Články autora Hana Franková


BOV v hodinách biologie

V rámci přírodovědných předmětů se na našem gymnáziu snažíme dle možností kombinovat teoretické poznatky s jejich praktickou aplikací. Studenti tak objevují souvislosti mezi biologií, chemií, fyzikou či zeměpisem a komplexněji se orientují v zadaném problému.

V hodině biologie si tak na principech badatelsky orientované výuky (BOV) mohli sami vyzkoušet, co je podstatou zbarvení podzimních listů nebo jaký vliv má prostředí na barevnost antokyanů ze slupek černého rybízu.

Další praktickou aktivitou bylo určování rostlin v přírodě nebo poznávání léčivých bylin v rámci školní zahrádky. Během ukázky mohli žáci zvolené bylinky očichávat i ochutnávat, přičemž zjistili, že spoustu druhů mají sami doma na zahradě nebo je používají jejich rodiče v kuchyni. Určitě už nikdo z nich nepoplete rozmarýn s levandulí a na chleba s máslem si klidně i vegetariáni přidají kousky bršlice kozí nohy …

Registr dárců kostní dřeně

Ve středu 11. 12. se studenti předmaturitního ročníku účastnili přednášky, která měla za cíl rozšířit povědomí o činnosti Českého národního registru dárců dřeně. Zejména pak o transplantaci krvetvorných buněk a nutnosti neustále rozšiřovat databázi registru o mladé dárce, kteří jsou ochotni darovat své buňky vážně nemocným dětským i dospělým pacientům.

Tisková zpráva uvádí:
„Vstoupit do registru sice lze až po dovršení plnoletosti, ale my bychom rádi o tomto tématu hovořili s mladými lidmi už během jejich dospívání. A to proto, aby měli dostatek času si rozmyslet, zda v budoucnu, až se s náborem k nám do registru setkají například na vysoké škole nebo nějakém festivalu, chtějí vstoupit či nikoli,“ uvádí Věra Šilerová, hlavní koordinátorka náborů ČNRDD. „Jde nám především o to, předat studentům relevantní informace, zodpovědět všechny jejich otázky, probrat s nimi jejich zdravotní omezení a naprosto lidsky jim vysvětlit, jak takové dárcovství vlastně probíhá,“ vysvětluje Šilerová.

Mnoho lidí si podle Šilerové totiž plete vstup do registru a samotné darování. K zapsání totiž stačí poskytnout 2 ml krve nebo udělat stěr speciální tyčinkou v dutině ústní. Jen v případě, že lékaři naleznou shodu mezi zaregistrovaným dobrovolníkem a pacientem, se stane z dobrovolníka dárce krvetvorných buněk. „Je to ale jako hledání jehly v kupce sena. V podstatě pouze asi každý sto dvacátý se stane vhodným dárcem, a právě proto potřebujeme databázi dobrovolníků co nejširší. Stále totiž zhruba každý čtvrtý nemocný svého zachránce nenajde,“ popisuje koordinátorka.        

Doufám, že aspoň někdo z našich studentů v budoucnu registr dárců rozšíří, a zároveň všem přeji, aby se nikdy neocitli v situaci, kdy budou muset svého dárce hledat.