Naši letošní účastníci bronzové úrovně v minulých týdnech ukončili aktivity, které trvají tři měsíce. Co Cena vévody z Edinburghu je? Co se skrývá pod aktivitou dobrovolnictví? 
Přečtěte si zážitky některých, třeba vás to inspiruje k dobrovolnictví a vůbec nemusíte pomáhat v rámci nějakého programu, ale jen pro dobrý pocit.

Co je DofE pohledem Veroniky Ciencialové ze 6.A

Zdravím všechny mladé lidi a studenty našeho Gymnázia, kteří mají zájem rozvíjet své dovednosti, vyzkoušet nové projekty a investovat osobní čas do něčeho, co Vás obohatí o zkušenosti. Dneska Vám totiž chci ve stručnosti, ale přitom bohatě objasnit a sdělit své zkušenosti z DofE (Duke of Edinburgh neboli Mezinárodní cena vévody z Edinburghu), což je program neformálního vzdělávání, který byl založený již bohužel zesnulým Princem Philipem, vévodou z Edinburghu. 

Náplní tohoto programu je plnění aktivit ve 3 oblastech: pohyb, dovednost a dobrovolnictví. Zároveň si můžete vybrat různé úrovně programu lišící se v době trvání jednotlivých aktivit. Např. já jsem si vybrala bronzovou úroveň, což znamená, že 2 mnou zvolené aktivity budou trvat 3 měsíce a 1 aktivita 6 měsíců. Výhodou je, že si můžete vybrat, co bude jak dlouhé, jestli Vaše nejdelší aktivita bude pohyb nebo vaření. Každý týden přidáváte na aplikaci OnlineRecordBook záznamy o tom, jak si vedete, doplněné o fotografie. 

Teď bych se ráda dostala k mému plnění DofE. Mými 3 aktivitami byly: vaření, běhání a pomoc učiteli ve výtvarném oboru, přičemž běhání je má nejdelší aktivita. Všechny aktivity jsem plnila nejlépe, jak jsem mohla. Ze začátku jsem byla namotivovaná a dávala jsem do plnění aktivit hodně energie, ale jak to všichni známe, nadšení brzy skončí, a poté už člověk musí překousnout svoji lenost a trpělivě a s pečlivostí zápisy plnit. Díky tomu, že jsem si zvolila aktivity takové, které se mi osvědčí v budoucnosti, které mě baví a pro které jsem schopná obětovat čas, tak jsem nikdy při plnění DofE nepřemýšlela, že projekt ukončím. Aktuálně jsem dokončila 2 aktivity, v 1 pokračuji a už se těším na expedici, která nás bude čekat. 

Tento projekt bych vřele doporučila lidem, kteří mají volný čas, rádi investují čas do seberozvoje, rádi zkouší nové projekty a chtějí získat velmi výhodný certifikát o splnění programu DofE, který se Vám hodí zejména při cestování s Erasmem+.  

A co dobrovolnictví? To si zpočátku mnozí nedokázali představit…

I maličkosti mohou potěšit

 O tom jsem se přesvědčila při plnění jedné z aktivit v programu DofE. Jako aktivitu dobrovolnictví jsem si vybrala trávení času se seniory. Každý týden jsem tedy chodila k babičce. Co jsem u ní většinou dělala? Vysávala, stírala prach, chodila na nákupy atd. Když už jsem měla všechnu práci hotovou, povídaly jsme si o různých tématech, většinou o knihách. Obě jsme čtenářky, a tak nám nedělalo problém navázat společnou řeč. Vždy, když přijdu, tak se rozzáří a je ráda, že si má zase s kým popovídat. To byl moment, kdy jsem si uvědomila, že i malé činy, jako třeba pouhá návštěva příbuzného, můžou člověku vylepšit zbytek dne. Spokojenost tedy byla vzájemná. Babička spokojená s tím, že se mnou může trávit čas, a já zase z toho, že jí to dělá radost. Jsem ráda, že jsem díky této aktivitě zjistila, že si čas můžu najít téměř vždycky.
Vendula Szotková

Dělá mi radost, když je vidím šťastné

V domově pro seniory jsem strávila několik příjemných chvil. Navštěvovala jsem seniory individuálně, některé z nich i vícekrát. Většinou jsem si s nimi povídala, ale také jsem jim pomáhala. Například se zvednutím postele, s jídlem a pitím, ale také se čtením a psaním. Dozvěděla jsem se o nich spoustu zajímavých informací. Také jsem se zúčastnila akcí, které domov uskutečňuje, jako příklad uvádím vánoční večírek. Podle jejich nálady a úsměvu si troufám říct, že i senioři byli rádi, když jsem s nimi trávila čas. Určitě budu v navštěvování domova pro seniory i nadále pokračovat. Dělá mi radost, když je vidím šťastné.
Helena Szurmanová

 Pomoc prarodičům v DofE

Jako dobrovolnickou aktivitu v DofE jsem si vybrala pomoc svým prarodičům. Ze začátku mi přišlo, že jezdit každý týden za babičkou bude náročné, abych stíhala školu, a trochu i otravné pro babičku, ale nakonec se ukázalo, že to přece jenom bylo pro obě strany přínosné. Když jsem za babičkou jezdila třeba v soboty, tak mi to do školních povinností až tak moc nezasahovalo a všechno jsem stíhala. Babička s dědečkem zase naopak byli rádi, že mě vidí a že jim s něčím mohu pomoct. Myslím si, že jsme si díky tomu i s prarodiči bližší, než jsme byli předtím. Babička mě často učila vařit nebo něco péct a děda mě učil sekat dřevo a dělat další manuální práce. Jasně že jsem potom většinu práce musela udělat já, ale to mi nevadilo. Jako druhou krátkou aktivitu v DofE jsem měla chůzi, a jelikož babička bydlí jen pár kilometrů ode mě, tak jsem k ní i někdy chodila pěšky, a tím vlastně plnila dvě aktivity najednou. Když to tedy shrnu, nejvíc mě asi bavilo pečení a vaření, protože na manuální práci moc nejsem. Jelikož si pár receptů pořád pomatuji, můžu říct, že mi to dalo i něco do života. A abych zase úplně nehodila za hlavu tu práci s dědou, tak ta mi do života určitě taky něco dala a možná, že ji někdy taky využiju. A tak nakonec můžu říct, že tato disciplína byla moje nejoblíbenější. Jsem ráda, že jsem mohla trávit více času s prarodiči a všem, co tuto DofE aktivitu ještě nezkusili, doporučuji ji zkusit.
Daniela Gavelčíková 

Moje babička

Plnění aktivit mi dalo spoustu nových zážitků a zkušeností. I přes mé počáteční váhání, jsem ráda, že jsem se nakonec do programu přihlásila. Zjistila jsem, že na cvičení i pomoc babičce se najde vždycky čas, a i kdyby nám to mělo trvat déle, než jsme plánovali, ztracený čas to určitě nebude. Nejen DofE mi pomohlo splnit si svůj cíl, a to hýbat se každý den. I pět minut stačí k odreagování nebo protáhnutí se po celém dni proseděném nad učením. Jezdit každý týden popovídat si s babičkou a zároveň ji vždy s něčím pomoct patří nyní mezi mé oblíbené činnosti, v nichž hodlám i dál po skončení zapisování záznamů aktivit pokračovat.
Míša Hamroziová

A takto krásně zhodnotila aktivitu babička:

Milá Míšo a Romane, mockrát Vám děkuji za pomoc v různých činnostech, které jste pro mě vykonávali. Velmi si vážím toho, že jste měli krásný vztah ke staršímu člověku a že jste si se mnou i popovídali. Starší člověk už bývá často sám a mladší ročníky tyto lidi odsunují na okraj společnosti. Vysoce oceňuji i tento program, který spojil mě a moji vnučku láskou a porozuměním. Všechny práce plnila svědomitě, pečlivě a nezištně. V závěru mi pomáhal i Roman, protože nemohl pomáhat své babičce. I Tobě, Romane, srdečně děkuji. Jsi šikovný. Přeji Vám oběma hodně štěstí při studiu a věřím, že se budeme setkávat i nadále. Tak ahoj, „študenti“, držím palce.
Věra Hamroziová – babička

Ohni svůj hřbet a medvěd se ti pokloní 

Celá naše rodina miluje procházky v přírodě po celý rok. Každé roční období nás na stejných místech obdarovává úplně jinými zážitky. Tu zcela nepatrná vodní strouha v zimě namrzne tak, že vytvoří ledový útes, tu zpod kamene v potoce vykukuje mlok nebo se stará vrba na jaře rozezvučí bzučením včel a čmeláků.  

Jenže když najdu krásného křemenáče hned vedle několika odhozených plechovek, slimáka pochutnávajícího si na špačku od cigarety, nebo když jdu z autobusové zastávky cestou lemovanou prázdnými láhvemi od alkoholu, stydím se. Chtěl by to mít někdo doma?  

Není mi to jedno, a proto jsem se i v rámci programu DofE zapojil do dobrovolného sbírání odpadků v naší obci. Chodili jsme s rodiči a sourozenci sbírat už dříve, ale DofE k tomu přidala pravidelnost a systematičnost. A za těch 13 týdnů programu se povedl celkem pěkný kus práce, nachodil jsem a vysbíral asi 80 kilometrů různých tras, v lese, kolem potoků i v centru obce Horní Lomná. Do sběrného dvora v Jablunkově jsem odvezl plný přívěsný vozík železného i smíšeného odpadu a hromadu jsem vytřídil i do popelnic, hlavně sklo a plast. 

Vím, že nesesbírám všechno a neodnaučím lidi odpadky do přírody vyhazovat. Ale třeba ovlivním alespoň ty, kteří mě a mé sourozence vidí, jak pobíháme v rukavicích s pytlem nebo velkou nákupní taškou a sbíráme, co ostatní odhodili. Dokonce jsme jednou potkali skupinku turistů, kteří se na chvíli do sběru zapojili s námi. A v neposlední řadě mám dobrý pocit z toho, že jsme naši krásnou obec učinili a snad ještě učiníme o kousíček hezčí. Rozhodně se nebojím ohnout svůj hřbet a ve sbírání i nadále pokračovat. 
Mirek Chytka

Stala se ze mě učitelka

Poslední tři měsíce jsem si díky programu The Duke of Edinburgh’s Awards mohla vyzkoušet, jaké to je být učitelem a zjistit, co všechno tohle povolání obnáší. Doučovala jsem žáka němčinu, kterou má teprve prvním rokem. Na hodinu jsem si vždy dopředu vymyslela téma a jemu odpovídající pracovní listy, které jsme spolu vyplnili. Probrali jsme číslovky a datumy, dny v týdnu, členy, části těla, přídavná jména, zvířata, Vánoce nebo třeba zajímavosti o německy mluvících zemích. Kladla jsem důraz hlavně na mluvení, novou slovní zásobu a její správnou výslovnost, protože si myslím, že to je při učení nových jazyků to nejdůležitější. Jsem na svého svěřence pyšná, protože stihl za tak krátký čas udělat velký pokrok a němčina nyní patří mezi jeho nejoblíbenější předměty. Role učitelky mě bavila už odmala a i když pedagogická škola asi nebude mou volbou po střední škole, jsem za tuto zkušenost velmi ráda a všem bych ji vřele doporučila.
Zuzana Bojková

V této soutěži měli žáci možnost vymyslet příběh k obrázku. Porota hodnotila nápad, použitou slovní zásobu a gramatiku. Rozhodování bylo těžké – originálních nápadů s vynikající angličtinou bylo tolik, že v jedné kategorii byla udělena dvě první místa. I vy si můžete zkusit roli porotců a příběhy si přečíst.

 výsledky 2. kategorie – 3.A, 4.A
1. místo – Alexandra Pilchová 4.A
2. místo – Daniella Sutor, Adéla Kawuloková
3. místo – Adam Slaninák 4.A

výsledky 3. kategorie – vyšší gymnázium
1. – 2. místo – Barbora Švaňová, Jakub Kotajny 6.C
3. místo – Karolína Graniová

Naši nejmladší žáci dostali možnost zúčastnit se literární soutěže You Tell the Story. V zadání dostali dva obrázky. Podle nich měli napsat začátek příběhu v angličtině. Každý obrázek doprovodili textem v minimálním rozsahu 20 – 30 slov. Potom měli dokreslit dva navazující obrázky a dokončit příběh. Při výběru vítězů jsme hodnotili příběh, výtvarné zpracování, úroveň angličtiny, kreativitu, originalitu a dodržení pravidel. 

A zde jsou vítězky a jejich příběhy…

1. místo – Anežka Ponczová 2.A, Beáta Ponczová 1.A  14 bodů
2. místo – Tereza Kawuloková 1.A  13 bodů
3. místo – Rút Borská 2.A   12 bodů

Gratulujeme! A všem ostatním děkujeme za účast.

Den s překladem je překladatelská soutěž Filozofické fakulty Ostravské univerzity, jejíž součástí je také jednodenní konference a překladatelské workshopy. Do soutěže se mohou přihlásit studenti bakalářských a magisterských programů bez ohledu na typ školy a studijní obor. Od roku 2018 je soutěž otevřená také studentům středních škol, kteří by si rádi prověřili své překladatelské schopnosti a talent. I naše škola se pravidelně této soutěže účastní.

Soutěž byla až do loňského roku jediná svého druhu v ČR, která je určena výhradně studentům, kteří teprve získávají první zkušenosti s překlady nejrůznějších textů současné i starší beletrie, poezie i textů z populárně naučné literatury či literatury faktu. Soutěžní překlady posuzují nezávisle na sobě dva členové poroty. 

Díky soutěži mají studenti možnost porovnat kvalitu překladů a získat cenné rady zkušených profesionálů. Den s překladem tak pro mnohé může být odrazovým můstkem k budoucí profesi překladatele.

A kteří dva „překladatelé“ si letos s nelehkými texty poradili nejlépe? Porota ve školním kole ocenila překlad uměleckého textu Izabely Marie Kirschnerové, která dokázala vystihnout dvě stylistické roviny a použila obecnou češtinu, která nahradila v originálním textu dialekt, a také Anny Kantorové, které se podařilo zvolit správnou terminologii při překládání odborného textu.

Vítězkám gratulujeme a držíme palce, aby se jim v regionálním kole dařilo.

Studenti 6.C se pokusili „poprat“ s výzvou ostravské knihovny a zapojili se do soutěže American Dream. Cílem bylo napsat rozhovor s někým, kdo si splnil nebo si chce splnit svůj americký sen. Sešly se zajímavé příběhy a do regionálního kola zasíláme příspěvky Barbory Švaňové, Jakuba Kotajného a Magdaleny Majetné.

Držíme jim palce, aby se jejich práce líbily i odborné porotě.

Desetidílná série vánočních detektivních příběhů pro žáky nižšího gymnázia skončila. Příběhy byly náročnější než v loňském roce, prázdniny kratší a školní rok vyčerpávající. Přesto se někteří pustili do práce detektivů, řešili jednotlivé stopy a pátrali po pachatelích v galerii, na palubě zámořské lodi, na večírku, v obchodním domě nebo v hokejovém klubu. To vše v anglickém jazyce, s gramatikou a slovní zásobou, kterou běžně nepoužívají. A tak si obdiv zaslouží i ti, kteří to nakonec po několika kolech vzdali.

Při hodnocení se bodovalo odhalení pachatele a vyřešení jednotlivých stop. A kdo jsou nejlepší detektivové na naší škole?

I v letošním roce jsem si pro vás, tentokrát ve spolupráci s Terezou Cieslarovou ze 3.E, připravila pět detektivních příběhů. Jsou v angličtině, a tak si procvičíte dvě věci najednou – anglický jazyk a logické myšlení.
Pravidla: 
1) V Teamsech bude utvořena skupina pro 1.A, 2.A, 3.A a 4.A, kde najdete každý den zadání. Soutěž je zcela dobrovolná. Pokud se nechcete zúčastnit, nemusíte zadání otvírat nebo ho můžete odkliknout jako hotové. 
2) Každý detektivní příběh je rozdělen do dvou částí a každá část má několik úkolů. Cílem je vypátrat pachatele a vyřešit co nejvíce úkolů. Odpovědi odesílejte do zadání – buď ve Wordu nebo je můžete napsat čitelně a poslat fotokopii řešení. 
3) Soutěž začíná 23. 12. 2021 a končí 1. 1. 2022. 2. ledna proběhne závěrečné vyhodnocení.
4) Zadání bude zveřejněno každý den ve 12:00 a na řešení a odeslání odpovědí máte čas do 24:00. Každá část detektivky se řeší zvlášť. Není žádný bonusový bod za nejrychlejší odevzdání.
5) Nemusíte vyřešit všechny úkoly ani všechna kola. Je to jen hra. Co zvládnete, to zvládnete. Možná zjistíte, že toho umíte víc, než jste si mysleli.

Přeji vám krásné vánoční svátky a těším se na vaše detektivní úspěchy. 
Mgr. Petra Bruková

P.S.: Zde je část první detektivky.

Nejvíce všechny zaujala výstava hlavolamů, malých či velkých. Zkoušeli vytáhnout ježka z klece, dřevěné i kovové hlavolamy, těžkou křížovku v angličtině, starou egyptskou stolní hru a mnoho dalšího.

Až si pohráli s hlavolamy, naučili se malovat vánoční motivy na sklo. Domů odcházeli vánočně naladěni a s vánočním překvapením pro rodiče. 

V letošním školním roce se žáci 2.A opět zapojili do projektu Čtení pomáhá. Cílem projektu je motivovat žáky a studenty ke čtení a dobrovolnictví. Z pestrého seznamu knih si mohou vybrat, kterou si přečtou. Poté vyplní krátký test a mohou poslat symbolických 50,- Kč jedné z charitativních organizací z nabídky. Takto podpořili projekty Jakoubek, Když chybí společník – pomoc opuštěným babičkám a dědečkům, Nový vozík pro Petru, Když knihy chybí… 
Za čtyři měsíce se podařilo přispět 1 700,- Kč. MOC DĚKUJEME!

Dárek pro paní Moniku

Před Vánoci se žáci 2.A rozhodli podpořit i projekt Stromeček splněných přání. V supermarketu Tesco bývá před Vánocemi stromeček, na kterém visí přání seniorů z Senior domu Pohoda v Třinci. Jejich přání nejsou jako ta naše, jsou mnohem skromnější – teplé ponožky, krém, sladkosti, pyžamo. My jsme si vybrali přání paní Moniky, která touží po plyšovém pejskovi. Pořídili jsme jí jednoho speciálního vánočního a další na všední dny. Dárek jsme v originálním podepsaném dárkovém balení společně předali v informačním centru v Tescu, kde již zařídí předání seniorům. 

„Stáž probíhala od pondělí do pátku od ranních do pozdně odpoledních hodin. Průvodkyní a garantkou na místě byla paní učitelka Anna Chruścielska, která mi naplánovala bohatý pracovní program.

Po krátkém úvodním seznámení a prohlídce školy jsem si popovídal o práci se zástupkyněmi ředitelky, o jejich pracovní náplni a chodu školy. Jednalo se například o systému přijímacích zkoušek, maturitních zkoušek a systému přijímání žáků na vysoké školy. Informace byly nesmírně cenné a v mnohém velmi odlišné od našeho vzdělávacího systému. Vyměnili jsme si informace a zkušenosti s distanční formou výuky, která probíhala hojně v minulém školním roce. Náš několikahodinový rozhovor byl přínosný pro obě strany.

Během týdne jsem absolvoval dvacet hospitací nejen původně plánované chemie a biologie, ale také historie, matematiky, španělského jazyka, českého jazyka a dramatického kroužku. V rámci vyučovací hodiny českého jazyka jsem si popovídal se studenty na téma školský systém a život v České republice. Navštívené gymnázium je jediné v Polsku, na kterém se zčásti čeština vyučuje.

Na škole jsem obdivoval velmi krásnou a moderní sportovní halu, kterou mají žáci k dispozici pro hodiny tělesné výchovy a odpolední sportovní kroužky. Dozvěděl jsem se, že hlavním sportem je na škole házená, ve které mladí sportovci dosahují špičkových výsledků.

V odpoledních a  podvečerních hodinách volna jsem pak mohl obdivovat četné architektonické skvosty historického centra Wrocławi a v samotném závěru také otevření tradičních vánočních trhů.

Chtěl bych poděkovat kolegyni Mgr. Petře Brukové za splnění mých dvou přání. Prvním byl termín stáže a druhým Wrocław. Trochu sobecky jsem si chtěl užít slezské metropole, jejích památek a zajímavých míst. Musím říci, že na muzea a návštěvu interiérů pamětihodností jsem si vzhledem k pracovnímu vytížení čas nenašel. Přesto i četné večerní prohlídky města měly své kouzlo. Nezapomněl jsem ani na ochutnávky kulinářských specialit a návštěvu divadelního představení.

Všem kolegyním a kolegům přeji, aby se neostýchali a využili možnosti, které program Erasmus pedagogům nabízí. Zážitky ze stáže jsou velmi přínosné, podnětné, ovšem ne zcela přenosné. Musí se prostě zažít.“

Marian Plucnar

Secrets of Science

Mezinárodní projekt Secrets of Science/Sekrety nauki, který je zaměřen na tvorbu únikových místností a který v rámci Erasmu+ pokračuje již druhým rokem, je bohužel ovlivněn epidemiologickou situací v Evropě. V říjnu 2021, s ročním zpožděním, vyjelo pět studentů třídy 5. A do města Wejherowo v Polsku. Další exkurze, tentokrát konané v chorvatském Záhřebu, se žáci měli zúčastnit v týdnu od 6. 12. do 10. 12. 2021. V té době však třídě byla nařízena karanténa. Naši žáci si tuto akci nechtěli nechat ujít, a proto se propojili alespoň virtuálně. Testovali také v Chorvatsku vytvořené únikové místnosti, pracovali ve skupinkách a společně řešili úkoly z oblasti fyziky. Za každý správně vyřešený úkol dostali heslo. Tyto indicie jim poté pomohly vyřešit závěrečný úkol, a tak uniknout z místnosti. Kromě fyzikálních dovedností si naši studenti také zdokonalovali čtenářské a jazykové dovednosti. Příběh v místnosti, při jehož tvorbě byla použita aplikace Genial.ly, byl totiž inspirován jednou ze tří chorvatských povídek, které si všichni účastníci měli přečíst během podzimních měsíců.

Velké díky patří Mgr. Pavlíně Madari za pomoc s překladem anglických odborných výrazů do češtiny i za odborné rady. 

Mgr. Libuše Kohutová, koordinátorka projektu 

Anglický jazyk

1. místo – Filip Michejda   5.A           75 bodů  
2. místo – Amálie Staňková  5.A       74 bodů
3. místo – Petr Martynek  7.A           73 bodů

Vítězům gratulujeme a Filipovi i Amálii držíme palce v celostátním kole!

Další velmi pěkné překlady odevzdali Dominik Cedro 4.D 71 bodů, Veronika Sarah Wapieniková 3.D 68 bodů a Elen Sikorová 5.A 65 bodů.

Vítězů jsme se zeptali, jaké to je stát se na dvě hodiny překladatelem?

Filip Michejda: “ S nástupem na vyšší gymnázium se nám „otevřely dveře“ do mnoha soutěží, mimo jiné jsme měli tu čest poměřit naše síly v překládání cizojazyčného textu v soutěži Juvenes Translatores. Účasti v soutěži rozhodně nelituji, byla to neskutečně cenná zkušenost. 

Výchozí text určený k překladu se mi nezdál vůbec těžký, odpovídal mým očekáváním (a byl podle mě vhodně zvolen), rozuměl jsem téměř všemu a překlad mi nedělal nějaké větší obtíže. Téma mi celkem sedlo, i když se mi zdálo, že jsou některé části textu naprosto zbytečné, avšak překládat je byla zábava.  

V textu se objevilo pár frazeologismů, idiomů, a dokonce slovní hříčka, převést některé z nich do češtiny byl opravdu oříšek. Snažil jsem se překládat tak, aby text zněl zajímavě, originálně a hlavně přirozeně. Baví mě, když mám u překladu volnou ruku, můžu si hrát se slovy a hledat vhodné výrazy, které se do textu hodí. Vždy mám pocit, jako bych skládal puzzle – hledám dílky, ze kterých se snažím postavit skládačku. 

Překládání je velmi zajímavá a těžká disciplína, jež prověřuje nejen naše znalosti v angličtině, ale zároveň i to, jak dokážeme používat náš rodný jazyk, který není někdy vůbec jednoduchý, přestože jsme rodilí mluvčí. Bohužel se na významnou roli překladatelů často zapomíná, třebaže je jejich práce velmi důležitá a právě oni zodpovídají za výslednou podobu textu.“

Amálie Staňková: „Soutěž mi přišla docela těžká. Nečekala jsem, že budeme překládat dopisy. Nejtěžší bylo rozhodně překládat idiomatické výrazy, zvláště když na ně bylo později navazováno slovní hříčkou. Tehdy nastalo dilema, zda idiom přeložit doslovně, aby hra se slovy dávala smysl, nebo zda idiom nahradit ekvivalentním českým a slovní hříčku tomu složitě přizpůsobit. Našla se také slovní spojení, která jsou v angličtině zažitá, ale v češtině nemají zažitý ekvivalent. Přišlo mi vtipné, že jsme si museli sami zvolit pohlaví autorů dopisů, protože obě uvedená jména byla neutrální. Na překládání mě baví hlavně psaní. Zdá se mi, že i když překládám text někoho jiného, slova a jejich spojení tvořím sama, a protože píšu ráda jak v češtině, tak v angličtině, překládání se k tomu přidává v podstatě přirozeně.“

Petr Martynek: „Jako každý rok jsem se zúčastnil překladatelské soutěže Juvenes Translatores. Zpočátku jsem měl trochu dilema, ze kterého jazyka překládat, váhal jsem mezi polštinou a angličtinou. Nakonec vyhrála angličtina a neprohloupil jsem. Výchozí text pojednával o komunikaci dvou aktivistů, kteří se chystali na klimatickou konferenci do Glasgow. Téma mě sice nikdy nějak hlouběji neoslovovalo, ale díky tomu, že dnešní média jsou tohoto tématu plná, měl jsem aspoň nějaké ponětí o tom, co překládám.
Právě kvůli specifičnosti tématu jsem o svém překladu neměl valné mínění, a proto mě tolik překvapilo, že jsem se umístil.“

Jste žáci 1.A nebo 2.A?
Chtěli byste si vyzkoušet napsat příběh v angličtině?
Rádi kreslíte?
Zapojte se do 2. ročníku naší nové školní soutěže!

ZÁKLADNÍ PRAVIDLA

• Pozorně si prohlédněte dva obrázky na této straně. 
  Podle nich napište začátek příběhu v angličtině. Každý obrázek doprovoďte textem v minimálním rozsahu 20 až 30 slov.
• Vymyslete si, jak by váš příběh mohl pokračovat a jak by mohl skončit. Dokreslete dva navazující obrázky. Popište je textem opět v minimálním rozsahu 20 až 30 slov.
• Váš příběh se tedy bude skládat ze čtyř obrázků: naše dva obrázky z této strany a vaše dva dokreslené obrázky. Všechny obrázky popíšete textem příběhu, jehož celkový počet slov nepřekročí 150.
• Účastnit se mohou jednotlivci i dvojice.
• Při výběru vítězů zvážíme příběh, výtvarné zpracování, úroveň angličtiny, kreativitu, originalitu a dodržení pravidel.
• Své příběhy odevzdejte svým učitelům angličtiny nejpozději 7. 1. 2022.
• Nezapomeňte uvést:
  • své jméno a příjmení
  • třídu
• Vítězové budou vyhlášeni na konci ledna.

Advanced level

Jste žáci 3.A nebo 4.A?
Chtěli byste si vyzkoušet napsat příběh v angličtině?
Zapojte se do 2. ročníku naší nové školní soutěže!

ZÁKLADNÍ PRAVIDLA

• Pozorně si prohlédněte tři obrázky zde. Vyberte si jeden z nich.
• Na základě obrázku vymyslete příběh, který bude mít začátek i konec.
• Váš příběh by neměl překročit celkový počet 190 slov.
• Účastnit se mohou jednotlivci i dvojice.
• Při výběru vítězů zvážíme příběh, úroveň angličtiny, kreativitu, originalitu a dodržení pravidel.
• Své příběhy odevzdejte svým učitelům angličtiny nejpozději 7. 1. 2022.
• Nezapomeňte uvést:
  • své jméno a příjmení
  • třídu

Vítězové budou vyhlášeni na konci ledna.

Zdroj obrázků: www.onceuponapicture.co.uk

Jste studenti vyššího gymnázia?
Rádi vymýšlíte příběhy?
Baví vás angličtina?
Zapojte se do 2. ročníku nové školní soutěže!

Komise angličtiny vyhlašuje soutěž o nejlepší příběh inspirovaný fotografií. Pošlete nám příběh na motivy jedné z fotografií. Určitě k nim dokážete vymyslet zajímavý příběh v angličtině.

Základní pravidla:

• Vyberte si jednu fotografii v příloze.
• Vymyslete k ní příběh v rozsahu 130 – 190 slov.
• Při výběru vítězů zvážíme příběh, úroveň angličtiny, kreativitu, originalitu a dodržení pravidel.
• Své příběhy odevzdejte svým učitelům angličtiny nejpozději 7. 1. 2022.
  
• Nezapomeňte uvést:
  • své jméno a příjmení
  • třídu
• Vítězové budou vyhlášeni na konci ledna.

Zdroj fotografií: www.onceuponapicture.co.uk