Medvědí skála

V rámci projektu Kraj známý i neznámý, kterého se zúčastnili žáci 3.A ve dnech 19. – 21. 9. 2022, jsme z horské chaty Skalka vyrazili na procházku na Medvědí skálu. Je to krásné místo na hranicích se Slovenskem, kde svatému Hubertovi (patronu hajných) postavili v roce 2014 kapličku. Nikde jsme se však nedozvěděli, proč se skále říká Medvědí. A tak jednotlivé soutěžní týmy vymyslely pověst, jak název vznikl. Dokonce své příběhy doplnily ilustrací. A protože se jim literární díla povedla, rádi se s vámi podělíme. 

Přejeme příjemné čtení.

Pověst o medvědí skále (tým Ganz gupi Goroli)

Za devatero horami a devatero řekami žil jeden mladý chlapec. Říkalo se mu Lojza. Lojza byl šťastně zamilovaný do dívky jména Mařka. Měli se moc rádi a rozhodli se svůj vztah zapečetit svazkem. Po svatbě milenci vyrazili na horské líbánky. Beskydy je moc uchvátily svou krásou, nejvíc se jim ale zalíbilo na horské chatě Skalka, kde se taky rozhodli strávit tři noci. První noc se jim spalo dobře, rušil je pouze neznámý zvuk vycházející z lesa, avšak druhou noc už tak klidná nebyla, jelikož hluk se zvětšoval stále čím dál víc, až to připomínalo řev nějakého divokého zvířete. Třetí noc se rozhodli, že po jekotu budou pátrat. Oblékli se a kolem třetí hodiny ráno se vydali na výpravu. Šli za tím nesnesitelným zvukem sotva 20 minut a došli k rozhledně s názvem Tetřev. Odtud ten zvuk nevycházel. Pokračovali dále a za další půlhodinu došli ke skále. Tady byl řev tak nesnesitelný, že se chvílemi až zdálo, že jim prasknout ušní bubínky. Po chvíli učinili rozhodnutí – skrýt se do křovin a vyčkat, zda se původce rámusu neukáže sám. Po chvíli čekání se dočkali.

Nahoře na skále spatřili tmavou siluetu. Byla to medvědice s pěti mláďaty. Ve svitu měsíce Lojzovi s Mařkou z této scenérie běhal mráz po zádech. Srdce páru bušily jako splašené. Najednou medvědice ztichla. Rámus utichl a nastala chvíle klidu. Silueta divokých zvířat zmizela. Vlna nervozity zaplavila Lojzu a Mařku.

Mařka se rozhodla, že se půjde podívat, co náhlou pauzu v řevu zavinilo. Vyšla ze skrýše a porozhlédla se po okolí. Lojza zatím zůstával v úkrytu, nevěděl ale, že se to pro něj stane osudným. Ucítil vlnu teplého dechu v zátylku. Otočil se a hrůzou se svalil na zem. Stál tam tváří v tvář s ohromným zvířetem. Medvědice natáhla packu a rázem byl s Lojzou ámen. Zásah drápem do jícnu nepřežil.

Mařka, která celý incident pozorovala opodál, strnula šokem. Ztratila lásku jejího života ze dne na den. I přes trauma, které teď Mařka prožívala, věděla, že musí utéct. Jedinkrát se neohlédla, když prchala před vražedným zvířetem. Podařilo se jí ho setřást a doběhnout zpět na Skalku, kde okamžitě roznesla zprávu o tom, co nikoho v noci nenechá spát.

Od těch dob se místu Lojzovy smrti neřeklo jinak než medvědí skála.

Pověst o medvědí skále (tým Lišáci)

Byl jednou v Moravskoslezském království bohatý král Jan III. A ten se tak moc bál o své jmění, proto se rozhodl, že svůj poklad uloží do daleké skály, do které vytesal jeskyni. Tuto skálu pojmenoval po svém jediném synovi Hubertovi, kterého pověřil hlídáním jeskyně. Hubert měl velkou zálibu v lovu a sběru hub. Hubert byl velice zodpovědný, proto v jeskyni spal. Od jeskyně se vzdaloval jen při potřebě lovu.

Jednoho dne přepadl Huberta veliký hlad, a tak šel lovit. Ulovil velkého jelena, kterého schoval pod listí, a vzal si jen trochu masa. Po cestě zpět uviděl zraněné medvídě, ležící u košatého dubu.

Šel k němu a zjistil, že medvídě má hlad a kulhá na přední pravou tlapku. Dal mu maso, co si vzal, a ošetřil mu tlapku. Pak ho přikryl svým tmavě zeleným pláštěm a šel hladový zpět do jeskyně.

Ráno se probudil, vyšel ven z jeskyně a zděsil se. Před skálou spatřil medvědici s medvídětem a další medvědy. Před medvědy ležel jeho zelený plášť a kousek jeho jelena. Hubert se spokojeně najedl a šel poděkovat medvědům.

Pak šel ke svému otci do paláce, aby mu povyprávěl, co se mu stalo. Jakmile ho král uviděl, vynadal mu, že opustil jeskyni a přikázal, aby jim osedlali koně. Pak tryskem uháněli k jeskyni. Když král uviděl medvědy, chránící jeho poklad, pochválil Huberta a na počest medvědů přejmenoval skálu na Medvědí.

Medvědi na svůj vděk nezapomněli a skálu hlídají dodnes.

Pověst o medvědí skále (tým Tiché želvy)

Za dávných časů, kdy Beskydy postihly veliké mrazy, žili byli v jeskyních lidé, jejichž obživa závisela na lovu divoké zvěře. Krutá zima již Beskydy tížila mnohé měsíce a jeskynním lidem rychle docházely zásoby jídla. Pokoušeli se najít nějakou zvěř, ale bohužel marně. Byla taková zima, že jeskynní lidé už doopravdy neměli síly. Naštěstí jeden z nejmladších zemřel a na řadě byli i další. Zdálo ses, že naději zhasla. Následující noc uslyšeli nářek, ale neměli tušení, co to je. Byl to slabý medvěd, který se probudil z hibernace, protože zima trvala moc dlouho. Tady se začala probouzet naděje. Medvěda zabili a z velké části snědli. Zachránil jim život. Na památku jejich záchrany pojmenovali tuto jeskyni jako Medvědí. Odtud vznikl název Medvědí skála, v nichž se nacházela tato jeskyně s hlubokým příběhem.

 Pověst o medvědí skále (tým Jamajské krávy)

Byl jednou jeden Hubert Spotnikov. Narodil se ve velmi chudé rodině na ostrově Spinalonga. V době, kdy propukla epidemie lepry. Po čase, kdy dospěl, zjistil, že má na Slovensku stoletou babičku a vydal se na velmi dlouhou cestu. Cesta mu trvala 364 dní. Až dorazil na Slovensko zjistil, že jeho „starka“ zemřela stářím. Jak vešel do její ložnice našel na posteli malého jelena, který byl podvyživený. Rozhodl se, že se o něj postará. Pojmenoval ho Oleg. Jak roky ubíhaly, Oleg umřel na tuberkulózu. Hubert chtěl svého milovaného Olega pohřbít, a proto hledal nejvhodnější místo pro hrob. Cestou se nedíval, kam šlape, a spadl ze skály. Bohužel to nepřežil a jeho zbytky pohřbil medvěd Bohumil. A proto se skála jmenuje po medvědovi.

Pověst o medvědí skále (tým Pepinos)

Jednoho škaredého dne se starý princ Lojza rozhodl jet na lov. Lovil rád, ale byl zrovna pátek, a to pátek 13. V tento „posvátný“ den se nesmělo lovit.

Ale protože byl Lojza tvrdohlavý a egoistický, rozhodl se, že na lov pojede. Svolal svou družinu a začali se na lov připravovat. Po chvíli byli připraveni a vyrazili do lesa, jeli dlouho a to opravdu dlouho, ale stále žádné zvíře.

Co netušili, bylo to, že v lese řádí slovanská chřipka (zákeřná smrtelná nemoc zvířat). Unaveni sedli pod nebezpečně vyhlížející skálu a začali připravovat piknik. Vytáhli deku a poté i jídlo všeho druhu, např. ananas s pizzou nebo rajčatový džus a začali hodovat.

Když vtom kde se vzdal, tu se vzal medvídek na skále stál a nevypadal nadšeně. Aby toho nebylo málo, začalo lít jak z konve a bylo po pikniku, navíc si Lojza i s jeho družinou všimli onoho medvídka a vzali nohy na ramena. Od té doby se této nebezpečně vyhlížející skále říká medvědí.

PS. To jídlo nakonec pozřel onen medvídek a náramně se nadlábnul.

V polovině září třída 3.A vyjela na projekt nazvaný Kraj známý i neznámý. Cílem projektu je poznání našeho regionu netradičním způsobem a také rozvoj jazykových dovedností v angličtině, češtině a „po naszymu“. 

Projekt byl původně určen pro žáky prvního ročníku osmiletého gymnázia, ale protože ministerstvo školství nařídilo distanční výuku, nejeli nikam. Nakonec se vše podařilo i díky sponzorskému daru firmy Eneq solution, s.r.o. a grantu města Třinec, kteří žákům na pobyt a stravu přispěli, a tak strávili tři dny v příjemném prostředí horské chaty Skalka. 

Všechny aktivity vypracovávali ve skupinách pod vedením zkušených pedagogů. Výuka neprobíhala klasicky jako ve škole, ale žáci sami aktivně získávali poznatky o našem regionu formou her, soutěží, pracovních listů či informačních panelů. Program probíhal v českém jazyce, ale také v angličtině tak, aby se žáci naučili používat jazyk jako komunikační a sdělovací prostředek. Zaměřili jsme se i na místní dialekt „po naszymu“. Žáci pracovali s textem písně skupiny Blaf, pokusili se o překlad slov i dramatizaci obsahu. Četli a snažili se porozumět vybraným povídkám místních lidových vypravěčů. 

Výuka neprobíhala jen uvnitř, ale také venku. Díky běhacímu diktátu týmy získaly informace ke zpracování letáku o regionu, vyzkoušeli si anglickou paměťovou hru, prošli se k Medvědí skále a ke Kamenné chatě s rozhlednou. 

S pomocí pracovního listu, kde museli správně vytvořit recepty regionálních jídel, se dozvěděli informace o místní kuchyni. Od toho už byl jen krůček k praktickému využití. V týmech si připravovali těsto na „placki na blasze“. A jak jim vlastnoručně vyrobená večeře chutnala, ať už se smetanou a cukrem nebo se škvarkami. 

I když by si žáci velmi přáli volné večery, nebylo tomu tak. Jeden večer hádali historické předměty a druhý jsme jídelnu přeměnili na divadlo, kde nám týmy předvedly v angličtině pohádku Three Little Pigs. Všichni jsme se pobavili a porota měla těžkou práci rozhodnout, které představení bylo nejlepší. Na závěr jsme si zazpívali některé místní lidové písničky.

A protože se všichni snažili a body týmům přibývaly, týmová soutěž byla napínavá až do samotného konce.

Třetí den se po posledních úkolech rozdávaly medaile a šlo se domů. Určitě máme na co vzpomínat, jak my učitelé, tak i žáci.

P.S. Moc děkujeme všem, kteří nám upekli spoustu dobrot a také za ochutnávku z firmy Marlenka. Na tyto svačinky budeme dlouho vzpomínat. A také na úžasné výkony všech klavíristů ve třídě, a že jich není málo. 

Vážené studentky a studenti,

ráda bych Vás informovala, že se čeští středoškoláci a středoškolačky mohou letos na podzim opět ucházet o americké vládní stipendium Future Leaders Exchange (FLEX), které vybraným studentům a studentkám umožní strávit jeden školní rok v USA zdarma. On-line přihláška na školní rok 2022-23 je dostupná do 13. října na odkaze https://ais.americancouncils.org/flex 

Program FLEX financuje Ministerstvo zahraničí USA a za víc než čtvrt století existence ho absolvovalo přibližně 30 000 studentů z Evropy a Asie. Původně se ho mohli účastnit jen studenti z bývalých sovětských republik, v posledních letech se ale rozšiřuje i do dalších zemí. 

V létě 2019 s ním do USA odletělo prvních deset českých středoškoláků a středoškolaček ze všech koutů republiky. Tento školní rok se ho účastní třináct českých studentů a studentek. 

Na začátku září jsme spustili on-line přihlášku na školní rok 2023-24.  Uzávěrka je 13. října.

Od ostatních programů, které zajišťují roční studijní pobyty v USA, se FLEX liší především tím, že se za něj skoro nic neplatí. Americká vláda stipendistům uhradí cestovní náklady a základní zdravotní pojištění, zajistí ubytování v prověřené hostitelské rodině a docházku na místní střední škole. Studentům také vyplácí měsíční kapesné ve výši 200 USD na základní osobní potřeby a společenské aktivity. 

V příloze najdete leták s informacemi o programu FLEX, jako jsou kritéria pro uchazeče (1. a 2. ročník, datum narození mezi 15. 5. 2005 a 15. 7. 2008, schopnost domluvit se anglicky, dobrý prospěch) a co stipendium hradí. Studenti a jejich rodiče najdou podrobnosti o stipendiu a výběrovém řízení na našem českém webu, kde je mimo jiné video návod, jak si poradit s přihláškou. Najdou nás také na Facebooku a Instagramu.

Letos se mohou na FLEX výjimečně hlásit také studenti z Ukrajiny, kteří žijí v Česku. Musejí splnit kritéria pro ukrajinské uchazeče, která se liší od těch českých, a ve výběrovém řízení bojují o stipendijní místa určená pro Ukrajinu. Informace získají od našich ukrajinských kolegů. 

Případné dotazy vám ráda zodpoví mailem i telefonicky:

Kateřina Šantúrová
Country Representative 
Karmelitská 379/18
Prague, Czech Republic
+420 605 187 451
czechia.americancouncils.org

Příloha: leták

Dvoutýdenní pobyt na Maltě byl pro mne velkou výzvou a první osobní zkušeností s jazykovým pobytem v zahraničí v rámci projektu Erasmus+. Těšila jsem se, jaké bude vyrazit do ciziny, stát se na 14 dní studentkou kurzu angličtiny, pracovní a rodinné povinnosti vyměnit za poznávání jiné země, kultury a nových lidí. Počáteční obavy z letu, cesty a nového prostředí se díky skvělé organizaci celé mobility brzy rozplynuly a já si uvědomila, jak důležité je občas vystoupit z komfortní zóny a zajetých kolejí a vyzkoušet něco nového.

Odpoledne, večer, o víkendu máte dost času vyzkoušet v praxi všechno, o čem ve škole mluvíte teoreticky. Angličtina je na Maltě všudypřítomná nejen proto, že je jedním ze dvou úředních jazyků. Do této hustě obydlené země přijíždí každoročně velké množství turistů – studentů ze všech koutů světa a všichni se domlouvají anglicky. Líbilo se mi, jak pohodově a vstřícně reagovali lidé v obchodech, na ulici, v restauraci. Neřešili, jaká je vaše úroveň znalosti anglického jazyka, a snažili se porozumět. Po škole jsme společně s mojí kolegyní Hankou a dalšími novými přáteli z našich kurzů vyráželi pěšky, busem, lodí na průzkum ostrova.

Inspirovalo nás přímořské městečko St. Julian‘s, které je centrem turistického dění a nočního života, zde jsem bydlela i chodila do školy. Okouzlila nás historická města Valetta, Sliema, Mdina, lákaly ostrovy Comino, Gozo, fascinovalo divoké moře, skalnaté pobřeží, pestrý vodní svět i místní specifická flóra. Neodolatelné byly maltské dobroty – chléb ftira, národní pokrm králík dušený na víně, křupky Twistees a místní kofola Kinnie, limonáda z červených pomerančů s příchutí pelyňku a řada dalších.

Pokud plánujete skloubit výuku cizího jazyka s cestováním a poznáváním nových bezpečných míst, mohu Maltu jen doporučit.

Certifikát z kurzu

Letošní srpen byl pro mě ve znamení Irska a všeho irského. Prvních čtrnáct dní v měsíci jsem strávila v Corku,druhém největším městě země, na metodologickém kurzu pro učitele anglického jazyka. V kurzu jsme se věnovali různým jazykovým aktivitám, hrám a činnostem, které lze adaptovat a uplatnit ve výuce. Tato činnost byla umocněna jinými a většinou nápaditými pohledy učitelů z jiných zemí pracujícími se studenty jiného věku, jazykové úrovně či kultury.

Můj pobyt v Irsku se však neomezil pouze na školu, ale věnovala jsem se studiu irské kultury, od poznávání historických milníků země přes krátké či delší velmi srdečné konverzace s místními, ochutnávku irských jídel a tradičních nápojů až po ikonický večer s živou hudbou v „pubu“.

Součástí mých plánů byla návštěva několika míst, která jsem již dříve znala z pohlednic či knih. Většinou se jednalo o přírodní památky nebo národní park. A tak jsem se vydala na dlouhé cesty autobusem „Peddy…“ k Moherským útesům, na okružní jízdu po atlantském pobřeží Ring of Kerry či na hrad Blarney (políbit Kámen výřečnosti covid necovid).

Irsko má mnoho jmen. Říká se mu zelený ostrov pro krásně sytou barvu trávy, země svatých a učenců pro svou pevně vkořeněnou víru, která zde jde ruku v ruce se vzděláním, nebo keltský tygr pro sebevědomý a rostoucí ekonomický rozvoj v posledních dekádách. A to vše platí do puntíku.
 

6. 9. 2021 se v 13:30 ve školní klubovně uskuteční informační schůzka k programu Cena vévody z Edinburghu – DofE.
Minimální věková hranice pro ČR je 13 let v případě bronzové úrovně. Hlásit se mohou zájemci z 3.A, 4.A a vyššího gymnázia.
Vzhledem k tomu, že někteří z účastníků, kteří mají splněnou bronzovou úroveň, chtějí pokračovat ve stříbrné, budeme přijímat asi 25 nových zájemců. 

Nejdůležitější je mít chuť vyzkoušet si něco nového, být vytrvalý, nenechat se odradit vyplňováním online aplikace každý týden po dobu půl roku (trvá to asi 5 minut :)), zvládnout expedice v přírodě a být schopen pracovat sám i v týmu. 

Fotky z loňského roku si můžete prohlédnout na nástěnce v přízemí vedle učebny 73.

Těší se na vás koordinátor Místního centra DofE

Mgr. Petra Bruková, kabinet 217

Uplynulý školní rok byl bohatý na skládaní cambridgeských zkoušek na naší škole, což jen dokazuje, že mezi studenty je stále větší zájem o získání certifikátu FCE nebo CAE. Pokud se totiž stanou držiteli jednoho z těchto certifikátů, mohou požádat vedení školy o prominutí maturitní zkoušky z anglického jazyka. A stále více vysokých škol dává studentům za tyto certifikáty 6 bodů navíc u přijímacích zkoušek, což studenty motivuje ke složení FCE nebo CAE zkoušky. Jaké tedy měli naši studenti výsledky u cambridgeských zkoušek v minulém školním roce?

Tady jsou: 18. září 2021 menší skupinka studentů v počtu 8 lidí skládala CAE zkoušku s těmito výsledky: 5 studentů získalo známku A /nejvyšší/, 1 student známku B a 2 studenti známku C. Všichni studenti se známkou A obdrželi od Cambridge Centra ve Frýdku-Místku finanční bonus ve výši 500,- Kč.

Všem studentům blahopřeje také jejich vyučující Zlatka Bichlerová, která se spolu s nimi raduje z těchto úspěšných výkonů.

Zlatka Bichlerová

DofE expedice

Kvůli naší výrazně vzdálené destinaci, Mazurským jezerům, začala expedice neoficiálně 2. srpna na vlakovém nádraží v Třinci. Po skoro osmi hodinách strávených ve vlaku a pár přestupech jsme se ocitly v naší finální stanici Stawiguda, ze které jsme šly zhruba hodinu pěšky do našeho prvního kempu. Kemp se nacházel jen pár metrů od jezera Pluszne a byl velmi skromný – kromě nás zde ještě přebývaly čtyři karavany. Po stavbě stanů a večeři jsme se rozhodly jít podívat po okolí, kde byl přístup k pár restauracím a obchůdkům, avšak naši plnou pozornost si získal západ slunce odrážející se od hladiny jezera. Zejména proto jsme si za cíl vybraly práci s fotografiemi. V tu chvíli jsme si říkaly, že nemůže existovat fotogeničtější místo, než právě Mazury.

Naším druhým dnem oficiálně začala expedice a se sbalenými batohy jsme se vydaly do dalšího kempu, kde jsme měly přespávat následující dvě noci. Túra, která nám přišla více jako procházka, byla naplněna sbíráním borůvek, procházením slunečnicovými poli a sbíráním mušlí v odlehlém jezeře, přičemž jsme vše krásné cestou pečlivě dokumentovaly. V kempu jsme si pro stany vybraly strategické místo poblíž volejbalového hřiště a baru, do kterého jsme si mohly jít tak maximálně nabít telefon. S hladovými žaludky nám šlo poté vaření oběda, těstovin se sýrovou omáčkou, velmi rychle. A jak jsme se u oběda zapotily, tak jsme se zbytek odpoledne strávily koupáním v jezeře Maróz.

Do třetího dne jsme již vstupovaly trochu znavené, avšak procházka kolem menšího jezera na východ od našeho kempu nás do jisté míry naplnila energií. A taky se zde nacházelo hodně roztomilých malých žabiček, což většině naší skupiny přišlo milé. Odpoledne jsme opět prozkoumávaly kemp, který vypadal, že nikde nekončí. Za zmínku také stojí v tu dobu už pravidelné sledování západu slunce a následné kochání se noční oblohou.

Čtvrtý den, den odchodu, jsme se téměř bez energie po nekvalitním spánku vydaly na cestu k vlakové stanici, která měla trvat dvě hodiny. S myšlenkami na domov jsme se solidním tempem vydaly lesními cestami, kde nás příjemně překvapila například houpačka uprostřed ničeho. Dvě hodiny tak nakonec uběhly jako jedna. V třicetistupňovém vedru, jsme hladové a vyčerpané nasedly na vlak a osm hodin se nechaly vézt zpátky domů. Cesta se zdála být do samého konce bez problémů, dokud se nám jednu zastávku od Třinec Centrum nepřehřál vlak a už se nerozjel. Tak blízko od konce se nám cestování prodloužilo o půl hodinu, avšak o to líp se nám večer spalo v našich postelích.

Tato expedice mě osobně odhalila nádherné místo, kde bych se chtěla znovu podívat, až jednou zase dostanu chuť spát ve stanu. (Myslím, že ten si teď dlouho poleží ve skříni.) Každopádně jsme si to s holkama moc užily a jsme rády, že jsme něco takového mohly prožít spolu. Expedice byla skvěle naplánována, za což vděčíme naší úžasné Barči. A tímhle dobrodružstvím je naše stříbrná úroveň oficiálně zakončena.

Tereza Cieslarová (Barča Czudková, Viki Czudková, Jana Stryczková, Jana Nguyenová)

Počátkem měsíce srpna jsem v rámci Erasmu vycestoval do Budapešti a účastnil se týdenního anglického kurzu: Brain Based Learning. Používat při učení mozek je samozřejmé (jak jinak taky…), ale znát pár triků, jak si učení zpříjemnit a méně se při tomto procesu nadřít, to se vždy hodí.   

Ocitl jsem se tedy s dalšími devíti kolegy, kolegyněmi opět po x letech v lavici a pod vedením naší školitelky jsme se probírali nejen teorií problematiky učení a funkci mozku při ukládání informací do paměti, ale sami na sobě jsme si vše v praxi vyzkoušeli. Osobně mám velmi rád proces, kdy se snoubí teorie s praxí. Kratičká prezentace vždy nakousla téma. Atraktivní ukázka jasně ilustrovala naše kognitivní procesy v reálném čase. Samotná aktivita v anglickém jazyce nám srozumitelně ukázala, jak vnést daný jev přímo do hodin. Následná debata a rozbor našich vlastních zkušeností, pocitů a efektivity byly tou nejlepší zpětnou vazbou.

Přidanou hodnotou tohoto kurzu byly i aktivity, které ve svých hodinách používají ostatní evropští učitelé. Některé byly podobné, některé stejné a spousta z nich naprosto jiná. A změnu, tu má mozek vždycky rád.   

Staré známé pořekadlo: „ Opakování je matka moudrosti! “  tak dostává v novém světle poznání naprosto nový rozměr. Takže opakovat či neopakovat? S touto otázkou se loučím a těším se na viděnou v hodinách a seminářích Aj.  

 Mgr. Petr Kalinec  

kurz v Oxfordu

V srpnu jsem se zúčastnila dvoutýdenního kurzu pro učitele angličtiny v anglickém Oxfordu. Ubytovaná jsem byla v typickém anglickém domečku s krásnou zahrádkou, o kterou se má hostitelka Ann starala stejně dobře jako o mě. Jedla jsem typická anglická jídla, ne všechna byla úplně podle mého gusta, ale jak se říká When in Rome, do as the Romans do, tedy chovej se tak, jak místní obyvatelé. I to byla součást mého vzdělávání.

Každý den jsme začínali výuku v 9.30 a překvapivé na tom bylo zejména to, že jsme první blok, který trval 75minut, měli online. Naše lektorka Sarah se připojovala z domu, zatímco nás 6 účastníků kurzu jsme se připojovali ze školy, vždy po dvou v místnosti. Samozřejmě se objevily všechny ty problémy, které jsme znali z dálkové výuky, jako zamrznutí, problémy se zvukem atd. Tento první blok byl zaměřen na pokročilou analýzu jazyka a věnovali jsme se například gramatickým časům (angličtina má vlastně pouze dva – přítomný a minulý, vždyť pořád svým žákům říkám, že angličtina není těžká), modální slovesa, nepřímou řeč, idiomy, politicky korektní jazyk. Dva následující bloky, které měl na starosti lektor Tim, byly zaměřeny na metodiku a praktické aktivity ve třídě. Výuka se konala v Oxford School of English, která se nachází v centru Oxfordu a je mezinárodní díky všem možným kurzům, které nabízí. Bylo skvělé trávit přestávky (s kávou) s lidmi ze Saudské Arábie, Argentiny, Itálie, Japonska (i má spolubydlící byla Japonka) a dozvídat se tak o kultuře jiných zemí. Ve volném čase jsem poznávala samotný Oxford, ale i jeho okolí, cestovala jsem autobusy i vlakem. A ano, i v Británii mají vlaky často zpoždění, a dokonce jsme zažili tři dny, kdy se na železnici stávkovalo a doprava v zemi byla opravdu dost ochromena.

Můj pobyt v Oxfordu byl z větší části hrazen Moravskoslezským krajem (kurzovné a ubytování), ale své vlastní investice (doprava a kapesné) nelituji, protože jsem si pobyt užila na maximum a ještě jsem se mnohému naučila. Věřím, že vše zužitkuji v novém školním roce, už se na to těším.

Mgr. Libuše Kohutová

Ne všichni učitelé 1. července po náročném školním roce odjeli na dovolenou. Já jsem odletěla do Liverpoolu, kde jsem strávila víkend objevováním místních zajímavých míst, fotbalových klubů FC Liverpool a FC Everton, muzeí, přístavu a také jsem se projela po místech, která jsou spojená se slavnou hudební skupinou Beatles. V neděli odpoledne jsem přejela autobusem National Express do „ocelového srdce Anglie“ – města Leeds. Proč zrovna tam? Přihlásila jsem se na jazykovou školu Centre of English Language a na dva týdny jsem si sedla do lavic spolu dalšími spolužáky ze Slovenska, Španělska, Švýcarska, Itálie, Polska a Finska, abych se dopoledne zdokonalila ve všech dovednostech angličtiny – mluvení, čtení, psaní, slovní zásobě i gramatice. Odpoledne následovaly hodiny metodologie a reálií o Spojeném království. Ty byly docela náročné, protože na rozdíl od dopoledního kurzu, kde nás bylo 14, v odpoledním jsme byli jen dva a naše vyučující. Po dvou týdnech jsme psali 90minutový test, který se bodoval a známkoval.

Bydlela jsem na vysokoškolských kolejích, kde každý student má k dispozici svůj pokoj včetně koupelny s WC. Šest pokojů tvoří byt a ten má společnou kuchyň, vybavenou veškerými spotřebiči, ale bez nádobí. V „mém“ bytě jsem měla různé spolubydlící – dva ze Saudské Arábie, Brazilku, Itala a  Švýcara. Společné soužití bylo bezproblémové, občas jsme si i společně uvařili.

Na co jsem se však nejvíc těšila bylo cestování po kraji Yorkshire a poznávání okolních měst, přírody, místní kultury, gastronomie a v neposlední řadě ochutnávka piva v hospodách, jejichž historie mnohdy sahala až do 15. století. Nejvíce mě uchvátilo středověké město York s katedrálou York Minster, dochovanými hradbami, úzkými uličkami, hospůdkou, kde dodnes straší kostlivec a také proslulým yorkshirským pudinkem. Ten však s tím naším nemá nic společného. Dalším nádherným cestovatelským objevem bylo středověké město Knaresborough nebo lázeňské město Harrogate inspirované Vincentem Priessnitzem, který založil lázně Jeseník. Došlo i turistiku v národním parku Dales s příjezdem do nejvýše položené železniční stanice v Anglii – ve výšce asi 300 m n. m., což je zhruba nadmořská výška Třince. V tamní vesničce jsem neodolala a koupila si domácí zmrzlinu z místní farmy (a byla jedna z nej v mém životě) a také jsem poobědvala v typické Tea Room, kde obsluha dodnes chodí v naškrobených zástěrách.

Důležitou součástí anglické kultury jsou puby, které se od těch našich v mnohém liší. Taky se zde čepuje pivo, ale musíte si ho objednat u baru, rovnou zaplatit a sami donést ke stolu. Na výběr jsou vždy piva z místních pivovarů, ale i jiná, občas byl na čepu i český Staropramen. V málokteré hospodě se vaří, ale pokud ano, rozhodně to stojí za ochutnání. V mnohých hospodách se cítíte spíše jako u někoho v obývacím pokoji nebo v knihovně. Zažila jsem i večer s karaoke, kde se u mikrofonu vystřídaly všechny generace a také Pub Quiz, kde se soutěžící dokázali celý večer výborně bavit.

Myslím si, že kurz Metodology and Language Developement a pobyt v severní Anglii splnil veškerá má očekávání a je škoda, že kvůli Brexitu už na kurzy v rámci programu Erasmus+ do Spojeného Království nepojedu. Rozloučila bych se slovy yorkshirského dialektu „Ta’ra, luv.“  (Good bye, my love.)

Cykloexpedice DofE na Pálavě

Po důkladných přípravách jsme se v pátek 24.6. 2022 vydaly na třídenní cykloexpedici na jižní Moravu. Z časových a organizačních důvodů jsme se rozhodly spojit naši cvičnou a ostrou expedici dohromady. Cesta vlakem byla sice s tolika koly a brašnami namáhavá, ale už po jedenácté hodině jsme vyrazily směrem Obelisk. Naše trasa pokračovala přes Maják, levandulovou farmu, náměstí v Hustopečích a v meruňkovém sadu v Šakvicích jsme doplnily potřebnou energii na dojezd do kempu ve Věstonicích. Kvůli blížící se bouřce jsme si rozdělily stavění stanu a vaření večeře. Vše šlo podle plánu a na chilli con carne jsme si moc pochutnaly. Do jednoho stanu nám sice přes noc nateklo a ráno jsme ztratily hodně času se sušením mokrých věcí, ale i tak nás zpoždění ten den neomezovalo. Hned ze začátku nás překvapilo stoupání ve městě Pavlov, které jsme musely vyšlapat po svých. Nejvíce se nám líbila zastávka v Mikulově, kde jsme viděly jedinečný průvod v krojích a zvládly jsme i vyběhnout na Svatý kopeček. Protože už jsme trochu cítily únavu v nohách, osvěžily jsme se v nedalekém přírodní lomu, který se nám všem moc líbil. Dojely jsme do klidného kempu blízko koní. Vyspaly jsme se lépe než předchozí noc a to hlavně kvůli pěkného počasí. Poslední den byl nabitý památkami a líbil se nám ze všech nejvíce, protože měl téměř nulové převýšení. Viděly jsme zámek Lednice, Apollonův chrám, chrám Tří Grácií, Rendez-vous a kapli svatého Huberta. Oběd, těstoviny s rajčatovo-vepřovou směsí, se nám povedlo připravit na malém odpočívadle poblíž Břeclavi. Dva kilometry před nádražím jsme na jednom kole měly defekt, ale to už nám nevadilo, nějak jsme k vlaku dojely a expedici úspěšně dokončily. Výprava nám dala hodně, naučily jsme se orientovat v mapě, vařit v přírodě, nahazovat řetězy, stavět stany a lepší týmové spolupráci. Navíc jsme si dobře zasportovaly a chytily bronz na prázdniny. Jsme rády, že jsme se na DofE daly a moc děkujeme vedoucím Mgr. Lisztwanové a Mgr. Brukové, že nás na cestě zpovzdálí kontrolovaly.

Zuzana Bojková, Zuzana Karasová, Karolína Graniová, Veronika Ciencialová, Lucie Krčková a Petra Bruková z 6.A

Scarborough

Tento školní rok je opravdu bohatý na aktivity v rámci projektu Erasmus. Studenti 5.A vyjíždějí na mobility svého projektu Sekrety nauki, ale ani učitelé nezůstávají pozadu. Většina angličtinářů si vyhlídla v rámci Erasmu pro učitele kurzy v Anglii nebo Irsku. Já jsem zvolila kurz se zaměřením na metodologii ve Scarborough, přímořském městečku v hrabství Yorkshire v severní Anglii. Scarborough – to je čerstvý vítr se slanou příchutí moře, všudypřítomný neutichající křik racků, nekonečné ulice řadových domů z červených cihel, genius loci historického města, klidná severní a hlučná zábavní jižní zátoka a mezi nimi zvedající se majestátní zřícenina normanské pevnosti.  

Ve Scarborough byste se určitě nenudili. Můžete navštívit Centrum mořského života, zříceninu hradu s unikátním výhledem na moře a velmi bohatou historií, můžete rozjímat u hrobu Anne Brontëové, zajít posedět do jedné z mnoha tradičních hospůdek, zahrát si kuželky nebo se naučit surfovat ve vlnách Severního moře:) 

Nenahraditelným přínosem celého pobytu byla komunikace s rodilými mluvčími v přirozeném prostředí, poznávání specifik severu Anglie, obohacení výrazy z lokálního dialektu a v neposlední řadě i navázání kontaktů s učiteli jazyků z jiných zemích, srovnání různých stylů výuky a inspirace novými metodami, které se dají využít v hodinách angličtiny. 

Mgr. Lenka Rašková

Na konci školního roku proběhlo vyhodnocení soutěží časopisu Ready a my jsme se dočkali pěkných výsledků. S časopisem pracují žáci 1.A a 2.A v hodinách anglického jazyka a je výborným doplňkem našich učebnic. V každém časopise redaktoři připraví nejen zajímavé články, poslechy, kvízy, ale i soutěž zaměřenou na slovní zásobu, logické uvažování i procvičování tvoření vět a krátkých článků. 

V letošním roce porotu zaujaly práce Radka Samohyla 1.A na téma At the Wax Museum v listopadovém čísle, Anny Gluzové 2.A na téma Wild Boar v prosincovém čísle a Puzzle Time Beáty Ponczové 1.A v lednovém čísle.

Vítězkám gratulujeme a ostatním žákům těchto tříd děkujeme za příspěvky do soutěží.