Třída 3.A s téměř dvouletým zpožděním vyjela na projekt nazvaný Kraj známý i neznámý. Cílem projektu je poznání našeho regionu netradičním způsobem a také rozvoj jazykových dovedností v angličtině, češtině a „po naszymu“. 

Projekt byl původně určen pro žáky prvního ročníku osmiletého gymnázia, ale protože těsně před odjezdem ministerstvo školství nařídilo distanční výuku, nejeli nikam. Nakonec se vše podařilo i díky sponzorskému daru firmy Rovakotan, která žákům na pobyt a stravu přispěla, a tak strávili tři dny v příjemném prostředí horské chaty Skalka. 

Všechny aktivity vypracovávali ve skupinách pod vedením zkušených pedagogů. Výuka neprobíhala klasicky jako ve škole, ale žáci sami aktivně získávali poznatky o našem regionu formou her, soutěží, pracovních listů či informačních panelů. Program probíhal v českém jazyce, ale také v angličtině tak, aby se naučili žáci používat jazyk jako komunikační a sdělovací prostředek. Zaměřili jsme se i na místní dialekt „po naszymu“. Žáci pracovali s textem písně skupiny Blaf, pokusili se o překlad slov i dramatizaci obsahu. Četli a snažili se porozumět vybraným povídkám místních lidových vypravěčů. Paní učitelka Skupień Kapsia přijela povyprávět o místním folklóru i prakticky předvést jablunkovské lidové kroje. Někteří si dokonce vyzkoušeli lidový tanec. 

Výuka neprobíhala jen uvnitř, ale také venku. Díky běhacímu diktátu týmy získaly informace ke zpracování letáku o regionu, vyzkoušeli si anglickou paměťovou hru, prošli se k Medvědí skále a ke Kamenné chatě s rozhlednou. 

S pomocí pracovního listu, kde museli správně vytvořit recepty regionálních jídel, se dozvěděli informace o místní kuchyni. Od toho už byl jen krůček k praktickému využití. V týmech si připravovali těsto na „placki na blasze“. Někteří poprvé škrábali brambory a někteří přidali do těsta kapku vlastní krve 🙂 při strouhání brambor. A jak jim vlastnoručně vyrobená večeře chutnala, ať už se smetanou a cukrem nebo se škvarkami. 

I když by si velmi přáli volné večery, nebylo tomu tak. Jeden večer hádali historické předměty a druhý jsme jídelnu přeměnili na divadlo, kde nám týmy předvedly v angličtině pohádku Three Little Pigs. Dva týmy si dokonce troufly na variantu od Roalda Dahla, která je vtipná, ale jazykově hodně náročná. Všichni jsme se pobavili a porota měla těžkou práci rozhodnout, které představení bylo nejlepší. 
A protože se všichni snažili a body týmům přibývaly, dočkali se zasloužené odměny – diskotéky.

Vítězný tým Sluníčka

Třetí den po posledních úkolech se třetí den rozdávaly medaile a šlo se domů. Určitě máme na co vzpomínat, jak my učitelé, tak i žáci.

PS. Moc děkujeme všem, kteří nám upekli spoustu dobrot. 

„Moc jsem si to tu užil, naučil jsem se hodně věcí a líbilo se mi tu…. strašně mě překvapilo, že asi vyhrajeme… budu se těšit na další akci.“ 
 Kuba 

„Aktivity byly dobře vymyšlené, museli jsme být kreativní, hodně přemýšlet. Venkovní a fyzické aktivity byly pro zpestření výborné. Výlet ke skále byl odpočinkový, ale líbilo se mi, že souvisel s dalšími úkoly. Ocenil jsem pečení placek, alespoň si někteří uvědomili, jak těžké je nastrouhat a natřít brambory. Trošku mi chyběl volný čas… čas strávený s kamarády je taky důležitý.“
Filip

„Mně se všechny aktivity líbily. Byly pěkně nachystané a promyšlené. Fakt hodně se mi líbilo povídání o krojích. Taky se mi líbila túra na Medvědí skálu i vypracování pověsti. Skupinka byla naprosto úžasná, dobře se mi v ní pracovalo…. Jídlo mi chutnalo, dávám 10 z 10. Velmi si vážím toho, že si dávali práci s vařením vegetariánské stravy…. Celkově jsem strašně ráda, že jsme tady jeli.“
Anežka

„Pobyt na chatě byl skvělý odpočinek od učení. Nuda tu rozhodně nebyla díky mnoha aktivitám. Za mě byla nejlepší hra O třech prasátkách. Náš tým sice nebyl jedním z nejlepších, ale hlavní je, že jsme si to užili.“
Michal

Medvědí skála

V rámci projektu Kraj známý i neznámý, kterého se zúčastnili žáci 3.A ve dnech 13. – 15.10.2021, jsme z horské chaty Skalka vyrazili na procházku na Medvědí skálu. Je to krásné místo na hranicích se Slovenskem, kde svatému Hubertovi (patronu hajných) postavili v roce 2014 kapličku. Nikde jsme se však nedozvěděli, proč se skále říká Medvědí. A tak jednotlivé soutěžní týmy vymyslely pověst, jak název vznikl. Dokonce své příběhy doplnily ilustrací. A protože se jim literární díla povedla, rádi se s vámi podělíme. 

Přejeme příjemné čtení.

Pověst o Medvědí skále (tým Čistota)

V Beskydech žil bohatý pastevec Jaško. Byl bohatý a silný, ale to mu nestačilo. To mu zdaleka nestačilo, protože chtěl být silnější. Proto se vydal za místní čarodějnicí, o které se tvrdilo, že dokáže nemožné. Daroval jí všechno své bohatství, aby ho udělala tím nejsilnějším na celém světě. Čarodějnice přijala jeho nabídku a dala mu kouzelné koření. Po vypití odvaru usnul a probudil se uprostřed lesa jako medvěd. Aby ověřil, že ho čarodějnice neošidila, začal vytahovat stromy i s kořeny. Byl natolik unesen svou silou, že si nevšiml lovecké výpravy, která se k němu potichu plížila. Snažil se lovcům utéct, až doběhl na skálu. Zde spatřil malé dítě, které se naklánělo ze skály. Medvěd si nebohého dítěte stojícího na uvolněném kameni všiml a rozběhl se mu na pomoc. Když kámen s dítětem začal pomalu padat, medvěd na nic nečekal a dítě odstrčil, avšak sám ze skály spadl. Lovci se seběhli a pod skálou spatřili místo medvědího těla tělo lidské, Jaškovo.

 Pověst o Medvědí skále (tým Dračí legie)

Kdysi dávno, na dnešních hranicích Česka a Slovenska, byla malá vesnice. V této vesnici se ale potýkali s velkým problémem. Veliký medvěd jim útočil na stáda, ničil úrodu a terorizoval nevinný lid. Všichni se báli opustit vesnici a byli by se tam schovávali doteď, kdyby se statečný sedlák Janek nerozhodl s tím něco udělat. Rozhodl se, že krvelačnou bestii vystopuje a zabije ji. Vzal si sekeru a vyrazil na cestu. Po dlouhém hledání našel medvěda na skalnatém kopci. Medvěd se na něj vrhl, ale Janek byl rychlejší. Ohnal se a uťal zvířeti hlavu takovou silou, že se zem začala třást a část kopce se zřítila a pohřbila pod sebou hrdinu i bestii. Vesničané byli Jankovi vděčni a na tom místě, které nazvali Medvědí skálou, mu postavili malou kapličku.

Poutník Hubert (tým Gorole)

Byl jeden poutník Hubert, který právě procházel vrcholky beskydského pohoří. Při cestě lesem narazil na velkou skálu, ve které byla malá jeskyně, sotva pro tři lidi. Hubert byl zvědavý a chtěl zjistit, co v ní je. Když přišel ke skále blíž, uslyšel řev medvěda. Otočil se a viděl rozzuřenou medvědici se dvěma malými medvíďaty. Hubert ihned věděl, že ho medvědice nevítá přátelsky, a proto začal hledat bezpečné místo, kde by se ukryl, jelikož věděl, že jí nemůže utéct. První věc, která ho napadla, byla vylézt na skálu, kterou měl za sebou. Okamžitě začal šplhat, zatímco ho medvědice rychle dobíhala. Hubert byl zkušený lezec, proto mu nedělalo problém hbitě vylézt na vrchol skály, kde ho medvědice nemohla nijak ohrozit. Medvědice dobře věděla, že na skálu nevyleze, takže jí nezbývalo nic jiného než smířit se s porážkou a nechat Huberta na pokoji. Tím si Hubert zachránil život. 

Pověst o Medvědí skále (tým 5 tučňáků)

Dne 24. května roku 2014 vyrazil Sv. Hubert se svým oddaným přítelem Sv. Františkem na výpravu. Povídali si, když tu náhle spatřili neznámou horu. Šli se podívat blíž a uslyšeli podivné šustění z křoví. Zděšeně na sebe pohlédli. Jelikož chtěli vědět, co vydává tento zvláštní zvuk, pomalu se přiblížili ke křoví. Jakmile odhrnuli větvičky křoví, uviděli dvě osamocená medvědí mláďata. Hubert si jedno medvědí mládě vzal do náruče a pochoval si ho. V tu ránu se ze křoví vynořila medvědice. František zpanikařil a vydal se na útěk nově objevenou stezkou. Hubertovi nohy hrůzou zkameněly a nemohl se pohnout. Medvědice se na Huberta zlostně vrhla ze strachu o své mládě a předčasně ukončila Hubertův život. Když se medvědice vzdálila, František přispěchal k nehybnému tělu Huberta. Místo, kde František Huberta našel, pojmenoval Medvědí skála.

Pověst o Medvědí skále (tým Sluníčka)

Povídalo se, že v beskydských lesích na hranicích se Slovenskem, se potulovalo několik medvědů. V nedaleké vesnici bydlel bohatý sedlák, který vlastnil mnoho polí a dobytka. Naneštěstí se mu jednoho dne začala zvířata ztrácet. O pár dní později si sedlák na škůdce počkal do soumraku. To, co zjistil, ho šokovalo. Uviděl, že zvířata mu krade medvěd. Na druhý den vypsal odměnu 3 zlaté pro toho, kdo medvěda přitáhne mrtvého. Jedním z lidí, kteří hned šli hledat, byl pasák Jano. Pocházel z chudé rodiny, tak si řekl, že peníze se vždycky hodí. Půjčil si tedy sekeru a vydal se na hon. Po pár hodinách vyšel na skálu, aby se rozhlédl po okolí. Když v tom mu na vlhkém kameni uklouzla noha a Jano se zřítil ze skály dolů. Upadl do bezvědomí a po chvíli ho probudily těžké kroky. Když otevřel oči, zjistil, že se zájmem pozoruje medvěd. Nejdříve zpanikařil a začal se natahovat pro sekeru, když v tom ho medvěd chytil za nohavici a táhl pryč. Po pár metrech na něj promluvil „Nech mě ti pomoct, máš obě nohy zlomené.“ Jano byl v šoku, ale poté si uvědomil, že mu medvěd nechce ublížit. Nechal se jím dotáhnout až na okraj vesnice. Poté se na něj zadíval a promluvil: „Pojedu do vedlejší vesnice, koupím tam kožešinu a dám ji sedlákovi jako důkaz, že jsem tě zabil.“ Medvěd zabručel a zmizel ve stínu mezi stromy. Následujícího dne udělal, jak slíbil. Dostal 3 zlaté a medvěd byl zase na chvilku v bezpečí.

Pověst o Medvědí skále (tým Květináč z Gorolie)

V malé vesnici na kraji Slezska žil urostlý mladík jménem Janek. Celá vesnice mu však říkala „Medvěd“, protože to byl statný a zarostlý mládenec. Žil spokojeně se svou milou a krásnou ženou. Jednoho dne se vrátil Janek z práce a dozvěděl se šťastnou novinu. Zjistil, že se svou ženou čekají dítě. Čekali spolu dlouhých devět měsíců. Bohužel žena při porodu zemřela. Ona i dítě byly náhle pryč a Janek zůstal sám. Janek chodil truchlit na její oblíbené místo. V lese, na skále, s krásným výhledem na hory. Po měsíci truchlení a pláče se stalo něco nečekaného.
Skála pod ním propadla. Občané vesnice věřili, že láska k jeho ženě uvolnila skálu a vzala mu život, aby mohl být zase s ní a s jeho novorozeným synem. Proto se tato skála od té doby jmenuje Medvědí. Na počest pravé lásky a tragických událostí.