Představte si, že se jednoho dne přihlásíte do internetového bankovnictví a na vašem účtě bude svítit nula. Představa je to jako z hororu, ale k jejímu uskutečnění stačí až děsivě málo. Někteří uživatelé si myslí, že internetové bankovnictví je nedobytný trezor, ale ve skutečnosti je tak bezpečné, jak je bezpečné chování uživatele.
1) Do internetového bankovnictví si vždy zvolte přihlašovací údaje, které jinde na internetu nepoužíváte. Pokud by se totiž stalo, že někdo zjistí vaše heslo k e-mailu nebo k sociálním sítím, mohl by se přes něj zkusit dostat také do vašeho internetového bankovnictví.
2) Potrénujte své mozkové závity a přihlašovací údaje do internetového bankovnictví se naučte nazpaměť. Psát si je do dokumentu v počítači, do mobilu nebo na papír je velmi riskantní.
3) Přihlašovací údaje zadávejte pouze při přihlašování. Zločinci vám odešlou e-mail (phishing), ve kterém se vydávají za vaši banku, odkážou vás na falešnou stránku, která připomíná stránky vaší banky, a předloží vám formulář, do kterého máte vyplnit své údaje. Banka po vás nikdy nebude chtít zadat přihlašovací údaje do jiného formuláře než při samotném přihlašování.
4) Nikdy se do internetového bankovnictví nepřihlašujte odjinud než z vlastního počítače a smartphonu. Nikdy nevíte, zda cizí mobil nebo třeba počítač v knihovně není napadený keyloggerem nebo jiným virem schopným odhalit přihlašovací údaje. Do bankovnictví se nepřihlašujte ani v práci. Ve firemních počítačích často bývají nainstalované programy, které monitorují, co zaměstnanci v pracovní době dělají, a teoreticky mohou zaznamenat i vaše přihlašovací údaje.
5) Nastavte si nižší hranice limitů pro platby a výběr. V nastavení svého účtu si změňte, kolikrát a do jaké částky můžete za den/týden platit.
Zdroj: https://www.digitalnipevnost.cz/zpravodaj/detail/jak-bezpecne-pouzivat-internetove-bankovnictvi
Naši letošní účastníci bronzové úrovně v minulých týdnech ukončili aktivity, které trvají tři měsíce. Co Cena vévody z Edinburghu je? Co se skrývá pod aktivitou dobrovolnictví?
Přečtěte si zážitky některých, třeba vás to inspiruje k dobrovolnictví a vůbec nemusíte pomáhat v rámci nějakého programu, ale jen pro dobrý pocit.
Co je DofE pohledem Veroniky Ciencialové ze 6.A
Zdravím všechny mladé lidi a studenty našeho Gymnázia, kteří mají zájem rozvíjet své dovednosti, vyzkoušet nové projekty a investovat osobní čas do něčeho, co Vás obohatí o zkušenosti. Dneska Vám totiž chci ve stručnosti, ale přitom bohatě objasnit a sdělit své zkušenosti z DofE (Duke of Edinburgh neboli Mezinárodní cena vévody z Edinburghu), což je program neformálního vzdělávání, který byl založený již bohužel zesnulým Princem Philipem, vévodou z Edinburghu.
Náplní tohoto programu je plnění aktivit ve 3 oblastech: pohyb, dovednost a dobrovolnictví. Zároveň si můžete vybrat různé úrovně programu lišící se v době trvání jednotlivých aktivit. Např. já jsem si vybrala bronzovou úroveň, což znamená, že 2 mnou zvolené aktivity budou trvat 3 měsíce a 1 aktivita 6 měsíců. Výhodou je, že si můžete vybrat, co bude jak dlouhé, jestli Vaše nejdelší aktivita bude pohyb nebo vaření. Každý týden přidáváte na aplikaci OnlineRecordBook záznamy o tom, jak si vedete, doplněné o fotografie.
Teď bych se ráda dostala k mému plnění DofE. Mými 3 aktivitami byly: vaření, běhání a pomoc učiteli ve výtvarném oboru, přičemž běhání je má nejdelší aktivita. Všechny aktivity jsem plnila nejlépe, jak jsem mohla. Ze začátku jsem byla namotivovaná a dávala jsem do plnění aktivit hodně energie, ale jak to všichni známe, nadšení brzy skončí, a poté už člověk musí překousnout svoji lenost a trpělivě a s pečlivostí zápisy plnit. Díky tomu, že jsem si zvolila aktivity takové, které se mi osvědčí v budoucnosti, které mě baví a pro které jsem schopná obětovat čas, tak jsem nikdy při plnění DofE nepřemýšlela, že projekt ukončím. Aktuálně jsem dokončila 2 aktivity, v 1 pokračuji a už se těším na expedici, která nás bude čekat.
Tento projekt bych vřele doporučila lidem, kteří mají volný čas, rádi investují čas do seberozvoje, rádi zkouší nové projekty a chtějí získat velmi výhodný certifikát o splnění programu DofE, který se Vám hodí zejména při cestování s Erasmem+.
A co dobrovolnictví? To si zpočátku mnozí nedokázali představit…
I maličkosti mohou potěšit
O tom jsem se přesvědčila při plnění jedné z aktivit v programu DofE. Jako aktivitu dobrovolnictví jsem si vybrala trávení času se seniory. Každý týden jsem tedy chodila k babičce. Co jsem u ní většinou dělala? Vysávala, stírala prach, chodila na nákupy atd. Když už jsem měla všechnu práci hotovou, povídaly jsme si o různých tématech, většinou o knihách. Obě jsme čtenářky, a tak nám nedělalo problém navázat společnou řeč. Vždy, když přijdu, tak se rozzáří a je ráda, že si má zase s kým popovídat. To byl moment, kdy jsem si uvědomila, že i malé činy, jako třeba pouhá návštěva příbuzného, můžou člověku vylepšit zbytek dne. Spokojenost tedy byla vzájemná. Babička spokojená s tím, že se mnou může trávit čas, a já zase z toho, že jí to dělá radost. Jsem ráda, že jsem díky této aktivitě zjistila, že si čas můžu najít téměř vždycky.
Vendula Szotková
Dělá mi radost, když je vidím šťastné
V domově pro seniory jsem strávila několik příjemných chvil. Navštěvovala jsem seniory individuálně, některé z nich i vícekrát. Většinou jsem si s nimi povídala, ale také jsem jim pomáhala. Například se zvednutím postele, s jídlem a pitím, ale také se čtením a psaním. Dozvěděla jsem se o nich spoustu zajímavých informací. Také jsem se zúčastnila akcí, které domov uskutečňuje, jako příklad uvádím vánoční večírek. Podle jejich nálady a úsměvu si troufám říct, že i senioři byli rádi, když jsem s nimi trávila čas. Určitě budu v navštěvování domova pro seniory i nadále pokračovat. Dělá mi radost, když je vidím šťastné.
Helena Szurmanová
Pomoc prarodičům v DofE
Jako dobrovolnickou aktivitu v DofE jsem si vybrala pomoc svým prarodičům. Ze začátku mi přišlo, že jezdit každý týden za babičkou bude náročné, abych stíhala školu, a trochu i otravné pro babičku, ale nakonec se ukázalo, že to přece jenom bylo pro obě strany přínosné. Když jsem za babičkou jezdila třeba v soboty, tak mi to do školních povinností až tak moc nezasahovalo a všechno jsem stíhala. Babička s dědečkem zase naopak byli rádi, že mě vidí a že jim s něčím mohu pomoct. Myslím si, že jsme si díky tomu i s prarodiči bližší, než jsme byli předtím. Babička mě často učila vařit nebo něco péct a děda mě učil sekat dřevo a dělat další manuální práce. Jasně že jsem potom většinu práce musela udělat já, ale to mi nevadilo. Jako druhou krátkou aktivitu v DofE jsem měla chůzi, a jelikož babička bydlí jen pár kilometrů ode mě, tak jsem k ní i někdy chodila pěšky, a tím vlastně plnila dvě aktivity najednou. Když to tedy shrnu, nejvíc mě asi bavilo pečení a vaření, protože na manuální práci moc nejsem. Jelikož si pár receptů pořád pomatuji, můžu říct, že mi to dalo i něco do života. A abych zase úplně nehodila za hlavu tu práci s dědou, tak ta mi do života určitě taky něco dala a možná, že ji někdy taky využiju. A tak nakonec můžu říct, že tato disciplína byla moje nejoblíbenější. Jsem ráda, že jsem mohla trávit více času s prarodiči a všem, co tuto DofE aktivitu ještě nezkusili, doporučuji ji zkusit.
Daniela Gavelčíková
Moje babička
Plnění aktivit mi dalo spoustu nových zážitků a zkušeností. I přes mé počáteční váhání, jsem ráda, že jsem se nakonec do programu přihlásila. Zjistila jsem, že na cvičení i pomoc babičce se najde vždycky čas, a i kdyby nám to mělo trvat déle, než jsme plánovali, ztracený čas to určitě nebude. Nejen DofE mi pomohlo splnit si svůj cíl, a to hýbat se každý den. I pět minut stačí k odreagování nebo protáhnutí se po celém dni proseděném nad učením. Jezdit každý týden popovídat si s babičkou a zároveň ji vždy s něčím pomoct patří nyní mezi mé oblíbené činnosti, v nichž hodlám i dál po skončení zapisování záznamů aktivit pokračovat.
Míša Hamroziová
A takto krásně zhodnotila aktivitu babička:
Milá Míšo a Romane, mockrát Vám děkuji za pomoc v různých činnostech, které jste pro mě vykonávali. Velmi si vážím toho, že jste měli krásný vztah ke staršímu člověku a že jste si se mnou i popovídali. Starší člověk už bývá často sám a mladší ročníky tyto lidi odsunují na okraj společnosti. Vysoce oceňuji i tento program, který spojil mě a moji vnučku láskou a porozuměním. Všechny práce plnila svědomitě, pečlivě a nezištně. V závěru mi pomáhal i Roman, protože nemohl pomáhat své babičce. I Tobě, Romane, srdečně děkuji. Jsi šikovný. Přeji Vám oběma hodně štěstí při studiu a věřím, že se budeme setkávat i nadále. Tak ahoj, „študenti“, držím palce.
Věra Hamroziová – babička
Ohni svůj hřbet a medvěd se ti pokloní
Celá naše rodina miluje procházky v přírodě po celý rok. Každé roční období nás na stejných místech obdarovává úplně jinými zážitky. Tu zcela nepatrná vodní strouha v zimě namrzne tak, že vytvoří ledový útes, tu zpod kamene v potoce vykukuje mlok nebo se stará vrba na jaře rozezvučí bzučením včel a čmeláků.
Jenže když najdu krásného křemenáče hned vedle několika odhozených plechovek, slimáka pochutnávajícího si na špačku od cigarety, nebo když jdu z autobusové zastávky cestou lemovanou prázdnými láhvemi od alkoholu, stydím se. Chtěl by to mít někdo doma?
Není mi to jedno, a proto jsem se i v rámci programu DofE zapojil do dobrovolného sbírání odpadků v naší obci. Chodili jsme s rodiči a sourozenci sbírat už dříve, ale DofE k tomu přidala pravidelnost a systematičnost. A za těch 13 týdnů programu se povedl celkem pěkný kus práce, nachodil jsem a vysbíral asi 80 kilometrů různých tras, v lese, kolem potoků i v centru obce Horní Lomná. Do sběrného dvora v Jablunkově jsem odvezl plný přívěsný vozík železného i smíšeného odpadu a hromadu jsem vytřídil i do popelnic, hlavně sklo a plast.
Vím, že nesesbírám všechno a neodnaučím lidi odpadky do přírody vyhazovat. Ale třeba ovlivním alespoň ty, kteří mě a mé sourozence vidí, jak pobíháme v rukavicích s pytlem nebo velkou nákupní taškou a sbíráme, co ostatní odhodili. Dokonce jsme jednou potkali skupinku turistů, kteří se na chvíli do sběru zapojili s námi. A v neposlední řadě mám dobrý pocit z toho, že jsme naši krásnou obec učinili a snad ještě učiníme o kousíček hezčí. Rozhodně se nebojím ohnout svůj hřbet a ve sbírání i nadále pokračovat.
Mirek Chytka
Stala se ze mě učitelka
Poslední tři měsíce jsem si díky programu The Duke of Edinburgh’s Awards mohla vyzkoušet, jaké to je být učitelem a zjistit, co všechno tohle povolání obnáší. Doučovala jsem žáka němčinu, kterou má teprve prvním rokem. Na hodinu jsem si vždy dopředu vymyslela téma a jemu odpovídající pracovní listy, které jsme spolu vyplnili. Probrali jsme číslovky a datumy, dny v týdnu, členy, části těla, přídavná jména, zvířata, Vánoce nebo třeba zajímavosti o německy mluvících zemích. Kladla jsem důraz hlavně na mluvení, novou slovní zásobu a její správnou výslovnost, protože si myslím, že to je při učení nových jazyků to nejdůležitější. Jsem na svého svěřence pyšná, protože stihl za tak krátký čas udělat velký pokrok a němčina nyní patří mezi jeho nejoblíbenější předměty. Role učitelky mě bavila už odmala a i když pedagogická škola asi nebude mou volbou po střední škole, jsem za tuto zkušenost velmi ráda a všem bych ji vřele doporučila.
Zuzana Bojková
