DofE expedice

Kvůli naší výrazně vzdálené destinaci, Mazurským jezerům, začala expedice neoficiálně 2. srpna na vlakovém nádraží v Třinci. Po skoro osmi hodinách strávených ve vlaku a pár přestupech jsme se ocitly v naší finální stanici Stawiguda, ze které jsme šly zhruba hodinu pěšky do našeho prvního kempu. Kemp se nacházel jen pár metrů od jezera Pluszne a byl velmi skromný – kromě nás zde ještě přebývaly čtyři karavany. Po stavbě stanů a večeři jsme se rozhodly jít podívat po okolí, kde byl přístup k pár restauracím a obchůdkům, avšak naši plnou pozornost si získal západ slunce odrážející se od hladiny jezera. Zejména proto jsme si za cíl vybraly práci s fotografiemi. V tu chvíli jsme si říkaly, že nemůže existovat fotogeničtější místo, než právě Mazury.

Naším druhým dnem oficiálně začala expedice a se sbalenými batohy jsme se vydaly do dalšího kempu, kde jsme měly přespávat následující dvě noci. Túra, která nám přišla více jako procházka, byla naplněna sbíráním borůvek, procházením slunečnicovými poli a sbíráním mušlí v odlehlém jezeře, přičemž jsme vše krásné cestou pečlivě dokumentovaly. V kempu jsme si pro stany vybraly strategické místo poblíž volejbalového hřiště a baru, do kterého jsme si mohly jít tak maximálně nabít telefon. S hladovými žaludky nám šlo poté vaření oběda, těstovin se sýrovou omáčkou, velmi rychle. A jak jsme se u oběda zapotily, tak jsme se zbytek odpoledne strávily koupáním v jezeře Maróz.

Do třetího dne jsme již vstupovaly trochu znavené, avšak procházka kolem menšího jezera na východ od našeho kempu nás do jisté míry naplnila energií. A taky se zde nacházelo hodně roztomilých malých žabiček, což většině naší skupiny přišlo milé. Odpoledne jsme opět prozkoumávaly kemp, který vypadal, že nikde nekončí. Za zmínku také stojí v tu dobu už pravidelné sledování západu slunce a následné kochání se noční oblohou.

Čtvrtý den, den odchodu, jsme se téměř bez energie po nekvalitním spánku vydaly na cestu k vlakové stanici, která měla trvat dvě hodiny. S myšlenkami na domov jsme se solidním tempem vydaly lesními cestami, kde nás příjemně překvapila například houpačka uprostřed ničeho. Dvě hodiny tak nakonec uběhly jako jedna. V třicetistupňovém vedru, jsme hladové a vyčerpané nasedly na vlak a osm hodin se nechaly vézt zpátky domů. Cesta se zdála být do samého konce bez problémů, dokud se nám jednu zastávku od Třinec Centrum nepřehřál vlak a už se nerozjel. Tak blízko od konce se nám cestování prodloužilo o půl hodinu, avšak o to líp se nám večer spalo v našich postelích.

Tato expedice mě osobně odhalila nádherné místo, kde bych se chtěla znovu podívat, až jednou zase dostanu chuť spát ve stanu. (Myslím, že ten si teď dlouho poleží ve skříni.) Každopádně jsme si to s holkama moc užily a jsme rády, že jsme něco takového mohly prožít spolu. Expedice byla skvěle naplánována, za což vděčíme naší úžasné Barči. A tímhle dobrodružstvím je naše stříbrná úroveň oficiálně zakončena.

Tereza Cieslarová (Barča Czudková, Viki Czudková, Jana Stryczková, Jana Nguyenová)

Počátkem měsíce srpna jsem v rámci Erasmu vycestoval do Budapešti a účastnil se týdenního anglického kurzu: Brain Based Learning. Používat při učení mozek je samozřejmé (jak jinak taky…), ale znát pár triků, jak si učení zpříjemnit a méně se při tomto procesu nadřít, to se vždy hodí.   

Ocitl jsem se tedy s dalšími devíti kolegy, kolegyněmi opět po x letech v lavici a pod vedením naší školitelky jsme se probírali nejen teorií problematiky učení a funkci mozku při ukládání informací do paměti, ale sami na sobě jsme si vše v praxi vyzkoušeli. Osobně mám velmi rád proces, kdy se snoubí teorie s praxí. Kratičká prezentace vždy nakousla téma. Atraktivní ukázka jasně ilustrovala naše kognitivní procesy v reálném čase. Samotná aktivita v anglickém jazyce nám srozumitelně ukázala, jak vnést daný jev přímo do hodin. Následná debata a rozbor našich vlastních zkušeností, pocitů a efektivity byly tou nejlepší zpětnou vazbou.

Přidanou hodnotou tohoto kurzu byly i aktivity, které ve svých hodinách používají ostatní evropští učitelé. Některé byly podobné, některé stejné a spousta z nich naprosto jiná. A změnu, tu má mozek vždycky rád.   

Staré známé pořekadlo: „ Opakování je matka moudrosti! “  tak dostává v novém světle poznání naprosto nový rozměr. Takže opakovat či neopakovat? S touto otázkou se loučím a těším se na viděnou v hodinách a seminářích Aj.  

 Mgr. Petr Kalinec  

kurz v Oxfordu

V srpnu jsem se zúčastnila dvoutýdenního kurzu pro učitele angličtiny v anglickém Oxfordu. Ubytovaná jsem byla v typickém anglickém domečku s krásnou zahrádkou, o kterou se má hostitelka Ann starala stejně dobře jako o mě. Jedla jsem typická anglická jídla, ne všechna byla úplně podle mého gusta, ale jak se říká When in Rome, do as the Romans do, tedy chovej se tak, jak místní obyvatelé. I to byla součást mého vzdělávání.

Každý den jsme začínali výuku v 9.30 a překvapivé na tom bylo zejména to, že jsme první blok, který trval 75minut, měli online. Naše lektorka Sarah se připojovala z domu, zatímco nás 6 účastníků kurzu jsme se připojovali ze školy, vždy po dvou v místnosti. Samozřejmě se objevily všechny ty problémy, které jsme znali z dálkové výuky, jako zamrznutí, problémy se zvukem atd. Tento první blok byl zaměřen na pokročilou analýzu jazyka a věnovali jsme se například gramatickým časům (angličtina má vlastně pouze dva – přítomný a minulý, vždyť pořád svým žákům říkám, že angličtina není těžká), modální slovesa, nepřímou řeč, idiomy, politicky korektní jazyk. Dva následující bloky, které měl na starosti lektor Tim, byly zaměřeny na metodiku a praktické aktivity ve třídě. Výuka se konala v Oxford School of English, která se nachází v centru Oxfordu a je mezinárodní díky všem možným kurzům, které nabízí. Bylo skvělé trávit přestávky (s kávou) s lidmi ze Saudské Arábie, Argentiny, Itálie, Japonska (i má spolubydlící byla Japonka) a dozvídat se tak o kultuře jiných zemí. Ve volném čase jsem poznávala samotný Oxford, ale i jeho okolí, cestovala jsem autobusy i vlakem. A ano, i v Británii mají vlaky často zpoždění, a dokonce jsme zažili tři dny, kdy se na železnici stávkovalo a doprava v zemi byla opravdu dost ochromena.

Můj pobyt v Oxfordu byl z větší části hrazen Moravskoslezským krajem (kurzovné a ubytování), ale své vlastní investice (doprava a kapesné) nelituji, protože jsem si pobyt užila na maximum a ještě jsem se mnohému naučila. Věřím, že vše zužitkuji v novém školním roce, už se na to těším.

Mgr. Libuše Kohutová

Ne všichni učitelé 1. července po náročném školním roce odjeli na dovolenou. Já jsem odletěla do Liverpoolu, kde jsem strávila víkend objevováním místních zajímavých míst, fotbalových klubů FC Liverpool a FC Everton, muzeí, přístavu a také jsem se projela po místech, která jsou spojená se slavnou hudební skupinou Beatles. V neděli odpoledne jsem přejela autobusem National Express do „ocelového srdce Anglie“ – města Leeds. Proč zrovna tam? Přihlásila jsem se na jazykovou školu Centre of English Language a na dva týdny jsem si sedla do lavic spolu dalšími spolužáky ze Slovenska, Španělska, Švýcarska, Itálie, Polska a Finska, abych se dopoledne zdokonalila ve všech dovednostech angličtiny – mluvení, čtení, psaní, slovní zásobě i gramatice. Odpoledne následovaly hodiny metodologie a reálií o Spojeném království. Ty byly docela náročné, protože na rozdíl od dopoledního kurzu, kde nás bylo 14, v odpoledním jsme byli jen dva a naše vyučující. Po dvou týdnech jsme psali 90minutový test, který se bodoval a známkoval.

Bydlela jsem na vysokoškolských kolejích, kde každý student má k dispozici svůj pokoj včetně koupelny s WC. Šest pokojů tvoří byt a ten má společnou kuchyň, vybavenou veškerými spotřebiči, ale bez nádobí. V „mém“ bytě jsem měla různé spolubydlící – dva ze Saudské Arábie, Brazilku, Itala a  Švýcara. Společné soužití bylo bezproblémové, občas jsme si i společně uvařili.

Na co jsem se však nejvíc těšila bylo cestování po kraji Yorkshire a poznávání okolních měst, přírody, místní kultury, gastronomie a v neposlední řadě ochutnávka piva v hospodách, jejichž historie mnohdy sahala až do 15. století. Nejvíce mě uchvátilo středověké město York s katedrálou York Minster, dochovanými hradbami, úzkými uličkami, hospůdkou, kde dodnes straší kostlivec a také proslulým yorkshirským pudinkem. Ten však s tím naším nemá nic společného. Dalším nádherným cestovatelským objevem bylo středověké město Knaresborough nebo lázeňské město Harrogate inspirované Vincentem Priessnitzem, který založil lázně Jeseník. Došlo i turistiku v národním parku Dales s příjezdem do nejvýše položené železniční stanice v Anglii – ve výšce asi 300 m n. m., což je zhruba nadmořská výška Třince. V tamní vesničce jsem neodolala a koupila si domácí zmrzlinu z místní farmy (a byla jedna z nej v mém životě) a také jsem poobědvala v typické Tea Room, kde obsluha dodnes chodí v naškrobených zástěrách.

Důležitou součástí anglické kultury jsou puby, které se od těch našich v mnohém liší. Taky se zde čepuje pivo, ale musíte si ho objednat u baru, rovnou zaplatit a sami donést ke stolu. Na výběr jsou vždy piva z místních pivovarů, ale i jiná, občas byl na čepu i český Staropramen. V málokteré hospodě se vaří, ale pokud ano, rozhodně to stojí za ochutnání. V mnohých hospodách se cítíte spíše jako u někoho v obývacím pokoji nebo v knihovně. Zažila jsem i večer s karaoke, kde se u mikrofonu vystřídaly všechny generace a také Pub Quiz, kde se soutěžící dokázali celý večer výborně bavit.

Myslím si, že kurz Metodology and Language Developement a pobyt v severní Anglii splnil veškerá má očekávání a je škoda, že kvůli Brexitu už na kurzy v rámci programu Erasmus+ do Spojeného Království nepojedu. Rozloučila bych se slovy yorkshirského dialektu „Ta’ra, luv.“  (Good bye, my love.)

Cykloexpedice DofE na Pálavě

Po důkladných přípravách jsme se v pátek 24.6. 2022 vydaly na třídenní cykloexpedici na jižní Moravu. Z časových a organizačních důvodů jsme se rozhodly spojit naši cvičnou a ostrou expedici dohromady. Cesta vlakem byla sice s tolika koly a brašnami namáhavá, ale už po jedenácté hodině jsme vyrazily směrem Obelisk. Naše trasa pokračovala přes Maják, levandulovou farmu, náměstí v Hustopečích a v meruňkovém sadu v Šakvicích jsme doplnily potřebnou energii na dojezd do kempu ve Věstonicích. Kvůli blížící se bouřce jsme si rozdělily stavění stanu a vaření večeře. Vše šlo podle plánu a na chilli con carne jsme si moc pochutnaly. Do jednoho stanu nám sice přes noc nateklo a ráno jsme ztratily hodně času se sušením mokrých věcí, ale i tak nás zpoždění ten den neomezovalo. Hned ze začátku nás překvapilo stoupání ve městě Pavlov, které jsme musely vyšlapat po svých. Nejvíce se nám líbila zastávka v Mikulově, kde jsme viděly jedinečný průvod v krojích a zvládly jsme i vyběhnout na Svatý kopeček. Protože už jsme trochu cítily únavu v nohách, osvěžily jsme se v nedalekém přírodní lomu, který se nám všem moc líbil. Dojely jsme do klidného kempu blízko koní. Vyspaly jsme se lépe než předchozí noc a to hlavně kvůli pěkného počasí. Poslední den byl nabitý památkami a líbil se nám ze všech nejvíce, protože měl téměř nulové převýšení. Viděly jsme zámek Lednice, Apollonův chrám, chrám Tří Grácií, Rendez-vous a kapli svatého Huberta. Oběd, těstoviny s rajčatovo-vepřovou směsí, se nám povedlo připravit na malém odpočívadle poblíž Břeclavi. Dva kilometry před nádražím jsme na jednom kole měly defekt, ale to už nám nevadilo, nějak jsme k vlaku dojely a expedici úspěšně dokončily. Výprava nám dala hodně, naučily jsme se orientovat v mapě, vařit v přírodě, nahazovat řetězy, stavět stany a lepší týmové spolupráci. Navíc jsme si dobře zasportovaly a chytily bronz na prázdniny. Jsme rády, že jsme se na DofE daly a moc děkujeme vedoucím Mgr. Lisztwanové a Mgr. Brukové, že nás na cestě zpovzdálí kontrolovaly.

Zuzana Bojková, Zuzana Karasová, Karolína Graniová, Veronika Ciencialová, Lucie Krčková a Petra Bruková z 6.A

Scarborough

Tento školní rok je opravdu bohatý na aktivity v rámci projektu Erasmus. Studenti 5.A vyjíždějí na mobility svého projektu Sekrety nauki, ale ani učitelé nezůstávají pozadu. Většina angličtinářů si vyhlídla v rámci Erasmu pro učitele kurzy v Anglii nebo Irsku. Já jsem zvolila kurz se zaměřením na metodologii ve Scarborough, přímořském městečku v hrabství Yorkshire v severní Anglii. Scarborough – to je čerstvý vítr se slanou příchutí moře, všudypřítomný neutichající křik racků, nekonečné ulice řadových domů z červených cihel, genius loci historického města, klidná severní a hlučná zábavní jižní zátoka a mezi nimi zvedající se majestátní zřícenina normanské pevnosti.  

Ve Scarborough byste se určitě nenudili. Můžete navštívit Centrum mořského života, zříceninu hradu s unikátním výhledem na moře a velmi bohatou historií, můžete rozjímat u hrobu Anne Brontëové, zajít posedět do jedné z mnoha tradičních hospůdek, zahrát si kuželky nebo se naučit surfovat ve vlnách Severního moře:) 

Nenahraditelným přínosem celého pobytu byla komunikace s rodilými mluvčími v přirozeném prostředí, poznávání specifik severu Anglie, obohacení výrazy z lokálního dialektu a v neposlední řadě i navázání kontaktů s učiteli jazyků z jiných zemích, srovnání různých stylů výuky a inspirace novými metodami, které se dají využít v hodinách angličtiny. 

Mgr. Lenka Rašková

Projekt Příběhy našich sousedů pořádá organizace Post Bellum a v letošním roce se ho zúčastnily dva týmy tvořené našimi studenty. První vytvořili studenti 4.A (Šárka Labajová, Toňa Gorylová, Klára Bugajová, Adam Slaninák, Vojta Zielina a David Mordáč) a druhý studentky ze 7.A (Adriana Varmusová, Daniela Indráková a Michaela Holotňáková).

Náplň projektu je opravdu užitečná. Studenti mají za úkol vyzpovídat pamětníka a následně jeho příběh, často plný silných osobních zážitků, příkoří a křivd napáchaných oběma totalitními režimy, zpracovat například formou videa nebo komiksu. Právě video a komiks byly formy, které si naše týmy vybraly.

V pondělí 20. 6. se v kině Kosmos konalo slavnostní vyhlášení výsledků projektu, na kterém se oba naše týmy blýskly působivými prezentacemi své práce, skupinka ze 4.A dokonce celou soutěž vyhrála. To hlavní si ale (nezávisle na umístění) odnášejí členové všech zapojených týmů – spoustu nových dovedností z mediální oblasti a velmi konkrétní ponor do dějin druhé poloviny 20. století, který asi žádné učebnice nabídnout nedovedou.

Na video a komiks našich týmů i výstupy dalších skupin se můžete podívat zde: příběhy našich sousedů

Děkujeme všem účastníkům za energii, kterou projektu věnovali.

Poslední dny školního roku už nikoho nebaví sedět v lavicích. Proto jsme spojili příjemné s užitečným a pro studenty 1. D, 1. E a 5. A připravili projektový den. Všichni studenti postupně prošli 6 stanovišti, na kterých se dověděli základní informace o první pomoci, které si také hned vyzkoušeli. Procvičili si například techniky obvazování, resuscitaci nebo přenos raněného. Na dvou stanovištích se odreagovali při střelbě ze vzduchovky nebo při hodu granátem na cíl. Doufáme, že se aktivity studentům líbily a že jsme tak založili novou tradici.

Dne 17. 6. 2022 se vybraní žáci naší školy účastnili finále XVI. ročníku soutěže Fermiho úlohy. Finálové kolo se konalo na Katedře experimentální fyziky Přírodovědecké fakulty UP v Olomouci. Za jednotlivce se soutěže zúčastnil Petr Martynek ze 7. A, který se umístil na 2. místě. V kategorii kolektiv reprezentovaly naši školu Tereza Bugajová a Veronika Sarah Wapieniková.

Blahopřejeme a děkujeme za reprezentaci.

Na konci školního roku proběhlo vyhodnocení soutěží časopisu Ready a my jsme se dočkali pěkných výsledků. S časopisem pracují žáci 1.A a 2.A v hodinách anglického jazyka a je výborným doplňkem našich učebnic. V každém časopise redaktoři připraví nejen zajímavé články, poslechy, kvízy, ale i soutěž zaměřenou na slovní zásobu, logické uvažování i procvičování tvoření vět a krátkých článků. 

V letošním roce porotu zaujaly práce Radka Samohyla 1.A na téma At the Wax Museum v listopadovém čísle, Anny Gluzové 2.A na téma Wild Boar v prosincovém čísle a Puzzle Time Beáty Ponczové 1.A v lednovém čísle.

Vítězkám gratulujeme a ostatním žákům těchto tříd děkujeme za příspěvky do soutěží.

Všichni žáci 1.A se zapojili do čtenářské soutěže, která měla čtyři kola a dva bonusové úkoly. Od března do června žáci každý měsíc přečetli jednu anglickou knihu a poté vyplnili test o znalostech děje, postav, vymýšleli názvy knih a součástí byla vždy i krátká slohová práce. Bodování probíhalo po každém kole i dvou bonusech, ale teprve teď známe konečné výsledky.

1.místo – Eliška Zielinová
2.místo –  Iva Hubáčková
3.místo – Agáta Dziková

Vysokého počtu bodů dosáhli také Matěj Szotkowski, Eliška Sikorová, Lída Kocerová a Adéla Kostková.
Všem děkujeme za účast a doufáme, že alespoň někteří budou v četbě anglických knih pokračovat.

Dne 31. 5. 2022 jsme se vydali s koly na 3 dny do Lednicko-Valtického areálu. První den jsme jeli vlakem do Břeclavi a odtamtud směrem ke kempu Apollo, kde proběhl první pád našich členů týmu a taky kde jsme byli během expedice ubytovaní. Po zdlouhavém boji se stany jsme vyrazili na první pouť okolo areálu. Večer se nám povedlo trochu připálit špagety a po 41 km jsme všichni brzo ulehli. Cílem druhého dne byla první část našeho jména týmu – malování. Vyrazili jsme z kempu a zjistili, že Zuzka má píchlou duši. A tak jsme museli ještě vyřešit tento problém a pak už jsme konečně mohli s hodinovým zpožděním pokračovat . Jeli jsme k Lednickému zámku a tam si vybrali poklidné místo pro naše tříhodinové tvoření. Když naše díla, kterým by i Picasso mohl závidět, byla suchá, jeli jsme se na otočku podívat do Valtic. Večer jsme si udělali rajskou, která se už nepřipálila a za zvuku agresivního deště šli spát. Třetí den jsme opět začali výletem do Lednic, kde jsme se dvě hodiny zdrželi ve skleníku a v zahradách a pak jsme rychle spěchali sbalit stany, abychom stihli vlak zpátky. V plánu byly dva přestupy. První vlak jsme stihli. Ten druhý už ne. Po hodině smlouvání s paní u pokladny jsme nějakým záhadným způsobem dostali místa v plném vlaku, ale to nám nevadilo a uskutečnili jsme cestu usazením se na zemi. Po tomto jsme třetí vlak (díkybohu) stihli naprosto v pořádku a všichni se dostali domů bezpečně.

Eliška Hubáčková, Helena Szurmanová, Michaela Hamroziová, Roman Czeczotka, Vendy Szczotková, Veronika Raszkova a Zuzana Sikorova a úžasní Petr Kalinec a Libuše Kohutová

Během dnů 24.5. až 26.5. jsme opustili školu a vyrazili na jižní Moravu v rámci DofE expedice. Bylo to pro nás něco úplně nového, jelikož jsme ještě nikdo nezkombinovali kolo a stan. Cílem naší expedice bylo navštívit co nejvíce památek, hradů a zámků. Pro přepravu jsme zvolili vlak, kterým jsme bez problémů připravili i kola. První den bylo hezky, a tak jsme projezdili Lednice a jejich okolí. Taky jsme se prošli v zámeckých zahradách. Přenocovali jsme v kempu poblíž, kde jsme uvařili naše první teplé jídlo. Druhý den jsme se vydali přes Valtice do Mikulova, kde jsme potom také přespali na zahradě mezi vinicemi.  Ve Valticích jsme navštívili zámecké zahrady, ovšem odpoledne začalo pršet a docela jsme zmokli. Před největším deštěm nás zachránila plechová garáž u místního nádraží, ale ta zase byla plná vosích hnízd. Večer se ale vyjasnilo a vypadalo to, že další den bude jasno. A taky že bylo. Brzy ráno jsme se tedy rozhodli okoupat se v tamějším lomu. Poslední den jsme se už vraceli zpět na nádraží. Po cestě jsme navštívili Sirotčí Hrádek a Děvín na Pálavě. Vlakem jsme odjeli v 17:00 a doma jsme byli kolem půlnoci. Expedici jsme si moc užili a doufáme, že si to na stříbrné úrovni budeme moct zkusit i trochu jinak.

Dofáci Filip, Adéla, Danča, Terka a Matěj ze 3.A