pomocníci z 1.A

Ve dnech 17. a 18. 10. 2023 se naše škola zapojila do Krajské potravinové sbírky. Všem, kteří se této akce zúčastnili, bych chtěla touto cestou poděkovat za jejich příspěvek. Hojná účast a štědrost předčily všechna naše očekávání. Organizátorovi akce bylo předáno 18 banánových krabic potravin. Vaší spoluúčasti si nesmírně vážíme.

Marcela Majetná

Bramboriáda v MŠ

V loňském školním roce jsme se rozhodli v rámci dobrovolnické činnosti navázat spolupráci s mateřskou školkou na ulici Nerudova, která sousedí s gymnáziem. Školku navštěvuje asi 100 dětí a ne všechny mají to štěstí, že se narodily do ideálního rodinného zázemí. Ve školce proto nemají kroužky, divadelní představení a podobné placené aktivity. Naši dobrovolníci z DofE i z řad dalších studentů se snaží tuto situaci napravit. Děti mají radost a my také – z dobrého skutku, poznání, že je i jiný svět než ten náš ve škole či doma. Rok rychle uběhl a naše spolupráce i díky finančnímu grantu Sociálního fondu DofE pokračuje. V loňském roce nám tento grant pomohl k nákupu materiálního zabezpečení na expedice, např. jsme pořídili nové stany, brašny na kola, vařiče, kempingové nádobí, pláštěnky a batohy.

5. října 2023 zorganizovaly paní učitelky MŠ Bramboriádu – akci pro děti a rodiče v odpoledních hodinách. My jsme pomohli na jednotlivých stanovištích, kde se děti seznamovaly se sklizní brambor (například je musely převážet v kolečkách, vykopávat či házet do koše) a také si vyzkoušely hry a pokrmy vesnických dětí v době sklizně (například skákání v pytli, ochutnávku pečených brambor se solí nebo tvořili svého „bramboráčka“).

Nakonec jsme si všichni za krásného podzimního počasí akci užili, děti za splněné úkoly dostaly medaili vyrobenou našimi Dofačkami v rámci jejich dobrovolnické aktivity DofE a všichni se těšíme na nějakou další akci v listopadu. 

dobrovolníci v MŠ

Moc děkuji Pavle, Damiánovi, Elišce Z., Elianě, Elišce V., Verči, Zuzce, Lídě, Nikovi i Pavlovi za jejich pomoc. 

Mgr. Petra Bruková, koordinátor MC DofE

3.A na Skalce

Ve dnech 20. – 22. září vyjela na projekt nazvaný Kraj známý i neznámý třída 3.A . Cílem projektu je poznání našeho regionu netradičním způsobem a také rozvoj jazykových dovedností v angličtině, češtině a „po naszymu“. 

Všechny aktivity vypracovávali ve skupinách pod vedením zkušených pedagogů. Výuka neprobíhala klasicky jako ve škole, ale žáci sami aktivně získávali poznatky o našem regionu formou her, soutěží, pracovních listů či během procházek do okolí. Program probíhal v českém jazyce, ale také v angličtině tak, aby se žáci naučili používat jazyk jako komunikační a sdělovací prostředek. Zaměřili jsme se i na místní dialekt „po naszymu“. Žáci pracovali s textem písně skupiny Blaf, pokusili se o překlad slov i dramatizaci obsahu. Četli a snažili se porozumět vybraným povídkám místních lidových vypravěčů. 

Výuka neprobíhala jen uvnitř, ale také venku, protože počasí bylo tentokrát mimořádně příznivé – sice větrno, ale slunečno s výhledy na Lysou horu, Roháče i Tatry. Díky běhacímu diktátu týmy získaly informace ke zpracování letáku o regionu, vyzkoušeli si anglickou paměťovou hru, prošli se k Medvědí skále a ke Kamenné chatě s rozhlednou. Tam se jim podařilo pokořit dva roky starý rekord v netradiční soutěži „Kolik žáků tercie se vleze do dětského plastového domečku?“. Dostalo se jich tam neuvěřitelných šestnáct. 

S pomocí pracovního listu, kde museli správně vytvořit recepty regionálních jídel, se dozvěděli informace o místní kuchyni. Od toho už byl jen krůček k praktickému využití. V týmech si připravovali těsto na „placki na blasze“. Vyzkoušeli si škrábání brambor na rychlost a někteří dokonce prolili kapky vlastní krve při strouhání brambor. A jak jim vlastnoručně vyrobená večeře chutnala, ať už se smetanou a cukrem nebo se škvarkami. 

I když by si žáci velmi přáli volné večery, nebylo tomu tak. Jeden večer jsme jídelnu přeměnili na divadlo, kde nám týmy předvedly v angličtině pohádku Three Little Pigs. Všichni jsme se pobavili a porota měla těžkou práci rozhodnout, které představení bylo nejlepší. Druhý den večer hádali historické předměty a také jsme si vychutnali animaci písničky Cug do werku v originálním vystoupení jednotlivých týmů. 

A protože se všichni snažili a body týmům přibývaly, týmová soutěž byla napínavá až do samotného konce.

Třetí den po posledních úkolech dostal nejúspěšnější tým ceny a šlo se domů. Určitě máme na co vzpomínat jak my učitelé, tak i žáci.

P.S. Moc děkujeme všem, kteří nám upekli spoustu dobrot. Na tyto vynikající svačinky budeme dlouho vzpomínat. Také děkujeme panu Zuczkovi, který nám zajistil dopravu všech věcí na chatu a zpět. 

A pár zážitků samotných účastníků:

Marek Zadembski 

Celá akce pro nás byla jeden nezapomenutelný zážitek za druhým. Je těžké vybrat, který se mi líbil nejvíc, proto napíšu o jednom z těch, který se mi vryl do paměti: cesta k Medvědí skále.  
Ještě před tím, než jsme vyšli, se nechala půlka kluků nalíčit. Já jsem mezi nimi nebyl, ale byla sranda to jen pozorovat. Bylo jasné, že se na výletě budou hrát kolíčky, k tomu se vrátím později.  Při zastávce na Kamenné chatě jsme pokořili školní rekord a dokázali jsme vměstnat 15 lidí do malého plastového domečku. S Ondrou nám oběma čouhaly zadky z oken. Byli jsme ale uvnitř a bylo to zajímavé. Určitě ne něco pro klaustrofobiky.  Po cestě jsme si ještě našli 10metrové klacky a celkově jsme se bavili každou sekundu (alespoň já). Chvílemi jsme běželi, chvílemi jen šli a chvílemi se i kutáleli. Po tom, co jsme se po zábavném, ne moc náročném výletu, vrátili na chatu, slyšel jsem za mnou ve smíchu kluky říkat „damés“. Samozřejmě jsem na batohu měl kolíček! To ale nevadilo, protože tohle byl zážitek, na který dlouho nezapomenu.  Až teď když tohle píšu, jsem si uvědomil, že super zážitky a vzpomínky nepřichází s místy, ale s lidmi, se kterými je prožijeme.  

Matěj Szotkowski  

Celé tři dny bez školy byly velice kvalitní a zajímavé. Vytvořil jsem si mnoho vzpomínek a zažil mnoho hezkých okamžiků. Ale nejlepším byla cesta dolů ze Skalky.  
První polovinu cesty jsem šel poklidně ,a ještě si užíval povídání s kamarády. Druhou půli jsme se ale rozhodli seběhnout. Běh nebyl náročný a měl „flow“. Párkrát jsme se museli zastavit, abychom počkali na zbytek třídy, ale to nám nevadilo, protože to byl výborný čas na oddych.  
Od Zuzany k nádraží to už ale taková zábava nebyla, protože se běželo po asfaltu. Dolů jsem doběhl dosti vyčerpaný, a proto jsem si chtěl dát kofolu, kterou jsem nesl celou cestu v batohu. Nedošlo mi ale, že kofola bude po běhu dost natlakovaná a celého mě postříká.  
I tak mě cesta naplnila adrenalinem a povedlo se mi běžet/jít průměrnou rychlostí 8 km/h. Určitě si to zajdu seběhnout ještě jednou, ale už teď vím, že to nebude tak zábavné jako s mými spolužáky.   

Nikol Samanta Gachová

Z tohoto projektu máme plno nezapomenutelných zážitků. Neskutečně jsme si užili všechny aktivity, které pro nás paní učitelky nachystaly.
První večer jsme si měli připravit anglické představení na motivy pohádky Tři malá prasátka.
Vyšla nám taky procházka k Medvědí skále, kde jsme u Kamenné chaty překonali nejvyšší počet lidí (15) v dětském domečku.
Poslední den hned po snídani nám paní učitelky rozdaly povídky po naszymu, které jsme měli za úkol přeložit a odpovědět na otázky. Souboj mezi šesti týmy byl velmi vyrovnaný, a proto až poslední aktivity rozhodly o vítězi.

expedice Ladies

Do cíle dorazila 14. září poslední bronzová expedice roku 2023. Cílem expedice bylo šířit informace o programu Cena vévody z Edinburghu netradiční formou – malováním na kamínky na trase Třinec – Český Těšín – Karviná – Ostrava – Orlová – Bohumín. A jak se účastnicím dařilo? O své zážitky z cvičné části se podělila Anežka:

„Cvičná expedice pro mě byla z hlediska náročnosti překvapivě velmi pohodová. Z hlediska druhého se mi na paty lepila všechna smůla na světě. Od toho ale cvičné expedice jsou, ne? Zjistila jsem, že nikdy není na škodu přibalit si náhradní kus oblečení, kdybych čistě náhodou skončila ve vodní nádrži Hrabině v Českém Těšíně. Taky jsem se poučila, že nehledě na to, jak moc se chci vyhecovat, je žádoucí si před kopcem přeřadit, protože může být za zatáčkou ještě prudší a já i s brašnou zamířím k zemi. To mi připomíná další lekci, kterou jsem dostala. Přibalit upínací lanka a pořádně připevnit celý můj náklad. Nebo aspoň využít všechny bezpečnostní popruhy brašny a nebrat vyvážení kola na lehkou váhu. Díky tomu brašna po zbytek cvičné a během ostré expedice seděla mnohem poslušněji. Spolupráce v týmu naopak fungovala naprosto bezproblémově. Navzájem jsme si pomáhaly, a když to nešlo, alespoň jsme se o to snažily. Moc se mi líbilo, jak jsme to všechno braly se stylovým humorem. Nakonec to bylo, jako bychom si někam jen tak vyrazily na výlet. Aďa bezchybně navigovala, takže jsem se jenom nechala vést a hlídala, jestli to nenapálím do Janky. Takže cvičná expedice dopadla úplně jinak, než jsem si představovala. V dobrém slova smyslu. Faily jsem teda nečekala, ale jinak to bylo pohádkové. Největším překvapením bylo Karvinské moře a možnost se večer vykoupat. Nabyla jsem nějaké zbrusu nové zkušenosti – od vaření na  plynovém vařiče po spaní ve stanu a těšila se na další den.“

A co ostrá expedice? Byla taky tak pohodová? Tentokrát tuto část expedice zhodnotila Adéla:

„Naše ostrá expedice začala hned po sbalení stanů ve středu ráno. S holkami jsme vyrazily nejdříve do centra Karviné – do parku Boženy Němcové, na náměstí a ke karvinskému zámku Fryštát. Následně jsme projely celé město až na sever do lesoparku (svačina). Poté nás čekala zastávka u karvinských rybníků a přes Orlovou jsme dojely až ke chráněnému rybníku Skučák. Zde jsme zastavily u benzinové stanice na doplnění pití a holky na vařiči uvařily brokolicovou polévku. Pokračovaly jsme do Ostravy – pěšky jsme vyšláply na haldu Ema a naše středeční cyklistická cesta končila cyklostezkou u Ostravice směrem ke kempu Landek Park. Stanovali jsme zde jako jediní, takže jsme měli celý kemp pro sebe 🙂 K dispozici byly taky sprchy a skvělá koupelna, kterou jsme velmi ocenily. Až na to, že nám zde zůstalo některé nádobí, když se záchod zamykal 🙂 Okolo osmé hodiny večer se však rozpoutala bouřka a protekly nám stany, takže jsme se celé mokré přestěhovaly do stanů s podsadou v kempu, které byly naštěstí prázdné (ráno byla v našem stanu velká kaluž, a tudíž bylo velké štěstí, že jsme se měly kam schovat). Z pohledu kilometrů jsme všechno objely podle plánu – sice bylo počasí opravdu teplé, ale zvládly jsme ujet dalších 50 kilometrů. Poslední den jsme z kempu vyrazily v deset hodin, přičemž Jana v mokrých botách – bohužel jí během bouřky zmokly a neměla náhradní. V původním plánu bylo i centrum Ostravy, ale vzhledem ke zhoršenému počasí jsme jely rovnou k vyhlídce Petřkovice, u které se nabízel nádherný výhled na kopec Landek. Zatímco jsme mířily k hlavnímu cíli – soutoku Odry a Olše na hranici s Polskem, cestou jsme se zastavily na náměstí ve Starém Bohumíně a ještě u starého přístavu na Odře. Když jsme konečně dorazily k soutoku, ohřály jsme francouzskou polévku a sýrové těstoviny se špenátem a obdivovaly barevný rozdíl mezi oběma řekami. Po větší pauze jsme se už vybraly po (více terénní) stezce kolem Olše směrem k Bohumín – nádraží. Zde nás taky čekala překážka, kterou byl brod, ale úspěšně jsme ji zdolaly – taky za pomoci našich výjimečných vedoucích paní Brukové a pana Zbončáka. A vlakem domů! Ten jsme stihly tak tak. Naštěstí se našel ochotný pán, který nám pomohl s koly do schodů.

Ještě abych dodala pár vět z mého pohledu, orientace v tištěných mapách mi vyhovovala daleko více než v mobilu. Mapu jsem měla stále v ruce a sledovala, kde se nacházíme – mobil jsem musela často schovávat, aby mi nespadl. Několikrát jsem se sice ztratila, ale po chvíli jsem se zase našla a vymyslela alternativní trasu (snad si toho nikdo nevšiml, protože to často byly okliky😄). Spolupráce s holkami byla skvělá a až na pár nedoladěných detailů (zapomenuté nádobí, málo náhradního oblečení, občasné pády brašen z kola) se vše vydařilo podle plánu. Taky mi je líto, že jsem musela zameškat školu, ale lepší termín vybrat nešlo. Celkem jsme ujely asi 125 kilometrů a výlet jsme si moc užily – naučily jsme se spoustu praktických věcí, poznaly lépe náš kraj a odnesly jsme si nezapomenutelné vzpomínky.“

hodina AJ jinak

Slezská diakonie našim studentům 5.A, 6.A a 2.D nabídla konverzační hodiny angličtiny v samotném závěru školního roku. Neváhali jsme a nabídku v rámci Implus Week jsme využili. Dozvěděli jsme se zajímavé informace o Norsku formou Kahootu. Vítězové mohli ochutnat norskou čokoládu a pak si všichni ve skupinkách popovídali na různá témata. Měli jsme příležitost porovnat si naši úroveň angličtiny s úrovní norských studentů a taky prožít hodinu angličtiny jinak než obvykle.

A co bylo největší překvapení? Že na Štědrý den Norové obědvají pizzu. 🙂

Od března, kdy jsme si v časopise přečetli, že někdo z 2.A zvítězil v celostátních soutěžích časopisu Ready, jsme čekali na dopis a cenu od redaktorů. Dali si načas a teprve tento týden došla dlouho očekáváná obálka. Z vítězství v soutěži Animals in Danger se radoval Marek Zademski a Radek Samohyl zaujal svým zpracováním úkolů porotu v soutěži Puzzle TIme. Oba žáci 2.A si za odměnu mohou přečíst knihu z nakladatelství National Geographic.
A my dál napjatě čekáme, jak dopadnou květnové a červnové soutěže.

Gratulujeme!

Po bronzových expedicích jsme se tento rok rozhodli o zvýšení levelu a plní nadšení jsme se vrhli na stříbrnou úroveň.
Po náročných předexpedičních přípravách jsme se jako skupina čtyř nadšených Dofáků vydali do Slovenského ráje zažít nějaké dobrodružství.

expedice ve SR

V pondělí ráno jsme vyrazili z Třince do Žiliny, kde nás čekal nádražní labyrint, ale našli jsme svůj vlak až do stanice Poprad-Tatry. Z této stanice jsme se ještě dostali autobusem do Gánovce, kde mohlo naše dobrodružství začít. První den jsme si chtěli pořádně užít, takže jsme s naloženými batohy vyrazili směrem do kempu. Počasí nás ten den moc nešetřilo, ale necelých 13 kilometrů jsme v tom teple zvládli levou zadní. V kempu jsme pak už jen postavili stany a uvařili si první teplé jídlo – špagety s omáčkou. A spát jsme šli celkem brzy plní očekávání, co přinesou další dny.

Druhý den naši cvičné expedice jsme zahájili ovesnou kaší. Byl krásný slunečný den, proto jsme se rozhodli pro nejdelší trasu měřicí 17,5 kilometrů. Šlo nám to ale pěkně od ruky a i přes menší překvapení, že tam opravdu existují žebříky, stupačky a řetězy, jsme pokračovali dál. Počasí nám celý den přálo a my jsme se odpoledne dostali plní nadšení zpět do kempu. Den jsme zakončili teplým jídlem – chili con carne.

Dofáci na expedici

Na začátku ostré expedice už nebylo tak slunečno, ale pár mráčků nás neodradilo a vyrazili jsme na další túru. Čekala nás další fyzicky náročná cesta dlouhá 16,5 kilometru. Žebříky a vodopády nás velice mile překvapily. Ale aby to nebylo tak jednoduché, zhruba 40 minut před kempem nás zastihla bouřka a celkem vydatný déšť. Rozhodli jsme se ale jít dál a schovali jsme se až ve stanu. Na večeři jsme měli tuňáka s kuskusem. Déšť sice trošku ustal, ale bouřka nás strašila celou noc.

Krásy Slovenského ráje

Poslední den naši expedice jsme se rozhodli upravit trasu na pěknou procházku na včelí farmu (žebříky by byly nebezpečně mokré). Pak jsme si ještě uvařili těstoviny se sýrem a vyrazili natěžko do vedlejší vesnice na autobus. Už to vypadalo na bezchybnou expedici, ale nestihli jsme přípoj v Žilině. Tak jsme na Slovensku pobyli o dvě hodiny déle a užili si zmrzlinu za odměnu za celou expedici. Pak už to byl hladký dojezd až do Třince.

Expedice nám toho hodně přinesla. Kromě perfektního plánování a úžasné spolupráce máme hodně krásných vzpomínek – expedice jak má být :). 

Petra Bruková, 7.A 

Snad každý už slyšel o DofE, a tak bych vám chtěla shrnout naši bronzovou expedici.

cyklo expedice DofE

Ze začátku jsme byli všichni nadšení, jak úžasné to bude, ale postupem času jsme zjistili, že i to plánování je dost náročné. Hodně štěstí, jestli máte v plánu dělat DofE. Nemyslím si, že je to úplně procházka růžovým sadem, ale stojí to za to.

První stres nastal, když jsme měli nandávat kola do vlaku. Naštěstí byl pan průvodčí velmi hodný a pomohl nám s tím. Celá skupinka jsme se setkali ve vlaku. Byli jsme nadšení, ale zároveň plní obav, co nás čeká a jak vyndáme kola z vlaku. Naštěstí šlo vše jako po másle. Dostali jsme se do Olomouce, kde jsme měli dvě hodiny čas, než pojede vlak do Břeclavi. A tak jsme si zajeli na zmrzlinu a projeli se parkem. Opět jsme nastoupili do vlaku a dojeli na start naší expedice – nádraží v Břeclavi.

Z Břeclavi jsme jeli do Valtic a až na pár komárů tam bylo krásně. Z Valtic jsme pokračovali do Lednice a tam nastalo těžké rozhodování – z malého mráčku na nebi se stal jeden velký černý mrak. Věděli jsme, že bude přeháňka, a tak jsme přemýšleli, jestli jet do kempu Paliště, nebo počkat až naprší a uschne. Vybrali jsme si první možnost. Ujížděli jsme před deštěm jak o závod. Stihli jsme to jen tak tak. Kola jsme si schovali pod střechu a uvařili jsme si první teplé jídlo – špagety s rajčatovou omáčkou a sýrem. Jídlo bylo překvapivě velmi dobré. Když jsme dostavěli stany, přestalo pršet. Vybalili jsme si důležité věci a šli jsme se projít. Ve vesnici jménem Nejdek jsme našli hřiště, a tak jsme si řekli, že si půjdeme zaházet na koš. Začalo se stmívat a my se rozhodli si udělat oheň a opéct špekáčky, ale moc nám to nešlo. Nakonec nám vedoucí kempu a místní „štamgasti“ pomohli.

Dofáci v Mikulově

Druhý den jsme se sbalili, ukončili naši cvičnou expedici a vyrazili na navazující ostrou expedici do Mikulova. Až na pár komplikací s dorozumíváním se s týmem to šlo hladce. V Mikulově jsme vyšli na rozhlednu Kozí Hrádek a užili jsme si nádherný výhled přímo na Svatý kopeček. „Teď už nás čeká jen dojet do Kempu u jezera“, řekli jsme si. Ale to jsme nevěděli, jaké kopce nás na jižní Moravě čekají. Když už jsme přes hory a doly dojeli ke kempu, byli jsme po celém dni unavení a ztrhaní. Postavili jsme stany a šli vařit druhé teplé jídlo expedice, kterým byl bulgur s tuňákem a kukuřicí. Kupodivu byl velmi chutný. K večeru jsme se šli koupat do jezera.  Po tak namáhavém dni jsme ocenili studenou vodu v jezeře.

Třetí den jsme za začali třetím teplým jídlem – ovesnou kaší s čokoládou a sušenými jahodami, která všem moc chutnala. Pak už jsme jen sbalili stany a vydali se do Šakvic na nádraží, kde jsme ukončili naší expedici.

Expedice DofE nám přinesla mnoho různých zážitků a zkušeností. Naučili jsme se pracovat s mapou, navzájem si pomáhat a hlavně si to společně užít.

Eliška Szczotková

O DofE již definitivně slyšel každý na naší škole. Jelikož jsme se před rokem rozhodli, že si tuto zkušenost nemůžeme nechat ujít, začali jsme také. Postupně jsme dodělali všechny předcházející aktivity a už nás čekala jen expedice.

expedice ve Francii

Na začátku června jsme s naší skupinou vyrazili na stříbrnou expedici za poznáním jižní Francie. S těžkými batohy na zádech a ještě plni energie jsme se v brzké ráno setkali na letišti ve Vídni s cílovou destinací Nice. Čekaly nás čtyři nabité dny plné krásné přírody a malých městeček s nádhernou architekturou. Navštívili jsme města Biot, Tourettes sur Loup, Vence a v neposlední řadě samozřejmě i Nice. Po cestě nás čekala také zastávka ve vyhlášené sklářské dílně.

Expedice nám dala plno nových zkušeností, ať už se jednalo o zařizování letenek nebo třeba plánování trasy v neznámé krajině. Tento necelý týden nám definitivně ukázal, že se ve světě jen tak neztratíme. Velmi nás to stmelilo. A i přes opaření nohy naší kamarádky, která expedici statečně i s těžšími podmínkami dokončila, si myslím, že to byl nezapomenutelný zážitek a jen tak na něj nezapomeneme. Ukázalo nám to, že s kamarády jde všechno snadněji.

DofE bych doporučila všem, co chtějí překonávat sebe samotného a hlavně získat nové zkušenosti a dovednosti do života.

Viktorie Bystroňová

Žáci 1.A se poprvé zapojili do čtenářské soutěže, která měla celkem čtyři kola. Od března do června každý měsíc přečetli jednu anglickou knihu, poté vyplnili test o znalostech děje, postav, vymýšleli názvy knih a součástí byla i krátká slohová práce. Poslední kniha byla pochopitelně nejtěžší, ale bodů šlo získat nejvíce. Bodování probíhalo po každém kole, body jsme sečetli a známe konečné výsledky.

1. místo – Dorota Mihulová
2. místo –  Filip Březina
3. místo – Anna Pořízková

Vítězům gratulujeme, všem ostatním děkujeme za účast a doufáme, že alespoň někteří budou v četbě anglických knih pokračovat.

Mgr. Marta Jalowiczorzová

Obecně o DofE expedici platí, že by měla člověka někam posunout, ukázat mu nová místa, kde ještě nebyl, nebo mu pomoci získat nové vztahy a kamarády.  

expedice Halštat

Naše expedice si dala za cíl vytvořit cestopis z putování po okolí Halštatu. Vyrazili jsme brzy ráno z Třince a po několika přestupech a hodinách, které však díky skvělé partě rychle utekly, jsme stanuli na opačném břehu jezera od našeho cíle: malebného městečka Halštat. Počasí se během cesty hodně měnilo. Když jsme dorazili, lehce pršelo a hory byly pod vlečkou mlhy; tento pohled, zvlášť z trajektu uprostřed jezera, byl k nezapomenutí.  

Jakmile jsme dorazili do kempu, mrholení zintenzivnilo a ztížilo nám stavění stanů, ale vše jsme zvládli, ubytovali jsme se a zakrátko vyráželi k vodopádům. Po návratu jsme jen rychle uvařili večeři a šlo se spát. Druhý den přestalo pršet a krom malé přeháňky odpoledne už nic nespadlo. Nechali jsme se vzbudit zvonem z kostela a po vydatné snídani jsme vyrazili na kopec za krásnými výhledy na jezero a do solných dolů, kde se sůl těží už 3000 let. 

Odpoledne jsme se šli podívat do města a obhlédnout okolí, také jsme se k večeru lehce smočili v jezeře. Bohužel už se blížil čas návratu. Pomalu jsme začali balit a společně vyrazili na vlak, cestou jsme si ještě stihli zaplavat v jezeře. Poté jsme na záda nasadili své batohy, tentokrát výrazně lehčí, neb jsme průběžně poctivě ujídali zásoby jídla, a za slunného dne s čistou oblohou jsme s rezervou dorazili do vlakové stanice. Pak už nás čekala jen pohodová cesta domů.  

Myslím si, že hlavní zkušenosti z expedice, které jsme si odnesli, jsou hlavně z oblasti plánování, improvizace a že se hodí mít vždycky jednoho člověka, který bere s sebou vše, na co si vzpomene.  

Pro mě osobně byla tato expedice hlavně objevováním místa, kde jsem ještě v životě nebyl, a také ověřením znalosti pasivní němčiny. S fyzickou stránkou expedice jsme to nějak výrazně nepřeháněli, ostatní členové samozřejmě mohou nesouhlasit. Morálka v našem týmu byla vždy vysoká a každý den se bylo na co těšit. 

 David Běhálek 

V pátek 9. června nás poctil svou návštěvou překladatel Martin Stašek pracující pro Evropskou komisi. Seznámil nás s fungováním tlumočníků a překladatelů v instituci. Objasnil nám, co práce překladatele obnáší, zdůraznil, jak velkou roli mají softwarové překladače, a načrtl budoucnost tohoto zajímavého povolání.
Podělil se i o své zkušenosti a zážitky a ukázal, že cesta k překladatelství nemusí být nutně dlážděná lingvistikou a filologií.
Celou přednáškou nás doprovázel interaktivní kvíz, ve kterém jsme měli možnost poslechnout si Haškova Švejka v estonštině nebo si tipnout, kolik normostran textu přeloží překladatel v Evropské komisi za jeden den.
Celkově byla přednáška velmi inspirativní a určitě bych ji doporučil každému, kdo má zájem o jazyky všeho druhu.

Petr Martynek

expedice DofE

O DofE na naší škole minimálně jednou slyšel už snad každý. Na konci každé úrovně by měl účastník spolu se svým týmem podniknout expedici, kterou si sami s týmem vymyslí, naplánují, určí si svůj cíl a následně podniknou.  

Já společně s mým týmem jsme si pro letošní expedici zvolili název Pain(t) & ride vol. 2, a jak už z názvu vyplývá, naším cílem bylo malování spojené s jízdou na kolech. Oblast, kterou jsme navštívili, byla Kroměříž, Baťův kanál a okolí. 

Kdybych měla tuto expedici shrnou z mého pohledu jednoznačně bych napsala, že tato expedice pro mě byla příležitostí prozkoumat své hranice, rozvíjet dovednosti a objevovat krásy přírody a míst ČR. Tato vzrušující cesta přinesla nejen fyzické výzvy, ale také nezapomenutelné zážitky a cenné poznatky o sobě samém. 

Jak naše expedice probíhala? Naše expedice začala v úterý ráno na vlakovém nádraží v Třinci, kde jsme se setkali s našim týmem a vydali se na první etapu naší dobrodružné cesty. Během cestování vlakem jsme si vyzkoušeli, že není vůbec lehké se se šesti koly vměstnat do vlaku, ale díky spolupráci celého týmu nám ani přestupování nezabránilo tomu, abychom si tuto expedici jeli naplno užít. Každý den jsme pak jezdili na místa, která jsme si určili předem a díky krásnému a teplému počasí jsme mohli tato místa vidět v plné kráse. Při naší expedici jsme se museli spoléhat na sebe i na ostatní členy naší skupiny. Spolupráce a komunikace byly klíčové, abychom se úspěšně dostali k našim cílům, které všichni nakonec zvládli.  

Během celé expedice jsme měli možnost rozvíjet své dovednosti a získávat nové znalosti. Učili jsme se vařit na plynovém vařiči, opravovali jsme si kolo a zdokonalovali naše dovednosti přežití v “divočině“.  

Má expedice DofE byla určitě nezapomenutelnou zkušeností. Cesta plná výzev a dobrodružství mě naučila odhodlání, vytrvalosti a schopnosti spolupracovat s ostatními. DofE je skvělý program, který určitě doporučuji všem, kteří mají rádi výzvy a chtějí se přesvědčit o tom, že pokud něco opravdu chcete, vždy dojdete do cíle. 

Za expedici Pain(t) & ride vol. 2  

Eliška Hubáčková