zlatá cvičná expedice

V pondělí jsme zahájili cvičnou expedici v Gdaňsku. Už samotná doprava do města nás potrápila. Přece jen je to 800km a zradilo nás zpoždění vlaku a to, že jsme nestihli přípoj ve Varšavě. Naštěstí brzy jel další. Jen to vyřizování vrácení jízdenek trvalo… Ale pak už nás čekal Gdaňsk a cesta do kempu na okraji města, což bylo nějakých 8km. Proplést se velkoměstem podle papírové mapy byl docela oříšek, zvlášť když zjistíte, že tam, kde má být most, most není… ale nakonec se ukázalo, že plavba přívozem je ještě příjemnější. V kempu jsme si uvařili společné první jídlo a šli spát. Brzké ranní vstávání si vybralo svou daň. 

Další den jsme se do centra vrátili. Městem nás provedla Eliška a jako vzorně připravená „průvodkyně“ si připravila informace o zajímavých místech. Odpoledne se k nám na ostrou expedici připojili Vojta a Honza. 

Petra Bruková

Společně jsme se vydali vstříc dobrodružství, které jsme dlouho plánovali – na naši zlatou expedici v rámci programu Mezinárodní ceny vévody z Edinburghu (DoFE). Osm studentů – Nikolas, Sofie, Anička, Barča, Jana, Eliška,    Vojta a Honza – vyrazilo vlakem z polského Gdaňsku směrem na poloostrov Hel, do města Jastarnia. Naším domovem se stal kemp Dulczeto, kde jsme si postavili stany a připravili se na pobyt v přírodě.

Hlavním cílem expedice bylo zmapovat vojenské objekty na poloostrově Hel, ale stejně důležitá byla i výzva naučit se fungovat jako tým, postarat se o sebe i ostatní, vařit, plánovat a zvládat náročnější podmínky bez vnější pomoci.

Ve středu jsme se vydali na celodenní výlet – na půjčených kolech jsme vyrazili z Jastarnie do města Hel. Cestou jsme dokumentovali vojenské pozůstatky v krajině, což bylo zároveň hlavním tématem naší expedice. V Helu jsme navštívili také tuleňárium, kde jsme se seznámili s péčí o místní mořské savce, a po krátkém odpočinku jsme se vrátili zpět do kempu. Ten den jsme zvládli na kolech přibližně 36 kilometrů.

Čtvrtek pro nás znamenal skutečnou fyzickou výzvu – s plně naloženými batohy jsme se pěšky přesouvali z Jastarnie zpět do města Hel. Cesta lesem i podél pobřeží měřila zhruba 18 kilometrů. Cestou jsme odbočili do místní rezervace písečných dun. Po příchodu jsme se odměnili pohledem na širé Baltské moře a užili si chvilku volna na pláži.

V pátek nás čekalo už jen brzké ranní vstávání, příprava posledního teplého jídla (ovesná kaše k snídani), sbalení stanů a pěší cesta na vlak. Odtud jsme se přes Hel a Gdaňsk vrátili zpět domů – unavení, ale nadšení.

Expedice nebyla jen o kilometrech a cílech – byla především o spolupráci, překonávání komfortní zóny a budování přátelství. Každý z nás si z ní odnesl zážitky, které zůstanou v paměti mnohem déle než jména měst, kterými jsme prošli.

Jan Czepczor, 3.C

Seznam vybraného žactva, včetně náhradníků a náhradnic, najdete na nástěnce 3.patro, vedle učebny 314, a také v týmu Studenti, kanál Učitelé studentům.

Mnohým se může plést Litva s Lotyšskem. Důvodů může být několik: obě to jsou pobaltské země, jejich anglické názvy nás matou a možná o nich moc nevíme. Proto jsou skvělé možnosti, které nabízí projekt Erasmus+. Naše škola, která je součástí Konsorcia Moravskoslezského kraje (projekt číslo 2024-1-CZ01-KA121-SCH-000208941), navázala spolupráci se školou Šiaulių Juventos progimnazija v Šiauliai, městě s exotickým názvem, které je vzdáleno necelých tisíc kilometrů od nás.  

 Nejen kvůli tomu, že EU podporuje „zelené“ cestování, jsme jako dopravní prostředek zvolili autobusy. Nejdřív jsme Flixbusem absolvovali trasu z Bielska Biała do litevského Panezevys a odtud místní linkou do „Šoulej“, jak se vyslovuje litevsky město Šiauliai. Po dojezdu na nás čekali učitelé a žáci, které jsme znali jen z online prostředí. Přivítání bylo přátelské. Dostali jsme také instrukce na další den a rozjeli jsme se každý jinam: žáci do hostitelských rodin a učitelé do hotelu.  

 V pondělí ráno jsme se setkali ve škole, kde jsme absolvovali společnou hodinu angličtiny, zazpívali si a zahráli v hodině hudební výchovy, ochutnali jídla ve školní jídelně a vyrazili na odpolední autobusový výlet na fascinující Horu křížů. Po návratu na nás v bývalé průmyslové části města čekal místní průvodce, který nám srozumitelnou angličtinou objasnil, na čem stála prosperita města Šiauliai. Bylo to zpracování kůží, které se následně vyvážely do celého světa. Toto průmyslové odvětví je náročné nejen technologicky, ale v koželužnách se pracuje s mnohdy velmi toxickými roztoky. Za dlouhá desetiletí došlo prakticky k zdevastování půdy, vodních zdrojů a okolí průmyslového podniku, jehož činnost skončila v devadesátých letech 20. století. Bylo nám vysvětleno, jak složitě probíhal revitalizační proces, a dnes se okolí může pyšnit odpočinkovou zónou s jezerem, na jehož molech se nacházejí stánky, restaurace, vede kolem něj cyklostezka a konají se zde kulturní akce. Postupně jsme se dostali do současného centra města, kde jsme se v podvečer rozešli. Žáci do hostitelských rodin a učitelé na pracovní večeři, kde jsme probrali plány na další den a také sdíleli své radosti a strasti pedagogické profese ve své zemi.  

 Druhý den by mohl být nazván jako Recyklace v Lotyšsku. Místní MHD jsme dojeli do sběrného dvora, kde jsme ve vzdělávacím centru získali informace o třídění odpadu a významu recyklace pro životní prostředí. Žáci si také na konci vzdělávací přednášky mohli vyzkoušet test prostřednictví aplikace Kahoot. Poté jsme prošli kontejnerovým recyklačním dvorem, abychom se vrátili do místa, kde probíhala přednáška. V části budovy byly vystaveny věci, které by ještě mohly být někomu užitečné. S díky jsem odmítl nabídku jedné mé žákyně, která našla knihu o geologii v litevštině. Přesto jsem i já našel jeden poklad, a sice zcela neopotřebovanou originál sklenici Guiness. Padla mi do oka především díky vzpomínkám na můj jazykový pobyt v rámci Erasmu v Dublinu. Takže dárek jsem si odnesl. Odpoledne jsme stihli ještě oběd ve škole a pak měli žáci společný program s hostiteli.  

 Třetí den brzo ráno jsme nastoupili do autobusu a vydali se směr Kurská kosa. Cílem byl písečný pruh země mnohdy jen několik set metrů široký, který odděluje Baltské moře od vnitřního zálivu s braktickou vodou. První zastávkou byl „Vrch čarodějnic“, okruh zalesněnými písečnými a uměleckými díly ze dřeva, které představovaly čarodějnice. Další zastávkou byl park kormoránů s pozorovatelnou, kde je možno tyto ptáky vidět. Čekala nás následně procházka dunami, které jsou součástí národního parku. Posledním cílem našeho výletu byla pěší turistika, kde jsme mohli pozorovat písčité pláně se vzácnou vegetací, ale také ostře střeženou hranicí, která rozděluje Kurskou kosu mezi Litvu a Rusko. Mezi kapkami deště jsme došli do vyhlášeného letoviska Nida. Po obědě nás čekalo zajímavé muzeum jantaru, kde jsme mohli obdivovat unikátní kousky a zhlédnout něco z historie vzniku jantaru, ale také historii těžby. Jantar je možno také zakoupit v krámcích, které nabízejí šperky s tímto vzácným nerostem.  

 Předposlední den pobytu nás čekaly dílny v technickém hubu, kde jsme si mohli sestavit vlastní baterku, kterou lze použít jako čelovku. Po obědě ve škole nás čekala návštěva čokoládovny Ruta. Prohlédli jsme si muzeum, ochutnali čokoládu a pomyslným vrcholem bylo, když jsme si z různých surovin mohli připravit originální čokoládové bonbony. Ty jsme si odnesli domů a nezapomenuli na své blízké. Pozdní odpoledne bylo věnováno místnímu folklóru. Měli jsme možnost vidět žáky partnerské školy v litevských národních krojích tančit a zpívat litevské písně. Celý podvečer proběhl v přátelské atmosféře a byl spojen s ochutnávkou tradičních litevských jídel a nápojů včetně tradičního kvasu.  

Poslední den proběhl ve škole ve znamení wellbeingu. Žáci se seznámili s různými technikami, ale pak již následovalo odpolední loučení a návrat domů. Cesta proběhla bez problémů a v sobotu ráno jsme se vítali se svými blízkými v Třinci.  

 Před cestou jsme měli mlhavou představu o Litvě, po naší návštěvě už víme, že Litva je zemí bez hor, s čímž se naši žáci vyrovnávali velmi těžce. A naši hostitelé si pamatují velmi úsměvný dotaz našeho žáka: „Jak tady můžete žít bez hor“. Víme, že tisíc kilometrů daleko leží země, která je pro nás bezpečná, sympatická, přátelská. Našich přátel si vážíme a těšíme se na jejich návštěvu u nás v říjnu letošního roku. Tyto vzájemné mobility jsou zaměřeny na environmentální vzdělávání (Cíl 3: Čistější a zelenější kraj). 

 Mgr. Marian Plucnar 

 A co si o této zkušenosti myslí samotní žáci? 

Markéta: Podle mého názoru je Erasmus+ skvělý způsob, jak poznat jinou zem. Dozvědět se něco o jiné kultuře, poznat nové lidi a navštívit zajímavá místa. Měla jsem to štěstí mít skvělou náhradní rodinu a příjemnou hostitelku. Překvapilo mě, jak moc je Litva rovinatá, nebo i to, že mají teplé snídaně i večeře. Tento program můžu vřele doporučit všem, kdo chtějí poznat zahraničí jinak, očima studenta. Je to jako stvořené pro dobrodruha, který se nebojí být jediný Čech v náhradní rodině. Jsem nadšená z tohoto projektu a doufám, že budu mít možnost se zúčastnit v i  příštích letech.  

Theo: Erasmus v Litvě, stejně jako v jiných zemích, nabízí možnost poznat nová místa nejen z pohledu cizince a návštěvníka, ale díky spolupráci s hostitelskými rodinami a školou také zážitky rodilého obyvatele. Celá tato mobilita mi dala spoustu nových zážitků a poznatků, ale také nové přátele a vhled do nových sociálních prostředí. Velkou výhodu vidím také v možnosti zlepšení plynulosti angličtiny a v opravdových konverzacích, které rozvíjí slovní zásobu. Mobilitu v Litvě jsem si velmi užil a doporučuji ji všem, kdo stojí o velmi obohacující zážitky.  

 Sára: Zahraniční pobyt v rámci programu Erasmus+ pro mě byl jedinečným zážitkem. Měla jsem možnost strávit několik dní v cizí zemi, nasát atmosféru běžného života místních a zažít každodennost úplně jinak než na klasické dovolené. Bydlela jsem u místní rodiny, která mě přijala s velkou laskavostí a péčí. Bylo fascinující sledovat jejich zvyky – například to, že ráno začínají teplým jídlem, což u nás není úplně běžné. Nejvíc mě ale oslovilo, jak snadno jsem si vytvořila přátelství s lidmi, které jsem předtím vůbec neznala. Erasmus+ není jen o cestování – je to hlavně o tom poznat nové lidi a nový stát. Pokud máte odvahu a chuť poznat něco nového, rozhodně do toho běžte. Já na tenhle zážitek budu dlouho vzpomínat.  

 Anna: Erasmus + je skvělá zkušenost. Spousty originálních zážitků a spousty nových lidí je určitě jedna z pozitivních částí. Někdy je angličtina ale tou bariérou, přes kterou se nedá dostat. Komunikace v mé hostitelské rodině dost pokulhávala, jelikož ani jeden z rodičů neuměl anglicky a ze začátku to bylo dost stresující. Ke konci se to ale zlepšilo, takže bych to nebrala jako špatnou zkušenost. Poznat novou kulturu a krajinu je opravdu krásné a doporučila bych to všem… 

 Veronika: Myslím si, že Erasmus+ je zkušenost, kterou by si každý měl aspoň jednou zkusit. Nejen že je to fajn způsob, jak si vyzkoušet žít úplně v jiné zemi a na vlastní oči vidět, jak to tam funguje, ale je to také skvělá cesta jak vystoupit ze své komfortní zóny a poznat nové lidi. Pro mě jakožto velkého extroverta to byl velmi příjemný zážitek plný dobrodružství a nezapomenutelných momentů, ale věřím že i pokud jste introvert, tak si to užijete stejně tak jako já.  

 Jan: Erasmus+ pro mě byla skvělá zkušenost, která mi umožnila vystoupit z komfortní zóny. Ze začátku to nebylo lehké, ale každý den mi přinášel nové výzvy a zážitky. Zlepšil jsem si jazyk, poznal nové skvělé lidi a naučil se být samostatnější. Erasmus+ mi prostě přinesl spousty skvělých zážitků, na které v životě nezapomenu. 

Mgr. Libuše Kohutová, koordinátorka programu Erasmus+

Ve dnech 10. – 16. 5. 2025 se uskutečnil zájezd za krásami Anglie. Účastníků bylo skoro padesát a doprovázeli nás tři vyučující. Počasí nám vyšlo skvěle, ale anglické podnebí taky mělo šanci se projevit, protože jedno odpoledne krátce sprchlo.  

Den 10. 5.: Na výpravu jsme vyrazili ve večerních hodinách od gymnázia a cestou jsme z autobusu mohli obdivovat krajinu Česka, Polska a Německa.  

Den 11. 5.: Kolem poledne jsme dorazili do belgického městečka Bruggy, kde jsme si prohlédli historické stavby. Mohli jsme ochutnat pravou belgickou čokoládu a viděli Michelangelovu Madonu. Večer jsme se zabydleli ve francouzském městě Dunkerk.   

Den 12. 5.: Brzo ráno jsme nastoupili na trajekt, který nás převezl přes průliv La Manche k bílým Doverským útesům. Pokračovali jsme k Beachy Head a Seven Sisters, kde jsme se po útesech prošli. Naší další destinací byl Brighton, kde si každý mohli vybrat, jestli si prohlédne anglický Sea Life, Royal Pavilion nebo rozhlednu i360. Nakonec jsme se odebrali do našich hostitelských rodin. 

Den 13. 5.: Ráno jsme navštívili studia, kde se natáčel Harry Potter. Mohli jsme vyzkoušet máslový ležák, let na koštěti a prohlédnout si všechny rekvizity přímo z natáčení. Odpoledne jsme si pak prošli gotický dům Knebworth a jeho zahrady.  

Den 14. 5.: Zamířili jsme k Birminghamu do města Warwick a stejnojmenného hradu. Tam jsme se zúčastnili přehlídky sokolů a zjistili, jak se v minulosti dobývaly hrady. Naší další zastávkou bylo univerzitní město Oxford, kde jsme měli možnost si poslechnout spoustu zajímavých informací o minulosti města při prohlídce budovy Christ Church. 

Den 15. 5.: Jsme se konečně dostali do Londýna, prošli si celé centrum a viděli Big Ben, Westminster, Downing Street, Buckingham Palace, Trafalgar Square, Piccadilly Circus, London Eye a mnoho dalších ikonických památek. Dále jsme navštívili Chinatown, St. James Park a Soho. Večer jsme se projeli na lodi po Temži a viděli Tower of London, Tower Bridge, Millenium Bridge a další místa, na která už při pěší procházce nezbyl čas. 

Den 16.5.: V noci jsme se trajektem vrátili zpátky na kontinent a následně pokračovali na východ. Celý den jsme mohli strávit čas s přáteli a vzpomínat na úžasně zážitky ze zájezdu. Domů jsme se dostali ve večerních hodinách. 

Jana Sikorová

Má cesta za angličtinou

Před necelými třemi lety jsem se ponořil do studia angličtiny. Přestože mi do té doby byly bližší jiné cizí jazyky, nutnost dělat něco s angličtinou nabyla kritické potřeby. Necelé tři roky samostudia, konzultací a clilových aktivit ve výuce podpořených v rámci projektů OP JAK mě posunuly k tomu, abych si troufnul na studium v anglicky mluvící zemi. Využil jsem možnosti, které má naše škola díky tomu, že je součástí Konsorcia Moravskoslezského kraje, projekt číslo 2024-1-CZ01-KA121-SCH-000208941, a vycestoval jsem na jazykový kurz Erasmus+, který je zaměřen na podporu jazykového vzdělávání učitelů, a zvolil irský Dublin, který už jsem znal z dřívějších soukromých cest.

Z široké nabídky jazykových škol jsem si vybral Babel Academy of English. Podmínky byly stanoveny tak, aby se jednalo o dvoutýdenní kurz s celkovým počtem 60 hodin. Vybral jsem si termín v druhé polovině února, abych využil dobu, kdy mají žáci školy týdenní jarní prázdniny, a zajistil si ubytování na studentských kolejích. Dva týdny před nástupem jsem skládal on-line jazykový test, podle kterého jsem byl přiřazen do skupiny odpovídající jazykové úrovně.

Mrazivé české počasí při odletu vystřídala irská plískanice. Ubytoval jsem se ve funkčních a velmi moderních kolejích, které byly vzdáleny pouhé dva kilometry od jazykové školy. K transportu po Dublinu jsem využíval předem vyřízenou Leap kartu, která snižuje náklady na jednu jízdu na 2 Eura. Veřejnou dopravu jsem však využíval pouze na větší vzdálenosti, cestu do školy a na ubytování jsem podnikal pěšky.

Jako jediný student jsem měl velmi intenzivní kurz, a to v rámci dvou úrovní. Od 9 do 12.15 jsem studoval ve skupině s úrovní B1, odpolední vyučování probíhalo od 13 do 17.15 na úrovní A2.

Dopolední skupinu bych charakterizoval jako asijskou, neboť mými spolužáky byli studenti z Koreje, Mongolska, Japonska, Tchaj-wanu a Thajska a vládla tam velmi intenzivní pracovní atmosféra. Soustředili jsme se na gramatiku, poslech a mluvení. Odpolední skupina již byla živější, jihoamerická, kde byla absolutní převaha studentů z Brazílie doplněná studenty z Chile a Peru. Tam už byly častěji slyšet rodné jazyky, ale lektorka, sama původem z Brazílie, se striktně držela angličtiny. Možnost studovat v obou skupinách byla velmi obohacující.

Kvůli intenzitě studia mi na poznávání okolí musel stačit jen víkend, který jsem využil k výstupu na přímořský Brey Head Hill zakončeném saunováním u chladného Irského moře, a k návštěvě historického městečka Trim, známého z filmu Statečné srdce.

Dva týdny v anglicky mluvícím prostředí mi pomohly zlepšit jazykové kompetence a motivovaly mě k dalšímu samostudiu. Jazykovou školu Babel Academy of English mohu doporučit jak pro kvalitu výuky, tak pro dostupnost v samotném centru města (100 m od O´Conell Street) a ubytování, které zajišťuje na moderních kolejích či v soukromí. Irsko obecně je země, se kterou nás pojí evropské hodnoty, je vstřícná k cizincům a nabízí spoustu kulturního a přírodního vyžití. Účastí na tomto kurz se mi podařilo naplnit jeden z pěti cílů konsorcia, konkrétně Cíl 1: Vzdělanější a zaměstnanější kraj.

Mgr. Marian Plucnar

Bližší informace k výběrovému řízení: Výběrové řízení 2025

expedice

Ve dnech 20. až 23. dubna se naše skupina šesti nadšených dofáků – Eli, Martin, Daniel, Adam, David a Filip – spolu s panem učitelem Plucnarem rozhodla vydat na svou dlouho plánovanou zlatou DofE expedici do Bavorského lesa. Naším cílem bylo překonat sami sebe, poznat krásy německé přírody a prožít nezapomenutelné dobrodružství. Jak naše cesta probíhala a co všechno jsme zažili?

Všechno začalo den předem, kdy nám vypadli dva členové expedice a z toho jeden měl být šéfkuchař. Celý tým najednou znejistěl. Naštěstí situaci zachránili Adam a Martin, kteří se této funkce udatně chopili. Trasy byly pečlivě naplánované a dobrá nálada zabalena mezi všemi nezbytnými věcmi. S očekáváním a mírnou nervozitou jsme se těšili na nadcházející dny.

Naše dobrodružství odstartovalo na nádraží v Třinci, odkud jsme vyrazili vlakem už v 4:17 ráno. Během dlouhé cesty do Železné Rudy jsme dohnali spánkový deficit a načerpali síly na první etapu. Po vystoupení z vlaku a zorientování se v terénu jsme se vydali směrem k Černému jezeru. Cesta vedla krásnou přírodou a po úspěšném zdolání tohoto milníku jsme pokračovali přes hřeben až k Čertovu jezeru. Poté nás čekal sestup dolů do kempu, kde jsme měli strávit první noc. Celkově jsme první den zvládli 18 km, což byl pro nás dobrý začátek. Večer jsme si uvařili kuřecí rizoto, zapálili táborák a sdíleli dojmy z prvního dne.

Druhý den jsme začali vydatnou snídaní a v 9:00 jsme vyrazili směrem na Bayerische Eisenstein, kde jsme se u hraničního přechodu setkali s panem učitelem. První třetina naší cesty byla celkem nenáročná. Po krátkém odpočinku jsme se vydali k cíli dnešního dne – Velkému Javoru. Nejobtížnější část dne nastala při sestupu, kdy jsme po náročném výšlapu museli absolvovat 9 km dlouhé klesání do kempu. Po příchodu do tábořiště jsme rozdělali oheň a uvařili si večeři. Atmosféra v kempu byla velmi příjemná, ostatní turisté byli přátelští a strávili jsme s nimi dlouhý čas u táboráku, kde jsme sdíleli svoje zážitky. Po 25 kilometrech v nohách se nám usínalo velmi rychle.

Třetí den nás přivítal slunečným ránem a my jsme si připravili snídani. Posilněni jsme opět vyrazili a naším cílem pro tento den byly vodopády na Bodenmais. Čekala nás nejdelší trasa celé expedice (29 km), ale naštěstí jsme nestoupali tolik jako předchozí den. Když jsme dorazili k vodopádům, dopřáli jsme si zasloužený oběd a krátký odpočinek, při kterém jsme obdivovali krásu národního parku. Poté jsme se vydali zpět do dalšího kempu. Asi 6 km před cílem nás potkalo menší dobrodružství – nedorozumění s paní v kempu, která si nás spletla s karavanovými návštěvníky, pro které již neměli místo. Po vysvětlení situace se vše vyřešilo a my jsme byli ubytováni. Bohužel tento den se nikdo z nás příliš nevyspal, jelikož kemp byl umístěn hned vedle železniční tratě, a tak nás v noci budily projíždějící vlaky.

Čtvrtý den, poslední den naší expedice, byl nejsnazší, ale zároveň nejtěžší ze všech. Po vydatné teplé snídani jsme se z posledních zbytků sil vydali do města Zwiesel, kde naše putování končilo. Přestože nás bolely nohy a těla byla unavená, naše mysl byla naplněná hrdostí a spokojeností z toho, co jsme dokázali. Po příchodu do města jsme už jen nasedli do vlaku a vydali se na cestu domů.

A tohle byla naše expedice. Přinesla nám nejen překrásné výhledy na bavorskou krajinu, ale také nespočet zážitků, které v nás zůstanou navždy. Překonali jsme sami sebe a uvědomili si, že když se spojí odhodlání, dobrá nálada a týmový duch, dokážeme mnohem víc, než jsme si mysleli. Na závěr chceme poděkovat panu Plucnarovi za jeho podporu a optimismus, bez nichž by expedice neproběhla tak hladce.

Martin Demel 

Milí budoucí studenti třineckého gymnázia, blahopřejeme Vám k přijetí na naši školu a srdečně Vás i Vaše rodiče zveme na první společné setkání, které proběhne 24. 6. 2025 v 15.30 h v aule našeho gymnázia (ve 3. poschodí budovy). Na tomto setkání se seznámíte se svými budoucími třídními učiteli a získáte informace k zahájení studia na gymnáziu.

Pouze budoucí studenty 4letého studia zároveň žádáme o vyplnění dotazníku k předběžnému zájmu o studium druhého cizího jazyka. (Dotazník vyplňte co nejdříve, nejpozději do 25. 5. 2025. Odkaz na dotazník najdete buď zde, nebo ve zprávě v systému Dipsy. Dotazník prosím vyplňte pouze jednou.) Odkaz pro spuštění dotazníku pro budoucí studenty 4letého studia: https://forms.office.com/e/hf6pXt60kk?origin=lprLink

Těšíme se na viděnou!

Zajímáš se o kulturu a vzdělávání? Je ti 14-16 let?

Pro skupinovou mobilitu do Madridu, která proběhne v únoru 2026, hledáme zájemce ze stávajících tříd 5.A, 1.B a 1.C a nově také ze třídy 3.A.

Hledáme 10 žáků, kteří by se chtěli zúčastnit výměnného pobytu v Madridu v předběžném termínu 2.- 6. 2. 2026 (podle letenek). Zájemci, kteří splňují hlavní kritéria: požadovaný věk, možnost ubytovat španělského žáka v termínu 6. – 12. 10. 2025, dovednost komunikovat anglicky a španělsky, zájem o témata mobility – kultura a vzdělávání, vyplňte tuto závaznou přihlášku do 23. 5. 2025 (nové datum). Součástí žádosti je medailonek žáka v anglickém jazyce v rozsahu cca 150 slov. Pokyny týkající se medailonku najdete v následujícím padletu, kam také vložíte svůj medailonek. Bez této části není přihláška platná a budete z výběru vyřazeni. Znalost španělštiny je výhodou, ale ne podmínkou. Seznam vybraných žáků, včetně náhradníků bude zveřejněn do konce května 2025.

V případě dotazů kontaktujte Mgr. Lucii Samcovou, vedoucí skupinové mobility, přes Teams nebo na lucie.samcova@gymtri.cz. 

Letošní 8. ročník zeměpisné exkurze se konal v termínech 28.-29. 4. 2025 (2.C) a 5.-7. 5. 2025 (2.B a 6.A). Počasí v dubnovém termínu bylo už téměř letní, zatímco květnové termíny slibovaly déšť a teploty kolem 10°C. Pár dnů před exkurzí se předpověď zlepšila a nakonec nám sice nepršelo, ale bylo chladno. Všechny třídy měly podobný program a všechny plánované aktivity se podařilo realizovat. Uhádnete, které lokality účastnící exkurze navštívili?

V pátek 9. 5. 2025 se v Ostravě uskutečnilo krajské kolo prestižní a náročné soutěže Středoškolská odborná činnost, kam se se svou prací s názvem Aditiva v terciárně průmyslově zpracovaných potravinách a účinek tartrazinu (E102) na růst a životaschopnost kvasinkové kultury Saccharomyces cerevisiae dostala z 1. místa v okresním kole naše studentka Alexandra Pilchová (7. A). Své roční vědecké snažení dokázala i v konkurenci dalších zajímavých příspěvků v oboru zdravotnictví obhájit a získala krásné 2. místo. 

Moc blahopřejeme, děkujeme za úspěšnou reprezentaci školy a přejeme mnoho úspěchů v dalším bádání. 

Jedním ze čtyř oceněných v celostátní soutěži My Top Picks, kterou připravili redaktoři časopisu Ready, je Ondřej Cieslar z 1.A. GRATULUJEME!

Soutěže se zúčastnili žáci 1.A, kteří v hodinách AJ zpracovali propagační letáček Moravskoslezského kraje. 
Samotné práci předcházela dlouhá příprava – cestování s rodiči po zajímavých místech MSK, focení, vyhledávání informací, výběr míst zajímavých pro turisty a přemýšlení, jak to celé zpracovat na formát A3. V hodinách už všichni překládali nebo rovnou psali anglicky, kreslili, lepili a vymýšleli, jak mít svou práci co nejzajímavější. 

A podle slov redaktorů se jim to povedlo: „Děkujeme všem jednotlivcům a skupinám, kteří nám zaslali své úžasné, pestrobarevné a vynalézavé cestovatelské postřehy a doporučení. Celá naše redakce žasla nad jejich nápaditostí a výtvarným zpracováním. Jsme nadšení, že naše soutěž vzbudila takový zájem. Do redakce nám přišlo množství projektů z různých koutů České republiky a Slovenska. Moc nás potěšily a bylo těžké vybrat ty nejlepší. Při hodnocení jsme brali v potaz nejen úroveň jazykového a grafického zpracování, ale také splnění zadání, autentičnost textu a nápaditost celého projektu.“

Dne 25. dubna se tým ve složení Tereza Demelová, Adéla Škulcová a Tabita Pietaková zúčastnil náročné týmové soutěže Geologické kladívko. V konkurenci silných týmů z celé České republiky se naše studentky neztratily — vybojovaly krásné 3. místo!
Soutěž prověřila široké spektrum znalostí a dovedností: od geologického testu a poznávačky minerálů, přes práci se vzorky až po orientaci a hledání informací v geologickém pavilonu. Naše studentky prokázaly nejen výborné znalosti, ale i skvělou spolupráci a nasazení.
Gratulujeme a děkujeme za skvělou reprezentaci školy!

Petr Szymanik z 3.A se zúčastnil krajského kola astronomické olympiády a v konkurenci 39 účastníků zvítězil. Gratulujeme a děkujeme za výbornou reprezentaci školy.