Březen za kamna vlezem. Kdo by tuto pranostiku neznal. I účastníci soutěže Meteorologie a pranostiky tentokrát zůstali doma. S končící zimou a probouzejícím se jarem se probouzela také vegetace a živočichové, mimo jiné i netopýři. Věděli jste, že žijí na Zemi už 60 miliónů let nebo že slyší i zvuky, které člověk nezachytí. O zvuky v tomto soutěžním kole šlo. Testovali jsme pomocí aplikace, jak na tom jsou se sluchem soutěžící, jejich sourozenci, rodiče a prarodiče. Také jsme vyráběli thaumatropy. To jsou pohyblivé obrázky. I vy můžete pro své mladší sourozence nějaký vyrobit. Návodů najdete na Internetu spoustu. My jsme zkusili létajícího netopýra a také mnoho dalších.
Další týden jsme se zamysleli nad pranostikou Na svatého Řehoře šelma sedlák, který neoře. Přemýšleli jste nad spojením šelma sedlák? Soutěžící už ví, že je to označení pro líného sedláka. K úkolům na další týden přišla inspirace procházkami po beskydských kopcích. I vy jste si určitě všimli, jak se všude kácí a kopce až na pařezy zůstávají holé. A tak vzniklo další kolo soutěže věnované stromům. Soutěžící hledali co největší pařez a počítali letokruhy. Podle nich poznáme, jak dlouho strom rostl. Až půjdete kolem nějakého i vy, všimněte si, jak jsou zajímavé. Stromy nerostou po celý rok, ale pouze v době, kdy mají dost vlhka a tepla. Jarní vrstva je světlejší, protože je více vody, v létě naopak tmavší. Střídání těchto období vytváří typickou kresbu, tedy letokruhy. Každý letokruh odpovídá jednomu vegetačnímu období. Na Šumavě najdeme stromy, které mají 300 letokruhů. V Beskydech soutěžící objevili stromy staré více než 130 let a jejich pařezy dosahovaly v obvodu 2,5m. Také se naučili jak vypočítat výšku stromu bez kácení.
Svatý Josef s tváří milou končí zimu plnou. Přicházelo astronomické jaro a ten den se otevíraly studánky. Prameny a studánky provázejí lidstvo od nepaměti. Nalézt ve správné chvíli v přírodě pramínek čisté vody je úžasný pocit, který vyzkoušeli už dávní poutníci, lovci i zemědělci. U každého obydlí býval pramen, lidé pracující v parném létě na polích využívali vodu z lesních studánek. Studánky sloužily i poutníkům. Postupně s rozvojem měst a obcí začaly vznikat veřejné vodovody se zaručenou pravidelně kontrolovanou kvalitou vody. Lidé si zvykli kupovat balenou pitnou vodu. Spotřeba vody je něco přes 100 litrů na osobu a den. Asi málokdo si už dovede představit, že by všechnu vodu domů odněkud nosil!
Soutěžící řešili logickou úlohu, pod kterým stromem v lese je zázračný pramen, a vypravili se objevovat studánky ve svém okolí. A našli jich opravdu hodně, jak jste se mohli přesvědčit na IG třineckého gymnázia. Pokud i vy chcete nějakou objevit, podívejte se na www.estudanky.eu.
Jak prší v březnu, tak také v červnu. Tak zněla předvelikonoční pranostika. A protože se velikonoce blížily, soutěžní kolo bylo o jednom ze symbolů Velikonoc – vajíčkách. Soutěžící si vyzkoušeli, zda vajíčko dokáže rotovat ve vertikální poloze (a že dokáže se můžete brzy přesvědčit ve videu na školním IG), vyrobili si z uvařeného vajíčka „hopík“ a snažili se přijít na to, jak postavit vejce na špičku. Dostali i návod na upletení klasického karabáče a barvení kraslic v cibulových slupkách. Na kraslice podle starodávného receptu nedošlo, ale karabáče vyrobili nejen kluci, ale i děvčata. Však máme 21.století.
A už je duben a s ním pranostika Déšť svatého Teodora značí mnoho vody v máji. Příroda se pomalu loučí se zimou a všechno se začíná probouzet. I když teploty jsou venku ještě nízké, sluníčko už začíná rozehřívat ztuhlou zem. Vše začíná růst a kvést. I zahrádkáři se chystají a zasévají semínka různých druhů zeleniny. A pak už jen musí zalévat a čekat. Soutěžící počítají, jak správně rozdělit vodu do konví a také si dělají foto herbář jarních kytek. Uvidíme, kolik jich objeví.
Naše soutěž se přehoupla přes polovinu a je neuvěřitelné, že už 13 týdnů dokáží někteří naši studenti udělat něco navíc, co nemusí. Jejich výsledky mě vždy mile překvapí a mnohdy mě inspirují. A to je ta největší odměna pro učitele.
Vypracované úkoly od Mirka Chytky. Samozřejmě není sám, kdo posílá správné výsledky s výborným grafickým zpracováním.
MET_Meteorologie9_Mirek_Chytka MET_Meteorologie10_Mirek_Chytka MET_Meteorologie11_Mirek_Chytka 2 MET_Meteorologie12_Mirek_Chytka
A pár fotek pro velikonoční inspiraci…
-
-
Anežčina pomlázka
-
-
Janina pomlázka
-
-
Mirkova pomlázka
-
-
Rútčina pomlázka
-
-
Vojtova pomlázka
-
-
Vejce na špičce od Terky
Počítač v karanténě
Před rokem a několika dny začala poprvé v historii školství distanční výuka. Od té doby se s malými pauzami učíme doma. Jaké to je? Jak to vidí žáci 1.A? Jaké to bylo na základní škole a jaké to je teď na gymplu? Dá se to zvládnout? Jak vypadá jejich učení?
Přečtěte si pár názorů. Rozhodně v tom nejste sami. Jsme v tom s vámi – my učitelé. A společně to dáme.
Příspěvky jsou řazeny podle abecedy jmen autorů.
VÝHODY A NEVÝHODY DISTANČNÍHO STUDIA
Výhody distančního studia jsou domácí prostředí, pohodlné oblečení, vlastní organizace dne, žádné brzké vstávání 😊. Nebo také více času na aktivity, které jsme vždy chtěli zkusit nebo se naučit nebo jsme na ně neměli zkrátka čas, např. udělat velký úklid ve svém pokoji, naučit se na hudební nástroj, vyzkoušet své kuchařské dovednosti, přečíst knihu atd. Distanční výuka je taky skvělá příležitost začít chodit víc na hory nebo strávit více času s rodinou. Já svůj volný čas využívám ke sportu a času s rodinou nebo se taky ráda podívám na film, seriál nebo si přečtu pár stránek z knížky.
Naopak nevýhody distančního studia jsou dlouhá doba bez kamarádů, obecně bez kontaktu s vrstevníky. Dále je někdy těžké pochopit nové učivo z materiálů na monitoru nebo další problém je, že strávíme většinu času u počítače. Někdy se učivo nakupí a potom není lehké to dohánět. Naštěstí jsme si ve třídě nápomocní, takže když jeden požádá o pomoc, někdo ze třídy se vždy nabídne. A v domácím prostředí je někdy těžší se dokopat k učení, protože máme menší motivaci než ve třídě s učitelem.
Už se těším do školy.
Autor textu: Sofie Burawa
RADOSTI A STRASTI DISTANČNÍHO STUDIA
První karanténa byla pro mě osobně mnohem jednodušší a méně náročná než následující. Hodně volného času, málo úkolů, žádné online hodiny. S příchodem na gymnázium se toho hodně změnilo.
Na distančním studiu mi vyhovuje to, že mám více volného času, než kdybych chodila každý den do školy. Pak také to, že většinou nemáme online hodiny hned ráno, ale třeba až třetí hodinu. Většinou si můžu rozvrhnout jednotlivé úkoly tak, jak mi to vyhovuje, někdy je ale úkolů hodně a musím pracovat až do odpoledne a dodělávám je ještě večer.
Svůj den se snažím rozvrhnout tak, že dopoledne dělám úkoly, které vím, že nepočkají a musím je vypracovat hned. Pokud mi zbyde nějaký čas, tak dělám úkoly, které nemusím odevzdat ten den, ale vím, že když je udělám, tak budu mít více volného času další den. Jeden z mých problémů je, že občas nechávám úkoly na poslední chvíli a naopak nestíhám, ale snažím se tomu vyvarovat. Další problém mi pak dělá například to, že se nedokážu dostatečně soustředit při hodinách.
Ve volném čase se snažím sportovat, jak to jenom stávající opatření dovolují. Chodím na procházky, běhám a s příchodem jara bych ráda začala jezdit na kole.
I když patřím k těm, kterým distanční výuka celkem vyhovuje, přesto se těším, až bude všechno zase fungovat normálně a budeme se moci setkávat se spolužáky a učiteli ve škole.
Autor textu: Kateřina Buryová
MŮJ ŽIVOT A DISTANČNÍ VÝUKA
Není to nedávno, co nám zase vláda zavřela školy.
Za největší nevýhodu rozhodně považuji ztrátu kontaktu. Kamera a mikrofon nám ho prostě nedá. Tady na gymnáziu aspoň máme online hodiny, ale na základce jsme je neměli. Další nevýhoda je internet. Znáte to…vypadne vám internet a vy se nemůžete připojit na hodinu. Přijdete pak o kus látky nebo zápisu a musíte se je složitě hledat a učit se. Tohle by se ve škole nestalo.
U mě je hlavní problém to, že jsem nesoustředěná. Když víte, že jste doma a máte vedle sebe mobil, tablet nebo počítač, tak je lehčí dívat se na YouTube než soustředit se na hodinu. Pak se to samozřejmě projevuje na úkolech.
Velká výhoda je, že si můžu naplánovat svůj volný čas a rozvrhnout si úkoly. S těmi úkoly se mi to ale moc nedaří. Skoro všechno nechávám na poslední chvíli a pak jsem zbytečně vystresovaná a unavená.
Svůj volný čas si plánuji ráda. Dokonce jsem se v karanténě naučila vařit, takže už přes týden vařím sama, což oceňuje hlavně mamka. Za tuto dovednost budu jednou Číně a netopýrům vděčná. A nejen za vaření. Začala jsem také cvičit, stejně jako mnoho dalších lidí po celém světě. A poslední velkou výhodou je můj nový jídelníček, který si můžu vybrat sama. Snažím se jíst zdravě a na přípravu těchto zdravých snídaní a svačinek mám dostatek času, což bych v době prezenční výuky neměla.
Ale i přes všechny výhody by už tento neobvyklý rok mohl skončit.
Autor textu: Markéta Novotná
MŮJ NEJKRÁSNĚJŠÍ ZÁŽITEK NA GYMNÁZIA
Můj nejkrásnější zážitek na třineckém gymnáziu byl v první školní den, když jsem se skamarádil s Matoušem. Když jsem totiž šel poprvé do naší třídy, skoro nikoho jsem tam neznal. Chtěl jsem si sednout do prvních lavic, protože to je dle mého názoru nejlepší místo. Nejvíce se tam dokážu soustředit, nejlépe vidím na tabuli a dobře se mi poslouchá učitele. Jenže když jsem přišel do třídy, byly už dvě první lavice obsazené. Proto jsem si vybral poslední volnou lavici v první řadě a čekal jsem, co bude. Byl jsem docela nervózní. Chvíli poté přišel nějaký kluk a zeptal se, jestli si může přisednout. Toho kluka jsem znal jen z vidění. Hrál na klavír u stejné učitelky ze Základní umělecké školy jako já, ale nikdy jsme si spolu nějak moc nepovídali. Byl jsem zvědavý, jak to dopadne. Lépe jsem ho pak poznal až na adaptačním kurzu, který se konal o pár dnů později. Každý z nás byl sice v jiném týmu, ale díky tomu jsem se naučil vycházet i s jinými lidmi a seznámil se s nimi.
Zjistil jsem, že se Matouš kamarádí s mým bratrancem a že má podobné zájmy jako já, a proto nebylo těžké s ním mluvit. Mnoho jsme se toho o sobě navzájem dozvěděli a teď, když je distanční výuka, si občas spolu voláme a pomáháme si při studiu. Jsem velice rád, že takového kamaráda můžu mít a už se těším, až se znovu uvidíme ve škole. Tento moment si budu dlouho pamatovat. To byl za tu krátkou dobu, co jsem byl ve škole prezenčně, můj nejlepší zážitek.
Autor textu: Joel Pietak
ROK DISTANČNÍ VÝUKY
Covid-19 je celosvětový problém (nově se objevují i mutace) a s problémy se potýká celý svět. Celý svět se zastavil na omezení proti šíření infekce a každý stát se uzavřel do vlastní bubliny. Je to velice náročná situace, mnoho povolání ztrácí své uplatnění. Epidemiologická situace koronavirové infekce nedovoluje přítomnost v naší škole. Všichni se tedy učíme distančně z pohodlí domova. Naši rodiče se stávají našimi učiteli, protože nám zodpoví na pár otázek nebo pomůžou s daným učivem. Při distanční výuce zažívám něco jiného, nového a zajímavého. Ze začátku jsem se těšila, byla jsem nadšená, ale po několika měsících distanční výuky ze mě nadšení opadlo. Teď vidím i problémy a nedostatky s připojením a výpadky sítě. Je to velmi nepříjemné, když slyšíte každé třetí nebo páté slovo z výkladu. Distanční výuka má své výhody i nevýhody.
Já vidím výhody v tom, že si mohu sama rozhodnout o pořadí vypracování úkolů. Nejrychleji si udělám angličtinu, český jazyk, zeměpis. Myslím, že nám učitelé nedávají tolik úkolů, kolik by nám dávali, kdybychom byli ve škole. V této neklidné době trávím více času s rodinou, vlastně s mou rodinou trávím každý den. V distanční výuce jsem se naučila více samostatnosti, třeba si něco vyhledat, udělat zápis z učiva, zdokonalila jsem se v práci s počítačem. Protože mám do školy téměř 20 kilometrů, nemusím dojíždět a trávit čas čekáním na autobusové zastávce.
Nevýhody vidím v tom, že se nemůžeme setkávat se svými kamarády. Také to, že není normální výuka ve třídě. Nemůžeme využívat speciální učebny. Nemůžeme používat školní pomůcky, které jsou nyní odložené v kabinetě. Nemůžu navštěvovat školní jídelnu, kde jsem si vždy pochutnala.
Tento školní rok je jiný než předchozí, jelikož jsem v 5. ročníku neměla online hodiny.
Svůj pracovní den si organizuji podle toho, kolik času máme na úkoly. Ve volném čase trávím čas procházkami na čerstvém vzduchu, čtením knih, hrou na klavír, hrajeme společenské hry, maluji obrázky.
Tak už se moc těším, až se otevřou dveře školy a my usedneme do školních lavic a přivítáme se s vyučujícími. Také se těším na kamarády a spolužáky, abychom se dále poznávali, sdělovali si zážitky a smáli se spolu.
Autor textu: Anežka Ponczová
JAKÉ JE TO UČIT SE DOMA
Vše to začalo začátkem března. Tenkrát jsem chodil na přípravné kurzy na gymnázium a v ten den jsme se dozvěděli, že se zavírají školy. Tenkrát se mě taťka ptal: „Jak dlouho si myslíš, že to bude trvat?” a já jsem mu na to odpověděl: „Tři týdny”, ale to jsem se bohužel spletl. Skoro nikdo z nás neznal slova jako koronavir nebo distanční výuka, ale teď už těmto slovům rozumí každý z nás.
Podařilo se mi dostat na třinecké gymnázium. První měsíc jsme byli ve škole, ale pak se to prudce zhoršilo: nouzový stav, o mnoho víc nakažených a také víc mrtvých lidí. Učitelé tušili, že se zase bude vyučovat distančně, proto se snažili naši třídu co nejdřív naučit na platformu Teams, ve které probíhá online výuka. Vše jsem rychle pochopil. Studium na gymnáziu je pochopitelně těžší než na základní škole, mám míň času jít ven a není mi příjemné pořád sedět u obrazovek. Občas mě z toho bolí hlava.
Ale má to i své výhody. Mohu později vstávat, nemusím dojíždět, mám klid na přemýšlení a nemusím se podřizovat pracovnímu tempu ostatních. A také si myslím, že jednou si budu moci říct, že jsem zažil něco, o čem se budou mé děti nebo vnoučata učit v dějepise.
Zatím asi nejkrásnější zážitek na gymnáziu byly samé jedničky na vysvědčení a také pochvala třídního učitele. Ale ty další mě určitě čekají…
Autor textu: Matouš Rucki
GYMNÁZIUM, TŘINEC – MOJE VOLBA
Asi už od čtvrté třídy byl můj cíl dostat se na gympl. Ve své třídě jsem se necítila moc dobře. Chtěla jsem změnit školu, tak jsem zkusila přijímačky. Divím se, že to vyšlo. Moc jsem si nevěřila. Když jsem se dozvěděla, že jsem to zvládla, skákala jsem radostí.
První den na gymplu jsem cítila, že jsem konečně mezi svými a není tam nikdo, kdo by se mi posmíval, že jsem šprt. Nebylo těžké se seznámit, postupně jsem se se všemi skamarádila.
Prezenční výuka byla v pohodě, až na ty roušky. Všichni si na to stěžovali a myslím si, že nikomu není příjemné nosit nějaký „náhubek“. Taky mi vadilo, že nebyl tělocvik, Byl to předmět, ve kterém se mohl člověk odreagovat od učení a zasportovat si. Místo něj byly jen procházky.
Distanční výuku mám asi raději. Na všechny úkoly mám více času, později vstávám a můžu se při výuce i občerstvit. Úkoly si můžu rozvrhnout, jak chci, a nikomu na tom nezáleží, hlavně ať to mám do termínu odevzdání. Já s tím ale nemám problém. Když přijde úkol, hned si ho udělám a pak mám klid. Třeba v pátky mám už jen tři hodiny, protože si ostatní udělám dřív.
Jsem moc ráda, že chodím na gympl!
Autor textu: Andrea Serafinová
UŽ JE TO SKORO ROK…
Když před rokem začal Covid 19 a my najednou museli zůstat doma a učit se z domu, tak to bylo moc těžké. Už si ani nevzpomínám, jaké to bylo na samotném začátku. Ale neměli jsme žádné Teamsy, učitelka nám dala na týden úkoly popsané v mailu nebo vytištěné na papíře. Ani jsme je nekopírovali a neposílali zpět učitelce. Až když jsme se vrátili do školy, měli jsme jí je předat. Mockrát jsem ani nevěděla, co se mám učit a co mám za úkol.
Vůbec mě to nebavilo a učit jsem se donutila jen proto, že jsem chtěla udělat přijímačky na gympl. S tím mi pomohla mamka, se kterou jsem procházela úkoly z češtiny a matematiky.
Teď to je jiné. Zvykla jsem si na to se učit doma u počítače, i když mě to někdy nebaví. Taky tím, že nejsme ve škole, máme hodně úkolů, které dělám většinou na poslední chvíli.
Výhodou je to, že nemusím ráno vstávat a mohu vstát těsně před začátkem hodiny. Kdykoli se mohu najíst, napít, mám u sebe svého psa, který mi někdy spí u nohou. 😊 Nevýhodou je, že někdy jsou hodiny, kdy je učivo pro mě nezajímavé a vydržet se soustředit celou hodinu je těžké.
Těším se do školy stejně jako většina mých spolužáků.
Autor textu: Eliška Skřičková
DISTANČNÍ VÝUKA A JÁ
V roce 2020 touto dobou jsem byl na jarních prázdninách v polských Tatrách. Začínaly se objevovat první informace o Covidu 19. Vrátili jsme se z dovolené a do tří týdnů se zavřela škola a začala distanční výuka.
Ze začátku to nešlo moc dobře. Za chvíli jsme si ale zvykli. Nejprve byly všechny předměty formou samostudia, později začaly i online hodiny. Tato výuka mi vyhovovala, protože jsem měl víc času na přípravu na přijímačky, posunul se i jejich termín. Díky tomu jsem se na ně mohl lépe připravit a podařilo se mi přijímačky udělat. Do nové školy jsem se velmi těšil.
Nové prostředí, učitelé i spolužáci mi vyhovují, proto mi bylo líto, že školu zavřeli. Přišel jsem o osobní kontakt s kamarády a zrušily se školní kroužky. Na druhou stranu má distanční výuka i spoustu výhod, např. více volného času, méně školních hodin, více času na učení. Líbí se mi, že můžu více využívat programy jako je PowerPoint nebo Word.
Co se týká online výuky na základní škole, tak se tam úkoly odevzdávaly velice pozdě a když se učitel zeptal, nikdo neodpověděl. Na gymnáziu se skoro všechny úkoly odevzdávají v termínu a když se učitel zeptá, vždy někdo zareaguje.
Velmi se mi líbí slovní hodnocení učitelů, např.
Velmi pěkné, Raule, s chutí jsem si tvůj text přečetl a prožil jeden den se staroegyptským kameníkem.
Tak jsem si to představoval, takže hodnotím „jedničkou“ plus přidávám plusový bod za grafický doprovod! 🙂 Bylo to fajn!,
Je to pro mě něco nového a vždy mě to potěší a motivuje k další práci i v době distanční výuky.
Autor textu: Raul Stuchlík
-
-
U mě doma
-
-
Učím se… nerušit
-
-
Online hodina
-
-
A zase další úkol..
-
-
Tak vypadá distanční výuka
-
-
Můj pracovní kout
-
-
A u mě to vypadá takto
