Naši letošní účastníci bronzové úrovně v minulých týdnech ukončili aktivity, které trvají tři měsíce. Co Cena vévody z Edinburghu je? Co se skrývá pod aktivitou dobrovolnictví? 
Přečtěte si zážitky některých, třeba vás to inspiruje k dobrovolnictví a vůbec nemusíte pomáhat v rámci nějakého programu, ale jen pro dobrý pocit.

Co je DofE pohledem Veroniky Ciencialové ze 6.A

Zdravím všechny mladé lidi a studenty našeho Gymnázia, kteří mají zájem rozvíjet své dovednosti, vyzkoušet nové projekty a investovat osobní čas do něčeho, co Vás obohatí o zkušenosti. Dneska Vám totiž chci ve stručnosti, ale přitom bohatě objasnit a sdělit své zkušenosti z DofE (Duke of Edinburgh neboli Mezinárodní cena vévody z Edinburghu), což je program neformálního vzdělávání, který byl založený již bohužel zesnulým Princem Philipem, vévodou z Edinburghu. 

Náplní tohoto programu je plnění aktivit ve 3 oblastech: pohyb, dovednost a dobrovolnictví. Zároveň si můžete vybrat různé úrovně programu lišící se v době trvání jednotlivých aktivit. Např. já jsem si vybrala bronzovou úroveň, což znamená, že 2 mnou zvolené aktivity budou trvat 3 měsíce a 1 aktivita 6 měsíců. Výhodou je, že si můžete vybrat, co bude jak dlouhé, jestli Vaše nejdelší aktivita bude pohyb nebo vaření. Každý týden přidáváte na aplikaci OnlineRecordBook záznamy o tom, jak si vedete, doplněné o fotografie. 

Teď bych se ráda dostala k mému plnění DofE. Mými 3 aktivitami byly: vaření, běhání a pomoc učiteli ve výtvarném oboru, přičemž běhání je má nejdelší aktivita. Všechny aktivity jsem plnila nejlépe, jak jsem mohla. Ze začátku jsem byla namotivovaná a dávala jsem do plnění aktivit hodně energie, ale jak to všichni známe, nadšení brzy skončí, a poté už člověk musí překousnout svoji lenost a trpělivě a s pečlivostí zápisy plnit. Díky tomu, že jsem si zvolila aktivity takové, které se mi osvědčí v budoucnosti, které mě baví a pro které jsem schopná obětovat čas, tak jsem nikdy při plnění DofE nepřemýšlela, že projekt ukončím. Aktuálně jsem dokončila 2 aktivity, v 1 pokračuji a už se těším na expedici, která nás bude čekat. 

Tento projekt bych vřele doporučila lidem, kteří mají volný čas, rádi investují čas do seberozvoje, rádi zkouší nové projekty a chtějí získat velmi výhodný certifikát o splnění programu DofE, který se Vám hodí zejména při cestování s Erasmem+.  

A co dobrovolnictví? To si zpočátku mnozí nedokázali představit…

I maličkosti mohou potěšit

 O tom jsem se přesvědčila při plnění jedné z aktivit v programu DofE. Jako aktivitu dobrovolnictví jsem si vybrala trávení času se seniory. Každý týden jsem tedy chodila k babičce. Co jsem u ní většinou dělala? Vysávala, stírala prach, chodila na nákupy atd. Když už jsem měla všechnu práci hotovou, povídaly jsme si o různých tématech, většinou o knihách. Obě jsme čtenářky, a tak nám nedělalo problém navázat společnou řeč. Vždy, když přijdu, tak se rozzáří a je ráda, že si má zase s kým popovídat. To byl moment, kdy jsem si uvědomila, že i malé činy, jako třeba pouhá návštěva příbuzného, můžou člověku vylepšit zbytek dne. Spokojenost tedy byla vzájemná. Babička spokojená s tím, že se mnou může trávit čas, a já zase z toho, že jí to dělá radost. Jsem ráda, že jsem díky této aktivitě zjistila, že si čas můžu najít téměř vždycky.
Vendula Szotková

Dělá mi radost, když je vidím šťastné

V domově pro seniory jsem strávila několik příjemných chvil. Navštěvovala jsem seniory individuálně, některé z nich i vícekrát. Většinou jsem si s nimi povídala, ale také jsem jim pomáhala. Například se zvednutím postele, s jídlem a pitím, ale také se čtením a psaním. Dozvěděla jsem se o nich spoustu zajímavých informací. Také jsem se zúčastnila akcí, které domov uskutečňuje, jako příklad uvádím vánoční večírek. Podle jejich nálady a úsměvu si troufám říct, že i senioři byli rádi, když jsem s nimi trávila čas. Určitě budu v navštěvování domova pro seniory i nadále pokračovat. Dělá mi radost, když je vidím šťastné.
Helena Szurmanová

 Pomoc prarodičům v DofE

Jako dobrovolnickou aktivitu v DofE jsem si vybrala pomoc svým prarodičům. Ze začátku mi přišlo, že jezdit každý týden za babičkou bude náročné, abych stíhala školu, a trochu i otravné pro babičku, ale nakonec se ukázalo, že to přece jenom bylo pro obě strany přínosné. Když jsem za babičkou jezdila třeba v soboty, tak mi to do školních povinností až tak moc nezasahovalo a všechno jsem stíhala. Babička s dědečkem zase naopak byli rádi, že mě vidí a že jim s něčím mohu pomoct. Myslím si, že jsme si díky tomu i s prarodiči bližší, než jsme byli předtím. Babička mě často učila vařit nebo něco péct a děda mě učil sekat dřevo a dělat další manuální práce. Jasně že jsem potom většinu práce musela udělat já, ale to mi nevadilo. Jako druhou krátkou aktivitu v DofE jsem měla chůzi, a jelikož babička bydlí jen pár kilometrů ode mě, tak jsem k ní i někdy chodila pěšky, a tím vlastně plnila dvě aktivity najednou. Když to tedy shrnu, nejvíc mě asi bavilo pečení a vaření, protože na manuální práci moc nejsem. Jelikož si pár receptů pořád pomatuji, můžu říct, že mi to dalo i něco do života. A abych zase úplně nehodila za hlavu tu práci s dědou, tak ta mi do života určitě taky něco dala a možná, že ji někdy taky využiju. A tak nakonec můžu říct, že tato disciplína byla moje nejoblíbenější. Jsem ráda, že jsem mohla trávit více času s prarodiči a všem, co tuto DofE aktivitu ještě nezkusili, doporučuji ji zkusit.
Daniela Gavelčíková 

Moje babička

Plnění aktivit mi dalo spoustu nových zážitků a zkušeností. I přes mé počáteční váhání, jsem ráda, že jsem se nakonec do programu přihlásila. Zjistila jsem, že na cvičení i pomoc babičce se najde vždycky čas, a i kdyby nám to mělo trvat déle, než jsme plánovali, ztracený čas to určitě nebude. Nejen DofE mi pomohlo splnit si svůj cíl, a to hýbat se každý den. I pět minut stačí k odreagování nebo protáhnutí se po celém dni proseděném nad učením. Jezdit každý týden popovídat si s babičkou a zároveň ji vždy s něčím pomoct patří nyní mezi mé oblíbené činnosti, v nichž hodlám i dál po skončení zapisování záznamů aktivit pokračovat.
Míša Hamroziová

A takto krásně zhodnotila aktivitu babička:

Milá Míšo a Romane, mockrát Vám děkuji za pomoc v různých činnostech, které jste pro mě vykonávali. Velmi si vážím toho, že jste měli krásný vztah ke staršímu člověku a že jste si se mnou i popovídali. Starší člověk už bývá často sám a mladší ročníky tyto lidi odsunují na okraj společnosti. Vysoce oceňuji i tento program, který spojil mě a moji vnučku láskou a porozuměním. Všechny práce plnila svědomitě, pečlivě a nezištně. V závěru mi pomáhal i Roman, protože nemohl pomáhat své babičce. I Tobě, Romane, srdečně děkuji. Jsi šikovný. Přeji Vám oběma hodně štěstí při studiu a věřím, že se budeme setkávat i nadále. Tak ahoj, „študenti“, držím palce.
Věra Hamroziová – babička

Ohni svůj hřbet a medvěd se ti pokloní 

Celá naše rodina miluje procházky v přírodě po celý rok. Každé roční období nás na stejných místech obdarovává úplně jinými zážitky. Tu zcela nepatrná vodní strouha v zimě namrzne tak, že vytvoří ledový útes, tu zpod kamene v potoce vykukuje mlok nebo se stará vrba na jaře rozezvučí bzučením včel a čmeláků.  

Jenže když najdu krásného křemenáče hned vedle několika odhozených plechovek, slimáka pochutnávajícího si na špačku od cigarety, nebo když jdu z autobusové zastávky cestou lemovanou prázdnými láhvemi od alkoholu, stydím se. Chtěl by to mít někdo doma?  

Není mi to jedno, a proto jsem se i v rámci programu DofE zapojil do dobrovolného sbírání odpadků v naší obci. Chodili jsme s rodiči a sourozenci sbírat už dříve, ale DofE k tomu přidala pravidelnost a systematičnost. A za těch 13 týdnů programu se povedl celkem pěkný kus práce, nachodil jsem a vysbíral asi 80 kilometrů různých tras, v lese, kolem potoků i v centru obce Horní Lomná. Do sběrného dvora v Jablunkově jsem odvezl plný přívěsný vozík železného i smíšeného odpadu a hromadu jsem vytřídil i do popelnic, hlavně sklo a plast. 

Vím, že nesesbírám všechno a neodnaučím lidi odpadky do přírody vyhazovat. Ale třeba ovlivním alespoň ty, kteří mě a mé sourozence vidí, jak pobíháme v rukavicích s pytlem nebo velkou nákupní taškou a sbíráme, co ostatní odhodili. Dokonce jsme jednou potkali skupinku turistů, kteří se na chvíli do sběru zapojili s námi. A v neposlední řadě mám dobrý pocit z toho, že jsme naši krásnou obec učinili a snad ještě učiníme o kousíček hezčí. Rozhodně se nebojím ohnout svůj hřbet a ve sbírání i nadále pokračovat. 
Mirek Chytka

Stala se ze mě učitelka

Poslední tři měsíce jsem si díky programu The Duke of Edinburgh’s Awards mohla vyzkoušet, jaké to je být učitelem a zjistit, co všechno tohle povolání obnáší. Doučovala jsem žáka němčinu, kterou má teprve prvním rokem. Na hodinu jsem si vždy dopředu vymyslela téma a jemu odpovídající pracovní listy, které jsme spolu vyplnili. Probrali jsme číslovky a datumy, dny v týdnu, členy, části těla, přídavná jména, zvířata, Vánoce nebo třeba zajímavosti o německy mluvících zemích. Kladla jsem důraz hlavně na mluvení, novou slovní zásobu a její správnou výslovnost, protože si myslím, že to je při učení nových jazyků to nejdůležitější. Jsem na svého svěřence pyšná, protože stihl za tak krátký čas udělat velký pokrok a němčina nyní patří mezi jeho nejoblíbenější předměty. Role učitelky mě bavila už odmala a i když pedagogická škola asi nebude mou volbou po střední škole, jsem za tuto zkušenost velmi ráda a všem bych ji vřele doporučila.
Zuzana Bojková