Dofáci na třineckém gymnáziu již věnovali svému rozvoji více než 1000 hodin. Někteří z nich tento týden ukončí své tříměsíční aktivity ve sportu, rozvoji talentu nebo dobrovolnictví a přiblíží se tak ke splnění bronzového stupně Ceny vévody z Edinburghu.

Oslovili jsme ty, kteří v rámci dobrovolnictví věnují doučování svých spolužáků, kamarádů či sourozenců, a ptali jsme se, jaké to je být v roli učitele.  Myslíte si, že z nich budou profesionální učitelé? Přečtěte si jejich zážitky a pocity po téměř třech měsících a dozvíte se to.

Já v roli učitele – příběh první

I když mě povolání učitele nikdy nelákalo, musím konstatovat, že doučování mých přátel je skutečně velmi přínosnou aktivitou, a to pro obě strany. Již delší dobu předtím, než jsem se rozhodl pro účast v The Duke of Edinburgh’s Award, jsem si všímal skutečnosti, že se mým vrstevníkům německý jazyk velmi líbí, ale že se jej bojí užívat.

Existuje mnoho faktorů, které odrazují mladé lidi od aktivního užívání němčiny. Tento ,,strach z němčiny‘‘ má na svědomí zejména velmi komplikovaná gramatika. Pro člověka, který je doslova zhýčkán lehkostí gramatiky anglické, je němčina se svými čtyřmi pády, mluvnickými rody a časováním sloves skutečně tvrdým oříškem. Dalším faktem je, že určitá německá slova jsou pro některé, díky své délce a specifické výslovnosti, téměř nevyslovitelná (viz die Übertragbarkeit apod.).

V ,,mých hodinách‘‘ jsem se snažil tento chorobný strach z německé konverzace úplně vyvrátit, dovolím si říci, že úspěšně. Se zájemci, kterých je pět, se scházím každou středu v prostředí Teams. Podmínkou účasti na lekcích němčiny je zapnutá kamera a mikrofon. Jedna lekce trvá cca 60 minut, v jejím průběhu spolu konverzujeme, prezentujeme vybraná témata, čteme a smějeme se, všechny tyto aktivity provádíme pochopitelně německy. Vedle našich společných lekcí spolužáci každý den poslouchají německou hudbu, dívají se na seriály v němčině a vypracovávají gramatické testy.

Tato aktivita je velmi přínosná také pro mě, na německý jazyk teď pohlížím z trochu jiného hlediska, začal jsem si totiž všímat mnoha podobností s češtinou. Vysvětlování různých gramatických jevů také vedlo k určitému zpevnění mých základních znalostí. Díky tomuto doučování jsem se také naučil lépe orientovat v prostředí Teams.

Na závěr musím říct, že díky zájmu a píli mých kamarádů jsem se na naše společné lekce vždy těšil. Mnohokrát jsme se díky špatné výslovnosti nebo překladu velmi pobavili. Věřím, že na některé skutečně vtipné okamžiky nikdy nezapomenu. Účast v DofE každému vřele doporučuji.

Jakub Kijonka

Já v roli učitele – příběh druhý

Celé to začalo, když si kamarádka po nástupu na střední školu začala stěžovat, že nezvládá angličtinu. O pár týdnů později jsem se rozhodla zapojit se do programu DofE a vymýšlela jsem, jakým aktivitám se budu věnovat. Když jsem jí říkala, jak si nevím rady s dobrovolnictvím, napadlo nás, že bych jí mohla doučovat a bylo by to přínosné pro nás obě.

Od začátku února jsme se aktivně začaly věnovat angličtině a máme za sebou již deset vyučovacích hodin, spoustu úkolů a hromadu nových slovíček.

Vzhledem k tomu, že jsem pouze o ročník výše než kamarádka, obávala jsem se, abych jí měla co předat. Časem jsem zjistila, že jde více o přípravu práce na hodiny než o mou úroveň angličtiny. Sice musím občas sama sáhnout po slovníku nebo překladači, ale v běžné konverzaci či vysvětlování gramatiky nemám problém.

Snažíme se pracovat na všech aspektech angličtiny. V hodinách se zaměřujeme zejména na vysvětlení gramatiky a konverzaci, za domácí úkol má potom slovní zásobu, poslech nebo čtení. Zaměřujeme se zejména na základy angličtiny.

Co se týká přípravy na hodiny, je občas těžké vymyslet něco zajímavého a zábavného, takže někdy strávím přípravou na hodinu více času než samotnou vyučovací hodinou. Naštěstí,
v dnešní době, je spousta materiálů a nápadů na internetu. Bohužel jsem člověk s velice malou trpělivostí, což se při práci učitele zrovna nehodí, občas mě rozčílí, když kamarádka nesplní zadaný úkol nebo si nepamatuje probranou látku.

Nebudu lhát, aktivita je to náročná a začínám chovat čím dál tím větší obdiv k učitelům. Nikdy jsem neuvažovala o zaměstnání učitele a po téhle zkušenosti tuto možnost vylučuji úplně. Na druhou stranu, kamarádka se zlepšuje a je vidět, že jí moje doučování pomáhá, proto budeme s hodinami pokračovat i po mém dokončení programu DofE.

Karolína Goralová

Já v roli učitele – příběh třetí

Tento rok je pro žáky proces přípravy na příjímací zkoušky výrazně odlišný, zejména protože jsme zavřeni v našich domovech kvůli jistému viru a většina zájemců o střední školu je odsouzena k samostudiu. Takže po rodinné konverzaci, kdy jsme se všichni shodli, že můj patnáctiletý bratr není dostatečně zodpovědný na to, aby se sám efektivně ke zkouškám připravil, jsem byla přesvědčená o své povinnosti mu pomoci. A také se mi to hodilo jako aktivita v oblasti dobrovolnictví do projektu DofE, kterého se teď již skoro čtvrt roku účastním.

Vzhledem k tomu, že jsem měla velkou spoustu materiálů z doby mých přijímacích zkoušek zachovanou, nebyla příprava na roli učitele tak časově náročná, než jaká by byla za normálních podmínek. Šlo jen o správnou organizaci a vytvoření studijního plánu. Vše se zdálo být až podezřele jednoduché. Teprve až když jsem s pozitivním duchem a vysokou nadějí započala svou první hodinu a ke konci zjistila stav vědomostí mého sourozence, tak mi došlo, jak dlouhou cestu máme ještě před sebou.

Ze začátku jsme bojovali s naprosto primitivními problémy a s bratrovým lhostejným přístupem, což jen dokazuje, jaký dopad má distanční výuka na studenty. Jeho stav mě dokázal vytočit sám o sobě, mít před sebou třicet žáku se stejnou morálkou jakou měl můj bratr, tak jsou na tom mé nervy výrazně hůř. Upřímně řečeno, nikdy jsem k učitelům necítila větší sympatie než v tento moment.

Ovšem nebylo to vždy takto chaotické. Postupem času jsme se naučili, jak spolu lépe spolupracovat a vybudovali jsme si účinný způsob provedení společných lekcí. Byly zde momenty, které mi ukázaly, že některým věcem není třeba přikládat tak těžkou váhu a také momenty, které mého bratra naučily naopak brát věci trochu vážněji. Náš vztah se rozhodně vylepšil během posledních měsíců a my jsme si vybudovali pouto vzájemného respektu, tak jak by to mezi učitelem a žákem ostatně mělo být.

Znaky bratrova zlepšení přes čas celému procesu také napomáhaly a já jsem na nás oba velmi pyšná. Za celou tuto zkušenost budu vděčná, i kdyby se stalo, že se bráchovi přijímací zkoušky z jakéhokoliv důvodu nepovedou. Ukázalo mi to studium z jiné perspektivy, než je ta má a v průběhu jsem přišla k většímu porozumění učitelských povinností. Rozhodně budu tyto informace vnímat při výběru budoucí profese.

Tereza Cieslarová

Na zkoušku učitelkou – příběh čtvrtý

Jako malá jsem chtěla být učitelkou. Tento sen mi vydržel snad do 6. třídy, kde jsem si uvědomila, že pro tuto profesi bude třeba hodně pevných nervů a energie. Na střední škole jsem se začala zajímat o jiné obory a na svůj dávný sen jsem téměř zapomněla.

To se ale vše změnilo na jaře minulého roku, kdy mi byla nabídnuta práce v doučování angličtiny. Tuto šanci jsem s nadšením využila a začala jsem dvakrát týdně doučovat skupinku dětí prvního stupně. Nervozita mě překvapivě během hodin nenavštívila, ale stihla jsem se setkat s jinými, každodenními problémy pedagogů. Zjistila jsem, že v každé třídě bude alespoň jedno dítě, které nebude dávat pozor, dodržovat morálku a v hodinách bude rušit, některé dny budou děti unavené a nebudou spolupracovat, jindy zase nesplní domácí úkoly a někdy zase jednoduše nebudou ani milé – přes to všechno se ale ve své roli musíte vzchopit a odučit danou hodinu. Jindy bude ale Vaše práce čistá radost, s usměvavými dětmi a produktivní hodinou.

Tato brigáda mi dala spoustu zkušeností a všimla jsem si, že v září jsem své chování v hodinách sama změnila, protože jsem si již uvědomila, jak nepříjemné je stát v roli učitele v čele dané třídy.

Mé kamarádce jsem s angličtinou již nějakou dobu pomáhala. Vždy jsem s ní probírala její úkoly, vysvětlovala jí látku, kterou zrovna probírala ve škole nebo jí pomáhala s psaním esejí. Když došlo na výběr dobrovolnické aktivity a já si uvědomila, že kvůli momentální situaci nebudu mít možnost vypomáhat, kde jsem zamýšlela, zeptala jsem se jí, jestli by nechtěla využít tuto chvíli a soustředit se na svou angličtinu ještě o něco více.

Bohužel nám covidová situace moc nepřála a neměly jsme možnost se osobně sejít, ale snažily jsme se pracovat co nejvíce online.

Věřím, že v jiné době bychom odvedly více práce a udělaly větší posun, jsem ale pyšná na nás obě, že jsme zvládly i tak probrat vše potřebné a navzájem si vypomoci v dnešní nelehké době.

Julie Novotná

Žáci 4.A jsou v tomto školním roce aktivní v projektu Erasmus+ Sekrety nauky. I když některé cíle nejsou vzhledem k současné pandemické situaci splnitelné, zvládli už velké množství práce a poprali se s mnoha nelehkými úkoly, mezi které patří vytváření loga projektu, točení videa představujícího naši školu, četba anglické knihy v originále nebo nastudování těžkého učiva středoškolské matematiky. V první fázi projektu měli přečíst knihu v anglickém originále vybranou polskými koordinátory projektu, nastudovat v rámci matematiky kombinatoriku a pravděpodobnost a na základě příběhu přečtené knihy a probraného učiva vytvořit v mezinárodním týmu (jehož členové jsou reprezentanti všech zemí tohoto projektu) únikovou hru. Museli se samozřejmě seznámit s IT nástroji a aplikacemi, které můžou při tvorbě tzv. escape game využít. Docela výzva, co říkáte? Ve středu 21. dubna únikové hry svých spolužáků oficiálně testovali nejen naši žáci, ale i účastníci projektu z Polska, Chorvatska, Estonska a Finska. Podařilo se jim uniknout, nebo bloudí bludištěm únikové hry doteď? Sami žáci o výtvorech svých spolužáků říkají, že „úkoly byly hezky zpracované, jak po grafické stránce, tak po obsahové„ (Terka), označují je za zdařilou práci, „za kterou by se nemusel stydět ani profesionál“ (Filip). Některé úkoly jim sice daly zabrat, někdy museli tipovat a doufat ve spásný náhodný únik, ale nikdo se naštěstí v labyrintech escape games neztratil. Nakonec jim testování, jak říká Honza, „krásně zpříjemnilo den.„ Mohly by únikové hry být vhodnou výukovou metodou?  Podle Filipa jsou „skvělým způsobem, jak se naučit spoustu věcí, a přitom se bavit.„ 

I vy si můžete vyzkoušet uniknout: https://wakelet.com/wake/H-gRRhFQg7yv5xUZLY-V6

Březen za kamna vlezem. Kdo by tuto pranostiku neznal. I účastníci soutěže Meteorologie a pranostiky tentokrát zůstali doma. S končící zimou a probouzejícím se jarem se probouzela také vegetace a živočichové, mimo jiné i netopýři. Věděli jste, že žijí na Zemi už 60 miliónů let nebo že slyší i zvuky, které člověk nezachytí. O zvuky v tomto soutěžním kole šlo. Testovali jsme pomocí aplikace, jak na tom jsou se sluchem soutěžící, jejich sourozenci, rodiče a prarodiče. Také jsme vyráběli thaumatropy. To jsou pohyblivé obrázky. I vy můžete pro své mladší sourozence nějaký vyrobit. Návodů najdete na Internetu spoustu. My jsme zkusili létajícího netopýra a také mnoho dalších.

Další týden jsme se zamysleli nad pranostikou Na svatého Řehoře šelma sedlák, který neoře. Přemýšleli jste nad spojením šelma sedlák? Soutěžící už ví, že je to označení pro líného sedláka. K úkolům na další týden přišla inspirace procházkami po beskydských kopcích. I vy jste si určitě všimli, jak se všude kácí a kopce až na pařezy zůstávají holé. A tak vzniklo další kolo soutěže věnované stromům. Soutěžící hledali co největší pařez a počítali letokruhy. Podle nich poznáme, jak dlouho strom rostl. Až půjdete kolem nějakého i vy, všimněte si, jak jsou zajímavé. Stromy nerostou po celý rok, ale pouze v době, kdy mají dost vlhka a tepla. Jarní vrstva je světlejší, protože je více vody, v létě naopak tmavší. Střídání těchto období vytváří typickou kresbu, tedy letokruhy. Každý letokruh odpovídá jednomu vegetačnímu období. Na Šumavě najdeme stromy, které mají 300 letokruhů. V Beskydech soutěžící objevili stromy staré více než 130 let a jejich pařezy dosahovaly v obvodu 2,5m. Také se naučili jak vypočítat výšku stromu bez kácení. 

Svatý Josef s tváří milou končí zimu plnou. Přicházelo astronomické jaro a ten den se otevíraly studánky. Prameny a studánky provázejí lidstvo od nepaměti. Nalézt ve správné chvíli v přírodě pramínek čisté vody je úžasný pocit, který vyzkoušeli už dávní poutníci, lovci i zemědělci. U každého obydlí býval pramen, lidé pracující v parném létě na polích využívali vodu z lesních studánek. Studánky sloužily i poutníkům. Postupně s rozvojem měst a obcí začaly vznikat veřejné vodovody se zaručenou pravidelně kontrolovanou kvalitou vody. Lidé si zvykli kupovat balenou pitnou vodu. Spotřeba vody je něco přes 100 litrů na osobu a den. Asi málokdo si už dovede představit, že by všechnu vodu domů odněkud nosil!

Soutěžící řešili logickou úlohu, pod kterým stromem v lese je zázračný pramen, a vypravili se objevovat studánky ve svém okolí. A našli jich opravdu hodně, jak jste se mohli přesvědčit na IG třineckého gymnázia. Pokud i vy chcete nějakou objevit, podívejte se na www.estudanky.eu.

Jak prší v březnu, tak také v červnu. Tak zněla předvelikonoční pranostika. A protože se velikonoce blížily, soutěžní kolo bylo o jednom ze symbolů Velikonoc – vajíčkách. Soutěžící si vyzkoušeli, zda vajíčko dokáže rotovat ve vertikální poloze (a že dokáže se můžete brzy přesvědčit ve videu na školním IG), vyrobili si z uvařeného vajíčka „hopík“ a snažili se přijít na to, jak postavit vejce na špičku. Dostali i návod na upletení klasického karabáče a barvení kraslic v cibulových slupkách. Na kraslice podle starodávného receptu nedošlo, ale karabáče vyrobili nejen kluci, ale i děvčata. Však máme 21.století.

A už je duben a s ním pranostika Déšť svatého Teodora značí mnoho vody v máji. Příroda se pomalu loučí se zimou a všechno se začíná probouzet. I když teploty jsou venku ještě nízké, sluníčko už začíná rozehřívat ztuhlou zem. Vše začíná růst a kvést. I zahrádkáři se chystají a zasévají semínka různých druhů zeleniny. A pak už jen musí zalévat a čekat. Soutěžící počítají, jak správně rozdělit vodu do konví a také si dělají foto herbář jarních kytek. Uvidíme, kolik jich objeví.

Naše soutěž se přehoupla přes polovinu a je neuvěřitelné, že už 13 týdnů dokáží někteří naši studenti udělat něco navíc, co nemusí. Jejich výsledky mě vždy mile překvapí a mnohdy mě inspirují. A to je ta největší odměna pro učitele.

Vypracované úkoly od Mirka Chytky. Samozřejmě není sám, kdo posílá správné výsledky s výborným grafickým zpracováním. 

MET_Meteorologie9_Mirek_Chytka     MET_Meteorologie10_Mirek_Chytka     MET_Meteorologie11_Mirek_Chytka 2    MET_Meteorologie12_Mirek_Chytka

A pár fotek pro velikonoční inspiraci…

Šikana se čas od času objevuje na všech typech škol, a proto jsme této problematice věnovali prostor ve Výchově ke zdraví. Po teoretickém úvodu žáci zkusili napsat příběhy, ve kterých hlavní roli měli šikanátoři, šikanovaní a tzv. mlčící dav. Cílem této aktivity bylo vcítit se do pocitů šikanovaného, uvědomit si mechanismy šikany, snažit se být empatický a hlavně najít řešení problému.
Snad i díky těmto příběhům nikdo ze třídy nezažije nic z toho, co jejich fiktivní hrdinové.

Některé z příběhů si můžete přečíst ve speciálních novinách třídy 1.A. Stačí kliknout na odkaz a můžete se sami přesvědčit, jestli neobjevíte nějakého budoucího spisovatele.

Šikana noviny 1     Šikana noviny 2     Šikana noviny 3         Šikana noviny 4

Jak probrat náročné učivo jako Third Conditional v maturitním ročníku, aby to nebylo nudné? Zkusili jsme pohádky. A povedly se. Vy si můžete přečíst, jak by to bylo bývalo dopadlo, kdyby …

Loučí se s vámi maturanti AJ 4.D.

Počítač v karanténě

Před rokem a několika dny začala poprvé v historii školství distanční výuka. Od té doby se s malými pauzami učíme doma. Jaké to je? Jak to vidí žáci 1.A? Jaké to bylo na základní škole a jaké to je teď na gymplu? Dá se to zvládnout? Jak vypadá jejich učení? 
Přečtěte si pár názorů. Rozhodně v tom nejste sami. Jsme v tom s vámi – my učitelé. A společně to dáme. 

Příspěvky jsou řazeny podle abecedy jmen autorů. 

VÝHODY A NEVÝHODY DISTANČNÍHO STUDIA

Výhody distančního studia jsou domácí prostředí, pohodlné oblečení, vlastní organizace dne, žádné brzké vstávání 😊. Nebo také více času na aktivity, které jsme vždy chtěli zkusit nebo se naučit nebo jsme na ně neměli zkrátka čas, např. udělat velký úklid ve svém pokoji, naučit se na hudební nástroj, vyzkoušet své kuchařské dovednosti, přečíst knihu atd. Distanční výuka je taky skvělá příležitost začít chodit víc na hory nebo strávit více času s rodinou. Já svůj volný čas využívám ke sportu a času s rodinou nebo se taky ráda podívám na film, seriál nebo si přečtu pár stránek z knížky.

 Naopak nevýhody distančního studia jsou dlouhá doba bez kamarádů, obecně bez kontaktu s vrstevníky. Dále je někdy těžké pochopit nové učivo z materiálů na monitoru nebo další problém je, že strávíme většinu času u počítače. Někdy se učivo nakupí a potom není lehké to dohánět. Naštěstí jsme si ve třídě nápomocní, takže když jeden požádá o pomoc, někdo ze třídy se vždy nabídne. A v domácím prostředí je někdy těžší se dokopat k učení, protože máme menší motivaci než ve třídě s učitelem.

Už se těším do školy.

Autor textu: Sofie Burawa

RADOSTI A STRASTI DISTANČNÍHO STUDIA

První karanténa byla pro mě osobně mnohem jednodušší a méně náročná než následující. Hodně volného času, málo úkolů, žádné online hodiny. S příchodem na gymnázium se toho hodně změnilo.

Na distančním studiu mi vyhovuje to, že mám více volného času, než kdybych chodila každý den do školy. Pak také to, že většinou nemáme online hodiny hned ráno, ale třeba až třetí hodinu. Většinou si můžu rozvrhnout jednotlivé úkoly tak, jak mi to vyhovuje, někdy je ale úkolů hodně a musím pracovat až do odpoledne a dodělávám je ještě večer.

Svůj den se snažím rozvrhnout tak, že dopoledne dělám úkoly, které vím, že nepočkají a musím je vypracovat hned. Pokud mi zbyde nějaký čas, tak dělám úkoly, které nemusím odevzdat ten den, ale vím, že když je udělám, tak budu mít více volného času další den. Jeden z mých problémů je, že občas nechávám úkoly na poslední chvíli a naopak nestíhám, ale snažím se tomu vyvarovat. Další problém mi pak dělá například to, že se nedokážu dostatečně soustředit při hodinách.

Ve volném čase se snažím sportovat, jak to jenom stávající opatření dovolují. Chodím na procházky, běhám a s příchodem jara bych ráda začala jezdit na kole.

I když patřím k těm, kterým distanční výuka celkem vyhovuje, přesto se těším, až bude všechno zase fungovat normálně a budeme se moci setkávat se spolužáky a učiteli ve škole.

Autor textu: Kateřina Buryová

MŮJ ŽIVOT A DISTANČNÍ VÝUKA

Není to nedávno, co nám zase vláda zavřela školy.

Za největší nevýhodu rozhodně považuji ztrátu kontaktu. Kamera a mikrofon nám ho prostě nedá. Tady na gymnáziu aspoň máme online hodiny, ale na základce jsme je neměli. Další nevýhoda je internet. Znáte to…vypadne vám internet a vy se nemůžete připojit na hodinu. Přijdete pak o kus látky nebo zápisu a musíte se je složitě hledat a učit se. Tohle by se ve škole nestalo.

U mě je hlavní problém to, že jsem nesoustředěná. Když víte, že jste doma a máte vedle sebe mobil, tablet nebo počítač, tak je lehčí dívat se na YouTube než soustředit se na hodinu. Pak se to samozřejmě projevuje na úkolech.

Velká výhoda je, že si můžu naplánovat svůj volný čas a rozvrhnout si úkoly. S těmi úkoly se mi to ale moc nedaří. Skoro všechno nechávám na poslední chvíli a pak jsem zbytečně vystresovaná a unavená.

Svůj volný čas si plánuji ráda. Dokonce jsem se v karanténě naučila vařit, takže už přes týden vařím sama, což oceňuje hlavně mamka. Za tuto dovednost budu jednou Číně a netopýrům vděčná. A nejen za vaření. Začala jsem také cvičit, stejně jako mnoho dalších lidí po celém světě. A poslední velkou výhodou je můj nový jídelníček, který si můžu vybrat sama. Snažím se jíst zdravě a na přípravu těchto zdravých snídaní a svačinek mám dostatek času, což bych v době prezenční výuky neměla.

Ale i přes všechny výhody by už tento neobvyklý rok mohl skončit.

Autor textu: Markéta Novotná

MŮJ NEJKRÁSNĚJŠÍ ZÁŽITEK NA GYMNÁZIA

Můj nejkrásnější zážitek na třineckém gymnáziu byl v první školní den, když jsem se skamarádil s Matoušem. Když jsem totiž šel poprvé do naší třídy, skoro nikoho jsem tam neznal. Chtěl jsem si sednout do prvních lavic, protože to je dle mého názoru nejlepší místo. Nejvíce se tam dokážu soustředit, nejlépe vidím na tabuli a dobře se mi poslouchá učitele. Jenže když jsem přišel do třídy, byly už dvě první lavice obsazené. Proto jsem si vybral poslední volnou lavici v první řadě a čekal jsem, co bude. Byl jsem docela nervózní. Chvíli poté přišel nějaký kluk a zeptal se, jestli si může přisednout. Toho kluka jsem znal jen z vidění. Hrál na klavír u stejné učitelky ze Základní umělecké školy jako já, ale nikdy jsme si spolu nějak moc nepovídali. Byl jsem zvědavý, jak to dopadne. Lépe jsem ho pak poznal až na adaptačním kurzu, který se konal o pár dnů později. Každý z nás byl sice v jiném týmu, ale díky tomu jsem se naučil vycházet i s jinými lidmi a seznámil se s nimi.

Zjistil jsem, že se Matouš kamarádí s mým bratrancem a že má podobné zájmy jako já, a proto nebylo těžké s ním mluvit. Mnoho jsme se toho o sobě navzájem dozvěděli a teď, když je distanční výuka, si občas spolu voláme a pomáháme si při studiu. Jsem velice rád, že takového kamaráda můžu mít a už se těším, až se znovu uvidíme ve škole. Tento moment si budu dlouho pamatovat. To byl za tu krátkou dobu, co jsem byl ve škole prezenčně, můj nejlepší zážitek.

Autor textu: Joel Pietak

ROK DISTANČNÍ VÝUKY

Covid-19 je celosvětový problém (nově se objevují i mutace) a s problémy se potýká celý svět. Celý svět se zastavil na omezení proti šíření infekce a každý stát se uzavřel do vlastní bubliny. Je to velice náročná situace, mnoho povolání ztrácí své uplatnění. Epidemiologická situace koronavirové infekce nedovoluje přítomnost v naší škole. Všichni se tedy učíme distančně z pohodlí domova. Naši rodiče se stávají našimi učiteli, protože nám zodpoví na pár otázek nebo pomůžou s daným učivem. Při distanční výuce zažívám něco jiného, nového a zajímavého. Ze začátku jsem se těšila, byla jsem nadšená, ale po několika měsících distanční výuky ze mě nadšení opadlo. Teď vidím i problémy a nedostatky s připojením a výpadky sítě. Je to velmi nepříjemné, když slyšíte každé třetí nebo páté slovo z výkladu. Distanční výuka má své výhody i nevýhody.

Já vidím výhody v tom, že si mohu sama rozhodnout o pořadí vypracování úkolů. Nejrychleji si udělám angličtinu, český jazyk, zeměpis. Myslím, že nám učitelé nedávají tolik úkolů, kolik by nám dávali, kdybychom byli ve škole. V této neklidné době trávím více času s rodinou, vlastně s mou rodinou trávím každý den. V distanční výuce jsem se naučila více samostatnosti, třeba si něco vyhledat, udělat zápis z učiva, zdokonalila jsem se v práci s počítačem. Protože mám do školy téměř 20 kilometrů, nemusím dojíždět a trávit čas čekáním na autobusové zastávce.

Nevýhody vidím v tom, že se nemůžeme setkávat se svými kamarády. Také to, že není normální výuka ve třídě. Nemůžeme využívat speciální učebny. Nemůžeme používat školní pomůcky, které jsou nyní odložené v kabinetě. Nemůžu navštěvovat školní jídelnu, kde jsem si vždy pochutnala.

Tento školní rok je jiný než předchozí, jelikož jsem v 5. ročníku neměla online hodiny.

Svůj pracovní den si organizuji podle toho, kolik času máme na úkoly. Ve volném čase trávím čas procházkami na čerstvém vzduchu, čtením knih, hrou na klavír, hrajeme společenské hry, maluji obrázky.

Tak už se moc těším, až se otevřou dveře školy a my usedneme do školních lavic a přivítáme se s vyučujícími. Také se těším na kamarády a spolužáky, abychom se dále poznávali, sdělovali si zážitky a smáli se spolu. 

Autor textu: Anežka Ponczová

JAKÉ JE TO UČIT SE DOMA

Vše to začalo začátkem března. Tenkrát jsem chodil na přípravné kurzy na gymnázium a v ten den jsme se dozvěděli, že se zavírají školy. Tenkrát se mě taťka ptal: „Jak dlouho si myslíš, že to bude trvat?” a já jsem mu na to odpověděl: „Tři týdny”, ale to jsem se bohužel spletl. Skoro nikdo z nás neznal slova jako koronavir nebo distanční výuka, ale teď už těmto slovům rozumí každý z nás.

Podařilo se mi dostat na třinecké gymnázium. První měsíc jsme byli ve škole, ale pak se to prudce zhoršilo: nouzový stav, o mnoho víc nakažených a také víc mrtvých lidí. Učitelé tušili, že se zase bude vyučovat distančně, proto se snažili naši třídu co nejdřív naučit na platformu Teams, ve které probíhá online výuka. Vše jsem rychle pochopil. Studium na gymnáziu je pochopitelně těžší než na základní škole, mám míň času jít ven a není mi příjemné pořád sedět u obrazovek. Občas mě z toho bolí hlava.

Ale má to i své výhody. Mohu později vstávat, nemusím dojíždět, mám klid na přemýšlení a nemusím se podřizovat pracovnímu tempu ostatních. A také si myslím, že jednou si budu moci říct, že jsem zažil něco, o čem se budou mé děti nebo vnoučata učit v dějepise.    

Zatím asi nejkrásnější zážitek na gymnáziu byly samé jedničky na vysvědčení a také pochvala třídního učitele. Ale ty další mě určitě čekají…

Autor textu: Matouš Rucki

GYMNÁZIUM, TŘINEC – MOJE VOLBA

Asi už od čtvrté třídy byl můj cíl dostat se na gympl. Ve své třídě jsem se necítila moc dobře. Chtěla jsem změnit školu, tak jsem zkusila přijímačky. Divím se, že to vyšlo. Moc jsem si nevěřila. Když jsem se dozvěděla, že jsem to zvládla, skákala jsem radostí.

První den na gymplu jsem cítila, že jsem konečně mezi svými a není tam nikdo, kdo by se mi posmíval, že jsem šprt. Nebylo těžké se seznámit, postupně jsem se se všemi skamarádila.

Prezenční výuka byla v pohodě, až na ty roušky. Všichni si na to stěžovali a myslím si, že nikomu není příjemné nosit nějaký „náhubek“. Taky mi vadilo, že nebyl tělocvik, Byl to předmět, ve kterém se mohl člověk odreagovat od učení a zasportovat si. Místo něj byly jen procházky.

Distanční výuku mám asi raději. Na všechny úkoly mám více času, později vstávám a můžu se při výuce i občerstvit. Úkoly si můžu rozvrhnout, jak chci, a nikomu na tom nezáleží, hlavně ať to mám do termínu odevzdání. Já s tím ale nemám problém. Když přijde úkol, hned si ho udělám a pak mám klid. Třeba v pátky mám už jen tři hodiny, protože si ostatní udělám dřív.

Jsem moc ráda, že chodím na gympl!

Autor textu: Andrea Serafinová

UŽ JE TO SKORO ROK…

Když před rokem začal Covid 19 a my najednou museli zůstat doma a učit se z domu, tak to bylo moc těžké. Už si ani nevzpomínám, jaké to bylo na samotném začátku. Ale neměli jsme žádné Teamsy, učitelka nám dala na týden úkoly popsané v mailu nebo vytištěné na papíře. Ani jsme je nekopírovali a neposílali zpět učitelce. Až když jsme se vrátili do školy, měli jsme jí je předat. Mockrát jsem ani nevěděla, co se mám učit a co mám za úkol.

Vůbec mě to nebavilo a učit jsem se donutila jen proto, že jsem chtěla udělat přijímačky na gympl. S tím mi pomohla mamka, se kterou jsem procházela úkoly z češtiny a matematiky.

Teď to je jiné.  Zvykla jsem si na to se učit doma u počítače, i když mě to někdy nebaví. Taky tím, že nejsme ve škole, máme hodně úkolů, které dělám většinou na poslední chvíli.

Výhodou je to, že nemusím ráno vstávat a mohu vstát těsně před začátkem hodiny. Kdykoli se mohu najíst, napít, mám u sebe svého psa, který mi někdy spí u nohou. 😊 Nevýhodou je, že někdy jsou hodiny, kdy je učivo pro mě nezajímavé a vydržet se soustředit celou hodinu je těžké.

Těším se do školy stejně jako většina mých spolužáků.

Autor textu: Eliška Skřičková

DISTANČNÍ VÝUKA A JÁ

V roce 2020 touto dobou jsem byl na jarních prázdninách v polských Tatrách. Začínaly se objevovat první informace o Covidu 19. Vrátili jsme se z dovolené a do tří týdnů se zavřela škola a začala distanční výuka. 

Ze začátku to nešlo moc dobře. Za chvíli jsme si ale zvykli. Nejprve byly všechny předměty formou samostudia, později začaly i online hodiny. Tato výuka mi vyhovovala, protože jsem měl víc času na přípravu na přijímačky, posunul se i jejich termín. Díky tomu jsem se na ně mohl lépe připravit a podařilo se mi přijímačky udělat. Do nové školy jsem se velmi těšil.

Nové prostředí, učitelé i spolužáci mi vyhovují, proto mi bylo líto, že školu zavřeli. Přišel jsem o osobní kontakt s kamarády a zrušily se školní kroužky. Na druhou stranu má distanční výuka i spoustu výhod, např. více volného času, méně školních hodin, více času na učení. Líbí se mi, že můžu více využívat programy jako je PowerPoint nebo Word.

Co se týká online výuky na základní škole, tak se tam úkoly odevzdávaly velice pozdě a když se učitel zeptal, nikdo neodpověděl. Na gymnáziu se skoro všechny úkoly odevzdávají v termínu a když se učitel zeptá, vždy někdo zareaguje.

 Velmi se mi líbí slovní hodnocení učitelů, např.

Velmi pěkné, Raule, s chutí jsem si tvůj text přečetl a prožil jeden den se staroegyptským kameníkem.

Tak jsem si to představoval, takže hodnotím „jedničkou“ plus přidávám plusový bod za grafický doprovod! 🙂 Bylo to fajn!,

Je to pro mě něco nového a vždy mě to potěší a motivuje k další práci i v době distanční výuky.

Autor textu: Raul Stuchlík

Ve 188 zemích světa jsou zavřené školy. Doma zůstalo 1,54 miliardy školáků a milióny učitelů. Výuka je pro mnohé náročná, složitá, nemohou si plnit své cíle a sny a hlavně je pro ně těžké udržet si vnitřní motivaci a řád, aby se opět zařadili do společnosti a aktivního života, jakmile pandemie odezní. Proto je malý zázrak, že se v této době 26 gympláků rozhodlo zapojit do programu DofE, nevzdávají se a nepřestávají na sobě pracovat.  Sportují, zdokonalují se v jazycích, vaření, kreslení, četbě, hraní na hudební nástroje, pozorují ptactvo a také se zapojili do dobrovolnické činnosti – pomáhají učitelům, doučují sourozence či spolužáky nebo uklízejí své okolí. 

Breaking news from the Mystery of Science aneb Hlášení z poznávání záhad vědy – Erasmus+ 

Jak jsme již informovali, třída 4. A se účastní mezinárodního projektu Erasmus+ s názvem Mystery of Science. Mezi prvními úkoly se objevila četba anglického překladu povídky Poslední přání, což je jeden z dílů fantasy cyklu Zaklínač Andrzeje Sapkowkého. Na četbu navazoval kvíz, ve kterém naši žáci prokázali nadprůměrné znalosti, a soutěž o nejlepší umělecké ztvárnění hlavní postavy na plakátu.  

Po přečtení Zaklínače se všichni dostali do prvního tajemného prostoru a tím byla matematika. K programu se vyjádřila Mgr. Franková, která je v projektu průvodkyní světem matematiky a zprostředkovala žákům poznání nad rámec běžné výuky. Řekla nám: “V rámci matematiky žáky čekalo velmi náročné téma, totiž kombinatorika a pravděpodobnost. Tuto problematiku museli nastudovat během velmi krátké doby a situaci jim ztěžoval i fakt, že celý projekt probíhá v angličtině. Učivo jim sice vysvětlili také polští studenti, ale vzhledem k tomu, že i tato online hodina probíhala výhradně v angličtině, bylo studium pro naše soutěžící velmi náročné. Musím naše žáky pochválit, že vše zvládli velmi dobře, což potvrdili také zdařilým řešením závěrečného testu. Zajímalo by mě, zda by i všichni naši maturanti, kteří stejné učivo nedávno probrali, tento test zvládli stejně úspěšně.”  

Mirek a Lucie patří mezi úspěšné řešitelé matematické části a zatím jsou se svou účastí v projektu spokojeni. 
“V rámci projektu Erasmus+ jsem si vybral matematiku, ve které jsem se naučil počítat základy kombinatoriky a pravděpodobnosti. Díky komunikaci s ostatními týmy matematiky z různých zemí jsem si zlepšil anglický jazyk a také oceňuji spolupráci v našem českém týmu„, napsal Mirek. Lucie také připojila kladné hodnocení: “Práce v projektu Erasmus+ je opravdu zajímavá, úplně jiná než ve škole. Matematika i angličtina mě baví, a proto je to spojení v Erasmu hodně naučné, ale i zábavné.  

V současné době se žáci ze všech partnerských škol rozdělili do skupin a budou společně vytvářet únikové místnosti na základě přečtené knihy a nových poznatků z matematiky.  Jako ukázku uvádím dva příklady z matematiky: 

A jar contains 3 red, 7 green and 10 white marbles. If a marble is drawn from a jar at random, what is the probability that this marble is white?  

Two dice are rolled, find the probability that the sum is equal to 4.  

Mgr. Barbora Zawiszová

Nová školní soutěž pro žáky nižšího gymnázia má za sebou pět kol a šesté probíhá. Dozvěděli jsme se, že „Ryje-li krtek v lednu, končí zima v květnu.“. Uvidíme, zda se tato pranostika naplní. V lednu na mnoha zahradách a polích bylo krtinců vidět tolik, že rozhodně krtci nezaháleli. A protože k zimě neodmyslitelně patří sáňkování, koulování a sněhuláci, byly úkoly o sněhulácích. Nejprve se počítala výška sněhuláka v coulech a centimetrech a zjišťovalo se, kdy ho děti postavily. S touto slovní úlohou si poradil málokdo, zato stavění či výroba nejrůznějších originálních sněhuláků všem šla na jedničku. Je vždy těžké vybrat jeden ze soutěžních příspěvků, ale tento stojí za přečtení – Meteorologie2. 

Soutěžní úkoly dalšího týdně byly věnovány události, která se stala přesně před 15 lety.  22. ledna 2006 zavalila lavina lyžaře na svazích Smrku v Beskydech a podle kronik v Krkonoších za posledních 500 let přišlo v lavinách o život 400 lidí. Proto se v dalším kole soutěže vyráběly laviny z mouky a cukru, pátralo se, jaký typ sněhu laviny způsobuje, jaký svah je nejnebezpečnější a co dělat, aby se lavinám zabránilo nebo aby byly pod kontrolou. Soutěžící také zjišťovali pravidla pro pohyb v lavinových oblastech a co by jim mohlo pomoci zachránit život, kdyby se náhodou někdy ocitli v lavině. Jak „výroba“ lavin v kuchyni probíhala, si můžete prohlédnout i vy – Meteorologie3.

Poslední lednový týden pranostika tvrdila: „Na svatého Vincence seď doma u pece.“, a tak jsme pokusy dělali doma. Přišly mrazy a úkoly s kostkami ledu. Pátralo se, co se stane, když dáme zmrznout jednu kostku ledu ve skleničce s vodou nebo když skleničku naplníme kostkami ledu a dolijeme vodou. Vznikly docela zajímavé ledové útvary. V jednom z úkolů kostky ledu závodily, která dříve roztaje – vítězem se stala většinou kostka umístěná na kovu, následovala ji kostka na skle, plastu a nejdéle tála kostka na dřevě. Zdůvodnění nikomu nedělalo problémy. A největší zájem byl o praktický úkol – vyrob vlastní nanuk nebo zmrzlinu. Na fotkách se objevily rozesmáté obličeje s vanilkovým, čokoládovým, jahodovým, tvarohovým, ananasovým, borůvkovým či kokosovým nanukem nebo zmrzlinou v ruce. Můžete se inspirovat i vy následujícími recepty – Meteorologie 4 Bára, Meteorologie 4 Jana, Meteorologie 4 Vojta nebo Meteorologie 4 Mirek.

První únorový týden nám pranostika říkala: „Na svatou Agátu obleč teplou kabátu.“. Den se nám už prodloužil na 9 hodin a 35 minut, což pro zajímavost bylo o 22 minut více než v předchozím týdnu. Ochladilo se, dobrovolníci v rámci projektu Ptačí hodinka v předešlém týdnu v celé republice počítali ptáky v krmítkách, a proto i naše soutěžní kolo nemohlo být o ničem jiném než o zimních opeřencích. Řešila se logická úloha, která ze čtyř sýkorek snědla arašíd, když některá mluví jen pravdu a některá vždycky lže. A taky soutěžící ve svém okolí pátrali po krmítku. Když ho našli a vyfotili se, bylo nutné nakreslit mapku, jak se od domu ke krmítku dostali. Někteří využili nejrůznější aplikace v mobilech, jiní vyráběli mapky ručně jako kdysi první objevitelé. Krásných fotek i mapek se sešla spousta, ale jen jedna byla jako z Pána prstenů. Poznali byste v ní Třinec a okolí? 

Tento týden mrzne. Bude překonán třinecký rekord z roku 2012, kdy naměřili – 22°C? I naše soutěž se řídí počasím. Víte, co je střechýl? Nebo střemchel? Na Slovensku se pro to samé používá slovo cencúl. Možná vám napoví definice, že je to druh ledového tělesa, které vzniká postupným zamrzáním stékajících kapek vody. Nejčastěji má kvůli gravitaci svislý směr shora dolů. Už víte, o čem je soutěžní kolo tento týden? Budou se „pěstovat“ rampouchy. A taky řešit věk Pankráce, Serváce a Bonifáce ze zimní pohádky. 

Zapojit se můžete kdykoli. Stačí vyřešit i jen jednu úlohu ze soutěžního kola, která se vám zalíbí. 

anotace-AJS-předmaturitní-ročník-pro-školní-rok-2021-2022

anotace-AJS-maturitní-ročník-pro-školní-rok-2021-2022

Zájemci se na workshop mohou registrovat zde. 

Co se stane, když učitel dostane na Vánoce kalendář plný nádherných obrázků beskydské krajiny s pranostikami?
a) má radost
b) vystaví si ho v kabinetě na stůl
c) vymyslí soutěž

Ať jste si vybrali jakoukoli odpověď, máte pravdu. Na základě ohlasů a zpětné vazby ze soutěže Christmas Detectives je zde pro žáky nižšího gymnázia nová soutěž. Bude tak dlouhá, dokud mi nedojdou nápady, síly a budou přicházet zajímavé odpovědi soutěžících. Soutěž je dobrovolná a cílem je obohatit své znalosti o počasí, pranostikách, fyzice, matematice, chemii, angličtině, češtině… A také zjistit, že ne na všechno se dá odpověď najít na Wikipedii. V každém kole bude i praktický úkol. Bonusový bod v každém kole získává nejlépe zpracovaná práce, na kterou je čas celý týden.

A jaké bylo první kolo? Měřili jsme ranní teplotu v místě bydliště, porovnávali maximální a minimální denní teplotu v ČR, trochu počítali a taky se snažili zachytit beskydskou zimní krajinu. Zadání si můžete prohlédnout pod názvem Meteorologie a pranostiky 1

V první kategorii (třída 1.A) získala bonusový bod Bára Gajdzicová.

Meteo Bára

V druhé kategorii (třída 2.A, 3.A, 4.A) získal bonusový bod Mirek Chytka za zpracování měření Meteo Mirek a Eliška Veselá za své originální fotky, které si můžete prohlédnout pod názvem Meteo Eliška .

Nezúčastnili jste se prvního kola? Nevadí, těch pár bodů lehce doženete v dalších kolech. Nic není povinné, soutěžíme pro radost a stačí udělat i část úkolu nebo si jen přečíst zadání a dozvědět se, jak to bylo s počasím v Třinci v historii, a také popřemýšlet nad aktuální pranostikou.

Mgr. Petra Bruková

Komise AJ vyhlásila v prosinci literární soutěž You Tell the Story pro žáky nižšího gymnázia. Soutěž byla rozdělená do dvou kategorií a každá měla vlastní zadání. Žáci 1.A a 2.A kreslili a psali příběh inspirovaný dvěma počátečními obrázky, zatímco žáci 3.A a 4.A na základě obrázků vymýšleli příběh. Porota ve složení Mgr. Kalinec a Mgr. Heczko hodnotila nápad, úroveň angličtiny a u mladší kategorie i výtvarné zpracování.

kategorie You Tell the Story (1.A, 2.A)
hodnocení: maximální počet bodů 9 (nápad 3 body, výtvarné zpracování 3 body, úroveň angličtiny 3 body)

1. místo: Alice Burdová, Anna Krhutová 2.A, 9 bodů
2. místo: Matouš Rucki 1.A, 7,5 bodů
3. místo: Eliška Boffová, Jana Capková 1.A 7 bodů

Vítězná práce měla název Sophia  a i vy si můžete přečíst, jak si děvčata se zadáním poradila.

kategorie You Tell the Story advanced (3.A, 4.A)
hodnocení: maximální počet bodů 10 (nápad 5 bodů, úroveň angličtiny 5 bodů)

1. místo: Eliška Veselá, Veronika Mrózková 3.A, 10 bodů
2. místo: Ema Hrabětová 3.A, 9 bodů
3. místo: Alexandra Pilchová 3.A, 8 bodů

Vítězná práce měla název THE MYSTERY CELLAR a i vy si můžete přečíst, co děvčata vymyslela.

Vítězům gratuluje a všem děkujeme za krásné příspěvky do soutěže.

Do poslední kategorie pro studenty vyššího gymnázia literární soutěže The Story behind the Picture přišlo tolik zajímavých příspěvků, že porota stále ještě hodnotí.