Články ze dne 24. 10. 2021

25 nových účastníků DofE

I v letošním roce je zájem o program Cena vévody z Edinburghu velký. Bronzovou úroveň v tomto měsíci začalo plnit dalších 25 zájemců. 
Ti loňští mají vše splněno a mohou se těšit na závěrečnou ceremonii v Ostravě 8. prosince 2021. Někteří dokonce pokračují ve stříbrné úrovni, která je delší a náročnější.

Aktivitami sport, dovednost a dobrovolnictví letos budou účastníky v systému ORB (mobilní aplikace, kde se vše každý týden zaznamenává) provázet Mgr. Bruková a Mgr. Zawiszová a také jednotliví hodnotitele aktivit – učitelé, trenéři, rodiče, kamarádi. 

My, vedoucí, z toho máme radost a držíme palce, aby vám program přinesl spoustu zážitků, nově získané dovednosti i znalosti  a především pocit spokojenosti se sebou samým.

Poslední letošní ostrá expedice DofE

I naše skupinka DofE čelila poslednímu kroku ke zdárnému zakončení bronzové úrovně ceny vévody z Edinburghu, jímž byla ostrá expedice. Naším cílem se stal malebný kraj jižní Moravy, s dominantním Lednicko-Valtickým areálem. Již o páté hodině ranní jsme na třineckém nádraží stanuli v čele s vedoucím, připraveni vyjít vstříc dobrodružství. Stanice Břeclav značila konec jízdy vlakem, dál jsme již šli po svých. První zastavení bylo u Dianina paláce, což je nádherná stavba, obklopená tajuplnými lesy. Pěšky jsme pokračovali dál, až jsme dorazili do Valtic. Velmi mile nás překvapila výstava modelů aut značky Mercedes, jež skýtala nevšední pohledy. Při procházce uličkami města jsme náhodou narazili na místní folklorní průvod s koňmi, tanečníky v dobových krojích i hudebníky s dechovými nástroji. Okamžitě jsme pocítili závan starých, dávno zmizelých časů, které tito lidé svědomitě připomínali. Zde jsme také poobědvali z našich domácích zásob a po krátké přestávce pokračovali dále. Již se pomalu blížil západ slunce, když jsme po dalších úmorných 15 kilometrech dorazili do Lednice. Prohlédli jsme si dokonale zastřiženou zahradu i majestátní zdi zámku a netrpělivě se vydali na poslední, desetikilometrovou cestu do místa našeho nočního odpočinku. Cesta vedla hustým, temným lesem. Zářící hvězdy osvětlovaly chodníček, který nás každým krokem vedl blíže k civilizaci.

Místo našeho noclehu tvořila půda fary římskokatolické církve ve vesničce zvané Podivín. Při tomto popisu si pravděpodobně většina z nás vybaví ztrouchnivělé trámy, poseté letitými vrstvami pavučin, smíšených s prachem, a nehostinné, holé zdi. Ovšem jakmile jsme dorazili do cíle a byli uvedeni velmi milým pánem do vnitřních prostor, překvapením nám téměř poklesly čelisti. Dívky dostaly oddělený, velmi komfortně zařízený pokoj s několika postelemi i stolem. 

Nazítří jsme opět velmi brzy  vyrazili, abychom došli k vlaku, rozloučili se s malebnou jižní Moravou a jeli do Olomouce poznat další krásná  místa, která jsme si přidali jako bonus během čekání na přípoj. Odkud už nás vlak dovezl až domů.

DofE poskytuje nevšední situace i zajímavé zážitky, které nám pomohly vidět svět ze zcela nového úhlu. Třeba se někteří sejdeme na stříbrných expedicích.

Vita Khabibulin