Dofáci na třineckém gymnáziu již věnovali svému rozvoji více než 1000 hodin. Někteří z nich tento týden ukončí své tříměsíční aktivity ve sportu, rozvoji talentu nebo dobrovolnictví a přiblíží se tak ke splnění bronzového stupně Ceny vévody z Edinburghu.

Oslovili jsme ty, kteří v rámci dobrovolnictví věnují doučování svých spolužáků, kamarádů či sourozenců, a ptali jsme se, jaké to je být v roli učitele.  Myslíte si, že z nich budou profesionální učitelé? Přečtěte si jejich zážitky a pocity po téměř třech měsících a dozvíte se to.

Já v roli učitele – příběh první

I když mě povolání učitele nikdy nelákalo, musím konstatovat, že doučování mých přátel je skutečně velmi přínosnou aktivitou, a to pro obě strany. Již delší dobu předtím, než jsem se rozhodl pro účast v The Duke of Edinburgh’s Award, jsem si všímal skutečnosti, že se mým vrstevníkům německý jazyk velmi líbí, ale že se jej bojí užívat.

Existuje mnoho faktorů, které odrazují mladé lidi od aktivního užívání němčiny. Tento ,,strach z němčiny‘‘ má na svědomí zejména velmi komplikovaná gramatika. Pro člověka, který je doslova zhýčkán lehkostí gramatiky anglické, je němčina se svými čtyřmi pády, mluvnickými rody a časováním sloves skutečně tvrdým oříškem. Dalším faktem je, že určitá německá slova jsou pro některé, díky své délce a specifické výslovnosti, téměř nevyslovitelná (viz die Übertragbarkeit apod.).

V ,,mých hodinách‘‘ jsem se snažil tento chorobný strach z německé konverzace úplně vyvrátit, dovolím si říci, že úspěšně. Se zájemci, kterých je pět, se scházím každou středu v prostředí Teams. Podmínkou účasti na lekcích němčiny je zapnutá kamera a mikrofon. Jedna lekce trvá cca 60 minut, v jejím průběhu spolu konverzujeme, prezentujeme vybraná témata, čteme a smějeme se, všechny tyto aktivity provádíme pochopitelně německy. Vedle našich společných lekcí spolužáci každý den poslouchají německou hudbu, dívají se na seriály v němčině a vypracovávají gramatické testy.

Tato aktivita je velmi přínosná také pro mě, na německý jazyk teď pohlížím z trochu jiného hlediska, začal jsem si totiž všímat mnoha podobností s češtinou. Vysvětlování různých gramatických jevů také vedlo k určitému zpevnění mých základních znalostí. Díky tomuto doučování jsem se také naučil lépe orientovat v prostředí Teams.

Na závěr musím říct, že díky zájmu a píli mých kamarádů jsem se na naše společné lekce vždy těšil. Mnohokrát jsme se díky špatné výslovnosti nebo překladu velmi pobavili. Věřím, že na některé skutečně vtipné okamžiky nikdy nezapomenu. Účast v DofE každému vřele doporučuji.

Jakub Kijonka

Já v roli učitele – příběh druhý

Celé to začalo, když si kamarádka po nástupu na střední školu začala stěžovat, že nezvládá angličtinu. O pár týdnů později jsem se rozhodla zapojit se do programu DofE a vymýšlela jsem, jakým aktivitám se budu věnovat. Když jsem jí říkala, jak si nevím rady s dobrovolnictvím, napadlo nás, že bych jí mohla doučovat a bylo by to přínosné pro nás obě.

Od začátku února jsme se aktivně začaly věnovat angličtině a máme za sebou již deset vyučovacích hodin, spoustu úkolů a hromadu nových slovíček.

Vzhledem k tomu, že jsem pouze o ročník výše než kamarádka, obávala jsem se, abych jí měla co předat. Časem jsem zjistila, že jde více o přípravu práce na hodiny než o mou úroveň angličtiny. Sice musím občas sama sáhnout po slovníku nebo překladači, ale v běžné konverzaci či vysvětlování gramatiky nemám problém.

Snažíme se pracovat na všech aspektech angličtiny. V hodinách se zaměřujeme zejména na vysvětlení gramatiky a konverzaci, za domácí úkol má potom slovní zásobu, poslech nebo čtení. Zaměřujeme se zejména na základy angličtiny.

Co se týká přípravy na hodiny, je občas těžké vymyslet něco zajímavého a zábavného, takže někdy strávím přípravou na hodinu více času než samotnou vyučovací hodinou. Naštěstí,
v dnešní době, je spousta materiálů a nápadů na internetu. Bohužel jsem člověk s velice malou trpělivostí, což se při práci učitele zrovna nehodí, občas mě rozčílí, když kamarádka nesplní zadaný úkol nebo si nepamatuje probranou látku.

Nebudu lhát, aktivita je to náročná a začínám chovat čím dál tím větší obdiv k učitelům. Nikdy jsem neuvažovala o zaměstnání učitele a po téhle zkušenosti tuto možnost vylučuji úplně. Na druhou stranu, kamarádka se zlepšuje a je vidět, že jí moje doučování pomáhá, proto budeme s hodinami pokračovat i po mém dokončení programu DofE.

Karolína Goralová

Já v roli učitele – příběh třetí

Tento rok je pro žáky proces přípravy na příjímací zkoušky výrazně odlišný, zejména protože jsme zavřeni v našich domovech kvůli jistému viru a většina zájemců o střední školu je odsouzena k samostudiu. Takže po rodinné konverzaci, kdy jsme se všichni shodli, že můj patnáctiletý bratr není dostatečně zodpovědný na to, aby se sám efektivně ke zkouškám připravil, jsem byla přesvědčená o své povinnosti mu pomoci. A také se mi to hodilo jako aktivita v oblasti dobrovolnictví do projektu DofE, kterého se teď již skoro čtvrt roku účastním.

Vzhledem k tomu, že jsem měla velkou spoustu materiálů z doby mých přijímacích zkoušek zachovanou, nebyla příprava na roli učitele tak časově náročná, než jaká by byla za normálních podmínek. Šlo jen o správnou organizaci a vytvoření studijního plánu. Vše se zdálo být až podezřele jednoduché. Teprve až když jsem s pozitivním duchem a vysokou nadějí započala svou první hodinu a ke konci zjistila stav vědomostí mého sourozence, tak mi došlo, jak dlouhou cestu máme ještě před sebou.

Ze začátku jsme bojovali s naprosto primitivními problémy a s bratrovým lhostejným přístupem, což jen dokazuje, jaký dopad má distanční výuka na studenty. Jeho stav mě dokázal vytočit sám o sobě, mít před sebou třicet žáku se stejnou morálkou jakou měl můj bratr, tak jsou na tom mé nervy výrazně hůř. Upřímně řečeno, nikdy jsem k učitelům necítila větší sympatie než v tento moment.

Ovšem nebylo to vždy takto chaotické. Postupem času jsme se naučili, jak spolu lépe spolupracovat a vybudovali jsme si účinný způsob provedení společných lekcí. Byly zde momenty, které mi ukázaly, že některým věcem není třeba přikládat tak těžkou váhu a také momenty, které mého bratra naučily naopak brát věci trochu vážněji. Náš vztah se rozhodně vylepšil během posledních měsíců a my jsme si vybudovali pouto vzájemného respektu, tak jak by to mezi učitelem a žákem ostatně mělo být.

Znaky bratrova zlepšení přes čas celému procesu také napomáhaly a já jsem na nás oba velmi pyšná. Za celou tuto zkušenost budu vděčná, i kdyby se stalo, že se bráchovi přijímací zkoušky z jakéhokoliv důvodu nepovedou. Ukázalo mi to studium z jiné perspektivy, než je ta má a v průběhu jsem přišla k většímu porozumění učitelských povinností. Rozhodně budu tyto informace vnímat při výběru budoucí profese.

Tereza Cieslarová

Na zkoušku učitelkou – příběh čtvrtý

Jako malá jsem chtěla být učitelkou. Tento sen mi vydržel snad do 6. třídy, kde jsem si uvědomila, že pro tuto profesi bude třeba hodně pevných nervů a energie. Na střední škole jsem se začala zajímat o jiné obory a na svůj dávný sen jsem téměř zapomněla.

To se ale vše změnilo na jaře minulého roku, kdy mi byla nabídnuta práce v doučování angličtiny. Tuto šanci jsem s nadšením využila a začala jsem dvakrát týdně doučovat skupinku dětí prvního stupně. Nervozita mě překvapivě během hodin nenavštívila, ale stihla jsem se setkat s jinými, každodenními problémy pedagogů. Zjistila jsem, že v každé třídě bude alespoň jedno dítě, které nebude dávat pozor, dodržovat morálku a v hodinách bude rušit, některé dny budou děti unavené a nebudou spolupracovat, jindy zase nesplní domácí úkoly a někdy zase jednoduše nebudou ani milé – přes to všechno se ale ve své roli musíte vzchopit a odučit danou hodinu. Jindy bude ale Vaše práce čistá radost, s usměvavými dětmi a produktivní hodinou.

Tato brigáda mi dala spoustu zkušeností a všimla jsem si, že v září jsem své chování v hodinách sama změnila, protože jsem si již uvědomila, jak nepříjemné je stát v roli učitele v čele dané třídy.

Mé kamarádce jsem s angličtinou již nějakou dobu pomáhala. Vždy jsem s ní probírala její úkoly, vysvětlovala jí látku, kterou zrovna probírala ve škole nebo jí pomáhala s psaním esejí. Když došlo na výběr dobrovolnické aktivity a já si uvědomila, že kvůli momentální situaci nebudu mít možnost vypomáhat, kde jsem zamýšlela, zeptala jsem se jí, jestli by nechtěla využít tuto chvíli a soustředit se na svou angličtinu ještě o něco více.

Bohužel nám covidová situace moc nepřála a neměly jsme možnost se osobně sejít, ale snažily jsme se pracovat co nejvíce online.

Věřím, že v jiné době bychom odvedly více práce a udělaly větší posun, jsem ale pyšná na nás obě, že jsme zvládly i tak probrat vše potřebné a navzájem si vypomoci v dnešní nelehké době.

Julie Novotná

Žáci 4.A jsou v tomto školním roce aktivní v projektu Erasmus+ Sekrety nauky. I když některé cíle nejsou vzhledem k současné pandemické situaci splnitelné, zvládli už velké množství práce a poprali se s mnoha nelehkými úkoly, mezi které patří vytváření loga projektu, točení videa představujícího naši školu, četba anglické knihy v originále nebo nastudování těžkého učiva středoškolské matematiky. V první fázi projektu měli přečíst knihu v anglickém originále vybranou polskými koordinátory projektu, nastudovat v rámci matematiky kombinatoriku a pravděpodobnost a na základě příběhu přečtené knihy a probraného učiva vytvořit v mezinárodním týmu (jehož členové jsou reprezentanti všech zemí tohoto projektu) únikovou hru. Museli se samozřejmě seznámit s IT nástroji a aplikacemi, které můžou při tvorbě tzv. escape game využít. Docela výzva, co říkáte? Ve středu 21. dubna únikové hry svých spolužáků oficiálně testovali nejen naši žáci, ale i účastníci projektu z Polska, Chorvatska, Estonska a Finska. Podařilo se jim uniknout, nebo bloudí bludištěm únikové hry doteď? Sami žáci o výtvorech svých spolužáků říkají, že „úkoly byly hezky zpracované, jak po grafické stránce, tak po obsahové„ (Terka), označují je za zdařilou práci, „za kterou by se nemusel stydět ani profesionál“ (Filip). Některé úkoly jim sice daly zabrat, někdy museli tipovat a doufat ve spásný náhodný únik, ale nikdo se naštěstí v labyrintech escape games neztratil. Nakonec jim testování, jak říká Honza, „krásně zpříjemnilo den.„ Mohly by únikové hry být vhodnou výukovou metodou?  Podle Filipa jsou „skvělým způsobem, jak se naučit spoustu věcí, a přitom se bavit.„ 

I vy si můžete vyzkoušet uniknout: https://wakelet.com/wake/H-gRRhFQg7yv5xUZLY-V6

Březen za kamna vlezem. Kdo by tuto pranostiku neznal. I účastníci soutěže Meteorologie a pranostiky tentokrát zůstali doma. S končící zimou a probouzejícím se jarem se probouzela také vegetace a živočichové, mimo jiné i netopýři. Věděli jste, že žijí na Zemi už 60 miliónů let nebo že slyší i zvuky, které člověk nezachytí. O zvuky v tomto soutěžním kole šlo. Testovali jsme pomocí aplikace, jak na tom jsou se sluchem soutěžící, jejich sourozenci, rodiče a prarodiče. Také jsme vyráběli thaumatropy. To jsou pohyblivé obrázky. I vy můžete pro své mladší sourozence nějaký vyrobit. Návodů najdete na Internetu spoustu. My jsme zkusili létajícího netopýra a také mnoho dalších.

Další týden jsme se zamysleli nad pranostikou Na svatého Řehoře šelma sedlák, který neoře. Přemýšleli jste nad spojením šelma sedlák? Soutěžící už ví, že je to označení pro líného sedláka. K úkolům na další týden přišla inspirace procházkami po beskydských kopcích. I vy jste si určitě všimli, jak se všude kácí a kopce až na pařezy zůstávají holé. A tak vzniklo další kolo soutěže věnované stromům. Soutěžící hledali co největší pařez a počítali letokruhy. Podle nich poznáme, jak dlouho strom rostl. Až půjdete kolem nějakého i vy, všimněte si, jak jsou zajímavé. Stromy nerostou po celý rok, ale pouze v době, kdy mají dost vlhka a tepla. Jarní vrstva je světlejší, protože je více vody, v létě naopak tmavší. Střídání těchto období vytváří typickou kresbu, tedy letokruhy. Každý letokruh odpovídá jednomu vegetačnímu období. Na Šumavě najdeme stromy, které mají 300 letokruhů. V Beskydech soutěžící objevili stromy staré více než 130 let a jejich pařezy dosahovaly v obvodu 2,5m. Také se naučili jak vypočítat výšku stromu bez kácení. 

Svatý Josef s tváří milou končí zimu plnou. Přicházelo astronomické jaro a ten den se otevíraly studánky. Prameny a studánky provázejí lidstvo od nepaměti. Nalézt ve správné chvíli v přírodě pramínek čisté vody je úžasný pocit, který vyzkoušeli už dávní poutníci, lovci i zemědělci. U každého obydlí býval pramen, lidé pracující v parném létě na polích využívali vodu z lesních studánek. Studánky sloužily i poutníkům. Postupně s rozvojem měst a obcí začaly vznikat veřejné vodovody se zaručenou pravidelně kontrolovanou kvalitou vody. Lidé si zvykli kupovat balenou pitnou vodu. Spotřeba vody je něco přes 100 litrů na osobu a den. Asi málokdo si už dovede představit, že by všechnu vodu domů odněkud nosil!

Soutěžící řešili logickou úlohu, pod kterým stromem v lese je zázračný pramen, a vypravili se objevovat studánky ve svém okolí. A našli jich opravdu hodně, jak jste se mohli přesvědčit na IG třineckého gymnázia. Pokud i vy chcete nějakou objevit, podívejte se na www.estudanky.eu.

Jak prší v březnu, tak také v červnu. Tak zněla předvelikonoční pranostika. A protože se velikonoce blížily, soutěžní kolo bylo o jednom ze symbolů Velikonoc – vajíčkách. Soutěžící si vyzkoušeli, zda vajíčko dokáže rotovat ve vertikální poloze (a že dokáže se můžete brzy přesvědčit ve videu na školním IG), vyrobili si z uvařeného vajíčka „hopík“ a snažili se přijít na to, jak postavit vejce na špičku. Dostali i návod na upletení klasického karabáče a barvení kraslic v cibulových slupkách. Na kraslice podle starodávného receptu nedošlo, ale karabáče vyrobili nejen kluci, ale i děvčata. Však máme 21.století.

A už je duben a s ním pranostika Déšť svatého Teodora značí mnoho vody v máji. Příroda se pomalu loučí se zimou a všechno se začíná probouzet. I když teploty jsou venku ještě nízké, sluníčko už začíná rozehřívat ztuhlou zem. Vše začíná růst a kvést. I zahrádkáři se chystají a zasévají semínka různých druhů zeleniny. A pak už jen musí zalévat a čekat. Soutěžící počítají, jak správně rozdělit vodu do konví a také si dělají foto herbář jarních kytek. Uvidíme, kolik jich objeví.

Naše soutěž se přehoupla přes polovinu a je neuvěřitelné, že už 13 týdnů dokáží někteří naši studenti udělat něco navíc, co nemusí. Jejich výsledky mě vždy mile překvapí a mnohdy mě inspirují. A to je ta největší odměna pro učitele.

Vypracované úkoly od Mirka Chytky. Samozřejmě není sám, kdo posílá správné výsledky s výborným grafickým zpracováním. 

MET_Meteorologie9_Mirek_Chytka     MET_Meteorologie10_Mirek_Chytka     MET_Meteorologie11_Mirek_Chytka 2    MET_Meteorologie12_Mirek_Chytka

A pár fotek pro velikonoční inspiraci…

Šikana se čas od času objevuje na všech typech škol, a proto jsme této problematice věnovali prostor ve Výchově ke zdraví. Po teoretickém úvodu žáci zkusili napsat příběhy, ve kterých hlavní roli měli šikanátoři, šikanovaní a tzv. mlčící dav. Cílem této aktivity bylo vcítit se do pocitů šikanovaného, uvědomit si mechanismy šikany, snažit se být empatický a hlavně najít řešení problému.
Snad i díky těmto příběhům nikdo ze třídy nezažije nic z toho, co jejich fiktivní hrdinové.

Některé z příběhů si můžete přečíst ve speciálních novinách třídy 1.A. Stačí kliknout na odkaz a můžete se sami přesvědčit, jestli neobjevíte nějakého budoucího spisovatele.

Šikana noviny 1     Šikana noviny 2     Šikana noviny 3         Šikana noviny 4

Jak probrat náročné učivo jako Third Conditional v maturitním ročníku, aby to nebylo nudné? Zkusili jsme pohádky. A povedly se. Vy si můžete přečíst, jak by to bylo bývalo dopadlo, kdyby …

Loučí se s vámi maturanti AJ 4.D.

Ve 188 zemích světa jsou zavřené školy. Doma zůstalo 1,54 miliardy školáků a milióny učitelů. Výuka je pro mnohé náročná, složitá, nemohou si plnit své cíle a sny a hlavně je pro ně těžké udržet si vnitřní motivaci a řád, aby se opět zařadili do společnosti a aktivního života, jakmile pandemie odezní. Proto je malý zázrak, že se v této době 26 gympláků rozhodlo zapojit do programu DofE, nevzdávají se a nepřestávají na sobě pracovat.  Sportují, zdokonalují se v jazycích, vaření, kreslení, četbě, hraní na hudební nástroje, pozorují ptactvo a také se zapojili do dobrovolnické činnosti – pomáhají učitelům, doučují sourozence či spolužáky nebo uklízejí své okolí. 

Breaking news from the Mystery of Science aneb Hlášení z poznávání záhad vědy – Erasmus+ 

Jak jsme již informovali, třída 4. A se účastní mezinárodního projektu Erasmus+ s názvem Mystery of Science. Mezi prvními úkoly se objevila četba anglického překladu povídky Poslední přání, což je jeden z dílů fantasy cyklu Zaklínač Andrzeje Sapkowkého. Na četbu navazoval kvíz, ve kterém naši žáci prokázali nadprůměrné znalosti, a soutěž o nejlepší umělecké ztvárnění hlavní postavy na plakátu.  

Po přečtení Zaklínače se všichni dostali do prvního tajemného prostoru a tím byla matematika. K programu se vyjádřila Mgr. Franková, která je v projektu průvodkyní světem matematiky a zprostředkovala žákům poznání nad rámec běžné výuky. Řekla nám: “V rámci matematiky žáky čekalo velmi náročné téma, totiž kombinatorika a pravděpodobnost. Tuto problematiku museli nastudovat během velmi krátké doby a situaci jim ztěžoval i fakt, že celý projekt probíhá v angličtině. Učivo jim sice vysvětlili také polští studenti, ale vzhledem k tomu, že i tato online hodina probíhala výhradně v angličtině, bylo studium pro naše soutěžící velmi náročné. Musím naše žáky pochválit, že vše zvládli velmi dobře, což potvrdili také zdařilým řešením závěrečného testu. Zajímalo by mě, zda by i všichni naši maturanti, kteří stejné učivo nedávno probrali, tento test zvládli stejně úspěšně.”  

Mirek a Lucie patří mezi úspěšné řešitelé matematické části a zatím jsou se svou účastí v projektu spokojeni. 
“V rámci projektu Erasmus+ jsem si vybral matematiku, ve které jsem se naučil počítat základy kombinatoriky a pravděpodobnosti. Díky komunikaci s ostatními týmy matematiky z různých zemí jsem si zlepšil anglický jazyk a také oceňuji spolupráci v našem českém týmu„, napsal Mirek. Lucie také připojila kladné hodnocení: “Práce v projektu Erasmus+ je opravdu zajímavá, úplně jiná než ve škole. Matematika i angličtina mě baví, a proto je to spojení v Erasmu hodně naučné, ale i zábavné.  

V současné době se žáci ze všech partnerských škol rozdělili do skupin a budou společně vytvářet únikové místnosti na základě přečtené knihy a nových poznatků z matematiky.  Jako ukázku uvádím dva příklady z matematiky: 

A jar contains 3 red, 7 green and 10 white marbles. If a marble is drawn from a jar at random, what is the probability that this marble is white?  

Two dice are rolled, find the probability that the sum is equal to 4.  

Mgr. Barbora Zawiszová

anotace-AJS-předmaturitní-ročník-pro-školní-rok-2021-2022

anotace-AJS-maturitní-ročník-pro-školní-rok-2021-2022

Zájemci se na workshop mohou registrovat zde. 

Tento měsíc naše škola uzavřela smlouvu s nadací DofE a činnost „Dofáků“ může začít i u nás. 26 zájemců o program v samotném začátku je příjemným překvapením pro nás koordinátory projektu – Mgr. Brukovou a Mgr. Lukáše – ale také pro naši krajskou koordinátorku Veroniku. Zatím bude naše spolupráce probíhat online ve vytvořené skupině DofE v Teamsech. První společná online schůzka bude 20. 1. 2021 v 17:00.

Mezinárodní cena vévody z Edinburghu (DofE) je jeden z celosvětově nejvýznamnějších programů neformálního vzdělávání, který založil před více než 60 lety Princ Philip, vévoda z Edinburghu, manžel britské královny Alžběty. Mladí lidé ve věku 14 až 24 let jsou skrze něj motivování k cílevědomosti, solidaritě, zdravému životnímu stylu a zájmu o své okolí. V současnosti se programu DofE účastní 1,3 milionů lidí ve více než 130 zemích světa.

Tento milý mail nám zpříjemnil náladu na konci kalendářního roku:

…..je nám potěšením Vám oznámit, že Váš projekt hodnotitelé vybrali mezi 3 nejlepší projekty ve Vámi zvoleném mikroregionu v 8. kole programu „Vy rozhodujete, my pomáháme“. Získáváte tedy grant ve výši 20 000 Kč. Peníze jsou určeny na Mobilní venkovní učebnu.

Celkem jsme v 8. kole obdrželi 598 projektových žádostí, jejichž kvalitu a přínos hodnotil odborný garant programu NROS (Nadace rozvoje občanské společnosti). Jak už jistě víte, vzhledem k aktuálním epidemiologickým opatřením v maloobchodních prodejnách bylo zákaznické hlasování na prodejnách v rámci 8. kola zrušeno. V každém z 90 clusterů tedy získají 3 vybrané projekty na základně hodnocení odborného garanta programu grant v jednotné výši 20 000 Kč….

Děkujeme nadaci a těšíme se, že si pořídíme nové stoly i židle a budeme mít příjemné vyučování nejen ve školních lavicích, ale i pod širým nebem.

Vážení studenti 5.C, 6.C, 3.D,E a 4.D,E,

pokud plánujete studium v zahraničí, můžete využít nabídku Bakala Foundation a získat stipendium.

Dnes otevírají již 12. ročník programu Scholarship, díky němuž  pomohli již 171 českým studentům na 50 univerzitách po celém světě.

O stipendium se mohou hlásit studenti v předposledním a posledním ročníku SŠ, kteří chtějí na kvalitní zahraniční univerzitu, a potřebují pomoc s financováním. Termín podání přihlášek je do 18. ledna 2021.

Během nejbližších týdnů nabízí řadu info přednášek a seminářů ke stipendiím – vše najdete také na Facebook stránce Bakala Foundation.  

V případě dotazů se obracejte na Katarína Svitková, Ph.D., SCHOLARSHIP Program Manager, Bakala Foundation,
tel: +420 725 574 843

bakalafoundation.org

DofE je výzva pro každého ve věku od 13 do 24 let. Jedná se o program osobního rozvoje a můžeš ho plnit kdekoli v České republice. Každý týden ti zabere třeba jedno odpoledne. Zní to dobře? Čti dál.

V DofE jde o to, aby se každý účastník věnoval aktivitám, které ho baví. Důležité je naučit se dosáhnout svých cílů a zkusit si něco nového. Absolventi programu získávají mezinárodně uznávaný certifikát, který se hodí do životopisu, ale také při studiu v zahraničí.

Na světě je 1,3 milionu mladých lidí, kteří program DofE plní.

Spočívá v tom, že se pravidelně věnuješ aktivitám ze tří oblastí, každé z nich 1 hodinu týdně. Oblasti DofE jsou pohyb, dovednost a dobrovolnictví. U každé aktivity si stanovíš určitý cíl, který tě bude motivovat a posouvat dál. Na závěr ještě absolvuješ týmovou expedici v přírodě. Celou svou cestu programem zaznamenáváš do online aplikace, a když potřebuješ pomoc, máš k dispozici vedoucího, který ti poradí. Na naší škole se můžeš obrátit na Mgr. Brukovou a Mgr. Lukáše. Jsme sice vedoucí začátečníci, ale rádi s tebou budeme spolupracovat. A když vás bude víc, bude to lepší, podniknete expedici společně.

Dovednost

V této oblasti máš na výběr z mnoha možností. Od hry na hudební nástroj přes studium cizích jazyků až k vaření či programování. Stanovíš si dosažitelné cíle, a tím se zdokonalíš ve svých schopnostech, zapracuješ na svém talentu nebo získáš úplně nové dovednosti. Důležité je, že tě to bude bavit.

Pohyb

Pohybová aktivita ti pomůže zlepšit výkon a fyzickou kondici. Možná zapracuješ na týmové spolupráci při volejbalu nebo potkáš nové lidi při bruslení. Nemusíš být nejlepší a vyhrávat medaile, stačí se chtít posunout o kousek dál. Naučíš se také dbát na zdravý životní styl.

Dobrovolnictví

 Při dobrovolnictví můžeš pracovat na sobě, ale u toho také pomáhat druhým. Bude potřeba rozvinout svou toleranci, zodpovědnost a trpělivost. Kromě doučování spolužáků sem patří uklízení lesa, práce s dětmi, pomoc v potravinové bance a mnoho dalšího. Na další možnosti dobrovolnictví se můžeš zeptat svého vedoucího.

Bronzová úroveň

Aktivitám se věnuješ minimálně 3 měsíce. Navíc si z nich vybereš jednu, které se věnuješ o 3 měsíce déle.

Expedice.

Expedice je pro tebe výzvou k překonání obav z neznámého a také příležitostí vyrazit s partou na několik dní do přírody a objevovat zajímavá místa v České republice i zahraničí. Expedice má vždy nějaký účel, například mapování zapomenutých míst, sběr rostlin do herbáře nebo zdolání celého sjízdného úseku řeky.

Zde najdeš více informací.

Co ti to přinese?

• zlepšíš se ve věcech, které tě baví
• obdržíš mezinárodně uznávaný certifikát
• najdeš si čas na pomoc druhým
• získáš skvělé zkušenosti, které se hodí do budoucího života
• na své DofE aktivity můžeš získat finanční podporu z Fondu DofE

Květ vlčího máku je v dnešní době neodmyslitelným symbolem oslav Dne válečných veteránů. Nosí ho v těchto dnech i naši politici nebo moderátoři zpráv. Proč právě vlčí mák?

Každého jedenáctého dne jedenáctého měsíce v roce přesně v jedenáct hodin se ve Velké Británii na dvě minuty zastaví život. Tento zvyk trvá již od roku 1919 jako symbol uctění památky padlých v den podpisu příměří na konci první světové války. Přidejte se letos k uctění památky i vy.

K tradici dvouminutového ticha se v roce 1921 přidal symbol rudého vlčího máku.O symboliku vlčího máku se nevědomky zasloužil vojenský lékař podplukovník John McCrae z kanadského Ontaria, který v první světové válce sloužil v Evropě. Ačkoliv byl vojenským chirurgem, na útrapy a bolest raněných vojáků si nemohl zvyknout. Svoji bolest mírnil psaním básní. Zvláště se ho dotkla smrt přítele a bývalého žáka poručíka Alexise Helmera. Očitý svědek seržant Cyril Allison popsal, že toho rána, kdy vál jemný východní vítr, se vlčí máky mezi hroby jakoby vlnily. John McCrae svou bolest vepsal do básně, ale papírek s ní zahodil. Kolemjdoucí důstojník jej však zvedl a poslal do Anglie. Časopis Punch publikoval báseň 8. prosince 1915. Tradice nošení vlčího máku se John McCrae nedožil, padl před koncem války.

NA POLÍCH VE FLANDRECH
PŘEKLAD BÁSNĚ JOHNA MCCRAE

Na polích ve Flandrech divoké máky rostou,
tam mezi kříži, řada za řadou.
Zde ležíme. Nahoře mezi červánky,
je možná slyšet zpívat skřivánky,
zde dole kanóny jen svojí píseň řvou.

My už však nevstanem a je to možná zdání,
že včera ještě žili jsme a byli milováni.
Teď jenom tiše ležíme
na polích flanderských.
Náš boj však zase jiní převezmou.

Do vašich rukou dáme my teď svou
hořící pochodeň a vy ji neste dál.
Kdyby vám uhasla, vzpomeňte na náš žal,
že jsme tu padli zbytečně. Jen máky porostou
na polích flanderských.

zdroj textu

V Británii, stejně jako v České republice, je pak prodej vlčích máků 11. listopadu spojen se sbírkou na pomoc válečným veteránům.  V prvním roce se prodalo 9 milionů vlčích máků takřka okamžitě. O rok později proto vznikla Poppy Factory (továrna na výrobu umělých vlčích máků), která zaměstnává bývalé vojáky se zdravotním postižením.

V Česku nabízí veteránům pomoc například organizace Vlčí máky. Ta kromě veteránů pomáhá i aktivním vojákům, kteří se například setkají s nespravedlností při výkonu služby, nebo těm, kdo řeší psychickou zátěž kvůli problémům s financemi nebo ve vztazích. Stejně tak nabízí pomoc i rodinám a blízkým aktivních vojáků.

zdroj textu