Čtyři dny, osm studentek, dvě učitelky a spousta nachozených kilometrů. Tak by se dala shrnout naše DOFE expedice, na kterou jsme se v září vypravily. První den jsme relativně natěšené nastoupily do vlaku, chvíli si počkaly v Olomouci a poté jsme vlakem, kterému by člověk jen těžko uvěřil, že ještě vůbec někam dojede, úspěšně dorazily do Ramzové, kde započala naše expedice. 

Pořádně jsme si utáhly batohy a s myšlenkou, že je to na Šerák jen pár kilometrů, jsme vykročily do neznáma. Po pár hodinách cesty, kdy nás naše nohy táhly nahoru a naše batohy naopak dolů, jsme konečně došly k cíli a poklidně prospaly první noc. 

S teplou kaší v rukách nám začal druhý den. Foukal vítr a nám všem byla pořádná zima, dokud jsme nezačaly stoupat do prvního kopce. Cestou jsme se mimo jiné kochaly přírodou, radovaly se, že se nemusíme učit, a pokoušely se najít rostliny, které bychom mohly vyfotit do herbáře. Většina z nás si ale nakonec v galerii odnesla hlavně spoustu fotek červených muchomůrek. 

Poté, co jsme přešly spoustu kopců, jsme se dostaly do Červenohorského sedla, kde jsme si postavily stany a pustily se do vaření. Naší specialitou pro ten večer byly těstoviny vařené bez soli s boloňskou omáčkou. I když mně osobně se ve stanu spalo celkem dobře, ostatní na to měli trošku méně pozitivní názor ať už kvůli zimě, nepohodlí nebo třeba houkání sov a chrápání. 

Nicméně nám nezbylo nic jiného než přivítat další den. Stany mokré od rosy jsme zabalily, opět si uvařily naši delikátní kaši, kterou jsme jedly pod paprsky slunce, a vydaly se na cestu. Šly jsme, jak už by člověk předpokládal, do kopce a pak zase z kopce, do kopce, chvilku po rovince a pak zase z kopce. 

Po takovém výkonu jsme už byly všechny rády, když jsme uviděly chatu, u které jsme si daly oběd v podobě tortill s humusem. A aby těch kopců nebylo málo, jako třešničku na dortu jsme si vyšly na Praděd, když už byl po cestě. Pak už jsme opravdu šly jen dolů a těšily se na večeři. 

Pro některé možná konečně, pro některé zase bohužel, nadešel poslední den expedice. Potřetí a naposled jsme si uvařily kaši, zabalily se a tentokrát už se vydaly jen směrem dolů do Karlovy Studánky, odkud jsme jely zpátky domů – do tepla a pohodlí.  

Chcete si vyzkoušet něco nového, poznat zajímavé lidi a zároveň udělat něco, co má skutečný smysl?
Dobrovolnické centrum ADRA Frýdek-Místek nabízí studentům možnost zapojit se do projektu SetKavárna v Nemocnici AGEL Třinec-Podlesí.
Už devátým rokem studenti gymnázia docházejí za pacienty na lůžková oddělení. Nabízejí jim čaj nebo kávu, a hlavně svůj čas – chvíli si s nimi povídají, naslouchají jim a zpříjemní jim odpoledne.
Možná si říkáte: „Co můžu já jako student nemocným lidem nabídnout?“ Někdy překvapivě mnoho. Úsměv, obyčejný rozhovor nebo pár minut pozornosti mohou být pro člověka, který tráví dny v nemocnici, opravdu důležité.
Jak říká studentka Adéla: „Dělám to proto, že mě to baví a je to velká zkušenost do života. Někdy stačí i dobrý pocit u toho, že někomu zlepšíte den.“

A co to přinese vám?
® zkušenost, kterou ve škole nezískáte
® větší jistotu v komunikaci s lidmi
® možnost vystoupit ze své komfortní zóny
® nové pohledy na život i na sebe
® a třeba i inspiraci při rozhodování o budoucím povolání

Do projektu se už zapojilo přibližně 60 studentů. Aktivita je vhodná i pro účastníky DOFE.

Máte chuť to zkusit? Přijďte v úterý 13. 10. 2026 ve 13:30 do učebny 76SV. Na krátké informační schůzce se dozvíte, jak dobrovolnictví v nemocnici funguje a co vše to obnáší. 

Jaké to je rozhodovat o migrační politice – a nést odpovědnost za její dopady?

Studenti předmaturitního společenskovědního semináře si měli možnost zahrát vzdělávací hru Destination Europe. Během aktivity se vžili do role aktérů zapojených do rozhodování o migrační a integrační politice. Pomocí české verze nástroje sledovali, jak jejich rozhodnutí na evropské, národní i lokální úrovni ovlivňují životní příběhy tří migrantů.

Děkujeme týmu z Ministerstva vnitra za mimořádnou příležitost!

V letošním ročníku Soutěže Finanční gramotnost Dominik Ožana (3.C), David Kroliczek a Vojtěch Sikora (1.B) dosáhli pěkného umístění. Probojovali se až do krajského kola. V silné konkurenci sice dále nepostupují, jejich výkon si však zaslouží uznání. Děkujeme jim za vzornou reprezentaci školy a přejeme mnoho dalších úspěchů v dalších soutěžích

Do krajského kola Soutěže Finanční gramotnost ve III. kategorii postoupil tým Dominika Ožany (3.C), Davida Kavuloka a Vojtěcha Sikory (1.B). Gratulujeme jim k dosaženému výsledku a přejeme mnoho úspěchů v dalším kole. Ve II. kategorii se soutěže zúčastnily Adéla Vičíková (2.A) Markéta Žabková a Stella Martynková (4.A), kterým se tentokrát postup nepodařil, ale děkujeme jim za reprezentaci školy a nasazení, se kterým se soutěže zúčastnily.

Smích, potlesk, emoce – to všechno patřilo k recitační soutěži, která v úterý 3. února 2026 oživila náš školní klub. Žáci se na chvíli proměnili ve vypravěče a svými vystoupeními dokázali, že slova mají sílu pobavit, dojmout i překvapit. Celou soutěž provázela příjemná, téměř rodinná atmosféra, v níž se soutěžící navzájem podporovali a povzbuzovali. 

V mladší kategorii se nejvíce dařilo Heleně Veselé z 1. A, která si vyrecitovala první místo. Druhé místo obsadily Eliška Poloková ze 2. A a Kateřina Lačíková z 1. A. Bronzovou příčku získala Tereza Heczková z 1. A. 

Ve starší kategorii zazářila na prvním místě Viktorie Zbončáková ze 4. A. Druhé místo si shodně vybojovaly Markéta Žabková a Anna Pořízková ze 4. A. Třetí místo patřilo Václavu Klusovi, rovněž ze 4. A. 

Do dalšího kola soutěže postupují vždy soutěžící z prvních a druhých míst, kterým tímto srdečně gratulujeme a přejeme hodně úspěchů v dalším klání. 

Věříme, že recitace pro naše žáky není jen školní povinností, ale také příležitostí rozvíjet talent, sebevědomí a vztah k literatuře.  

Mezi dny 7. až 10. září jsme se vydali na dlouho plánovanou zlatou DOFE expedici do Beskyd a Javorníků. Bylo nás pět: Viki, Anča, Anežka, Jana, Mirek plus doprovod v podobě paní učitelky Hanákové.    

Bylo nebylo, za tak sedmdesáti horami, jedno poledne jsme se sešli v Bílé (v černém) a měli jsme namířeno podél stezky Via Czechia, která vede hranicemi. Už na prvním kilometru jeden z nás dostal elektrický šok, protože jsme šli kolem elektrického potu a on “chtěl vědět, jestli to kope”. Takže bylo jasné, že expedice bude zážitek. To nám také dokázal muž, kterého jsme na jedné z prvních zastávek poprosili o foto. Poté jsme zjistili, že nás nefotil, ale zaostřoval. Prý “chcete to i na výšku?” Při prvním stoupání jsme už všichni chtěli domů a snili o horké vaně. Říkali jsme si, že naše chata je už hned za rohem… O pět hodin, deset kilometrů a tři svačinky později jsme se dostali k chatě, u které jsme chtěli vařit. Byl čas na jídlo. Gnocchi, které jsme měli jíst, jsme rozdělili na plesnivé a poživatelné a dali jsme je do lehce teplé vody, protože se nechtěla vařit. Pak jsme jen brečeli nad tím, jaká katastrofa to byla. Nakonec jsme to celé zalili studenou boloňskou omáčkou a místo večeře jsme večer měli hlad. Blízko chaty a krásně se rozkládajících Beskyd jsme rozdělali stany a užili si zatmění měsíce. Hned nato jsme se nasoukali do spacáků a snažili se neumrznout. 

Druhý den jsme se probudili (někteří z nás dříve, aby mohli ostatní fotit, jak spí a pak je vydírat) a utrpení i nadšení pokračovalo, stejně jako dechberoucí výhledy. Cestou jsme fotili kytky, hory, těžké batohy, lesní cesty a Anežčin obličej z pěti centimetrů – to všechno do kalendáře, který je výstupem naší expedice. A Míra si znova připomněl, že elektrické ploty kopou. Druhé teplé jídlo bylo lepší. Anička dokázala, že ani vařič ji nezastaví a mírné nedostatky prvního jídla byly zapomenuty díky perfektnímu salátu. Se spokojenými bříšky jsme obdivovali západ slunce a umyli se v  (pro nás) úžasných sprchách. U chaty jsme postavili stany, ovšem na lehce nakloněné plošině, takže místo vedle sebe jsme spali na sobě… A pořád nám byla zima. 

Třetího dne jsme se dostali na jeden z nejvyšších bodů naší expedice (Malý Javorník – 1019 m. n. m.) a jinak to bylo pořád nahoru a dolů a nahoru a dolů a nahoru… Ale výhledy byly pěkné. Odpoledne jsme si uvařili polívku a mac & cheese – nejlepší jídlo za celé čtyři dny a posledním sestupem o tak 200 metrů jsme se dostali na malou štěrkovou plošinku, kde jsme přečkali poslední noc. 

Čtvrtý den jsme si uvařili teplou snídani a mentálně se připravili na poslední část expedice (a přesvědčili Mirka, aby už nesahal na ty elektrické ploty). Počítali jsme každých sto metrů a mysleli na teplou sprchu. Největší problém nastal v poslední etapě, kdy jsme našli lesní stezku o 800 metrů kratší než naplánovaná trasa. Rozhodli jsme se si to usnadnit, ale brzy jsme litovali. Cestu už tak pět let nikdo nepoužil a byla celá zarostlá vysokou trávou (chudák učitelka s alergií na vysoké trávy). Nakonec jsme přeci jen našli naši asfaltku i autobusovou zastávku, kterou pět minut před naším příchodem projel náš bus. A tak jsme čekali. Ale to bylo na celé expedici to nejmenší. Nakonec jsme se dočkali teplé sprchy a odnesli si spoustu skvělých zážitků. Motto expedice: Když jsem přežil/a DOFE expedici, přežiju už všechno. 

Napsala: Jana Sikorová, upravila: Anežka Ciencialová 

V letošním školním roce se do soutěže zapojilo 142 žáků naší školy. Až do celostátního finále, které se konalo v pátek 25. dubna v České národní bance v Praze, se ve III. kategorii nejstarších studentů probojoval tým složený z Dominika Ožany (2.C), Františka Malého a Ondřeje Marka (3.B). Nakonec se umístili mezi 5 nejlepšími, což je zatím nejlepší výsledek v této soutěži.

Pražského finále se zúčastnil také Adam Talík (4.A), který uspěl v doplňkové soutěži pro žáky II. stupně základních škol.

Všem srdečně gratulujeme a děkujeme za reprezentaci školy!

V rámci projektového dne s finanční gramotností, který připravily komise matematiky a společenských věd, si studenti 2.C prostřednictvím hry Finanční svoboda vyzkoušeli, jak umí zacházet s penězi. Programem je osobně provázel jeden z tvůrců hry, pan Karel Kořený.

V pátek 6. prosince se čtyři studenti (Vojtěch Zielina – 7.A, Adam Krupa – 3.C, David Běhálek a Filip Káňa – 8.A) vydali do Ostravy na projekt Rozhoduj o Evropě, kde si vyzkoušeli práci poslanců v Evropském parlamentu nebo ministrů v Radě EU. Tématem byla migrační krize a oba orgány o ní jednaly nejdříve samostatně, kdy navrhovaly a hlasovaly o úpravách nebo dodatcích ke článkům. Nakonec proběhlo společné jednání, kdy si obě strany schvalovaly nebo zamítaly články navzájem, a závěrečným hlasováním byl celý upravený dokument schválen. Na závěr byli vyhlášeni nejúspěšnější diplomaté, kdy v Radě EU uspěli na 3. místě David Běhálek jako ministr za Německo a na 2. místě Vojtěch Zielina zastupující Portugalsko.

V úterý 21. a středu 22. května se u nás ve škole uskuteční Studentské volby do Evropského parlamentu. Probíhat budou vždy o velké přestávce v klubovně. Účast je dobrovolná a volit mohou všichni studenti, kterým bude druhý den voleb 15 nebo více let.

Studentské volby – JSNS.CZ Umožňujeme středoškolákům vyzkoušet si volby „nanečisto“.

hlasovaci_listek.pdf

pokyny_pro_volice.pdf

V letošním ročníku soutěže EuropaSecura naši školu reprezentovaly 4 týmy. Vojtěch Zielina (6.A), Daniel Hubáček a Jakub Bury (2.C) získali 125,5 bodů ze 142 možných a postupují do krajského kola, kde je v písemné části čeká zpracování bezpečnostní analýzy Turecka. Přejeme hodně štěstí!

https://www.europasecura.cz/

V esejistické soutěži Ukaž v sobě demokrata, která se zaměřovala na postoj mladých lidí k politice a demokracii, porotu nejvíce zaujala esej Báry Javorkové ze 3. D. Vyhlášení proběhlo v rámci konference Den demokracie na Katedře politologie a evropských studií UPOL, na kterou přijala pozvání nejen Bára, ale také několik dalších studentů. Pro většinu z nich to byla první zkušenost s přednáškami na půdě vysoké školy. Věříme, že se podobná příležitost bude zase opakovat.

Báře gratulujeme a její esej si můžete přečíst zde:

Mladí lidé a demokracie ve 21. století

Proč se naše generace nezajímá o politiku a veřejné dění? Kde se ztrácí motivace podílet se na rozhodování o našem státě? To jsou otázky, které již pár let společnost řeší a snaží se na ně najít odpověď.

Žijeme v demokratickém státě a i my, mladí lidé, jsme jeho součástí. Je zřejmé, že náš svět se za velmi krátkou dobu hodně posunul a je diametrálně odlišný než před pár desítkami let a i naše generace má diametrálně odlišné potřeby a životy než generace předchozí. Svět se zmenšil a zrychlil. Jsme zahlceni velkým množstvím vjemů z nejrůznějších odvětví. Náš život se z velké části přesunul na sociální sítě a následkem globalizace jsme obklopováni obrovským množstvím informací z celého světa.

Velkým problémem je, že algoritmy na sociálních sítích se nám přizpůsobují. Automaticky nám prezentují příspěvky, články i reklamy podle toho, co vyhledáváme nebo se nám líbí. Proto když se o určitá témata nezajímáme, algoritmy nám je jednoduše nenabízejí a my nemáme možnost se o nich něco dozvědět. Z tohoto důvodu si myslím, že v rozvoji demokratického myšlení dnešní mládeže hraje důležitou roli prostředí, ve kterém se mladí pohybují.

Abychom probudili v mladých lidech zájem o veřejné dění a politiku, potřebují k tomu dostat impulsy a informace. Je důležité mladým lidem neodpírat rodinné politické diskuze, konverzace o veřejném dění a také je neizolovat od odlišných názorů. Je důležité, abychom byli konfrontováni a následně si utvořili v životě své vlastní postoje, ujasnili si hodnoty, které v životě chceme vyznávat a neustále byli nuceni k tomu o nich přemýšlet a usvědčovat se v našem přesvědčení nebo jej změnit. Je potřeba, aby se na školách rozšiřovaly obzory v oblasti politiky a veřejného dění. Důležité však také je, aby informace byly objektivní a relevantní a my mladí lidé si mohli udělat svůj názor a nebyli ovlivňováni subjektivními postoji autority.

Téma mladých lidí a jejich (ne)zájmu o dění v naší zemi poslední dobou společností rezonuje. Mezi mladými jsou i takoví, kteří v tomto směru šíří osvětu a snaží se povzbudit v mladých lidech touhu o zapojení se do politického dění alespoň vyjádřením svého postoje ve volbách. Díky některým tvůrcům na sociálních sítích či veřejně známým lidem se my, mladí, dozvídáme o dění v naší zemi a jsme obeznámeni s některými pojmy a situacemi, kterým jsme dřív nerozuměli.

V dnešní době můžeme pozorovat, že mladší generace se stává cílovou skupinou mnohých politiků a stran, protože si jsou vědomi toho, že dostat se k těmto lidem blíž a vzbudit jejich zájem by bylo jejich velkou výhodou. Politici si platí lidi na tvorbu kontentu na sociální sítě, upravují svůj slovník a přecházejí na formáty, které jsou u mladých populární. Tím, že u mládeže pozorujeme malý zájem o volby a většina z nich k nim zaujímá lhostejný postoj, byla by pro toho, kdo si její zájem získá, výhrou.

Mladí slyší na naprosto odlišné věci než starší lidé. Věci a témata, která se začala objevovat teprve v posledních letech. S mladými lidmi rezonují témata jako je manželství pro všechny, LGBTQ+, sexuální násilí, legalizace marihuany… To všechno jsou věci, které mladé zasahují na sociálních sítích, v běžném životě jsou generací Z otevírány a můžeme říci, že se staly světovým „trendem“.

Valná většina naší generace v životě nezažila mnohá omezení, má všeho dostatek, má otevřené velké množství možností, může cestovat a studovat bez ohledu na politické názory, může se svobodně projevovat a rozhodovat, nezažila žádnou krizi. A toto jsou dle mého názoru důvody, proč se dnešní mládež angažuje v politickém světě ve značné míře o dost méně než mládež před třiceti lety. Naše potřeby nejsou ohroženy a svoboda není potlačena. Cítíme se bezpečně a nepociťujeme omezení. Máme pocit, že změna není nutná. Ztrácíme zájem se účastnit voleb a angažovat se ve veřejném dění, protože nám k tomu chybí impuls.

Věřím, že nezájem mladých o politiku se v blízké době přetaví v zájem, neboť zmiňované impulsy začínají být hmatatelné. Díky pandemii, válce na Ukrajině a klimatickým změnám se nám nebude žít tak bezstarostně jako doposud a všichni pocítíme vliv krize, která začíná nabírat na obrátkách. Společnost bude víc nespokojená, včetně její mladší vrstvy. Nespokojení lidé získají motivaci rozhodovat o zemi, ve které chtějí žít.

Mladí lidé a demokracie si k sobě potřebují najít cestu, což nebude dlouho trvat a mnoho z nich už po té cestě kráčí, chce být slyšet a chtějí si o svém životě rozhodnout sami. Demokracie stojí na hlasu lidu a všech vrstvách společnosti, do které mládež patří a pomalu poznává, že nechat vše na starších jí nemusí vyhovovat a vyplácet se. V této době my, mladí, zjišťujeme, že spousta věcí není samozřejmostí a budeme muset převzít naši občanskou zodpovědnost a postavit se za naše názory, vize a hodnoty.

V dnešní hektické době každý občas touží po troše klidu a duševní pohody. Spousta z nás využívá sílu přírody a chodí načerpat energii do lesa. Bereme si z lesa to dobré, všechny ty benefity, které nám nabízí. To špatné pak necháváme za sebou, někdy po nás lidech zůstane v lese doslova spoušť.  

Třinecká knihovna uspořádala v rámci TÝDNE PRO KLIMA literární soutěž, ve které vyzvala mladé lidi k tomu, aby na chvíli poslouchali hlas lesa. Kdyby les mohl hovořit, co by nám na lidské chování řekl? Upozornil by nás? Postěžoval by si? S čím by se nám svěřil? Nad tím, co nám šeptá les, se zamysleli žáci našeho gymnázia a musíme uznat, že došli k velice zajímavým úvahám.  

Poslali jsme do soutěže několik krásných prací a jsme rádi, že naši studenti byli za své skvělé texty oceněni. V kategorii žáci se na druhém místě umístil Matěj Szotkowski ze 2. A, který napsal humorné povídání ze života krtka Edy. První příčku obsadila Zuzka Baronová, taktéž ze 2. A. Zuzka vyprávěla z pohledu nejstaršího stromu v lese a pozastavila se nad tím, jak lidé přírodě prospívají nebo naopak škodí. Speciální cenu získala Nikol S. Gachová, která porotu jistě dojala osudem osamělé akácie.   

V kategorii studenti první místo ovládla se svým milostným příběhem Tereza Kidoňová ze 6. A. Tato studentka napsala hořkosladkou povídku s překvapivým koncem, ve které byl les neopomenutelnou součástí lidských životů.  

Výše zmínění žáci byli knihovnou oceněni, dostali krásné knihy s lesní tematikou a už nyní se těší na další soutěže, kterých se budou moct zúčastnit.  

A co vy? Jaká by byla Vaše odpověď na otázku… Co nám šeptá les? 

V. Walachová