Putování po okolních hradech

Na ostrou expedici jsme se s holkami rozhodly prozkoumat hrady v našem okolí. Během naší dvoudenní cesty na konci srpna jsme prošly místa jako Kozlovice, Hukvaldy, Měrkovice, Tichá, Frenštát pod Radhoštěm a Štramberk. Celkově jsme ušly první den 21 km a druhý den zhruba 10 km. Počasí nám ovšem moc nepřálo a po celou exkurzi nám střídavě pršelo, takže to místy bylo náročnější, než bychom chtěly. Přes všechny komplikace se nám expedice líbila. Všechny jsme totiž byly na tyto podmínky připravené a nejhorší, co se stalo, byly promoklé boty, ale to byl jen malý detail. Pěší turistika nás všechny baví a trasa byla krásná, i když sem tam pršelo. Možná že tyto drsnější podmínky byly přesně to, co nás připravilo na budoucí výlety. Vyzkoušely jsme si, jaké to je, když vám život nehraje úplně do karet a zvládly jsme vše s úsměvem na tváři a dobrou náladou.

Lucie Fargačová

Rafting na řece Morava 

Jako ostrou expedici projektu DOFE jsme si s holkami zvolily expedici na vodě, jelikož nás všechny tento nápad velmi nadchl. Po výrazně složitějším plánování než u cvičné expedice jsme došly k závěru, že nejlepší pro nás bude sjet řeku Moravu. A tak jsme se brzy ráno 9. září vydaly do našeho startovního bodu, Postřelmova, kde mohlo toto dvoudenní dobrodružství na raftu započít.

První den jsme se s jednou či dvěma přestávkami za pomoci instruktora doplavily do kempu Mohelnice. Cesta byla poklidná a probíhala bez jakýchkoliv velkých komplikací, na které jsme byly před odjezdem téměř neustále upozorňovány. Všechny jsme k naší nevíře neúnavně pádlovaly, což příjezd do kempu patrně zrychlilo a my měly tudíž více času na stavění stanu, vaření večeře a také večerní aktivity. K večeři jsme si uvařily těstoviny s rajskou omáčkou a naservírovaly se strouhaným sýrem. Nabité energií jsme se poté dočkaly i očekávané hry volejbalu, kterou kemp nabízel.

Po noci prospané v chladných teplotách jsme byly ráno více než připraveny vyplout do naší konečné destinace a expedici zakončit. Avšak navzdory narůstající únavě se nám dostalo nespočet skvostných pohledů na tamější krajinu, což z celého výletu udělalo příjemný a nezapomenutelný zážitek. V Litovli už nás čekal odvoz a také učitelé Petra Bruková a Přemysl Zbončák, kteří nám po dobu expedice byli neustále v patách a podporovali nás, za což jim opravdu děkujeme. V neposlední řadě bychom také chtěly poděkovat rodičům dvou členek expedice za sponzorské dary a zajištění odvozu, čímž nám nesmírně usnadnili problémy s dopravou.

Cílem bylo naučit se základům sjíždění řeky, což jsme mimo jiné splnily a já si myslím, že po této expedici už nás žádný jez jen tak nezastraší. Byla to pro nás zkouška, kterou jednomyslně shledáme jako velmi přínosnou, tak jako celý projekt. Bez pochyb doporučujeme!

Tereza Cieslarová

V pátek 13. 8. 2021 byly vyhlášeny výsledky literární soutěže, která byla součástí 90. narozenin statutárního města Třinec. Výzva, která čekala na soutěžící se zdála být snadná – napište text o Třinci na 90 slov. Jenže tak snadné to nakonec nebylo. O příběh, báseň, zamyšlení nebo slovní hříčku se  tak nakonec pokusilo 18 soutěžících a nakonec uspěli tito:

Kategorie Žáci ZŠ

1. místo: Miriam Lisztwanová
2. místo: Anežka Ponczová – 1.A, Gymnázium, Třinec, příspěvková organizace
3. místo: Izabela Bolek

Jak to bylo a jak to je

      „Třinec se nachází v Moravskoslezském kraji. Má zhruba 35 000 obyvatel, jeho rozloha je 8 541 ha. Třincem protéká řeka Olše. První písemná zmínka o Třinci pochází z roku 1461. Založen byl ve 14. století…“ vyprávěla žákům učitelka dějepisu o Třinci. Většinu žáků to však nudilo, a proto si šeptali, co budou dělat o víkendu.
      Třeba Sára své kamarádce řekla: „Až skončí škola, půjdu do knihovny, potřebuju vrátit knihy. O víkendu asi půjdu s bráchou do Werk areny, hraje se tam zápas…“  Učitelka však žáky napomenula, aby poslouchali historii Třince.

Anežka Ponczová

Gratulujeme Anežce a děkujeme dalším soutěžím z 1.A, kteří se do soutěže zapojili.

logo DofE

Činnost DofE pokračuje i o prázdninách a účastníci programu nadále plní své aktivity ve sportu, dovednosti a dobrovolnictví. Někteří z nich tento týden ukončili všechny tři aktivity, kterým se věnovali půl roku. My vedoucí z toho máme velkou radost. Mnozí už mají za sebou i cvičnou expedici a zbývá jim „jen“ absolvovat ostrou expedici v neznámém terénu, aby mohli získat certifikát o dokončení bronzové úrovně Ceny vévody z Edinburghu. 

Gratulujeme těmto účastníkům: Alexandra Casadio, Aneta Kaszperydesová, Dominik Golis, Jakub Kijonka, Jana Nguyenová, Karolína Goralová, Martin Kovář, Barbora Czudková, Viktorie Czudková, Jana Stryczková, Klára Byrtusová, Tereza Cieslarová a Adéla Ponczová.

Ostatním chybí jen týden či dva do dokončení, tak držíme palce, aby vydrželi a aktivity dokončili. 

Mgr. Petra Bruková a Mgr. Jakub Lukáš

grant pro DofE

V červnu jsme postoupili do finále hlasování o příspěvky na malé projekty nadace Vy rozhodujete my pomáháme obchodní sítě Tesco. A měli jsme z toho radost, neboť konkurence byla tentokrát velká. Díky všem, kteří nám dali hlas formou vhozeného žetonu, jsme získali 10 000,- Kč na vybudování materiálové základny a činnost místního centra Ceny vévody z Edinburghu na naší škole. Peníze využijeme na nákup outdoorového vybavení pro cvičné a ostré expedice, které jsou součástí programu a povinně je musí absolvovat každý z účastníků. 

Děkujeme vám za podporu. 

Mgr. Petra Bruková, koordinátor MC DofE

V uplynulém školním roce se žáci 1.A zapojili do projektu Čtení pomáhá. Cílem projektu je motivovat žáky a studenty ke čtení a dobrovolnictví. Z pestrého seznamu knih si mohou vybrat, kterou si přečtou. Poté vyplní krátký test a mohou poslat symbolických 50,- Kč jedné z charitativních organizací z nabídky. Takto podpořili projekty My čteme, galerie rozdává radost a zážitky, Radost z pohybu může pomáhat, Notebooky do pěstounských rodin, Knihy pro děti zdarma, Rodina v tísni, Když knihy chybí… 

Díky tomuto projektu už také všichni ví, kdo je ve třídě největší čtenář. Stal se jím Martin Vacek. 

Expedice DofE za poznáním Lysé hory

nocování na Lysé hoře

V rámci završení bronzové úrovně prestižní ceny vévody z Edinburghu jsem měl možnost se svými dvěma spolužáky a přáteli a jednou slečnou z nižšího ročníku absolvovat cvičnou expediční výpravu na velikána našich Moravskoslezských Beskyd, tedy Lysou horu. Naše trasa začínala na autobusovém nádraží v Ostravici s mezizastávkou na kopci Lukšinci. Nakonec již zbývalo zdolat pouze několik kilometrů a stanuli jsme na vrcholu naší regionální velehory. V průběhu naší cesty jsme také v rámci plnění expedičních povinností zaznamenávali flóru, se kterou jsme se v průběhu túry setkali. Musím se přiznat, že před zahájením expedice jsem měl obavy o náročnosti expedice kvůli nám všem, což ještě umocnil fakt, že si naše nejmladší spoluúčastnice v půli cesty poranila nohu. Nakonec však ukázala, jak houževnatou osobou je a ke zdárnému výstupu nám konec konců pomohla i výhodná časová rezerva díky skvělému plánu jednoho z mých přátel.

I když jsem měl před startem pocit, že některé druhy příprav jsou ze strany našich nadřízených lehce přehnané, celá událost mi ukázala, že neoplýváme ještě tolika zkušenostmi. Některými věcmi jsme byli dosti překvapeni a museli jsme ukázat více samostatnosti. A o tom to celé myslím také je. Pokud ve svém životě v určitých ohledech nezariskujete a občas nevystoupíte ze své komfortní zóny, přijdete o mnoho skvělých, a jak říkají naši učitelé, především intenzivních zážitků. To si odnáším také já. Dvoudenní chození s dvacetikilovým batohem se stanem, který ani nevytáhnete, spaní pod širým nebem, vaření si své vlastní variace leča, či noc, kdy nezamhouříte oko, jeden člověk se na vás lepí, aby se zahřál a druhý vás častuje zpěvem, po kterém se vám ztrácejí veškeré naděje na úspěšný spánek.

Už jen kvůli tomu, všem účast v DOFE velmi doporučuji a sám se těším na naši ostrou expedici. 
                                                                                                                                                             Filip Danyś, Team 5

Expedice DofE a významná místa v okolí Jablunkova

team a Čertovy mlýny

Ve čtvrtek 10. června 2021 jsme se jakožto sedmičlenný dívčí tým vydaly na expedici do přírody. Naše trasa započala v Jablunkově, kam jsme dojely autobusem. Pěšky jsme potom pokračovaly do Návsí, kde jsme měly kontrolní schůzku. Z Návsí jsme se vydaly na Polanku, kde jsme se po cestě zastavily u kaple Panny Marie pod Polankou. Z Polanky naše kroky pokračovaly na horu Gírovou. Pak už jsme jen sestoupily dolů do Mostů u Jablunkova přes horskou chatu Studeničné. V Mostech u Jablunkova jsme se potkaly s našimi vedoucími, kteří nás dovedli na místo našeho noclehu. Večer jsme nejprve postavily stany, posedaly si do kolečka a začaly vařit večeři. Druhý den ráno už jsme se jen sbalily a jely domů vlakem. Cílem naší expedice bylo vypracovat naučnou stezku na trase, kterou jsme ušly.

Zaznamenat náročnost trasy, výškové převýšení, historické a přírodní zajímavosti. Expedice byla velmi naučná, jelikož jsme se musely naučit spoustu věcí. Byl to ale také velmi krásný zážitek, na který budeme určitě všechny rády vzpomínat. 
                                                                                                                                                           Lucie Fargačová, Team 3

Expedice DofE se základy horolezectví

horolezecká expedice

Ve dnech 21. – 22. 6. 2021 jsme se vydali na cvičnou expedici do Komorní Lhotky na cvičné skály v Godulském lomu. Naučili jsme se lezecké uzly a paní učitelka Lisztwanová nám vysvětlila základy horolezení. Po teorii jsme se navázali na sedáky a vyzkoušeli jsme si jištění. Poté jsme si udělali buřtguláš a šli jsme spát, jelikož na druhý den nás čekal patnácti kilometrový pochod na Javorový vrch. Brzy ráno jsme vstali, sbalili jsme si věci a vyšli jsme na Godulu. Naše trasa vedla přes stezku podkladů do Řeky, z Řeky do Gutského pekla a z Gutského pekla na Javorový vrch. Počasí nám naštěstí vyšlo, takže jsme si to všichni užili.

Cílem expedice bylo vytvořit pochodový film trasy, tedy zaznamenat naši výpravu pomocí azimutů a vzdáleností mezi jednotlivými body. A pak porovnat získané hodnoty se skutečností v mapě. Výsledkem může být materiál, díky kterému by se naše trasa dala replikovat jen za pomocí buzoly. 
                                                                                                                                                                          Martin Kovář, Team 1

S DOFE napříč Beskydy

Za 20 km jsme v cíli 🙂

V rámci projektu DOFE jsme se v pondělí 12. července se spolužačkami vydaly na cvičnou expedici, která měla posloužit jako příprava na závěrečnou část projektu – ostrou expedici. Rozhodly jsme se pro expedici ve formě pěší turistiky a po pár rozhovorech jsme přišly i k finální trase. Ze začátku jsme si nebyly zcela jisté, zda jsme vůbec schopny takto dlouhou trasu ujít, ale i přes pochybnosti jsme výzvu přijaly a dohromady jsme ušly kolem 20 km.

Naše cesta oficiálně začala v Dolní Lomné u restaurace Mánes, odkud jsme měly s batohy na zádech vyrazit. Bohužel nám deštivé ráno moc optimistických myšlenek nepřineslo, a my jsme s holkami chvílema dokonce polemizovaly, jestli nebude lepší to zabalit a jet domů. Avšak po motivaci od paní učitelky nám bylo jasné, že v tuto chvíli už to vzdát nemůžeme. Naše víra se snad vyplatila, protože od toho momentu bylo počasí čím dál tím lepší a my byly rády, že nemusíme šlapat v nějakém extrémním vedru, nebo naopak v dešti.

Z Dolní Lomné jsme vylezly kolem rozcestníku Kostelky k rozhledně Tetřev, kam jsme se dostaly poměrně rychle, a tak jsme další kilometry braly více s klidem a snažily se spíš soustředit na náš cíl. Od vrcholu Velkého Polomu byla trasa víceméně bez jakýchkoliv větších výškových výkyvů, což udělalo výšlap mnohem příjemnější, než se zprvu zdál. Dále jsme pokračovaly po hranicích se Slovenskem a po cestě se pravidelně občerstvovaly lesními borůvkami. Když jsme došly na Muřinkový vrch, rozhodly jsme se poobědvat, jelikož nám po již zdolaných kilometrech vcelku vyhládlo. S plnými břichy jsme se vydaly dál. Postupem času se pak začaly projevovat první známky únavy a bolesti, ale alespoň nám při tom nekručelo v břiše. Zbytek cesty po hřebenu na Lačnov, se už dost táhl, jelikož jsme už všechny netrpělivě vyhlížely cíl naší trasy. Upřímně řečeno si pamatuji až náš příchod k chatě, což bude nejspíš zaviněno elektrickým plotem, který mě kopl a tím i probudil. Došly jsme ale všechny ve zdraví, a to je hlavní. Chvíli po našem příchodu jsme začaly stavět stany, rozdělaly oheň a začaly dělat večeři v podobě uvařené čočky s párkem a chlebem, která se po již našlapaných kilometrech zdála být přímo darem z nebe. K večeru jsme se pak po několika zápasech s hmyzem a posezení u ohně konečně uložily ke spánku.

Našim cílem této expedice byl poslech ptačích zvuků a jejich identifikace. Jelikož jsme mezi námi měly zkušenou členku, která se této činnosti v projektu věnuje, nedělalo nám to skoro žádný problém. Dokonce by se dalo říct, že jsme s jedním havranem navázaly rozhovor, ale je možné, že právě to byl jen důkaz našeho vyčerpání.

Řekla bych, že tento výšlap dopadl úspěšně a my si vyzkoušely vše, co se nám bude později hodit při opravdové expedici, jako třeba stavění stanu, orientace na mapě nebo samotné obstarávání jídla. Nesmíme také zapomenout na řádné sbalení batohu, bez něhož bychom se při podobných výletech neobešli. Velký vděk patří paní učitelce Brukové, která nás v průběhu podporovala a dávala nám užitečné rady, kterými nám určité věci dost ulehčila. A my tak můžeme zakončit tento proces přípravy a rovnou se vrhnout na plánování ostré expedice, tedy vyvrcholení tohoto projektu.
                                                                                                                         Tereza Cieslarová, Jana Stryczková, Team 4

Statutární město Třinec letos slaví důležité výročí. Před 90 lety bylo povýšeno na město a třinecká knihovna vyhlásila literární soutěž, kde hraje 90 hlavní roli. Tedy 90 slov, které měli soutěžící napsat, aby příběhem vyjádřili cokoliv, co se týká Třince. I v 1.A se našli odvážní spisovatelé, kteří se do toho nelehkého úkolu pustili. 

Držíme palce, aby se porotě jejich příspěvky líbily.

Pověst o založení B7 

Kdysi dávno se do Třince sjížděli lidé ze široka daleka. Všude byly tržnice, obchody, divadla a pódia, kde hrála kapela. Vždy se vše konalo uprostřed města a okolo nebylo ani živáčka. Jeden chlapec se rozhodl do Třince dojít pěšky, protože to měl blízko. Bohužel ale tržnice obešel a nemohl je najít. Proto začal bloudit po beskydských vrších a jejich okolí, až došel do města zvaného Rožnov pod Radhoštěm. Když došel, padl únavou. Od té doby je místo oslav zvykem ujít stejnou vzdálenost, kterou ušel tento chlapec. Říká se tomu B7. 

Andrea Serafínová

Třinec kdysi a dnes

Třinec byl založen v 14. století a byl docela malá vesnička. Roku 1799 zakoupil vesničku princ Albert Sasko-Těšínský. V roce 1839 byly otevřeny železárny, které se koncem 19. století staly největší hutí v rakouské monarchii. V té době měla vesnice něco přes 300 obyvatel, ale nebyla zde škola ani kostel. V roce 1930 byl Třinec povýšen na město. Třinec byl v první polovině 20. století předmětem sporu mezi Československem a Polskem. Definitivně byl Třinec k Československu připojen po skončení druhé světové války. 1. září 2018 se Třinec stal statutárním městem. 

Gabriel Bonczek

Vznik Třince podle mě 

Kdysi dávno, na místě, kde dnes leží město Třinec, byly jen malé vesničky, kterým vládl princ Albert Kazimír Sasko-Těšínský. Mnoho místních lidí ho nenávidělo, protože k nim nebyl milý. Jednoho dne se sedláci rozhněvali, když Albert Sasko-Těšínský vnikl a vyplenil jejich vesničku kvůli obavám, že by se mohli vzbouřit nad jeho krutou vládou. To se sedlákům nelíbilo a opevnili se v Piastovské věži. Toho si ale Albert Sasko-Těšínský všiml a zaútočil na ně. Piastovská věž však byla nedobytná. Sedláci zvítězili a z vesnic se za mnoho let stalo město Třinec. 

Joel Pietak

Jak to bylo a jak to je

      „Třinec se nachází v Moravskoslezském kraji. Má zhruba 35 000 obyvatel, jeho rozloha je 8 541 ha. Třincem protéká řeka Olše. První písemná zmínka o Třinci pochází z roku 1461. Založen byl ve 14. století…“ vyprávěla žákům učitelka dějepisu o Třinci. Většinu žáků to však nudilo, a proto si šeptali, co budou dělat o víkendu.

      Třeba Sára své kamarádce řekla: „Až skončí škola, půjdu do knihovny, potřebuju vrátit knihy. O víkendu asi půjdu s bráchou do Werk areny, hraje se tam zápas…“  Učitelka však žáky napomenula, aby poslouchali historii Třince.

Anežka Ponczová

Třinec – jeho klady a zápory

Třinec je krásné zelené město. Taky organizuje hodně akcí. Nejlepší je Beskydská laťka, Hutnický den, Srdce Evropy, Pohádkový les nebo trhy. Ale má i své nedostatky. Nejvíc se mi nelíbí okolí Třineckých železáren. A přitom jsou to Třinecké železárny, díky kterým se Třinec stal městem v roce 1930. Přesto mám toto město moc ráda. Kromě kulturních akcí si mohu i zasportovat v moderní Werk areně, v hale Stars, na tenisových kurtech, zaplavat, zaběhat v lesoparku nebo na atletickém stadionu. A co teprve okolní hory. Však přijďte a uvidíte sami.

Jana Capková

Statutární město Třinec (Trzyniec)

Třinec je malé město na východě České republiky, založené ve 14. století. Městem se však stalo 1. ledna 1932. Nachází se zde gymnázium, muzeum a hlavně Třinecké železárny, které jsou jedny z nejlepších v Česku. Věděli jste, že Třinec vlastní tři obrovské nákladní lodě jménem: Třinec, Praha a Česko? Nebo že se v okolí nachází i několik tisícovek, například Lysá hora, Ostrý nebo Velký Javorový? Že odsud pochází slavní zpěváci jako Ewa Farna, Albert Černý či Tereza Mašková? Že se tady koná Beskydská laťka a začíná B7?  Ne? Navštivte Třinec.

Mariana Divišová, Tobiáš Gieraczka

logo NF

Díky Nadačnímu fondu Tesca Vy rozhodujete, my pomáháme jsme získali 20 000,- Kč na pořízení vybavení pro Mobilní venkovní učebny.

První třídy si výuku za slunečného počasí venku na nových lavicích za novými stoly už vyzkoušely. Finanční prostředky vyšly na nákup nábytku a tabule pro výuku jedné třídy nebo tří skupin.

Žáci 4.A jsou v tomto školním roce aktivní v projektu Erasmus+ Sekrety nauky. I když některé cíle nejsou vzhledem k současné pandemické situaci splnitelné, zvládli už velké množství práce a poprali se s mnoha nelehkými úkoly, mezi které patří vytváření loga projektu, točení videa představujícího naši školu, četba anglické knihy v originále nebo nastudování těžkého učiva středoškolské matematiky. V první fázi projektu měli přečíst knihu v anglickém originále vybranou polskými koordinátory projektu, nastudovat v rámci matematiky kombinatoriku a pravděpodobnost a na základě příběhu přečtené knihy a probraného učiva vytvořit v mezinárodním týmu (jehož členové jsou reprezentanti všech zemí tohoto projektu) únikovou hru. Museli se samozřejmě seznámit s IT nástroji a aplikacemi, které můžou při tvorbě tzv. escape game využít. Docela výzva, co říkáte? Ve středu 21. dubna únikové hry svých spolužáků oficiálně testovali nejen naši žáci, ale i účastníci projektu z Polska, Chorvatska, Estonska a Finska. Podařilo se jim uniknout, nebo bloudí bludištěm únikové hry doteď? Sami žáci o výtvorech svých spolužáků říkají, že „úkoly byly hezky zpracované, jak po grafické stránce, tak po obsahové„ (Terka), označují je za zdařilou práci, „za kterou by se nemusel stydět ani profesionál“ (Filip). Některé úkoly jim sice daly zabrat, někdy museli tipovat a doufat ve spásný náhodný únik, ale nikdo se naštěstí v labyrintech escape games neztratil. Nakonec jim testování, jak říká Honza, „krásně zpříjemnilo den.„ Mohly by únikové hry být vhodnou výukovou metodou?  Podle Filipa jsou „skvělým způsobem, jak se naučit spoustu věcí, a přitom se bavit.„ 

I vy si můžete vyzkoušet uniknout: https://wakelet.com/wake/H-gRRhFQg7yv5xUZLY-V6

Březen za kamna vlezem. Kdo by tuto pranostiku neznal. I účastníci soutěže Meteorologie a pranostiky tentokrát zůstali doma. S končící zimou a probouzejícím se jarem se probouzela také vegetace a živočichové, mimo jiné i netopýři. Věděli jste, že žijí na Zemi už 60 miliónů let nebo že slyší i zvuky, které člověk nezachytí. O zvuky v tomto soutěžním kole šlo. Testovali jsme pomocí aplikace, jak na tom jsou se sluchem soutěžící, jejich sourozenci, rodiče a prarodiče. Také jsme vyráběli thaumatropy. To jsou pohyblivé obrázky. I vy můžete pro své mladší sourozence nějaký vyrobit. Návodů najdete na Internetu spoustu. My jsme zkusili létajícího netopýra a také mnoho dalších.

Další týden jsme se zamysleli nad pranostikou Na svatého Řehoře šelma sedlák, který neoře. Přemýšleli jste nad spojením šelma sedlák? Soutěžící už ví, že je to označení pro líného sedláka. K úkolům na další týden přišla inspirace procházkami po beskydských kopcích. I vy jste si určitě všimli, jak se všude kácí a kopce až na pařezy zůstávají holé. A tak vzniklo další kolo soutěže věnované stromům. Soutěžící hledali co největší pařez a počítali letokruhy. Podle nich poznáme, jak dlouho strom rostl. Až půjdete kolem nějakého i vy, všimněte si, jak jsou zajímavé. Stromy nerostou po celý rok, ale pouze v době, kdy mají dost vlhka a tepla. Jarní vrstva je světlejší, protože je více vody, v létě naopak tmavší. Střídání těchto období vytváří typickou kresbu, tedy letokruhy. Každý letokruh odpovídá jednomu vegetačnímu období. Na Šumavě najdeme stromy, které mají 300 letokruhů. V Beskydech soutěžící objevili stromy staré více než 130 let a jejich pařezy dosahovaly v obvodu 2,5m. Také se naučili jak vypočítat výšku stromu bez kácení. 

Svatý Josef s tváří milou končí zimu plnou. Přicházelo astronomické jaro a ten den se otevíraly studánky. Prameny a studánky provázejí lidstvo od nepaměti. Nalézt ve správné chvíli v přírodě pramínek čisté vody je úžasný pocit, který vyzkoušeli už dávní poutníci, lovci i zemědělci. U každého obydlí býval pramen, lidé pracující v parném létě na polích využívali vodu z lesních studánek. Studánky sloužily i poutníkům. Postupně s rozvojem měst a obcí začaly vznikat veřejné vodovody se zaručenou pravidelně kontrolovanou kvalitou vody. Lidé si zvykli kupovat balenou pitnou vodu. Spotřeba vody je něco přes 100 litrů na osobu a den. Asi málokdo si už dovede představit, že by všechnu vodu domů odněkud nosil!

Soutěžící řešili logickou úlohu, pod kterým stromem v lese je zázračný pramen, a vypravili se objevovat studánky ve svém okolí. A našli jich opravdu hodně, jak jste se mohli přesvědčit na IG třineckého gymnázia. Pokud i vy chcete nějakou objevit, podívejte se na www.estudanky.eu.

Jak prší v březnu, tak také v červnu. Tak zněla předvelikonoční pranostika. A protože se velikonoce blížily, soutěžní kolo bylo o jednom ze symbolů Velikonoc – vajíčkách. Soutěžící si vyzkoušeli, zda vajíčko dokáže rotovat ve vertikální poloze (a že dokáže se můžete brzy přesvědčit ve videu na školním IG), vyrobili si z uvařeného vajíčka „hopík“ a snažili se přijít na to, jak postavit vejce na špičku. Dostali i návod na upletení klasického karabáče a barvení kraslic v cibulových slupkách. Na kraslice podle starodávného receptu nedošlo, ale karabáče vyrobili nejen kluci, ale i děvčata. Však máme 21.století.

A už je duben a s ním pranostika Déšť svatého Teodora značí mnoho vody v máji. Příroda se pomalu loučí se zimou a všechno se začíná probouzet. I když teploty jsou venku ještě nízké, sluníčko už začíná rozehřívat ztuhlou zem. Vše začíná růst a kvést. I zahrádkáři se chystají a zasévají semínka různých druhů zeleniny. A pak už jen musí zalévat a čekat. Soutěžící počítají, jak správně rozdělit vodu do konví a také si dělají foto herbář jarních kytek. Uvidíme, kolik jich objeví.

Naše soutěž se přehoupla přes polovinu a je neuvěřitelné, že už 13 týdnů dokáží někteří naši studenti udělat něco navíc, co nemusí. Jejich výsledky mě vždy mile překvapí a mnohdy mě inspirují. A to je ta největší odměna pro učitele.

Vypracované úkoly od Mirka Chytky. Samozřejmě není sám, kdo posílá správné výsledky s výborným grafickým zpracováním. 

MET_Meteorologie9_Mirek_Chytka     MET_Meteorologie10_Mirek_Chytka     MET_Meteorologie11_Mirek_Chytka 2    MET_Meteorologie12_Mirek_Chytka

A pár fotek pro velikonoční inspiraci…

Šikana se čas od času objevuje na všech typech škol, a proto jsme této problematice věnovali prostor ve Výchově ke zdraví. Po teoretickém úvodu žáci zkusili napsat příběhy, ve kterých hlavní roli měli šikanátoři, šikanovaní a tzv. mlčící dav. Cílem této aktivity bylo vcítit se do pocitů šikanovaného, uvědomit si mechanismy šikany, snažit se být empatický a hlavně najít řešení problému.
Snad i díky těmto příběhům nikdo ze třídy nezažije nic z toho, co jejich fiktivní hrdinové.

Některé z příběhů si můžete přečíst ve speciálních novinách třídy 1.A. Stačí kliknout na odkaz a můžete se sami přesvědčit, jestli neobjevíte nějakého budoucího spisovatele.

Šikana noviny 1     Šikana noviny 2     Šikana noviny 3         Šikana noviny 4

Jak probrat náročné učivo jako Third Conditional v maturitním ročníku, aby to nebylo nudné? Zkusili jsme pohádky. A povedly se. Vy si můžete přečíst, jak by to bylo bývalo dopadlo, kdyby …

Loučí se s vámi maturanti AJ 4.D.

Ve 188 zemích světa jsou zavřené školy. Doma zůstalo 1,54 miliardy školáků a milióny učitelů. Výuka je pro mnohé náročná, složitá, nemohou si plnit své cíle a sny a hlavně je pro ně těžké udržet si vnitřní motivaci a řád, aby se opět zařadili do společnosti a aktivního života, jakmile pandemie odezní. Proto je malý zázrak, že se v této době 26 gympláků rozhodlo zapojit do programu DofE, nevzdávají se a nepřestávají na sobě pracovat.  Sportují, zdokonalují se v jazycích, vaření, kreslení, četbě, hraní na hudební nástroje, pozorují ptactvo a také se zapojili do dobrovolnické činnosti – pomáhají učitelům, doučují sourozence či spolužáky nebo uklízejí své okolí. 

Breaking news from the Mystery of Science aneb Hlášení z poznávání záhad vědy – Erasmus+ 

Jak jsme již informovali, třída 4. A se účastní mezinárodního projektu Erasmus+ s názvem Mystery of Science. Mezi prvními úkoly se objevila četba anglického překladu povídky Poslední přání, což je jeden z dílů fantasy cyklu Zaklínač Andrzeje Sapkowkého. Na četbu navazoval kvíz, ve kterém naši žáci prokázali nadprůměrné znalosti, a soutěž o nejlepší umělecké ztvárnění hlavní postavy na plakátu.  

Po přečtení Zaklínače se všichni dostali do prvního tajemného prostoru a tím byla matematika. K programu se vyjádřila Mgr. Franková, která je v projektu průvodkyní světem matematiky a zprostředkovala žákům poznání nad rámec běžné výuky. Řekla nám: “V rámci matematiky žáky čekalo velmi náročné téma, totiž kombinatorika a pravděpodobnost. Tuto problematiku museli nastudovat během velmi krátké doby a situaci jim ztěžoval i fakt, že celý projekt probíhá v angličtině. Učivo jim sice vysvětlili také polští studenti, ale vzhledem k tomu, že i tato online hodina probíhala výhradně v angličtině, bylo studium pro naše soutěžící velmi náročné. Musím naše žáky pochválit, že vše zvládli velmi dobře, což potvrdili také zdařilým řešením závěrečného testu. Zajímalo by mě, zda by i všichni naši maturanti, kteří stejné učivo nedávno probrali, tento test zvládli stejně úspěšně.”  

Mirek a Lucie patří mezi úspěšné řešitelé matematické části a zatím jsou se svou účastí v projektu spokojeni. 
“V rámci projektu Erasmus+ jsem si vybral matematiku, ve které jsem se naučil počítat základy kombinatoriky a pravděpodobnosti. Díky komunikaci s ostatními týmy matematiky z různých zemí jsem si zlepšil anglický jazyk a také oceňuji spolupráci v našem českém týmu„, napsal Mirek. Lucie také připojila kladné hodnocení: “Práce v projektu Erasmus+ je opravdu zajímavá, úplně jiná než ve škole. Matematika i angličtina mě baví, a proto je to spojení v Erasmu hodně naučné, ale i zábavné.  

V současné době se žáci ze všech partnerských škol rozdělili do skupin a budou společně vytvářet únikové místnosti na základě přečtené knihy a nových poznatků z matematiky.  Jako ukázku uvádím dva příklady z matematiky: 

A jar contains 3 red, 7 green and 10 white marbles. If a marble is drawn from a jar at random, what is the probability that this marble is white?  

Two dice are rolled, find the probability that the sum is equal to 4.  

Mgr. Barbora Zawiszová