Od března, kdy jsme si v časopise přečetli, že někdo z 2.A zvítězil v celostátních soutěžích časopisu Ready, jsme čekali na dopis a cenu od redaktorů. Dali si načas a teprve tento týden došla dlouho očekáváná obálka. Z vítězství v soutěži Animals in Danger se radoval Marek Zademski a Radek Samohyl zaujal svým zpracováním úkolů porotu v soutěži Puzzle TIme. Oba žáci 2.A si za odměnu mohou přečíst knihu z nakladatelství National Geographic.
A my dál napjatě čekáme, jak dopadnou květnové a červnové soutěže.

Gratulujeme!

Po bronzových expedicích jsme se tento rok rozhodli o zvýšení levelu a plní nadšení jsme se vrhli na stříbrnou úroveň.
Po náročných předexpedičních přípravách jsme se jako skupina čtyř nadšených Dofáků vydali do Slovenského ráje zažít nějaké dobrodružství.

expedice ve SR

V pondělí ráno jsme vyrazili z Třince do Žiliny, kde nás čekal nádražní labyrint, ale našli jsme svůj vlak až do stanice Poprad-Tatry. Z této stanice jsme se ještě dostali autobusem do Gánovce, kde mohlo naše dobrodružství začít. První den jsme si chtěli pořádně užít, takže jsme s naloženými batohy vyrazili směrem do kempu. Počasí nás ten den moc nešetřilo, ale necelých 13 kilometrů jsme v tom teple zvládli levou zadní. V kempu jsme pak už jen postavili stany a uvařili si první teplé jídlo – špagety s omáčkou. A spát jsme šli celkem brzy plní očekávání, co přinesou další dny.

Druhý den naši cvičné expedice jsme zahájili ovesnou kaší. Byl krásný slunečný den, proto jsme se rozhodli pro nejdelší trasu měřicí 17,5 kilometrů. Šlo nám to ale pěkně od ruky a i přes menší překvapení, že tam opravdu existují žebříky, stupačky a řetězy, jsme pokračovali dál. Počasí nám celý den přálo a my jsme se odpoledne dostali plní nadšení zpět do kempu. Den jsme zakončili teplým jídlem – chili con carne.

Dofáci na expedici

Na začátku ostré expedice už nebylo tak slunečno, ale pár mráčků nás neodradilo a vyrazili jsme na další túru. Čekala nás další fyzicky náročná cesta dlouhá 16,5 kilometru. Žebříky a vodopády nás velice mile překvapily. Ale aby to nebylo tak jednoduché, zhruba 40 minut před kempem nás zastihla bouřka a celkem vydatný déšť. Rozhodli jsme se ale jít dál a schovali jsme se až ve stanu. Na večeři jsme měli tuňáka s kuskusem. Déšť sice trošku ustal, ale bouřka nás strašila celou noc.

Krásy Slovenského ráje

Poslední den naši expedice jsme se rozhodli upravit trasu na pěknou procházku na včelí farmu (žebříky by byly nebezpečně mokré). Pak jsme si ještě uvařili těstoviny se sýrem a vyrazili natěžko do vedlejší vesnice na autobus. Už to vypadalo na bezchybnou expedici, ale nestihli jsme přípoj v Žilině. Tak jsme na Slovensku pobyli o dvě hodiny déle a užili si zmrzlinu za odměnu za celou expedici. Pak už to byl hladký dojezd až do Třince.

Expedice nám toho hodně přinesla. Kromě perfektního plánování a úžasné spolupráce máme hodně krásných vzpomínek – expedice jak má být :). 

Petra Bruková, 7.A 

Udělením divoké karty na republikovém finále přeboru škol v šachu  dostali naši mladí šachisté šanci srovnat se s 30 nejlepšími týmy v České republice.  Tuto příležitost využili maximálně a výsledkem je fantastické 3. místo. Tým ve složení Jana Sikorová (4.A), Alex Macošek (2.A), Ondřej Boff (1.A), Marek Koždoň (1.A) a Michal Chodura (4.A) si převzal bronzové medaile. Finále se konalo 26. – 28. 6. 2023 ve Zlíně. Našim úspěšným šachistům gratulujeme. 

Konečné výsledky MČR 6. – 9. třída v šachu

Na pátek 23. 6. přichystala předmětová komise biologie druhý ročník Projektového dne pro studenty 1. B, 1. C a 5. A. Celodenní aktivity začaly přednáškou MUDr. Hotové a MUDr. Nádvorníka na téma Sexuální výchova. Poté se třídy střídaly na třech stanovištích, kde je čekala jednak teoretická průprava v poskytování první pomoci, ale hlavně si základní techniky studenti mohli vyzkoušet. Všichni se tak zdokonalili v resuscitaci a v obvazových technikách, potrénovali stabilizovanou polohu a přenášeli raněné. Také se seznámili s prací těch, kteří zdraví a životy lidí zachraňují. Tímto děkujeme všem, kteří byli učitelům biologie na jednotlivých stanovištích nápomocni, tedy MUDr. Hložkovi, členům Horské služby, vodním záchranářům, medikům i našim čerstvým absolventům.
Letošní ročník považujeme za zdařilý a věříme, že byl i pro studenty velmi přínosný.
Přejeme všem hezké a romantické prázdniny plné dobrodružství, ale bez zbytečných úrazů.

Informace k burze učebnic najdete v letáku.

V úterý 5. 6. jsme v brzkých ranních hodinách započali naši cestu k řece Opavě, abychom se mohli zúčastnit vodáckého výcviku.

Vlakem jsme dojeli do Štítiny, odtud pěšky do Kravař, kde na nás už čekalo veškeré vybavení. Nejprve jsme nafasovali záchranné vesty (helmy byly dobrovolné, tak ty nikdo nebral), neoprenové boty, pádla a nakonec to nejhlavnější, každá dvojice svůj kajak. Dostalo se nám základního poučení o bezpečnosti, prostě co a jak, a také jsme si ve dvojici rozdělili pozice, vepředu háček – tzv. motor, jeho úkolem je pádlovat, vzadu zadák – loď řídí a na něj je, když se do něčeho vrazí. Pokud se loď nepřevrhne, je prý vodáckým pravidlem, že háček je po zbytek dne vděčný zadákovi, pokud se převrhne, je to naopak a zadák se stará o háčka.

Instruktor Jirka měl asi za cíl nás hned ze začátku unavit, tak jsme museli pádlovat proti proudu, abychom dokázali své schopnosti. Poté už jsme pokračovali klidně po proudu a až na přenášení lodí po souši jsme nečelili žádným větším problémům, kromě kompletního vyčerpání.

Po, podle Jirky „pouhých“, dvou hodinách jsme dorazili do Háje ve Slezsku, mimochodem rodiště Vladislava Vančury, na jehož památník jsme zde narazili. Pak začalo stavění stanů. Jakmile jsme dostavěli naše příbytky, šli jsme prozkoumat okolí. V blízké samoobsluze jsme doplnili zásoby toho nejnutnějšího na další den a také si každý koupil nanuk.

Během návratu do našeho kempu jsme si mohli všimnout spousty zajímavých věcí a ženy se dozvěděly, že na případný fotbalový zápas by měly vstup zdarma.  Ve sprchách byl také umístěn plakát třineckých fotbalistů, ovšem byl na lavičce a blízko špinavého prádla, zda šlo o úmysl se můžeme jen dohadovat. Zbytek odpoledne jsme strávili hraním fotbalu a dalších her a povídáním.

Druhý den jsme se po snídani vydali dát naše lodě i sebe do pořádku, což znamená dofouknout, co je vyfouklé, a obléct se do úboru (neoprenových botek a záchranné vesty). Agonizujících několik stovek metrů jsme nesli lodě k řece, kde jsme čekali na našeho instruktora Jirku.

 I dnešní plavba proběhla vcelku bez komplikací, až na jednu převrácenou loď a jedny ztracené brýle. V Jilešovicích jsme lodě vyčistili, sbalili a jali se hledat, jak se dostat domů. Nejprve nám bylo na nádraží sděleno, že vlak jede buď 12:55 nebo 13:05. Po pár desítkách minut čekání jsme se dozvěděli, že vlak nejede, je výluka. S těžkými srdci, a ještě těžšími taškami jsme vyrazili směr náhradní doprava. Po nějakém půl kilometru do kopce a z kopce jsme dorazili na zastávku, kde stál mírně řečeno minibus. Přemluvili jsme řidiče, nasoukali se dovnitř a po deseti minutách strachu o vlastní život jsme dorazili do Háje ve Slezsku, kde jsme opět čekali na náhradní dopravu. Minibus parkující opodál v nás nevzbuzoval příjemné pocity vzhledem k tomu, že místních na zastávce stále přibývalo. Naštěstí se ze zatáčky brzy vynořily dva standardně velké autobusy a do Ostravy jsme již dojeli pohodlně. Nasedli jsme tam na vlak, který nás konečně dovezl do stanice Třinec Centrum.

Na výlet budeme určitě ještě dlouho vzpomínat jako na super dva dny strávené nestandardní, ale o to zábavnější činností, pádlováním na řece Opavě.

K. Klusová, 7. A

Snad každý už slyšel o DofE, a tak bych vám chtěla shrnout naši bronzovou expedici.

cyklo expedice DofE

Ze začátku jsme byli všichni nadšení, jak úžasné to bude, ale postupem času jsme zjistili, že i to plánování je dost náročné. Hodně štěstí, jestli máte v plánu dělat DofE. Nemyslím si, že je to úplně procházka růžovým sadem, ale stojí to za to.

První stres nastal, když jsme měli nandávat kola do vlaku. Naštěstí byl pan průvodčí velmi hodný a pomohl nám s tím. Celá skupinka jsme se setkali ve vlaku. Byli jsme nadšení, ale zároveň plní obav, co nás čeká a jak vyndáme kola z vlaku. Naštěstí šlo vše jako po másle. Dostali jsme se do Olomouce, kde jsme měli dvě hodiny čas, než pojede vlak do Břeclavi. A tak jsme si zajeli na zmrzlinu a projeli se parkem. Opět jsme nastoupili do vlaku a dojeli na start naší expedice – nádraží v Břeclavi.

Z Břeclavi jsme jeli do Valtic a až na pár komárů tam bylo krásně. Z Valtic jsme pokračovali do Lednice a tam nastalo těžké rozhodování – z malého mráčku na nebi se stal jeden velký černý mrak. Věděli jsme, že bude přeháňka, a tak jsme přemýšleli, jestli jet do kempu Paliště, nebo počkat až naprší a uschne. Vybrali jsme si první možnost. Ujížděli jsme před deštěm jak o závod. Stihli jsme to jen tak tak. Kola jsme si schovali pod střechu a uvařili jsme si první teplé jídlo – špagety s rajčatovou omáčkou a sýrem. Jídlo bylo překvapivě velmi dobré. Když jsme dostavěli stany, přestalo pršet. Vybalili jsme si důležité věci a šli jsme se projít. Ve vesnici jménem Nejdek jsme našli hřiště, a tak jsme si řekli, že si půjdeme zaházet na koš. Začalo se stmívat a my se rozhodli si udělat oheň a opéct špekáčky, ale moc nám to nešlo. Nakonec nám vedoucí kempu a místní „štamgasti“ pomohli.

Dofáci v Mikulově

Druhý den jsme se sbalili, ukončili naši cvičnou expedici a vyrazili na navazující ostrou expedici do Mikulova. Až na pár komplikací s dorozumíváním se s týmem to šlo hladce. V Mikulově jsme vyšli na rozhlednu Kozí Hrádek a užili jsme si nádherný výhled přímo na Svatý kopeček. „Teď už nás čeká jen dojet do Kempu u jezera“, řekli jsme si. Ale to jsme nevěděli, jaké kopce nás na jižní Moravě čekají. Když už jsme přes hory a doly dojeli ke kempu, byli jsme po celém dni unavení a ztrhaní. Postavili jsme stany a šli vařit druhé teplé jídlo expedice, kterým byl bulgur s tuňákem a kukuřicí. Kupodivu byl velmi chutný. K večeru jsme se šli koupat do jezera.  Po tak namáhavém dni jsme ocenili studenou vodu v jezeře.

Třetí den jsme za začali třetím teplým jídlem – ovesnou kaší s čokoládou a sušenými jahodami, která všem moc chutnala. Pak už jsme jen sbalili stany a vydali se do Šakvic na nádraží, kde jsme ukončili naší expedici.

Expedice DofE nám přinesla mnoho různých zážitků a zkušeností. Naučili jsme se pracovat s mapou, navzájem si pomáhat a hlavně si to společně užít.

Eliška Szczotková

O DofE již definitivně slyšel každý na naší škole. Jelikož jsme se před rokem rozhodli, že si tuto zkušenost nemůžeme nechat ujít, začali jsme také. Postupně jsme dodělali všechny předcházející aktivity a už nás čekala jen expedice.

expedice ve Francii

Na začátku června jsme s naší skupinou vyrazili na stříbrnou expedici za poznáním jižní Francie. S těžkými batohy na zádech a ještě plni energie jsme se v brzké ráno setkali na letišti ve Vídni s cílovou destinací Nice. Čekaly nás čtyři nabité dny plné krásné přírody a malých městeček s nádhernou architekturou. Navštívili jsme města Biot, Tourettes sur Loup, Vence a v neposlední řadě samozřejmě i Nice. Po cestě nás čekala také zastávka ve vyhlášené sklářské dílně.

Expedice nám dala plno nových zkušeností, ať už se jednalo o zařizování letenek nebo třeba plánování trasy v neznámé krajině. Tento necelý týden nám definitivně ukázal, že se ve světě jen tak neztratíme. Velmi nás to stmelilo. A i přes opaření nohy naší kamarádky, která expedici statečně i s těžšími podmínkami dokončila, si myslím, že to byl nezapomenutelný zážitek a jen tak na něj nezapomeneme. Ukázalo nám to, že s kamarády jde všechno snadněji.

DofE bych doporučila všem, co chtějí překonávat sebe samotného a hlavně získat nové zkušenosti a dovednosti do života.

Viktorie Bystroňová

Žáci 1.A se poprvé zapojili do čtenářské soutěže, která měla celkem čtyři kola. Od března do června každý měsíc přečetli jednu anglickou knihu, poté vyplnili test o znalostech děje, postav, vymýšleli názvy knih a součástí byla i krátká slohová práce. Poslední kniha byla pochopitelně nejtěžší, ale bodů šlo získat nejvíce. Bodování probíhalo po každém kole, body jsme sečetli a známe konečné výsledky.

1. místo – Dorota Mihulová
2. místo –  Filip Březina
3. místo – Anna Pořízková

Vítězům gratulujeme, všem ostatním děkujeme za účast a doufáme, že alespoň někteří budou v četbě anglických knih pokračovat.

Mgr. Marta Jalowiczorzová

Obecně o DofE expedici platí, že by měla člověka někam posunout, ukázat mu nová místa, kde ještě nebyl, nebo mu pomoci získat nové vztahy a kamarády.  

expedice Halštat

Naše expedice si dala za cíl vytvořit cestopis z putování po okolí Halštatu. Vyrazili jsme brzy ráno z Třince a po několika přestupech a hodinách, které však díky skvělé partě rychle utekly, jsme stanuli na opačném břehu jezera od našeho cíle: malebného městečka Halštat. Počasí se během cesty hodně měnilo. Když jsme dorazili, lehce pršelo a hory byly pod vlečkou mlhy; tento pohled, zvlášť z trajektu uprostřed jezera, byl k nezapomenutí.  

Jakmile jsme dorazili do kempu, mrholení zintenzivnilo a ztížilo nám stavění stanů, ale vše jsme zvládli, ubytovali jsme se a zakrátko vyráželi k vodopádům. Po návratu jsme jen rychle uvařili večeři a šlo se spát. Druhý den přestalo pršet a krom malé přeháňky odpoledne už nic nespadlo. Nechali jsme se vzbudit zvonem z kostela a po vydatné snídani jsme vyrazili na kopec za krásnými výhledy na jezero a do solných dolů, kde se sůl těží už 3000 let. 

Odpoledne jsme se šli podívat do města a obhlédnout okolí, také jsme se k večeru lehce smočili v jezeře. Bohužel už se blížil čas návratu. Pomalu jsme začali balit a společně vyrazili na vlak, cestou jsme si ještě stihli zaplavat v jezeře. Poté jsme na záda nasadili své batohy, tentokrát výrazně lehčí, neb jsme průběžně poctivě ujídali zásoby jídla, a za slunného dne s čistou oblohou jsme s rezervou dorazili do vlakové stanice. Pak už nás čekala jen pohodová cesta domů.  

Myslím si, že hlavní zkušenosti z expedice, které jsme si odnesli, jsou hlavně z oblasti plánování, improvizace a že se hodí mít vždycky jednoho člověka, který bere s sebou vše, na co si vzpomene.  

Pro mě osobně byla tato expedice hlavně objevováním místa, kde jsem ještě v životě nebyl, a také ověřením znalosti pasivní němčiny. S fyzickou stránkou expedice jsme to nějak výrazně nepřeháněli, ostatní členové samozřejmě mohou nesouhlasit. Morálka v našem týmu byla vždy vysoká a každý den se bylo na co těšit. 

 David Běhálek 

Studenti 5. A vyjeli těsně před prázdninami na opavskou SLU, kde si zalétali s drony, jezdili s robotickým tankem a na závěr vyslechli přednášku docenta Sosíka s tématem umělé inteligence. Bylo zajímavé se dovědět, jak důležitá je matematika pro pochopení a použití AI (Artificial Intelligence).

V pátek 9. června nás poctil svou návštěvou překladatel Martin Stašek pracující pro Evropskou komisi. Seznámil nás s fungováním tlumočníků a překladatelů v instituci. Objasnil nám, co práce překladatele obnáší, zdůraznil, jak velkou roli mají softwarové překladače, a načrtl budoucnost tohoto zajímavého povolání.
Podělil se i o své zkušenosti a zážitky a ukázal, že cesta k překladatelství nemusí být nutně dlážděná lingvistikou a filologií.
Celou přednáškou nás doprovázel interaktivní kvíz, ve kterém jsme měli možnost poslechnout si Haškova Švejka v estonštině nebo si tipnout, kolik normostran textu přeloží překladatel v Evropské komisi za jeden den.
Celkově byla přednáška velmi inspirativní a určitě bych ji doporučil každému, kdo má zájem o jazyky všeho druhu.

Petr Martynek

expedice DofE

O DofE na naší škole minimálně jednou slyšel už snad každý. Na konci každé úrovně by měl účastník spolu se svým týmem podniknout expedici, kterou si sami s týmem vymyslí, naplánují, určí si svůj cíl a následně podniknou.  

Já společně s mým týmem jsme si pro letošní expedici zvolili název Pain(t) & ride vol. 2, a jak už z názvu vyplývá, naším cílem bylo malování spojené s jízdou na kolech. Oblast, kterou jsme navštívili, byla Kroměříž, Baťův kanál a okolí. 

Kdybych měla tuto expedici shrnou z mého pohledu jednoznačně bych napsala, že tato expedice pro mě byla příležitostí prozkoumat své hranice, rozvíjet dovednosti a objevovat krásy přírody a míst ČR. Tato vzrušující cesta přinesla nejen fyzické výzvy, ale také nezapomenutelné zážitky a cenné poznatky o sobě samém. 

Jak naše expedice probíhala? Naše expedice začala v úterý ráno na vlakovém nádraží v Třinci, kde jsme se setkali s našim týmem a vydali se na první etapu naší dobrodružné cesty. Během cestování vlakem jsme si vyzkoušeli, že není vůbec lehké se se šesti koly vměstnat do vlaku, ale díky spolupráci celého týmu nám ani přestupování nezabránilo tomu, abychom si tuto expedici jeli naplno užít. Každý den jsme pak jezdili na místa, která jsme si určili předem a díky krásnému a teplému počasí jsme mohli tato místa vidět v plné kráse. Při naší expedici jsme se museli spoléhat na sebe i na ostatní členy naší skupiny. Spolupráce a komunikace byly klíčové, abychom se úspěšně dostali k našim cílům, které všichni nakonec zvládli.  

Během celé expedice jsme měli možnost rozvíjet své dovednosti a získávat nové znalosti. Učili jsme se vařit na plynovém vařiči, opravovali jsme si kolo a zdokonalovali naše dovednosti přežití v “divočině“.  

Má expedice DofE byla určitě nezapomenutelnou zkušeností. Cesta plná výzev a dobrodružství mě naučila odhodlání, vytrvalosti a schopnosti spolupracovat s ostatními. DofE je skvělý program, který určitě doporučuji všem, kteří mají rádi výzvy a chtějí se přesvědčit o tom, že pokud něco opravdu chcete, vždy dojdete do cíle. 

Za expedici Pain(t) & ride vol. 2  

Eliška Hubáčková 

Bezpečné chování na internetu se stalo nutností již dávno, ale stále se ukazuje, že je potřeba o hrozbách informovat a nutit uživatele k maximální opatrnosti. Do silnice také nevběhneme bez rozhlédnutí a se současným internetem je to vlastně stejné. V tomto článku se zaměříme na emaily, s cílem, jak se jejich prostřednictvím nestát obětí vyděračského software a nepřijít zbytečně o data a peníze.

Tip 1: Emailová adresa odesílatele neodpovídá zamýšlenému odesílateli. Nikdy nedůvěřujte uvedenému odesílateli, toho lze totiž velice snadno podvrhnout a může se stát, že čtete zprávu jakoby od někoho známého, ale ve skutečnosti jde o podvrh. Máte-li pochybnosti, zkuste si zobrazit hlavičku zprávy a zde uvidíte skutečnou adresu odesílatele.

Tip 2: Email je adresován kromě vás ještě dalším příjemcům, které ale neznáte.

Tip 3: Email obsahuje gramatické a/nebo pravopisné chyby.

Tip 4: Emailu chybí osobní pozdrav. Buďte obezřetní, pokud emailu chybí obvyklé oslovení obvykle obsahující vaše jméno. Nevyžádaná pošta často obsahuje oslovení jako: „Zdravím,“, Vítejte,…

Tip 5: Email vytváří pocit důležitosti. Opět zaručený tip jak odhalit nevyžádaný email. Jakmile vám přijde zpráva, která působí až přehnaně důležitě, typicky vás nutí k libovolné urychlené aktivitě, buďte dvojnásob opatrní.

Tip 6: Dávejte pozor na odkazy! Odkazy jsou velmi důležité. Může se stát, že čtete email třeba od své banky, působí velmi věrohodně a obsahuje odkaz. Než na nějaký odkaz kliknete, najeďte na něj jen tak myší a sledujte v levém dolním roku svého prohlížeče zobrazenou skutečnou adresu. Neshoduje-li se s tím co očekáváte, pak jde o potencionálně nebezpečný email a na odkaz určitě ani neklikejte! Pokud si čtete poštu jen na mobilu, i zde lze prozkoumat skutečnou adresu, obvykle stačí na odkaz dlouze podržet prst a zobrazí se potřebné detaily.

Tip 7: Buďte extrémně opatrní u příloh emailu. Otevírejte pouze to, co očekáváte a čemu důvěřujete. Jinak si koledujete o velké problémy. Otevření přílohy emailu je v podstatě nejčastější příčina zavlečení škodlivého software do počítače, a tak je na místě skutečně extrémní opatrnost!

Tip 8: Opatrnost je na místě i když jste dostali podezřelý email od známého adresáta. Ano, i v takovém případě se lze „napálit“, protože nikdy nevíte, jestli útočník nebyl u vašeho známého adresáta již úspěšný a ten rozesílá emaily i bez svého vědomí.

Zdroj: http://www.internetprovsechny.cz/bezpecne-na-internetu-10-tipu-jak-poznat-skodlivy-email/