Informace k burze učebnic najdete v letáku.

V úterý 5. 6. jsme v brzkých ranních hodinách započali naši cestu k řece Opavě, abychom se mohli zúčastnit vodáckého výcviku.

Vlakem jsme dojeli do Štítiny, odtud pěšky do Kravař, kde na nás už čekalo veškeré vybavení. Nejprve jsme nafasovali záchranné vesty (helmy byly dobrovolné, tak ty nikdo nebral), neoprenové boty, pádla a nakonec to nejhlavnější, každá dvojice svůj kajak. Dostalo se nám základního poučení o bezpečnosti, prostě co a jak, a také jsme si ve dvojici rozdělili pozice, vepředu háček – tzv. motor, jeho úkolem je pádlovat, vzadu zadák – loď řídí a na něj je, když se do něčeho vrazí. Pokud se loď nepřevrhne, je prý vodáckým pravidlem, že háček je po zbytek dne vděčný zadákovi, pokud se převrhne, je to naopak a zadák se stará o háčka.

Instruktor Jirka měl asi za cíl nás hned ze začátku unavit, tak jsme museli pádlovat proti proudu, abychom dokázali své schopnosti. Poté už jsme pokračovali klidně po proudu a až na přenášení lodí po souši jsme nečelili žádným větším problémům, kromě kompletního vyčerpání.

Po, podle Jirky „pouhých“, dvou hodinách jsme dorazili do Háje ve Slezsku, mimochodem rodiště Vladislava Vančury, na jehož památník jsme zde narazili. Pak začalo stavění stanů. Jakmile jsme dostavěli naše příbytky, šli jsme prozkoumat okolí. V blízké samoobsluze jsme doplnili zásoby toho nejnutnějšího na další den a také si každý koupil nanuk.

Během návratu do našeho kempu jsme si mohli všimnout spousty zajímavých věcí a ženy se dozvěděly, že na případný fotbalový zápas by měly vstup zdarma.  Ve sprchách byl také umístěn plakát třineckých fotbalistů, ovšem byl na lavičce a blízko špinavého prádla, zda šlo o úmysl se můžeme jen dohadovat. Zbytek odpoledne jsme strávili hraním fotbalu a dalších her a povídáním.

Druhý den jsme se po snídani vydali dát naše lodě i sebe do pořádku, což znamená dofouknout, co je vyfouklé, a obléct se do úboru (neoprenových botek a záchranné vesty). Agonizujících několik stovek metrů jsme nesli lodě k řece, kde jsme čekali na našeho instruktora Jirku.

 I dnešní plavba proběhla vcelku bez komplikací, až na jednu převrácenou loď a jedny ztracené brýle. V Jilešovicích jsme lodě vyčistili, sbalili a jali se hledat, jak se dostat domů. Nejprve nám bylo na nádraží sděleno, že vlak jede buď 12:55 nebo 13:05. Po pár desítkách minut čekání jsme se dozvěděli, že vlak nejede, je výluka. S těžkými srdci, a ještě těžšími taškami jsme vyrazili směr náhradní doprava. Po nějakém půl kilometru do kopce a z kopce jsme dorazili na zastávku, kde stál mírně řečeno minibus. Přemluvili jsme řidiče, nasoukali se dovnitř a po deseti minutách strachu o vlastní život jsme dorazili do Háje ve Slezsku, kde jsme opět čekali na náhradní dopravu. Minibus parkující opodál v nás nevzbuzoval příjemné pocity vzhledem k tomu, že místních na zastávce stále přibývalo. Naštěstí se ze zatáčky brzy vynořily dva standardně velké autobusy a do Ostravy jsme již dojeli pohodlně. Nasedli jsme tam na vlak, který nás konečně dovezl do stanice Třinec Centrum.

Na výlet budeme určitě ještě dlouho vzpomínat jako na super dva dny strávené nestandardní, ale o to zábavnější činností, pádlováním na řece Opavě.

K. Klusová, 7. A