Ne všichni učitelé 1. července po náročném školním roce odjeli na dovolenou. Já jsem odletěla do Liverpoolu, kde jsem strávila víkend objevováním místních zajímavých míst, fotbalových klubů FC Liverpool a FC Everton, muzeí, přístavu a také jsem se projela po místech, která jsou spojená se slavnou hudební skupinou Beatles. V neděli odpoledne jsem přejela autobusem National Express do „ocelového srdce Anglie“ – města Leeds. Proč zrovna tam? Přihlásila jsem se na jazykovou školu Centre of English Language a na dva týdny jsem si sedla do lavic spolu dalšími spolužáky ze Slovenska, Španělska, Švýcarska, Itálie, Polska a Finska, abych se dopoledne zdokonalila ve všech dovednostech angličtiny – mluvení, čtení, psaní, slovní zásobě i gramatice. Odpoledne následovaly hodiny metodologie a reálií o Spojeném království. Ty byly docela náročné, protože na rozdíl od dopoledního kurzu, kde nás bylo 14, v odpoledním jsme byli jen dva a naše vyučující. Po dvou týdnech jsme psali 90minutový test, který se bodoval a známkoval.

Bydlela jsem na vysokoškolských kolejích, kde každý student má k dispozici svůj pokoj včetně koupelny s WC. Šest pokojů tvoří byt a ten má společnou kuchyň, vybavenou veškerými spotřebiči, ale bez nádobí. V „mém“ bytě jsem měla různé spolubydlící – dva ze Saudské Arábie, Brazilku, Itala a  Švýcara. Společné soužití bylo bezproblémové, občas jsme si i společně uvařili.

Na co jsem se však nejvíc těšila bylo cestování po kraji Yorkshire a poznávání okolních měst, přírody, místní kultury, gastronomie a v neposlední řadě ochutnávka piva v hospodách, jejichž historie mnohdy sahala až do 15. století. Nejvíce mě uchvátilo středověké město York s katedrálou York Minster, dochovanými hradbami, úzkými uličkami, hospůdkou, kde dodnes straší kostlivec a také proslulým yorkshirským pudinkem. Ten však s tím naším nemá nic společného. Dalším nádherným cestovatelským objevem bylo středověké město Knaresborough nebo lázeňské město Harrogate inspirované Vincentem Priessnitzem, který založil lázně Jeseník. Došlo i turistiku v národním parku Dales s příjezdem do nejvýše položené železniční stanice v Anglii – ve výšce asi 300 m n. m., což je zhruba nadmořská výška Třince. V tamní vesničce jsem neodolala a koupila si domácí zmrzlinu z místní farmy (a byla jedna z nej v mém životě) a také jsem poobědvala v typické Tea Room, kde obsluha dodnes chodí v naškrobených zástěrách.

Důležitou součástí anglické kultury jsou puby, které se od těch našich v mnohém liší. Taky se zde čepuje pivo, ale musíte si ho objednat u baru, rovnou zaplatit a sami donést ke stolu. Na výběr jsou vždy piva z místních pivovarů, ale i jiná, občas byl na čepu i český Staropramen. V málokteré hospodě se vaří, ale pokud ano, rozhodně to stojí za ochutnání. V mnohých hospodách se cítíte spíše jako u někoho v obývacím pokoji nebo v knihovně. Zažila jsem i večer s karaoke, kde se u mikrofonu vystřídaly všechny generace a také Pub Quiz, kde se soutěžící dokázali celý večer výborně bavit.

Myslím si, že kurz Metodology and Language Developement a pobyt v severní Anglii splnil veškerá má očekávání a je škoda, že kvůli Brexitu už na kurzy v rámci programu Erasmus+ do Spojeného Království nepojedu. Rozloučila bych se slovy yorkshirského dialektu „Ta’ra, luv.“  (Good bye, my love.)

Cykloexpedice DofE na Pálavě

Po důkladných přípravách jsme se v pátek 24.6. 2022 vydaly na třídenní cykloexpedici na jižní Moravu. Z časových a organizačních důvodů jsme se rozhodly spojit naši cvičnou a ostrou expedici dohromady. Cesta vlakem byla sice s tolika koly a brašnami namáhavá, ale už po jedenácté hodině jsme vyrazily směrem Obelisk. Naše trasa pokračovala přes Maják, levandulovou farmu, náměstí v Hustopečích a v meruňkovém sadu v Šakvicích jsme doplnily potřebnou energii na dojezd do kempu ve Věstonicích. Kvůli blížící se bouřce jsme si rozdělily stavění stanu a vaření večeře. Vše šlo podle plánu a na chilli con carne jsme si moc pochutnaly. Do jednoho stanu nám sice přes noc nateklo a ráno jsme ztratily hodně času se sušením mokrých věcí, ale i tak nás zpoždění ten den neomezovalo. Hned ze začátku nás překvapilo stoupání ve městě Pavlov, které jsme musely vyšlapat po svých. Nejvíce se nám líbila zastávka v Mikulově, kde jsme viděly jedinečný průvod v krojích a zvládly jsme i vyběhnout na Svatý kopeček. Protože už jsme trochu cítily únavu v nohách, osvěžily jsme se v nedalekém přírodní lomu, který se nám všem moc líbil. Dojely jsme do klidného kempu blízko koní. Vyspaly jsme se lépe než předchozí noc a to hlavně kvůli pěkného počasí. Poslední den byl nabitý památkami a líbil se nám ze všech nejvíce, protože měl téměř nulové převýšení. Viděly jsme zámek Lednice, Apollonův chrám, chrám Tří Grácií, Rendez-vous a kapli svatého Huberta. Oběd, těstoviny s rajčatovo-vepřovou směsí, se nám povedlo připravit na malém odpočívadle poblíž Břeclavi. Dva kilometry před nádražím jsme na jednom kole měly defekt, ale to už nám nevadilo, nějak jsme k vlaku dojely a expedici úspěšně dokončily. Výprava nám dala hodně, naučily jsme se orientovat v mapě, vařit v přírodě, nahazovat řetězy, stavět stany a lepší týmové spolupráci. Navíc jsme si dobře zasportovaly a chytily bronz na prázdniny. Jsme rády, že jsme se na DofE daly a moc děkujeme vedoucím Mgr. Lisztwanové a Mgr. Brukové, že nás na cestě zpovzdálí kontrolovaly.

Zuzana Bojková, Zuzana Karasová, Karolína Graniová, Veronika Ciencialová, Lucie Krčková a Petra Bruková z 6.A

Scarborough

Tento školní rok je opravdu bohatý na aktivity v rámci projektu Erasmus. Studenti 5.A vyjíždějí na mobility svého projektu Sekrety nauki, ale ani učitelé nezůstávají pozadu. Většina angličtinářů si vyhlídla v rámci Erasmu pro učitele kurzy v Anglii nebo Irsku. Já jsem zvolila kurz se zaměřením na metodologii ve Scarborough, přímořském městečku v hrabství Yorkshire v severní Anglii. Scarborough – to je čerstvý vítr se slanou příchutí moře, všudypřítomný neutichající křik racků, nekonečné ulice řadových domů z červených cihel, genius loci historického města, klidná severní a hlučná zábavní jižní zátoka a mezi nimi zvedající se majestátní zřícenina normanské pevnosti.  

Ve Scarborough byste se určitě nenudili. Můžete navštívit Centrum mořského života, zříceninu hradu s unikátním výhledem na moře a velmi bohatou historií, můžete rozjímat u hrobu Anne Brontëové, zajít posedět do jedné z mnoha tradičních hospůdek, zahrát si kuželky nebo se naučit surfovat ve vlnách Severního moře:) 

Nenahraditelným přínosem celého pobytu byla komunikace s rodilými mluvčími v přirozeném prostředí, poznávání specifik severu Anglie, obohacení výrazy z lokálního dialektu a v neposlední řadě i navázání kontaktů s učiteli jazyků z jiných zemích, srovnání různých stylů výuky a inspirace novými metodami, které se dají využít v hodinách angličtiny. 

Mgr. Lenka Rašková

Všichni žáci 1.A se zapojili do čtenářské soutěže, která měla čtyři kola a dva bonusové úkoly. Od března do června žáci každý měsíc přečetli jednu anglickou knihu a poté vyplnili test o znalostech děje, postav, vymýšleli názvy knih a součástí byla vždy i krátká slohová práce. Bodování probíhalo po každém kole i dvou bonusech, ale teprve teď známe konečné výsledky.

1.místo – Eliška Zielinová
2.místo –  Iva Hubáčková
3.místo – Agáta Dziková

Vysokého počtu bodů dosáhli také Matěj Szotkowski, Eliška Sikorová, Lída Kocerová a Adéla Kostková.
Všem děkujeme za účast a doufáme, že alespoň někteří budou v četbě anglických knih pokračovat.

Dne 31. 5. 2022 jsme se vydali s koly na 3 dny do Lednicko-Valtického areálu. První den jsme jeli vlakem do Břeclavi a odtamtud směrem ke kempu Apollo, kde proběhl první pád našich členů týmu a taky kde jsme byli během expedice ubytovaní. Po zdlouhavém boji se stany jsme vyrazili na první pouť okolo areálu. Večer se nám povedlo trochu připálit špagety a po 41 km jsme všichni brzo ulehli. Cílem druhého dne byla první část našeho jména týmu – malování. Vyrazili jsme z kempu a zjistili, že Zuzka má píchlou duši. A tak jsme museli ještě vyřešit tento problém a pak už jsme konečně mohli s hodinovým zpožděním pokračovat . Jeli jsme k Lednickému zámku a tam si vybrali poklidné místo pro naše tříhodinové tvoření. Když naše díla, kterým by i Picasso mohl závidět, byla suchá, jeli jsme se na otočku podívat do Valtic. Večer jsme si udělali rajskou, která se už nepřipálila a za zvuku agresivního deště šli spát. Třetí den jsme opět začali výletem do Lednic, kde jsme se dvě hodiny zdrželi ve skleníku a v zahradách a pak jsme rychle spěchali sbalit stany, abychom stihli vlak zpátky. V plánu byly dva přestupy. První vlak jsme stihli. Ten druhý už ne. Po hodině smlouvání s paní u pokladny jsme nějakým záhadným způsobem dostali místa v plném vlaku, ale to nám nevadilo a uskutečnili jsme cestu usazením se na zemi. Po tomto jsme třetí vlak (díkybohu) stihli naprosto v pořádku a všichni se dostali domů bezpečně.

Eliška Hubáčková, Helena Szurmanová, Michaela Hamroziová, Roman Czeczotka, Vendy Szczotková, Veronika Raszkova a Zuzana Sikorova a úžasní Petr Kalinec a Libuše Kohutová

Během dnů 24.5. až 26.5. jsme opustili školu a vyrazili na jižní Moravu v rámci DofE expedice. Bylo to pro nás něco úplně nového, jelikož jsme ještě nikdo nezkombinovali kolo a stan. Cílem naší expedice bylo navštívit co nejvíce památek, hradů a zámků. Pro přepravu jsme zvolili vlak, kterým jsme bez problémů připravili i kola. První den bylo hezky, a tak jsme projezdili Lednice a jejich okolí. Taky jsme se prošli v zámeckých zahradách. Přenocovali jsme v kempu poblíž, kde jsme uvařili naše první teplé jídlo. Druhý den jsme se vydali přes Valtice do Mikulova, kde jsme potom také přespali na zahradě mezi vinicemi.  Ve Valticích jsme navštívili zámecké zahrady, ovšem odpoledne začalo pršet a docela jsme zmokli. Před největším deštěm nás zachránila plechová garáž u místního nádraží, ale ta zase byla plná vosích hnízd. Večer se ale vyjasnilo a vypadalo to, že další den bude jasno. A taky že bylo. Brzy ráno jsme se tedy rozhodli okoupat se v tamějším lomu. Poslední den jsme se už vraceli zpět na nádraží. Po cestě jsme navštívili Sirotčí Hrádek a Děvín na Pálavě. Vlakem jsme odjeli v 17:00 a doma jsme byli kolem půlnoci. Expedici jsme si moc užili a doufáme, že si to na stříbrné úrovni budeme moct zkusit i trochu jinak.

Dofáci Filip, Adéla, Danča, Terka a Matěj ze 3.A

Účast a pravidla soutěže

plakát: Oxford_Reading_Club_Competition_2022

Krok 1: Zaregistruj se do dvoutýdenní zkušební verze zdarma na www.oxfordreadingclub.com a získej přístup k 6 vybraným e-knihám.

Můžeš prozkoumat jednu nebo všechny knihy, to je na tobě. Jen pamatuj, že čím více studijních odznaků, tím větší šance na výhru. Nevyhrává nejlepší angličtinář, ale nejaktivnější čtenář!

Krok 2: Prostě se bav!
Hraj hry, čti fascinující příběhy a vyzkoušej nejrůznější interaktivní prvky.

Krok 3: Sbírej studijní odznaky a dosáhni nejvyšší možné úrovně!
Na základě aktivity v účtu obdržíš studijní odznaky. Tvým úkolem je nasbírat jich co nejvíce než ti vyprší dvoutýdenní přístup zdarma.
Studijní odznaky obdržíš za čas strávený čtením, procvičování výslovnosti, tvorbu seznamu slovíček (vocabulary list), počet přečtených knih a dokončení některých aktivit! Více se dozvíš ve svém Oxford Reading Club účtu v sekci Study Badges.

Krok 4: Pošli nám své výsledky!
Po dvou týdnech nám zašli na adresu oup.praha@oup.com následující údaje.
1. Kopii obrazovky (screenshot) s tvými výsledky. Přehled najdeš ve svém účtu v části Study Badges.
2. Monthly report (přehled celkové aktivity). Tento přehled si můžeš vygenerovat v sekci Monthly report.
3. Tvoje jméno, soutěžní kategorii, věk, Oxford Reading Club ID (přihlašovací jméno) a e-mailovou adresu pod kterou proběhla registrace do ORC.
Monthly report bude hrát klíčovou roli, pokud dva účastníci skončí s naprosto stejnými výsledky. V takovém případě o vítězi rozhodne vyšší počet přečtených slov, který je zde uveden.

Krok 5: Vyhrává ten, kdo získá největší počet odznaků, a tedy se posune na nejvyšší úroveň!

Upozorňujeme, že tato soutěž je určena pouze pro nové uživatele knihovny Oxford Reading Club. Zúčastnit se jí mohou pouze čtenáři, kteří se zaregistrují do dvoutýdenní verze zdarma.

V březnu jsem měla možnost prožít úžasných 14 dnů na Maltě díky projektu Erasmus +. Čas rychle letí, povinností po návratu bylo hodně, tak se na Maltu ve vzpomínkách vracím až teď.

Bezvadné bylo, že jsem cestovala se svou kolegyní, paní Hložkovou. Ve dvou se to lépe táhne, takže na menší problémy jsem nebyla sama a hlavně jsem měla s kým sdílet své dojmy a zážitky.

Cílem mého pobytu byl dvoutýdenní kurz CLILu. Je to metoda, která do běžné výuky zavádí prvky cizího jazyka, nejčastěji angličtiny. Kurz byl pro mě novou a zajímavou zkušeností. Hlavně proto, že požadovaná úroveň angličtiny byla B1. Této úrovně se snažím dosáhnout už dlouhou dobu, testy bych možná zvládla, ale komunikační schopnosti v angličtině jsou pro mě stále tvrdým oříškem. V kurzu nás první týden bylo 8, všichni anglicky komunikovali plynule, každý se svým národním přízvukem. I když jsem spolužákům většinou vůbec nerozuměla, pokud jsme se potřebovali na něčem domluvit, domluvili jsme se vždycky. A to byla pozitivní zkušenost. Nicméně lektor se snažil mluvit pomalu, srozumitelně a většinu materiálů k tématu měl v digitální nebo tištěné podobě. Takže co jsem v hodinách nepochopila, snažila jsem se dohledat odpoledne.

Druhý týden kurzu byl pro mě mnohem zajímavější. V kurzu jsme byli jen tři, proto se nám lektor mohl věnovat daleko intenzívněji. Celý týden jsme pracovali na počítači, kde jsme se seznamovali s různými programy a aplikacemi, učili jsme se je používat. Výstupem byl vlastní projekt, na kterém jsme průběžně pracovali a ve kterém jsme měli co nejvíce získaných znalostí uplatnit. Poslední den školy jsme každý svůj projekt anglicky prezentovali a představili ostatním.

Velkým přínosem celého pobytu pro mě bylo hlavně poznávání nových míst, jiných kultur a hlavně nových lidí. A také zjištění, že pokud je dobrá vůle, o zásadních věcech se domluvím s Italem, Holanďanem nebo Malťanem.

Mgr. Hana Franková

Už je to pár týdnů, co jsem se přihlásila do projektu Erasmus+ na téma „New life style“.

V termínu 7. – 13. 5. 2022 jsem s dalšími mými sedmi spolužáky odcestovala do menšího, ale i přesto krásného polského městečka Myślenice. Myślenice se nacházejí poblíž města Krakov. Jsem velmi ráda, že jsme byli ubytovaní právě zde, protože nejenže se v Myślenicích nachází krásné velké náměstí, ale hlavně je zde úžasný park plný stromů, laviček, hamak a různých hřišť, ať už pro děti nebo na hraní plážového volejbalu.

Na začátku tohoto projektu na nás čekalo celkem velké překvapení v podobě našich spoluúčastníků projektu. Byli to studenti podobného věku jako my, ale ukázalo se, že neumějí říct anglicky téměř nic. Jazykem, kterým jsme komunikovali mezi sebou tedy nakonec nebyla angličtina, jak jsme všichni předpokládali, ale polštino-čeština.

I přes to jsem si celý projekt „New life style“ moc užila. Nejvíce se mi líbil pátý den, kdy jsme se vydali do Krakova. V Krakově jsme si dopoledne vyzkoušeli upéct tradiční pečivo, které se jmenuje Obwarzanek. Je to pečivo ve tvaru kruhu z kynutého těsta, které se může posypat různými semínky či solí podle vlastního výběru. Obwarzanki můžete koupit po celém Krakově v malých pouličních stáncích a musím vám všem doporučit je ochutnat, protože jsou delikátní. Na oběd jsme si zašli do restaurace, kde jsme si objednali typická polská jídla – pirohy na různé způsoby, bigos či boršč.  Odpoledne jsme v Krakově strávili prohlídkou památek, které mě taky moc zaujaly.

Mezi další dny, které jsem si moc užila, patřilo pondělí, tedy den třetí, kdy jsme šli na túru a ušli krásných 26 km na vrchol Kudlacze a k astronomické observatoři, a to jsme si cestu zkrátili lanovkou. Místní lanovka je nejdelší svého typu v Polsku. Podle fotky určitě poznáte, o jaký typ se jedná. 🙂 I zbytek dní byl nabitý programem, který byl velmi zajímavý a mnohdy i poučný. Měli jsme přednášku dietologa, vyzkoušeli si místní lanové centrum, zastříleli si na střelnici a připravovali jsme prezentace na závěrečný „Open Day“ v místním Muzeu nezávislosti, kde jsme shrnuli celý projekt a také společně připravili zdravé občerstvení. Dostali jsme certifikáty a pak nás čekal slavnostní oběd v penzionu. Došlo i na šampaňské, samozřejmě nealkoholické, protože jedna účastnice z Polska měla narozeniny. 

Moc bych chtěla poděkovat organizátorům projektu Erasmus+ „New life style“ OHP Myślenice za krásně strávený týden a velké díky patří také našemu doprovodu, paní učitelce Petře Brukové, která se o nás celý týden pečlivě starala a všechny naše zážitky dokumentovala.

Erasmus+

Osm studentů z 3.E a 6.A dostalo příležitost účastnit se projektu Erasmus+ na téma „New life style“ v polském městě Myślenice poblíž Krakova. Týdenní projekt je zaměřen na zdravý životní styl, to znamená pohyb a zdravou stravu. Polskými partnery jsou žáci různých středních odborných škol, např. automechanici, elektrikáři, kadeřnice či cukrářky, kterým místní organizace Hufiec Pracy dala šanci zažít něco nového. A tak nekomunikujeme anglicky, jak jsme předpokládali, ale naopak si rozšiřujeme své znalosti polštiny a postupně se zlepšujeme. 🙂

První den byl seznamovací, společně jsme si zahráli i beach volejbal a prošli se místním parkem. Další den jsme po ranním běhu v místním parku ve skupinách poznávali město a jeho nejvýznamnější památky. Myślenice mají sice jen 20 000 obyvatel, ale je to krásné město se spoustou zajímavých míst, historickým náměstím a lákavých cukráren či kaváren. Z této procházky jsme pak ve středisku Hufiec Pracy dělali anglicko-polské prezentace. Nakonec jsme navštívili Muzeum Niepodleglości, kde jsme si prohlédli historii zdejšího regionu a například jsme se dozvěděli, že město bylo zničeno husity v roce 1433. Odpoledne jsme strávili s dietologem, který nám vysvětloval, jak se správně stravovat a zájemcům zhodnotil jejich zdravotní stav. Trochu jsme se s překladem zapotili, ale už víme, že jelita jsou střeva a komórky buňky. A nejen to!

Včera jsme den zahájili rozcvičkou, poté jsme si sami nachystali svačinky na túru po horách a vyrazili jsme na celodenní výlet. První výstup nám ušetřila lanovka, která je stejná jako na Javorový. Společně jsme došli na turistickou chatu Kudlacze a poté se naše skupina vydala k astronomické observatoři. A v cíli po 26 kilometrech jsme se rozhodli, že únavu zaženeme otužováním a odvážnější se ponořili do místní řeky Raba. Večer byli všichni už v osm hodin v postelích a den jsme ukončili relaxem u filmu Mamma Mia. 

logo

job shadowing v Polsku

Na konci dubna tohoto roku jsem měla možnost navštívit díky projektu Erasmus plus město Wejherowo a zdejší školu Liceum Ogólnokształcące im. Króla Jana III Sobieskiego w Wejherowie. Náplní mé mobility byl tzv. job shadowing, kdy jsem poznávala odlišnosti místního školství od tohoto našeho. Ve škole jsem strávila krásných 5 dní a navštívila jsem nejen hodiny, které souvisejí s mou aprobací, tedy geografie, tělesná výchova a informatika, ale také hodiny jiných předmětů, jako matematika, historie, němčina či angličtina. Učitelé mě přijali velmi vřele, vždy pečlivě vysvětlili, jaké téma v hodině budou probírat a o jak staré děti se jedná. Velmi mě překvapila atmosféra, která na škole vládla. Studenti zdravili své vyučující, chovali se k sobě všichni s respektem a úctou jednoho ke druhému. Měla jsem možnost poznat nové formy a metody výuky,i když se zásadně od těch českých nelišily.

V odpoledních hodinách pak byl čas na výlety, které jsem každý den podnikala. Překvapilo mě, jak bohatou historii město Wejherowo má a že žije svými tradicemi. Najdete zde křížovou cestu i krásný park s atrakcemi pro děti i dospělé.

Mým každodenním cílem bylo však tzv. Trojměstí. To tvoří tři města: Gdynia, Sopot a Gdańsk. Mezi těmito městy doporučuji využít vícedenní jízdenku, která je levnější než jednorázová.

Jako první město k navštívení bych doporučila lázeňské a turistické centrum s názvem Sopot. Můžete se zde projít po slavném dřevěném molu nebo se jen tak projít po pláži a dát si dobrou kávu. Mimo jiné mě zde zaujal tzv. Krzywy domek, který se nachází na nejrušnější ulici Bohaterów Monte Cassino v centru Sopot.

Druhým cílem bylo město Gdańsk, které je jedním z nejstarších a největších polských měst. V jeho středu v tzv. Glównem miestě můžete vidět jeho atraktivní část, která se nachází okolo řeky Motlawy. Všude se nacházeli obchodníci, kteří nabízeli šperky vyrobené z jantaru, který je pro tuto oblast charakteristický. Podívat se také můžete do Muzea II. světové války nebo Muzea námořnictva, jehož součástí je také prohlídka lodi. Jako bonus počkejte kousek dále na vyklápění mostů, které se zvedají při proplouvání lodí.

job shadowing v Polsku

Pokud se chcete jen tak projít po krásném bulváru okolo moře a nebo si koupit něco na sebe, pak doporučuji město Gdyńia. Vystupte na nádraží jménem Wzgórze Świetego Maksymiliana a běžte rovnou k moři. Tam na vás čekají nádherné výhledy na moře a pěkná procházka. Na konci si dejte něco dobrého k jídlu a pokračujte zpět okolo místních obchodů a obchůdků zpátky na nádraží.

Mgr. Ivana Krčková 

Dofáci

5. dubna proběhlo prozkoušení všech čtyř týmů bronzové úrovně, které se připravují na cvičné a ostré expedice do různých koutů naší republiky pěšky či na kole. Účastníci týmů si museli prostudovat expediční brožurku a vedoucím dokázat, že díky svým znalostem a dovednostem mohou na expedice vyrazit. Byla pro ně připravena tři stanoviště.

Na stanovišti „první pomoc“ si u Mgr. Zbončáka losovali otázky týkající se různých úrazů a museli vědět, jak se takový úraz může stát, jak ho ošetřit, jak raněného transportovat a také se seznámili s obsahem dofácké lékárničky. Na dalším stanovišti „orientace na mapě“ si pro ně Mgr. Zawiszová a Mgr. Kalinec připravili mapy i buzolu a týmy řešily úkoly zaměřené na přípravu expediční trasy, orientaci na mapě, výběr vhodné trasy a její délku a také se snažily zorientovat i v reálném prostředí a ukázat, kterým směrem a jak daleko jsou některé obce na základě mapy tohoto regionu. Na posledním stanovišti „tábornické dovednosti“ museli Dofáci pod vedením Mgr. Lisztwanové a Mgr. Kohutové postavit stan a správně umístit karimatku a spacák. Zdá se vám to jednoduché? To jen tak vypadá, správně nepoloži karimatku do stanu ani jeden tým. Ale chybami se člověk učí a na expedici to určitě udělají bezchybně. Všichni musí vyrazit s batohem, a tak museli předvést, že ho umí správně sbalit. Také se naučili na vařiči uvařit čaj, k zapálení použít křesadlo a nakonec ekologicky zlikvidovat bioodpad na školním pozemku. 

Mgr. Petra Bruková, koordinátor místního centra DofE

přednáška Mezi námi děvčaty

V rámci výuky výchovy ke zdraví se věnujeme i jednotlivým vývojovým stádiím člověka se zaměřením na to, co žáci 1.A zažili a co je čeká. Společně jsme si zopakovali období novorozenecké, batolecí, předškoláka i mladšího školáka. A na to, které prožívají právě teď a co je v nejbližší době čeká, jsme si pozvali odborníky –  pro děvčata prim. MUDr. Hotovou z gynekologického oddělení třinecké nemocnice a pro chlapce MUDr. Nádvorníka, gynekologa a sexuologa. Dozvěděli se, co všechno je v pubertě čeká a jak překonat problémy spojené s tímto obdobím. 

přednáška Mezi námi chlapci

V pondělí 14. 2. bude na škole Valentýnská pošta. Můžete tak dát vědět, že na někoho myslíte a chcete mu udělat radost. Speciální poštovní schránka bude připravena ve vestibulu od 6.45 do 10.00. Pošta se bude roznášet do tříd od 11.00. Nezapomeňte na psaníčko napsat jméno adresáta a třídu. Dejte si záležet, protože vytržený list ze sešitu asi nikoho nepotěší.

A jak to všechno vzniklo?

Nejznámější legenda, podle které tato tradice vznikla, vypráví o knězi jménem Valentýn, který ve starověkem Římě oddával zamilované páry i přes přísný zákaz císaře. Claudius II. totiž potřeboval silnou armádu a měl obavy, že se zasnoubeným či ženatým vojákům nebude chtít do boje. Byl navíc přesvědčen, že svobodní jsou mnohem lepšími vojáky než ženatí. Zanedlouho byl proto Valentýn zajat a 14. února 269 popraven. O dvě stě let později byl papežem prohlášen za svatého a do povědomí lidí se tak zapsal jako mučedník, který svůj život obětoval ve jménu nehynoucí lásky. 

Dary v podobě květin byly spjaté už se životem samotného svatého Valentýna, který oddané páry obdarovával kyticemi z biskupských zahrad. Zamilované valentýnky na sebe ale nenechaly dlouho čekat. Tu nejstarší dochovanou napsal v roce 1415 vévoda z Orléans své ženě formou milostné básně, když byl po bitvě uvězněn v londýnské věži. Vzápětí se tato tradice rozmohla natolik, že si panovníci na psaní romantických dopisů svým drahým polovičkám začali najímat básníky. Zamilovaná psaníčka z královského dvora rychle pronikla i k obyčejným lidem a oslavy lásky se tak postupem času rozšířily do celého světa.

Dnes si psaníčka neposílají jen zamilovaní, ale všichni, kteří někomu chtějí udělat radost. Jsou anonymní nebo podepsaná Tvůj Valentýn.