspoň máme online hodiny, ale na základce jsme je neměli. Další nevýhoda je internet. Znáte to…vypadne vám internet a vy se nemůžete připojit na hodinu. Přijdete pak o kus látky nebo zápisu a musíte se je složitě hledat a učit se. Tohle by se ve škole nestalo.

U mě je hlavní problém to, že jsem nesoustředěná. Když víte, že jste doma a máte vedle sebe mobil, tablet nebo počítač, tak je lehčí dívat se na YouTube než soustředit se na hodinu. Pak se to samozřejmě projevuje na úkolech.

Velká výhoda je, že si můžu naplánovat svůj volný čas a rozvrhnout si úkoly. S těmi úkoly se mi to ale moc nedaří. Skoro všechno nechávám na poslední chvíli a pak jsem zbytečně vystresovaná a unavená.

Svůj volný čas si plánuji ráda. Dokonce jsem se v karanténě naučila vařit, takže už přes týden vařím sama, což oceňuje hlavně mamka. Za tuto dovednost budu jednou Číně a netopýrům vděčná. A nejen za vaření. Začala jsem také cvičit, stejně jako mnoho dalších lidí po celém světě. A poslední velkou výhodou je můj nový jídelníček, který si můžu vybrat sama. Snažím se jíst zdravě a na přípravu těchto zdravých snídaní a svačinek mám dostatek času, což bych v době prezenční výuky neměla.

Ale i přes všechny výhody by už tento neobvyklý rok mohl skončit.

Autor textu: Markéta Novotná

MŮJ NEJKRÁSNĚJŠÍ ZÁŽITEK NA GYMNÁZIA

Můj nejkrásnější zážitek na třineckém gymnáziu byl v první školní den, když jsem se skamarádil s Matoušem. Když jsem totiž šel poprvé do naší třídy, skoro nikoho jsem tam neznal. Chtěl jsem si sednout do prvních lavic, protože to je dle mého názoru nejlepší místo. Nejvíce se tam dokážu soustředit, nejlépe vidím na tabuli a dobře se mi poslouchá učitele. Jenže když jsem přišel do třídy, byly už dvě první lavice obsazené. Proto jsem si vybral poslední volnou lavici v první řadě a čekal jsem, co bude. Byl jsem docela nervózní. Chvíli poté přišel nějaký kluk a zeptal se, jestli si může přisednout. Toho kluka jsem znal jen z vidění. Hrál na klavír u stejné učitelky ze Základní umělecké školy jako já, ale nikdy jsme si spolu nějak moc nepovídali. Byl jsem zvědavý, jak to dopadne. Lépe jsem ho pak poznal až na adaptačním kurzu, který se konal o pár dnů později. Každý z nás byl sice v jiném týmu, ale díky tomu jsem se naučil vycházet i s jinými lidmi a seznámil se s nimi.

Zjistil jsem, že se Matouš kamarádí s mým bratrancem a že má podobné zájmy jako já, a proto nebylo těžké s ním mluvit. Mnoho jsme se toho o sobě navzájem dozvěděli a teď, když je distanční výuka, si občas spolu voláme a pomáháme si při studiu. Jsem velice rád, že takového kamaráda můžu mít a už se těším, až se znovu uvidíme ve škole. Tento moment si budu dlouho pamatovat. To byl za tu krátkou dobu, co jsem byl ve škole prezenčně, můj nejlepší zážitek.

Autor textu: Joel Pietak

ROK DISTANČNÍ VÝUKY

Covid-19 je celosvětový problém (nově se objevují i mutace) a s problémy se potýká celý svět. Celý svět se zastavil na omezení proti šíření infekce a každý stát se uzavřel do vlastní bubliny. Je to velice náročná situace, mnoho povolání ztrácí své uplatnění. Epidemiologická situace koronavirové infekce nedovoluje přítomnost v naší škole. Všichni se tedy učíme distančně z pohodlí domova. Naši rodiče se stávají našimi učiteli, protože nám zodpoví na pár otázek nebo pomůžou s daným učivem. Při distanční výuce zažívám něco jiného, nového a zajímavého. Ze začátku jsem se těšila, byla jsem nadšená, ale po několika měsících distanční výuky ze mě nadšení opadlo. Teď vidím i problémy a nedostatky s připojením a výpadky sítě. Je to velmi nepříjemné, když slyšíte každé třetí nebo páté slovo z výkladu. Distanční výuka má své výhody i nevýhody.

Já vidím výhody v tom, že si mohu sama rozhodnout o pořadí vypracování úkolů. Nejrychleji si udělám angličtinu, český jazyk, zeměpis. Myslím, že nám učitelé nedávají tolik úkolů, kolik by nám dávali, kdybychom byli ve škole. V této neklidné době trávím více času s rodinou, vlastně s mou rodinou trávím každý den. V distanční výuce jsem se naučila více samostatnosti, třeba si něco vyhledat, udělat zápis z učiva, zdokonalila jsem se v práci s počítačem. Protože mám do školy téměř 20 kilometrů, nemusím dojíždět a trávit čas čekáním na autobusové zastávce.

Nevýhody vidím v tom, že se nemůžeme setkávat se svými kamarády. Také to, že není normální výuka ve třídě. Nemůžeme využívat speciální učebny. Nemůžeme používat školní pomůcky, které jsou nyní odložené v kabinetě. Nemůžu navštěvovat školní jídelnu, kde jsem si vždy pochutnala.

Tento školní rok je jiný než předchozí, jelikož jsem v 5. ročníku neměla online hodiny.

Svůj pracovní den si organizuji podle toho, kolik času máme na úkoly. Ve volném čase trávím čas procházkami na čerstvém vzduchu, čtením knih, hrou na klavír, hrajeme společenské hry, maluji obrázky.

Tak už se moc těším, až se otevřou dveře školy a my usedneme do školních lavic a přivítáme se s vyučujícími. Také se těším na kamarády a spolužáky, abychom se dále poznávali, sdělovali si zážitky a smáli se spolu. 

Autor textu: Anežka Ponczová

JAKÉ JE TO UČIT SE DOMA

Vše to začalo začátkem března. Tenkrát jsem chodil na přípravné kurzy na gymnázium a v ten den jsme se dozvěděli, že se zavírají školy. Tenkrát se mě taťka ptal: „Jak dlouho si myslíš, že to bude trvat?” a já jsem mu na to odpověděl: „Tři týdny”, ale to jsem se bohužel spletl. Skoro nikdo z nás neznal slova jako koronavir nebo distanční výuka, ale teď už těmto slovům rozumí každý z nás.

Podařilo se mi dostat na třinecké gymnázium. První měsíc jsme byli ve škole, ale pak se to prudce zhoršilo: nouzový stav, o mnoho víc nakažených a také víc mrtvých lidí. Učitelé tušili, že se zase bude vyučovat distančně, proto se snažili naši třídu co nejdřív naučit na platformu Teams, ve které probíhá online výuka. Vše jsem rychle pochopil. Studium na gymnáziu je pochopitelně těžší než na základní škole, mám míň času jít ven a není mi příjemné pořád sedět u obrazovek. Občas mě z toho bolí hlava.

Ale má to i své výhody. Mohu později vstávat, nemusím dojíždět, mám klid na přemýšlení a nemusím se podřizovat pracovnímu tempu ostatních. A také si myslím, že jednou si budu moci říct, že jsem zažil něco, o čem se budou mé děti nebo vnoučata učit v dějepise.    

Zatím asi nejkrásnější zážitek na gymnáziu byly samé jedničky na vysvědčení a také pochvala třídního učitele. Ale ty další mě určitě čekají…

Autor textu: Matouš Rucki

GYMNÁZIUM, TŘINEC – MOJE VOLBA

Asi už od čtvrté třídy byl můj cíl dostat se na gympl. Ve své třídě jsem se necítila moc dobře. Chtěla jsem změnit školu, tak jsem zkusila přijímačky. Divím se, že to vyšlo. Moc jsem si nevěřila. Když jsem se dozvěděla, že jsem to zvládla, skákala jsem radostí.

První den na gymplu jsem cítila, že jsem konečně mezi svými a není tam nikdo, kdo by se mi posmíval, že jsem šprt. Nebylo těžké se seznámit, postupně jsem se se všemi skamarádila.

Prezenční výuka byla v pohodě, až na ty roušky. Všichni si na to stěžovali a myslím si, že nikomu není příjemné nosit nějaký „náhubek“. Taky mi vadilo, že nebyl tělocvik, Byl to předmět, ve kterém se mohl člověk odreagovat od učení a zasportovat si. Místo něj byly jen procházky.

Distanční výuku mám asi raději. Na všechny úkoly mám více času, později vstávám a můžu se při výuce i občerstvit. Úkoly si můžu rozvrhnout, jak chci, a nikomu na tom nezáleží, hlavně ať to mám do termínu odevzdání. Já s tím ale nemám problém. Když přijde úkol, hned si ho udělám a pak mám klid. Třeba v pátky mám už jen tři hodiny, protože si ostatní udělám dřív.

Jsem moc ráda, že chodím na gympl!

Autor textu: Andrea Serafinová

UŽ JE TO SKORO ROK…

Když před rokem začal Covid 19 a my najednou museli zůstat doma a učit se z domu, tak to bylo moc těžké. Už si ani nevzpomínám, jaké to bylo na samotném začátku. Ale neměli jsme žádné Teamsy, učitelka nám dala na týden úkoly popsané v mailu nebo vytištěné na papíře. Ani jsme je nekopírovali a neposílali zpět učitelce. Až když jsme se vrátili do školy, měli jsme jí je předat. Mockrát jsem ani nevěděla, co se mám učit a co mám za úkol.

Vůbec mě to nebavilo a učit jsem se donutila jen proto, že jsem chtěla udělat přijímačky na gympl. S tím mi pomohla mamka, se kterou jsem procházela úkoly z češtiny a matematiky.

Teď to je jiné.  Zvykla jsem si na to se učit doma u počítače, i když mě to někdy nebaví. Taky tím, že nejsme ve škole, máme hodně úkolů, které dělám většinou na poslední chvíli.

Výhodou je to, že nemusím ráno vstávat a mohu vstát těsně před začátkem hodiny. Kdykoli se mohu najíst, napít, mám u sebe svého psa, který mi někdy spí u nohou. 😊 Nevýhodou je, že někdy jsou hodiny, kdy je učivo pro mě nezajímavé a vydržet se soustředit celou hodinu je těžké.

Těším se do školy stejně jako většina mých spolužáků.

Autor textu: Eliška Skřičková

DISTANČNÍ VÝUKA A JÁ

V roce 2020 touto dobou jsem byl na jarních prázdninách v polských Tatrách. Začínaly se objevovat první informace o Covidu 19. Vrátili jsme se z dovolené a do tří týdnů se zavřela škola a začala distanční výuka. 

Ze začátku to nešlo moc dobře. Za chvíli jsme si ale zvykli. Nejprve byly všechny předměty formou samostudia, později začaly i online hodiny. Tato výuka mi vyhovovala, protože jsem měl víc času na přípravu na přijímačky, posunul se i jejich termín. Díky tomu jsem se na ně mohl lépe připravit a podařilo se mi přijímačky udělat. Do nové školy jsem se velmi těšil.

Nové prostředí, učitelé i spolužáci mi vyhovují, proto mi bylo líto, že školu zavřeli. Přišel jsem o osobní kontakt s kamarády a zrušily se školní kroužky. Na druhou stranu má distanční výuka i spoustu výhod, např. více volného času, méně školních hodin, více času na učení. Líbí se mi, že můžu více využívat programy jako je PowerPoint nebo Word.

Co se týká online výuky na základní škole, tak se tam úkoly odevzdávaly velice pozdě a když se učitel zeptal, nikdo neodpověděl. Na gymnáziu se skoro všechny úkoly odevzdávají v termínu a když se učitel zeptá, vždy někdo zareaguje.

 Velmi se mi líbí slovní hodnocení učitelů, např.

Velmi pěkné, Raule, s chutí jsem si tvůj text přečetl a prožil jeden den se staroegyptským kameníkem.

Tak jsem si to představoval, takže hodnotím „jedničkou“ plus přidávám plusový bod za grafický doprovod! 🙂 Bylo to fajn!,

Je to pro mě něco nového a vždy mě to potěší a motivuje k další práci i v době distanční výuky.

Autor textu: Raul Stuchlík

Ve 188 zemích světa jsou zavřené školy. Doma zůstalo 1,54 miliardy školáků a milióny učitelů. Výuka je pro mnohé náročná, složitá, nemohou si plnit své cíle a sny a hlavně je pro ně těžké udržet si vnitřní motivaci a řád, aby se opět zařadili do společnosti a aktivního života, jakmile pandemie odezní. Proto je malý zázrak, že se v této době 26 gympláků rozhodlo zapojit do programu DofE, nevzdávají se a nepřestávají na sobě pracovat.  Sportují, zdokonalují se v jazycích, vaření, kreslení, četbě, hraní na hudební nástroje, pozorují ptactvo a také se zapojili do dobrovolnické činnosti – pomáhají učitelům, doučují sourozence či spolužáky nebo uklízejí své okolí.