I v letošním roce je zájem o program Cena vévody z Edinburghu velký. Bronzovou úroveň v tomto měsíci začalo plnit dalších 25 zájemců. 
Ti loňští mají vše splněno a mohou se těšit na závěrečnou ceremonii v Ostravě 8. prosince 2021. Někteří dokonce pokračují ve stříbrné úrovni, která je delší a náročnější.

Aktivitami sport, dovednost a dobrovolnictví letos budou účastníky v systému ORB (mobilní aplikace, kde se vše každý týden zaznamenává) provázet Mgr. Bruková a Mgr. Zawiszová a také jednotliví hodnotitele aktivit – učitelé, trenéři, rodiče, kamarádi. 

My, vedoucí, z toho máme radost a držíme palce, aby vám program přinesl spoustu zážitků, nově získané dovednosti i znalosti  a především pocit spokojenosti se sebou samým.

I naše skupinka DofE čelila poslednímu kroku ke zdárnému zakončení bronzové úrovně ceny vévody z Edinburghu, jímž byla ostrá expedice. Naším cílem se stal malebný kraj jižní Moravy, s dominantním Lednicko-Valtickým areálem. Již o páté hodině ranní jsme na třineckém nádraží stanuli v čele s vedoucím, připraveni vyjít vstříc dobrodružství. Stanice Břeclav značila konec jízdy vlakem, dál jsme již šli po svých. První zastavení bylo u Dianina paláce, což je nádherná stavba, obklopená tajuplnými lesy. Pěšky jsme pokračovali dál, až jsme dorazili do Valtic. Velmi mile nás překvapila výstava modelů aut značky Mercedes, jež skýtala nevšední pohledy. Při procházce uličkami města jsme náhodou narazili na místní folklorní průvod s koňmi, tanečníky v dobových krojích i hudebníky s dechovými nástroji. Okamžitě jsme pocítili závan starých, dávno zmizelých časů, které tito lidé svědomitě připomínali. Zde jsme také poobědvali z našich domácích zásob a po krátké přestávce pokračovali dále. Již se pomalu blížil západ slunce, když jsme po dalších úmorných 15 kilometrech dorazili do Lednice. Prohlédli jsme si dokonale zastřiženou zahradu i majestátní zdi zámku a netrpělivě se vydali na poslední, desetikilometrovou cestu do místa našeho nočního odpočinku. Cesta vedla hustým, temným lesem. Zářící hvězdy osvětlovaly chodníček, který nás každým krokem vedl blíže k civilizaci.

Místo našeho noclehu tvořila půda fary římskokatolické církve ve vesničce zvané Podivín. Při tomto popisu si pravděpodobně většina z nás vybaví ztrouchnivělé trámy, poseté letitými vrstvami pavučin, smíšených s prachem, a nehostinné, holé zdi. Ovšem jakmile jsme dorazili do cíle a byli uvedeni velmi milým pánem do vnitřních prostor, překvapením nám téměř poklesly čelisti. Dívky dostaly oddělený, velmi komfortně zařízený pokoj s několika postelemi i stolem. 

Nazítří jsme opět velmi brzy  vyrazili, abychom došli k vlaku, rozloučili se s malebnou jižní Moravou a jeli do Olomouce poznat další krásná  místa, která jsme si přidali jako bonus během čekání na přípoj. Odkud už nás vlak dovezl až domů.

DofE poskytuje nevšední situace i zajímavé zážitky, které nám pomohly vidět svět ze zcela nového úhlu. Třeba se někteří sejdeme na stříbrných expedicích.

Vita Khabibulin

Medvědí skála

V rámci projektu Kraj známý i neznámý, kterého se zúčastnili žáci 3.A ve dnech 13. – 15.10.2021, jsme z horské chaty Skalka vyrazili na procházku na Medvědí skálu. Je to krásné místo na hranicích se Slovenskem, kde svatému Hubertovi (patronu hajných) postavili v roce 2014 kapličku. Nikde jsme se však nedozvěděli, proč se skále říká Medvědí. A tak jednotlivé soutěžní týmy vymyslely pověst, jak název vznikl. Dokonce své příběhy doplnily ilustrací. A protože se jim literární díla povedla, rádi se s vámi podělíme. 

Přejeme příjemné čtení.

Pověst o Medvědí skále (tým Čistota)

V Beskydech žil bohatý pastevec Jaško. Byl bohatý a silný, ale to mu nestačilo. To mu zdaleka nestačilo, protože chtěl být silnější. Proto se vydal za místní čarodějnicí, o které se tvrdilo, že dokáže nemožné. Daroval jí všechno své bohatství, aby ho udělala tím nejsilnějším na celém světě. Čarodějnice přijala jeho nabídku a dala mu kouzelné koření. Po vypití odvaru usnul a probudil se uprostřed lesa jako medvěd. Aby ověřil, že ho čarodějnice neošidila, začal vytahovat stromy i s kořeny. Byl natolik unesen svou silou, že si nevšiml lovecké výpravy, která se k němu potichu plížila. Snažil se lovcům utéct, až doběhl na skálu. Zde spatřil malé dítě, které se naklánělo ze skály. Medvěd si nebohého dítěte stojícího na uvolněném kameni všiml a rozběhl se mu na pomoc. Když kámen s dítětem začal pomalu padat, medvěd na nic nečekal a dítě odstrčil, avšak sám ze skály spadl. Lovci se seběhli a pod skálou spatřili místo medvědího těla tělo lidské, Jaškovo.

 Pověst o Medvědí skále (tým Dračí legie)

Kdysi dávno, na dnešních hranicích Česka a Slovenska, byla malá vesnice. V této vesnici se ale potýkali s velkým problémem. Veliký medvěd jim útočil na stáda, ničil úrodu a terorizoval nevinný lid. Všichni se báli opustit vesnici a byli by se tam schovávali doteď, kdyby se statečný sedlák Janek nerozhodl s tím něco udělat. Rozhodl se, že krvelačnou bestii vystopuje a zabije ji. Vzal si sekeru a vyrazil na cestu. Po dlouhém hledání našel medvěda na skalnatém kopci. Medvěd se na něj vrhl, ale Janek byl rychlejší. Ohnal se a uťal zvířeti hlavu takovou silou, že se zem začala třást a část kopce se zřítila a pohřbila pod sebou hrdinu i bestii. Vesničané byli Jankovi vděčni a na tom místě, které nazvali Medvědí skálou, mu postavili malou kapličku.

Poutník Hubert (tým Gorole)

Byl jeden poutník Hubert, který právě procházel vrcholky beskydského pohoří. Při cestě lesem narazil na velkou skálu, ve které byla malá jeskyně, sotva pro tři lidi. Hubert byl zvědavý a chtěl zjistit, co v ní je. Když přišel ke skále blíž, uslyšel řev medvěda. Otočil se a viděl rozzuřenou medvědici se dvěma malými medvíďaty. Hubert ihned věděl, že ho medvědice nevítá přátelsky, a proto začal hledat bezpečné místo, kde by se ukryl, jelikož věděl, že jí nemůže utéct. První věc, která ho napadla, byla vylézt na skálu, kterou měl za sebou. Okamžitě začal šplhat, zatímco ho medvědice rychle dobíhala. Hubert byl zkušený lezec, proto mu nedělalo problém hbitě vylézt na vrchol skály, kde ho medvědice nemohla nijak ohrozit. Medvědice dobře věděla, že na skálu nevyleze, takže jí nezbývalo nic jiného než smířit se s porážkou a nechat Huberta na pokoji. Tím si Hubert zachránil život. 

Pověst o Medvědí skále (tým 5 tučňáků)

Dne 24. května roku 2014 vyrazil Sv. Hubert se svým oddaným přítelem Sv. Františkem na výpravu. Povídali si, když tu náhle spatřili neznámou horu. Šli se podívat blíž a uslyšeli podivné šustění z křoví. Zděšeně na sebe pohlédli. Jelikož chtěli vědět, co vydává tento zvláštní zvuk, pomalu se přiblížili ke křoví. Jakmile odhrnuli větvičky křoví, uviděli dvě osamocená medvědí mláďata. Hubert si jedno medvědí mládě vzal do náruče a pochoval si ho. V tu ránu se ze křoví vynořila medvědice. František zpanikařil a vydal se na útěk nově objevenou stezkou. Hubertovi nohy hrůzou zkameněly a nemohl se pohnout. Medvědice se na Huberta zlostně vrhla ze strachu o své mládě a předčasně ukončila Hubertův život. Když se medvědice vzdálila, František přispěchal k nehybnému tělu Huberta. Místo, kde František Huberta našel, pojmenoval Medvědí skála.

Pověst o Medvědí skále (tým Sluníčka)

Povídalo se, že v beskydských lesích na hranicích se Slovenskem, se potulovalo několik medvědů. V nedaleké vesnici bydlel bohatý sedlák, který vlastnil mnoho polí a dobytka. Naneštěstí se mu jednoho dne začala zvířata ztrácet. O pár dní později si sedlák na škůdce počkal do soumraku. To, co zjistil, ho šokovalo. Uviděl, že zvířata mu krade medvěd. Na druhý den vypsal odměnu 3 zlaté pro toho, kdo medvěda přitáhne mrtvého. Jedním z lidí, kteří hned šli hledat, byl pasák Jano. Pocházel z chudé rodiny, tak si řekl, že peníze se vždycky hodí. Půjčil si tedy sekeru a vydal se na hon. Po pár hodinách vyšel na skálu, aby se rozhlédl po okolí. Když v tom mu na vlhkém kameni uklouzla noha a Jano se zřítil ze skály dolů. Upadl do bezvědomí a po chvíli ho probudily těžké kroky. Když otevřel oči, zjistil, že se zájmem pozoruje medvěd. Nejdříve zpanikařil a začal se natahovat pro sekeru, když v tom ho medvěd chytil za nohavici a táhl pryč. Po pár metrech na něj promluvil „Nech mě ti pomoct, máš obě nohy zlomené.“ Jano byl v šoku, ale poté si uvědomil, že mu medvěd nechce ublížit. Nechal se jím dotáhnout až na okraj vesnice. Poté se na něj zadíval a promluvil: „Pojedu do vedlejší vesnice, koupím tam kožešinu a dám ji sedlákovi jako důkaz, že jsem tě zabil.“ Medvěd zabručel a zmizel ve stínu mezi stromy. Následujícího dne udělal, jak slíbil. Dostal 3 zlaté a medvěd byl zase na chvilku v bezpečí.

Pověst o Medvědí skále (tým Květináč z Gorolie)

V malé vesnici na kraji Slezska žil urostlý mladík jménem Janek. Celá vesnice mu však říkala „Medvěd“, protože to byl statný a zarostlý mládenec. Žil spokojeně se svou milou a krásnou ženou. Jednoho dne se vrátil Janek z práce a dozvěděl se šťastnou novinu. Zjistil, že se svou ženou čekají dítě. Čekali spolu dlouhých devět měsíců. Bohužel žena při porodu zemřela. Ona i dítě byly náhle pryč a Janek zůstal sám. Janek chodil truchlit na její oblíbené místo. V lese, na skále, s krásným výhledem na hory. Po měsíci truchlení a pláče se stalo něco nečekaného.
Skála pod ním propadla. Občané vesnice věřili, že láska k jeho ženě uvolnila skálu a vzala mu život, aby mohl být zase s ní a s jeho novorozeným synem. Proto se tato skála od té doby jmenuje Medvědí. Na počest pravé lásky a tragických událostí.

Městská knihovna Ostrava vyhlašuje česko-anglickou literární soutěž pro středoškoláky s názvem „Můj americký sen“. Úkolem studentů je napsat rozhovor s někým, kdo si splnil nebo se chystá splnit si svůj americký sen.

Česky nebo anglicky psané rozhovory nám za celou školu, třídu nebo za jednotlivce zasílejte na american.corner@kmo.cz, jako předmět uveďte “Soutěž: Můj americký sen”. Maximální délka soutěžního příspěvku je 6000 znaků. K posílanému textu je nutné vyplnit i přihlášku.

Studentům, kteří se chtějí zapojit, ale nemají ve svém okolí vhodného kandidáta k rozhovoru, zprostředkujeme kontakt na Čechy, kteří žijí nebo kteří studovali v USA.

Další informace a přihlášky najdete na webu. Přihlášky do soutěže najdete na webu. O účasti v soutěži prosím informujte vaše učitele angličtiny.

Uzávěrka soutěže je 14. ledna 2022.

Držíme vám palce, aby jste měli dobré nápady a v soutěži uspěli. 

5. 10. 2021 se v 13:30 ve školní klubovně uskuteční informační schůzka k programu Cena vévody z Edinburghu – DofE.
Minimální věková hranice pro ČR je 13 let v případě bronzové úrovně.
Vzhledem k tomu, že někteří z účastníků, kteří mají splněnou bronzovou úroveň a chtějí pokračovat ve stříbrné, budeme přijímat asi 25 nových zájemců. 

Nejdůležitější je mít chuť vyzkoušet si něco nového, být vytrvalý, nenechat se odradit vyplňováním aplikace online každý týden půl roku (trvá to asi 5 minut :)), zvládnout expedice v přírodě a být schopen pracovat sám i v týmu. 

Těší se na vás koordinátor Místního centra DofE

Mgr. Petra Bruková, kabinet 217

Ve dnech 8. – 9. 9.  2021 probíhala ostrá expedice s cílem zdolat skály na Kružberku.

Ale jak tomu na podobných akcích bývá, hned ráno přišly komplikace. Spoj, kterým jsme se měli dostat až do Opavy, zrušili. Naštěstí jsme poměrně rychle našli náhradu a úspěšně se dostavili na start ostré expedice. Z počátku nás čekal deseti kilometrový pochod, na kterém jsme si docela mákli, ale povedlo se nám tak dohnat hodinovou ztrátu. Odpoledne jsme se setkali s instruktorem, po svižné přednášce o historii a bezpečnosti lezení jsme se vrhli na skály. Cest jsme měli natažených několik a času dostatek, takže jsme se mohli všichni pořádně vyřádit. Všichni jsme si vyzkoušeli lezení i jištění, poté nám instruktor natáhl o něco náročnější cestu, kterou se nám bohužel nepovedlo zdolat. Na večer jsme byli všichni už dosti unavení, ale zvládli jsme najít přístřešek, udělat si večeři a připravit se na nocování.

Ráno se nikomu nechtělo ze spacáku, protože byla docela zima, ale překonali jsme se, uklidili po sobě nocoviště a vyrazili zpátky ke skále. Dopoledne jsme si už jen něco málo zalezli. Tím jsme zdárně završili ostrou expedici a vyrazili domů.

Petr Martynek

Gratulujeme účastníkům ke splnění ostré expedice a těšíme se na předání certifikátů na závěrečné ceremonii v Ostravě 8. prosince 2021.

Fulbrightova komise spuští program FLEX, který českým středoškolákům nabízí možnost strávit školní rok na střední škole v USA. Vybraní stipendisté jsou finančně zajištěni stipendiem, které jim pokrývá veškeré náklady. Navíc mají před odjezdem důkladnou přípravu s koordinátorkou programu a naší kolegyní Kateřinou Šantúrovou. Podpora koordinátorky programu pochopitelně trvá i během pobytu studentů v USA.

Jste studenti 1.D, 1.E, 2.D, 2.E. 5.A a 6.A? Umíte dobře anglicky? Chtěli byste studovat v zahraničí? Chybí vám na to finance?
Ano? Pak si přečtěte nasledující informace.

Dovolte, abych Vás jménem nadace Bakala Foundation informovala o otevření přihlášek do nového ročníku programu středoškolských stipendií ASSIST & HMC. Tato stipendia umožňují studentům 1. a 2. ročníků středních škol a ekvivalentních ročníků gymnázií studovat rok na soukromých středních školách v USA nebo dva roky ve Velké Británii s plně hrazeným školným, ubytováním a stravou. Stipendia jsou určena aktivním studentům s dobrou znalostí angličtiny.

Podrobné informace o jednotlivých stipendiích, podmínkách a průběhu výběrového řízení a online přihlášku najdete na webu nadace Bakala Foundation.

Uzávěrka přihlášek je 1. prosince 2021. 
Při odevzdání všech náležitostí do 1. listopadu obdrží uchazeči 50% slevu na administrativním poplatku, který v tom případě činí 20 USD. 

Zároveň bych Vás ráda pozvala na info přednášky, které se budou konat 6. října, 20. října a 10. listopadu v našem Student Hubu na Praze 1 a je možno se k nimi připojit i online. 
Více informací najdete i na Facebookovém postu informující o otevření přihlášek: https://www.facebook.com/bakalafoundation/photos/a.135650253139755/4680196932018375/ 

 V případě jakýchkoliv dotazů se obracejte na paní Karolinu Jiřelovou, ne učitele angličtiny.

ASSIST & HMC High School Scholarships Program Coordinator
Bakala Foundation
Tržiště 366/13
118 00 Praha 1 – Malá Strana
bakalafoundation.org
bakalaphilanthropy.com

Putování po okolních hradech

Na ostrou expedici jsme se s holkami rozhodly prozkoumat hrady v našem okolí. Během naší dvoudenní cesty na konci srpna jsme prošly místa jako Kozlovice, Hukvaldy, Měrkovice, Tichá, Frenštát pod Radhoštěm a Štramberk. Celkově jsme ušly první den 21 km a druhý den zhruba 10 km. Počasí nám ovšem moc nepřálo a po celou exkurzi nám střídavě pršelo, takže to místy bylo náročnější, než bychom chtěly. Přes všechny komplikace se nám expedice líbila. Všechny jsme totiž byly na tyto podmínky připravené a nejhorší, co se stalo, byly promoklé boty, ale to byl jen malý detail. Pěší turistika nás všechny baví a trasa byla krásná, i když sem tam pršelo. Možná že tyto drsnější podmínky byly přesně to, co nás připravilo na budoucí výlety. Vyzkoušely jsme si, jaké to je, když vám život nehraje úplně do karet a zvládly jsme vše s úsměvem na tváři a dobrou náladou.

Lucie Fargačová

Rafting na řece Morava 

Jako ostrou expedici projektu DOFE jsme si s holkami zvolily expedici na vodě, jelikož nás všechny tento nápad velmi nadchl. Po výrazně složitějším plánování než u cvičné expedice jsme došly k závěru, že nejlepší pro nás bude sjet řeku Moravu. A tak jsme se brzy ráno 9. září vydaly do našeho startovního bodu, Postřelmova, kde mohlo toto dvoudenní dobrodružství na raftu započít.

První den jsme se s jednou či dvěma přestávkami za pomoci instruktora doplavily do kempu Mohelnice. Cesta byla poklidná a probíhala bez jakýchkoliv velkých komplikací, na které jsme byly před odjezdem téměř neustále upozorňovány. Všechny jsme k naší nevíře neúnavně pádlovaly, což příjezd do kempu patrně zrychlilo a my měly tudíž více času na stavění stanu, vaření večeře a také večerní aktivity. K večeři jsme si uvařily těstoviny s rajskou omáčkou a naservírovaly se strouhaným sýrem. Nabité energií jsme se poté dočkaly i očekávané hry volejbalu, kterou kemp nabízel.

Po noci prospané v chladných teplotách jsme byly ráno více než připraveny vyplout do naší konečné destinace a expedici zakončit. Avšak navzdory narůstající únavě se nám dostalo nespočet skvostných pohledů na tamější krajinu, což z celého výletu udělalo příjemný a nezapomenutelný zážitek. V Litovli už nás čekal odvoz a také učitelé Petra Bruková a Přemysl Zbončák, kteří nám po dobu expedice byli neustále v patách a podporovali nás, za což jim opravdu děkujeme. V neposlední řadě bychom také chtěly poděkovat rodičům dvou členek expedice za sponzorské dary a zajištění odvozu, čímž nám nesmírně usnadnili problémy s dopravou.

Cílem bylo naučit se základům sjíždění řeky, což jsme mimo jiné splnily a já si myslím, že po této expedici už nás žádný jez jen tak nezastraší. Byla to pro nás zkouška, kterou jednomyslně shledáme jako velmi přínosnou, tak jako celý projekt. Bez pochyb doporučujeme!

Tereza Cieslarová

V pátek 13. 8. 2021 byly vyhlášeny výsledky literární soutěže, která byla součástí 90. narozenin statutárního města Třinec. Výzva, která čekala na soutěžící se zdála být snadná – napište text o Třinci na 90 slov. Jenže tak snadné to nakonec nebylo. O příběh, báseň, zamyšlení nebo slovní hříčku se  tak nakonec pokusilo 18 soutěžících a nakonec uspěli tito:

Kategorie Žáci ZŠ

1. místo: Miriam Lisztwanová
2. místo: Anežka Ponczová – 1.A, Gymnázium, Třinec, příspěvková organizace
3. místo: Izabela Bolek

Jak to bylo a jak to je

      „Třinec se nachází v Moravskoslezském kraji. Má zhruba 35 000 obyvatel, jeho rozloha je 8 541 ha. Třincem protéká řeka Olše. První písemná zmínka o Třinci pochází z roku 1461. Založen byl ve 14. století…“ vyprávěla žákům učitelka dějepisu o Třinci. Většinu žáků to však nudilo, a proto si šeptali, co budou dělat o víkendu.
      Třeba Sára své kamarádce řekla: „Až skončí škola, půjdu do knihovny, potřebuju vrátit knihy. O víkendu asi půjdu s bráchou do Werk areny, hraje se tam zápas…“  Učitelka však žáky napomenula, aby poslouchali historii Třince.

Anežka Ponczová

Gratulujeme Anežce a děkujeme dalším soutěžím z 1.A, kteří se do soutěže zapojili.

logo DofE

Činnost DofE pokračuje i o prázdninách a účastníci programu nadále plní své aktivity ve sportu, dovednosti a dobrovolnictví. Někteří z nich tento týden ukončili všechny tři aktivity, kterým se věnovali půl roku. My vedoucí z toho máme velkou radost. Mnozí už mají za sebou i cvičnou expedici a zbývá jim „jen“ absolvovat ostrou expedici v neznámém terénu, aby mohli získat certifikát o dokončení bronzové úrovně Ceny vévody z Edinburghu. 

Gratulujeme těmto účastníkům: Alexandra Casadio, Aneta Kaszperydesová, Dominik Golis, Jakub Kijonka, Jana Nguyenová, Karolína Goralová, Martin Kovář, Barbora Czudková, Viktorie Czudková, Jana Stryczková, Klára Byrtusová, Tereza Cieslarová a Adéla Ponczová.

Ostatním chybí jen týden či dva do dokončení, tak držíme palce, aby vydrželi a aktivity dokončili. 

Mgr. Petra Bruková a Mgr. Jakub Lukáš

grant pro DofE

V červnu jsme postoupili do finále hlasování o příspěvky na malé projekty nadace Vy rozhodujete my pomáháme obchodní sítě Tesco. A měli jsme z toho radost, neboť konkurence byla tentokrát velká. Díky všem, kteří nám dali hlas formou vhozeného žetonu, jsme získali 10 000,- Kč na vybudování materiálové základny a činnost místního centra Ceny vévody z Edinburghu na naší škole. Peníze využijeme na nákup outdoorového vybavení pro cvičné a ostré expedice, které jsou součástí programu a povinně je musí absolvovat každý z účastníků. 

Děkujeme vám za podporu.

Mgr. Petra Bruková, koordinátor MC DofE

V uplynulém školním roce se žáci 1.A zapojili do projektu Čtení pomáhá. Cílem projektu je motivovat žáky a studenty ke čtení a dobrovolnictví. Z pestrého seznamu knih si mohou vybrat, kterou si přečtou. Poté vyplní krátký test a mohou poslat symbolických 50,- Kč jedné z charitativních organizací z nabídky. Takto podpořili projekty My čteme, galerie rozdává radost a zážitky, Radost z pohybu může pomáhat, Notebooky do pěstounských rodin, Knihy pro děti zdarma, Rodina v tísni, Když knihy chybí… 

Díky tomuto projektu už také všichni ví, kdo je ve třídě největší čtenář. Stal se jím Martin Vacek. 

Expedice DofE za poznáním Lysé hory

nocování na Lysé hoře

V rámci završení bronzové úrovně prestižní ceny vévody z Edinburghu jsem měl možnost se svými dvěma spolužáky a přáteli a jednou slečnou z nižšího ročníku absolvovat cvičnou expediční výpravu na velikána našich Moravskoslezských Beskyd, tedy Lysou horu. Naše trasa začínala na autobusovém nádraží v Ostravici s mezizastávkou na kopci Lukšinci. Nakonec již zbývalo zdolat pouze několik kilometrů a stanuli jsme na vrcholu naší regionální velehory. V průběhu naší cesty jsme také v rámci plnění expedičních povinností zaznamenávali flóru, se kterou jsme se v průběhu túry setkali. Musím se přiznat, že před zahájením expedice jsem měl obavy o náročnosti expedice kvůli nám všem, což ještě umocnil fakt, že si naše nejmladší spoluúčastnice v půli cesty poranila nohu. Nakonec však ukázala, jak houževnatou osobou je a ke zdárnému výstupu nám konec konců pomohla i výhodná časová rezerva díky skvělému plánu jednoho z mých přátel.

I když jsem měl před startem pocit, že některé druhy příprav jsou ze strany našich nadřízených lehce přehnané, celá událost mi ukázala, že neoplýváme ještě tolika zkušenostmi. Některými věcmi jsme byli dosti překvapeni a museli jsme ukázat více samostatnosti. A o tom to celé myslím také je. Pokud ve svém životě v určitých ohledech nezariskujete a občas nevystoupíte ze své komfortní zóny, přijdete o mnoho skvělých, a jak říkají naši učitelé, především intenzivních zážitků. To si odnáším také já. Dvoudenní chození s dvacetikilovým batohem se stanem, který ani nevytáhnete, spaní pod širým nebem, vaření si své vlastní variace leča, či noc, kdy nezamhouříte oko, jeden člověk se na vás lepí, aby se zahřál a druhý vás častuje zpěvem, po kterém se vám ztrácejí veškeré naděje na úspěšný spánek.

Už jen kvůli tomu, všem účast v DOFE velmi doporučuji a sám se těším na naši ostrou expedici. 
                                                                                                                                                             Filip Danyś, Team 5

Expedice DofE a významná místa v okolí Jablunkova

team a Čertovy mlýny

Ve čtvrtek 10. června 2021 jsme se jakožto sedmičlenný dívčí tým vydaly na expedici do přírody. Naše trasa započala v Jablunkově, kam jsme dojely autobusem. Pěšky jsme potom pokračovaly do Návsí, kde jsme měly kontrolní schůzku. Z Návsí jsme se vydaly na Polanku, kde jsme se po cestě zastavily u kaple Panny Marie pod Polankou. Z Polanky naše kroky pokračovaly na horu Gírovou. Pak už jsme jen sestoupily dolů do Mostů u Jablunkova přes horskou chatu Studeničné. V Mostech u Jablunkova jsme se potkaly s našimi vedoucími, kteří nás dovedli na místo našeho noclehu. Večer jsme nejprve postavily stany, posedaly si do kolečka a začaly vařit večeři. Druhý den ráno už jsme se jen sbalily a jely domů vlakem. Cílem naší expedice bylo vypracovat naučnou stezku na trase, kterou jsme ušly.

Zaznamenat náročnost trasy, výškové převýšení, historické a přírodní zajímavosti. Expedice byla velmi naučná, jelikož jsme se musely naučit spoustu věcí. Byl to ale také velmi krásný zážitek, na který budeme určitě všechny rády vzpomínat. 
                                                                                                                                                           Lucie Fargačová, Team 3

Expedice DofE se základy horolezectví

horolezecká expedice

Ve dnech 21. – 22. 6. 2021 jsme se vydali na cvičnou expedici do Komorní Lhotky na cvičné skály v Godulském lomu. Naučili jsme se lezecké uzly a paní učitelka Lisztwanová nám vysvětlila základy horolezení. Po teorii jsme se navázali na sedáky a vyzkoušeli jsme si jištění. Poté jsme si udělali buřtguláš a šli jsme spát, jelikož na druhý den nás čekal patnácti kilometrový pochod na Javorový vrch. Brzy ráno jsme vstali, sbalili jsme si věci a vyšli jsme na Godulu. Naše trasa vedla přes stezku podkladů do Řeky, z Řeky do Gutského pekla a z Gutského pekla na Javorový vrch. Počasí nám naštěstí vyšlo, takže jsme si to všichni užili.

Cílem expedice bylo vytvořit pochodový film trasy, tedy zaznamenat naši výpravu pomocí azimutů a vzdáleností mezi jednotlivými body. A pak porovnat získané hodnoty se skutečností v mapě. Výsledkem může být materiál, díky kterému by se naše trasa dala replikovat jen za pomocí buzoly. 
                                                                                                                                                                          Martin Kovář, Team 1

S DOFE napříč Beskydy

Za 20 km jsme v cíli 🙂

V rámci projektu DOFE jsme se v pondělí 12. července se spolužačkami vydaly na cvičnou expedici, která měla posloužit jako příprava na závěrečnou část projektu – ostrou expedici. Rozhodly jsme se pro expedici ve formě pěší turistiky a po pár rozhovorech jsme přišly i k finální trase. Ze začátku jsme si nebyly zcela jisté, zda jsme vůbec schopny takto dlouhou trasu ujít, ale i přes pochybnosti jsme výzvu přijaly a dohromady jsme ušly kolem 20 km.

Naše cesta oficiálně začala v Dolní Lomné u restaurace Mánes, odkud jsme měly s batohy na zádech vyrazit. Bohužel nám deštivé ráno moc optimistických myšlenek nepřineslo, a my jsme s holkami chvílema dokonce polemizovaly, jestli nebude lepší to zabalit a jet domů. Avšak po motivaci od paní učitelky nám bylo jasné, že v tuto chvíli už to vzdát nemůžeme. Naše víra se snad vyplatila, protože od toho momentu bylo počasí čím dál tím lepší a my byly rády, že nemusíme šlapat v nějakém extrémním vedru, nebo naopak v dešti.

Z Dolní Lomné jsme vylezly kolem rozcestníku Kostelky k rozhledně Tetřev, kam jsme se dostaly poměrně rychle, a tak jsme další kilometry braly více s klidem a snažily se spíš soustředit na náš cíl. Od vrcholu Velkého Polomu byla trasa víceméně bez jakýchkoliv větších výškových výkyvů, což udělalo výšlap mnohem příjemnější, než se zprvu zdál. Dále jsme pokračovaly po hranicích se Slovenskem a po cestě se pravidelně občerstvovaly lesními borůvkami. Když jsme došly na Muřinkový vrch, rozhodly jsme se poobědvat, jelikož nám po již zdolaných kilometrech vcelku vyhládlo. S plnými břichy jsme se vydaly dál. Postupem času se pak začaly projevovat první známky únavy a bolesti, ale alespoň nám při tom nekručelo v břiše. Zbytek cesty po hřebenu na Lačnov, se už dost táhl, jelikož jsme už všechny netrpělivě vyhlížely cíl naší trasy. Upřímně řečeno si pamatuji až náš příchod k chatě, což bude nejspíš zaviněno elektrickým plotem, který mě kopl a tím i probudil. Došly jsme ale všechny ve zdraví, a to je hlavní. Chvíli po našem příchodu jsme začaly stavět stany, rozdělaly oheň a začaly dělat večeři v podobě uvařené čočky s párkem a chlebem, která se po již našlapaných kilometrech zdála být přímo darem z nebe. K večeru jsme se pak po několika zápasech s hmyzem a posezení u ohně konečně uložily ke spánku.

Našim cílem této expedice byl poslech ptačích zvuků a jejich identifikace. Jelikož jsme mezi námi měly zkušenou členku, která se této činnosti v projektu věnuje, nedělalo nám to skoro žádný problém. Dokonce by se dalo říct, že jsme s jedním havranem navázaly rozhovor, ale je možné, že právě to byl jen důkaz našeho vyčerpání.

Řekla bych, že tento výšlap dopadl úspěšně a my si vyzkoušely vše, co se nám bude později hodit při opravdové expedici, jako třeba stavění stanu, orientace na mapě nebo samotné obstarávání jídla. Nesmíme také zapomenout na řádné sbalení batohu, bez něhož bychom se při podobných výletech neobešli. Velký vděk patří paní učitelce Brukové, která nás v průběhu podporovala a dávala nám užitečné rady, kterými nám určité věci dost ulehčila. A my tak můžeme zakončit tento proces přípravy a rovnou se vrhnout na plánování ostré expedice, tedy vyvrcholení tohoto projektu.
                                                                                                                         Tereza Cieslarová, Jana Stryczková, Team 4