Dofáci na třineckém gymnáziu již věnovali svému rozvoji více než 1000 hodin. Někteří z nich tento týden ukončí své tříměsíční aktivity ve sportu, rozvoji talentu nebo dobrovolnictví a přiblíží se tak ke splnění bronzového stupně Ceny vévody z Edinburghu.

Oslovili jsme ty, kteří v rámci dobrovolnictví věnují doučování svých spolužáků, kamarádů či sourozenců, a ptali jsme se, jaké to je být v roli učitele.  Myslíte si, že z nich budou profesionální učitelé? Přečtěte si jejich zážitky a pocity po téměř třech měsících a dozvíte se to.

Já v roli učitele – příběh první

I když mě povolání učitele nikdy nelákalo, musím konstatovat, že doučování mých přátel je skutečně velmi přínosnou aktivitou, a to pro obě strany. Již delší dobu předtím, než jsem se rozhodl pro účast v The Duke of Edinburgh’s Award, jsem si všímal skutečnosti, že se mým vrstevníkům německý jazyk velmi líbí, ale že se jej bojí užívat.

Existuje mnoho faktorů, které odrazují mladé lidi od aktivního užívání němčiny. Tento ,,strach z němčiny‘‘ má na svědomí zejména velmi komplikovaná gramatika. Pro člověka, který je doslova zhýčkán lehkostí gramatiky anglické, je němčina se svými čtyřmi pády, mluvnickými rody a časováním sloves skutečně tvrdým oříškem. Dalším faktem je, že určitá německá slova jsou pro některé, díky své délce a specifické výslovnosti, téměř nevyslovitelná (viz die Übertragbarkeit apod.).

V ,,mých hodinách‘‘ jsem se snažil tento chorobný strach z německé konverzace úplně vyvrátit, dovolím si říci, že úspěšně. Se zájemci, kterých je pět, se scházím každou středu v prostředí Teams. Podmínkou účasti na lekcích němčiny je zapnutá kamera a mikrofon. Jedna lekce trvá cca 60 minut, v jejím průběhu spolu konverzujeme, prezentujeme vybraná témata, čteme a smějeme se, všechny tyto aktivity provádíme pochopitelně německy. Vedle našich společných lekcí spolužáci každý den poslouchají německou hudbu, dívají se na seriály v němčině a vypracovávají gramatické testy.

Tato aktivita je velmi přínosná také pro mě, na německý jazyk teď pohlížím z trochu jiného hlediska, začal jsem si totiž všímat mnoha podobností s češtinou. Vysvětlování různých gramatických jevů také vedlo k určitému zpevnění mých základních znalostí. Díky tomuto doučování jsem se také naučil lépe orientovat v prostředí Teams.

Na závěr musím říct, že díky zájmu a píli mých kamarádů jsem se na naše společné lekce vždy těšil. Mnohokrát jsme se díky špatné výslovnosti nebo překladu velmi pobavili. Věřím, že na některé skutečně vtipné okamžiky nikdy nezapomenu. Účast v DofE každému vřele doporučuji.

Jakub Kijonka

Já v roli učitele – příběh druhý

Celé to začalo, když si kamarádka po nástupu na střední školu začala stěžovat, že nezvládá angličtinu. O pár týdnů později jsem se rozhodla zapojit se do programu DofE a vymýšlela jsem, jakým aktivitám se budu věnovat. Když jsem jí říkala, jak si nevím rady s dobrovolnictvím, napadlo nás, že bych jí mohla doučovat a bylo by to přínosné pro nás obě.

Od začátku února jsme se aktivně začaly věnovat angličtině a máme za sebou již deset vyučovacích hodin, spoustu úkolů a hromadu nových slovíček.

Vzhledem k tomu, že jsem pouze o ročník výše než kamarádka, obávala jsem se, abych jí měla co předat. Časem jsem zjistila, že jde více o přípravu práce na hodiny než o mou úroveň angličtiny. Sice musím občas sama sáhnout po slovníku nebo překladači, ale v běžné konverzaci či vysvětlování gramatiky nemám problém.

Snažíme se pracovat na všech aspektech angličtiny. V hodinách se zaměřujeme zejména na vysvětlení gramatiky a konverzaci, za domácí úkol má potom slovní zásobu, poslech nebo čtení. Zaměřujeme se zejména na základy angličtiny.

Co se týká přípravy na hodiny, je občas těžké vymyslet něco zajímavého a zábavného, takže někdy strávím přípravou na hodinu více času než samotnou vyučovací hodinou. Naštěstí,
v dnešní době, je spousta materiálů a nápadů na internetu. Bohužel jsem člověk s velice malou trpělivostí, což se při práci učitele zrovna nehodí, občas mě rozčílí, když kamarádka nesplní zadaný úkol nebo si nepamatuje probranou látku.

Nebudu lhát, aktivita je to náročná a začínám chovat čím dál tím větší obdiv k učitelům. Nikdy jsem neuvažovala o zaměstnání učitele a po téhle zkušenosti tuto možnost vylučuji úplně. Na druhou stranu, kamarádka se zlepšuje a je vidět, že jí moje doučování pomáhá, proto budeme s hodinami pokračovat i po mém dokončení programu DofE.

Karolína Goralová

Já v roli učitele – příběh třetí

Tento rok je pro žáky proces přípravy na příjímací zkoušky výrazně odlišný, zejména protože jsme zavřeni v našich domovech kvůli jistému viru a většina zájemců o střední školu je odsouzena k samostudiu. Takže po rodinné konverzaci, kdy jsme se všichni shodli, že můj patnáctiletý bratr není dostatečně zodpovědný na to, aby se sám efektivně ke zkouškám připravil, jsem byla přesvědčená o své povinnosti mu pomoci. A také se mi to hodilo jako aktivita v oblasti dobrovolnictví do projektu DofE, kterého se teď již skoro čtvrt roku účastním.

Vzhledem k tomu, že jsem měla velkou spoustu materiálů z doby mých přijímacích zkoušek zachovanou, nebyla příprava na roli učitele tak časově náročná, než jaká by byla za normálních podmínek. Šlo jen o správnou organizaci a vytvoření studijního plánu. Vše se zdálo být až podezřele jednoduché. Teprve až když jsem s pozitivním duchem a vysokou nadějí započala svou první hodinu a ke konci zjistila stav vědomostí mého sourozence, tak mi došlo, jak dlouhou cestu máme ještě před sebou.

Ze začátku jsme bojovali s naprosto primitivními problémy a s bratrovým lhostejným přístupem, což jen dokazuje, jaký dopad má distanční výuka na studenty. Jeho stav mě dokázal vytočit sám o sobě, mít před sebou třicet žáku se stejnou morálkou jakou měl můj bratr, tak jsou na tom mé nervy výrazně hůř. Upřímně řečeno, nikdy jsem k učitelům necítila větší sympatie než v tento moment.

Ovšem nebylo to vždy takto chaotické. Postupem času jsme se naučili, jak spolu lépe spolupracovat a vybudovali jsme si účinný způsob provedení společných lekcí. Byly zde momenty, které mi ukázaly, že některým věcem není třeba přikládat tak těžkou váhu a také momenty, které mého bratra naučily naopak brát věci trochu vážněji. Náš vztah se rozhodně vylepšil během posledních měsíců a my jsme si vybudovali pouto vzájemného respektu, tak jak by to mezi učitelem a žákem ostatně mělo být.

Znaky bratrova zlepšení přes čas celému procesu také napomáhaly a já jsem na nás oba velmi pyšná. Za celou tuto zkušenost budu vděčná, i kdyby se stalo, že se bráchovi přijímací zkoušky z jakéhokoliv důvodu nepovedou. Ukázalo mi to studium z jiné perspektivy, než je ta má a v průběhu jsem přišla k většímu porozumění učitelských povinností. Rozhodně budu tyto informace vnímat při výběru budoucí profese.

Tereza Cieslarová

Na zkoušku učitelkou – příběh čtvrtý

Jako malá jsem chtěla být učitelkou. Tento sen mi vydržel snad do 6. třídy, kde jsem si uvědomila, že pro tuto profesi bude třeba hodně pevných nervů a energie. Na střední škole jsem se začala zajímat o jiné obory a na svůj dávný sen jsem téměř zapomněla.

To se ale vše změnilo na jaře minulého roku, kdy mi byla nabídnuta práce v doučování angličtiny. Tuto šanci jsem s nadšením využila a začala jsem dvakrát týdně doučovat skupinku dětí prvního stupně. Nervozita mě překvapivě během hodin nenavštívila, ale stihla jsem se setkat s jinými, každodenními problémy pedagogů. Zjistila jsem, že v každé třídě bude alespoň jedno dítě, které nebude dávat pozor, dodržovat morálku a v hodinách bude rušit, některé dny budou děti unavené a nebudou spolupracovat, jindy zase nesplní domácí úkoly a někdy zase jednoduše nebudou ani milé – přes to všechno se ale ve své roli musíte vzchopit a odučit danou hodinu. Jindy bude ale Vaše práce čistá radost, s usměvavými dětmi a produktivní hodinou.

Tato brigáda mi dala spoustu zkušeností a všimla jsem si, že v září jsem své chování v hodinách sama změnila, protože jsem si již uvědomila, jak nepříjemné je stát v roli učitele v čele dané třídy.

Mé kamarádce jsem s angličtinou již nějakou dobu pomáhala. Vždy jsem s ní probírala její úkoly, vysvětlovala jí látku, kterou zrovna probírala ve škole nebo jí pomáhala s psaním esejí. Když došlo na výběr dobrovolnické aktivity a já si uvědomila, že kvůli momentální situaci nebudu mít možnost vypomáhat, kde jsem zamýšlela, zeptala jsem se jí, jestli by nechtěla využít tuto chvíli a soustředit se na svou angličtinu ještě o něco více.

Bohužel nám covidová situace moc nepřála a neměly jsme možnost se osobně sejít, ale snažily jsme se pracovat co nejvíce online.

Věřím, že v jiné době bychom odvedly více práce a udělaly větší posun, jsem ale pyšná na nás obě, že jsme zvládly i tak probrat vše potřebné a navzájem si vypomoci v dnešní nelehké době.

Julie Novotná

Ve 188 zemích světa jsou zavřené školy. Doma zůstalo 1,54 miliardy školáků a milióny učitelů. Výuka je pro mnohé náročná, složitá, nemohou si plnit své cíle a sny a hlavně je pro ně těžké udržet si vnitřní motivaci a řád, aby se opět zařadili do společnosti a aktivního života, jakmile pandemie odezní. Proto je malý zázrak, že se v této době 26 gympláků rozhodlo zapojit do programu DofE, nevzdávají se a nepřestávají na sobě pracovat.  Sportují, zdokonalují se v jazycích, vaření, kreslení, četbě, hraní na hudební nástroje, pozorují ptactvo a také se zapojili do dobrovolnické činnosti – pomáhají učitelům, doučují sourozence či spolužáky nebo uklízejí své okolí. 

Tento měsíc naše škola uzavřela smlouvu s nadací DofE a činnost „Dofáků“ může začít i u nás. 26 zájemců o program v samotném začátku je příjemným překvapením pro nás koordinátory projektu – Mgr. Brukovou a Mgr. Lukáše – ale také pro naši krajskou koordinátorku Veroniku. Zatím bude naše spolupráce probíhat online ve vytvořené skupině DofE v Teamsech. První společná online schůzka bude 20. 1. 2021 v 17:00.

Mezinárodní cena vévody z Edinburghu (DofE) je jeden z celosvětově nejvýznamnějších programů neformálního vzdělávání, který založil před více než 60 lety Princ Philip, vévoda z Edinburghu, manžel britské královny Alžběty. Mladí lidé ve věku 14 až 24 let jsou skrze něj motivování k cílevědomosti, solidaritě, zdravému životnímu stylu a zájmu o své okolí. V současnosti se programu DofE účastní 1,3 milionů lidí ve více než 130 zemích světa.

DofE je výzva pro každého ve věku od 13 do 24 let. Jedná se o program osobního rozvoje a můžeš ho plnit kdekoli v České republice. Každý týden ti zabere třeba jedno odpoledne. Zní to dobře? Čti dál.

V DofE jde o to, aby se každý účastník věnoval aktivitám, které ho baví. Důležité je naučit se dosáhnout svých cílů a zkusit si něco nového. Absolventi programu získávají mezinárodně uznávaný certifikát, který se hodí do životopisu, ale také při studiu v zahraničí.

Na světě je 1,3 milionu mladých lidí, kteří program DofE plní.

Spočívá v tom, že se pravidelně věnuješ aktivitám ze tří oblastí, každé z nich 1 hodinu týdně. Oblasti DofE jsou pohyb, dovednost a dobrovolnictví. U každé aktivity si stanovíš určitý cíl, který tě bude motivovat a posouvat dál. Na závěr ještě absolvuješ týmovou expedici v přírodě. Celou svou cestu programem zaznamenáváš do online aplikace, a když potřebuješ pomoc, máš k dispozici vedoucího, který ti poradí. Na naší škole se můžeš obrátit na Mgr. Brukovou a Mgr. Lukáše. Jsme sice vedoucí začátečníci, ale rádi s tebou budeme spolupracovat. A když vás bude víc, bude to lepší, podniknete expedici společně.

Dovednost

V této oblasti máš na výběr z mnoha možností. Od hry na hudební nástroj přes studium cizích jazyků až k vaření či programování. Stanovíš si dosažitelné cíle, a tím se zdokonalíš ve svých schopnostech, zapracuješ na svém talentu nebo získáš úplně nové dovednosti. Důležité je, že tě to bude bavit.

Pohyb

Pohybová aktivita ti pomůže zlepšit výkon a fyzickou kondici. Možná zapracuješ na týmové spolupráci při volejbalu nebo potkáš nové lidi při bruslení. Nemusíš být nejlepší a vyhrávat medaile, stačí se chtít posunout o kousek dál. Naučíš se také dbát na zdravý životní styl.

Dobrovolnictví

 Při dobrovolnictví můžeš pracovat na sobě, ale u toho také pomáhat druhým. Bude potřeba rozvinout svou toleranci, zodpovědnost a trpělivost. Kromě doučování spolužáků sem patří uklízení lesa, práce s dětmi, pomoc v potravinové bance a mnoho dalšího. Na další možnosti dobrovolnictví se můžeš zeptat svého vedoucího.

Bronzová úroveň

Aktivitám se věnuješ minimálně 3 měsíce. Navíc si z nich vybereš jednu, které se věnuješ o 3 měsíce déle.

Expedice.

Expedice je pro tebe výzvou k překonání obav z neznámého a také příležitostí vyrazit s partou na několik dní do přírody a objevovat zajímavá místa v České republice i zahraničí. Expedice má vždy nějaký účel, například mapování zapomenutých míst, sběr rostlin do herbáře nebo zdolání celého sjízdného úseku řeky.

Zde najdeš více informací.

Co ti to přinese?

• zlepšíš se ve věcech, které tě baví
• obdržíš mezinárodně uznávaný certifikát
• najdeš si čas na pomoc druhým
• získáš skvělé zkušenosti, které se hodí do budoucího života
• na své DofE aktivity můžeš získat finanční podporu z Fondu DofE