Ve dnech 8. – 9. 9.  2021 probíhala ostrá expedice s cílem zdolat skály na Kružberku.

Ale jak tomu na podobných akcích bývá, hned ráno přišly komplikace. Spoj, kterým jsme se měli dostat až do Opavy, zrušili. Naštěstí jsme poměrně rychle našli náhradu a úspěšně se dostavili na start ostré expedice. Z počátku nás čekal deseti kilometrový pochod, na kterém jsme si docela mákli, ale povedlo se nám tak dohnat hodinovou ztrátu. Odpoledne jsme se setkali s instruktorem, po svižné přednášce o historii a bezpečnosti lezení jsme se vrhli na skály. Cest jsme měli natažených několik a času dostatek, takže jsme se mohli všichni pořádně vyřádit. Všichni jsme si vyzkoušeli lezení i jištění, poté nám instruktor natáhl o něco náročnější cestu, kterou se nám bohužel nepovedlo zdolat. Na večer jsme byli všichni už dosti unavení, ale zvládli jsme najít přístřešek, udělat si večeři a připravit se na nocování.

Ráno se nikomu nechtělo ze spacáku, protože byla docela zima, ale překonali jsme se, uklidili po sobě nocoviště a vyrazili zpátky ke skále. Dopoledne jsme si už jen něco málo zalezli. Tím jsme zdárně završili ostrou expedici a vyrazili domů.

Petr Martynek

Gratulujeme účastníkům ke splnění ostré expedice a těšíme se na předání certifikátů na závěrečné ceremonii v Ostravě 8. prosince 2021.

Fulbrightova komise spuští program FLEX, který českým středoškolákům nabízí možnost strávit školní rok na střední škole v USA. Vybraní stipendisté jsou finančně zajištěni stipendiem, které jim pokrývá veškeré náklady. Navíc mají před odjezdem důkladnou přípravu s koordinátorkou programu a naší kolegyní Kateřinou Šantúrovou. Podpora koordinátorky programu pochopitelně trvá i během pobytu studentů v USA.

Jste studenti 1.D, 1.E, 2.D, 2.E. 5.A a 6.A? Umíte dobře anglicky? Chtěli byste studovat v zahraničí? Chybí vám na to finance?
Ano? Pak si přečtěte nasledující informace.

Dovolte, abych Vás jménem nadace Bakala Foundation informovala o otevření přihlášek do nového ročníku programu středoškolských stipendií ASSIST & HMC. Tato stipendia umožňují studentům 1. a 2. ročníků středních škol a ekvivalentních ročníků gymnázií studovat rok na soukromých středních školách v USA nebo dva roky ve Velké Británii s plně hrazeným školným, ubytováním a stravou. Stipendia jsou určena aktivním studentům s dobrou znalostí angličtiny.

Podrobné informace o jednotlivých stipendiích, podmínkách a průběhu výběrového řízení a online přihlášku najdete na webu nadace Bakala Foundation.

Uzávěrka přihlášek je 1. prosince 2021. 
Při odevzdání všech náležitostí do 1. listopadu obdrží uchazeči 50% slevu na administrativním poplatku, který v tom případě činí 20 USD. 

Zároveň bych Vás ráda pozvala na info přednášky, které se budou konat 6. října, 20. října a 10. listopadu v našem Student Hubu na Praze 1 a je možno se k nimi připojit i online. 
Více informací najdete i na Facebookovém postu informující o otevření přihlášek: https://www.facebook.com/bakalafoundation/photos/a.135650253139755/4680196932018375/ 

 V případě jakýchkoliv dotazů se obracejte na paní Karolinu Jiřelovou, ne učitele angličtiny.

ASSIST & HMC High School Scholarships Program Coordinator
Bakala Foundation
Tržiště 366/13
118 00 Praha 1 – Malá Strana
bakalafoundation.org
bakalaphilanthropy.com

V červnu loňského školního roku jsme se účastnili soutěže Animals with a Great Sense of Smell organizovaného redaktory anglického časopisu Ready. Tentokrát jsme zvolili práci ve dvojicích a zřejmě to byla dobrá volba. Tři dvojice si převezmou výhru – knihy nakladatelství National Geographic. Tímto nádherným výsledkem se žáci letošní 3.A rozloučili s časopisem, se kterým jsme v hodinách pracovali uplynulé dva roky. Letos nás čeká Gate a uvidíme, zda nám kromě zajímavého čtení přinese i nějaké pěkné překvapení.

výhra

Vítězové:
Tereza Kostková a Adéla Kawuloková
Miroslav Chytka a Michal Chodura
Viktorie Bystroňová a Agáta Březinová

Gratulujeme a všem žákům děkujeme za účast v soutěžích ve školním roce 2020/2021.

Putování po okolních hradech

Na ostrou expedici jsme se s holkami rozhodly prozkoumat hrady v našem okolí. Během naší dvoudenní cesty na konci srpna jsme prošly místa jako Kozlovice, Hukvaldy, Měrkovice, Tichá, Frenštát pod Radhoštěm a Štramberk. Celkově jsme ušly první den 21 km a druhý den zhruba 10 km. Počasí nám ovšem moc nepřálo a po celou exkurzi nám střídavě pršelo, takže to místy bylo náročnější, než bychom chtěly. Přes všechny komplikace se nám expedice líbila. Všechny jsme totiž byly na tyto podmínky připravené a nejhorší, co se stalo, byly promoklé boty, ale to byl jen malý detail. Pěší turistika nás všechny baví a trasa byla krásná, i když sem tam pršelo. Možná že tyto drsnější podmínky byly přesně to, co nás připravilo na budoucí výlety. Vyzkoušely jsme si, jaké to je, když vám život nehraje úplně do karet a zvládly jsme vše s úsměvem na tváři a dobrou náladou.

Lucie Fargačová

Rafting na řece Morava 

Jako ostrou expedici projektu DOFE jsme si s holkami zvolily expedici na vodě, jelikož nás všechny tento nápad velmi nadchl. Po výrazně složitějším plánování než u cvičné expedice jsme došly k závěru, že nejlepší pro nás bude sjet řeku Moravu. A tak jsme se brzy ráno 9. září vydaly do našeho startovního bodu, Postřelmova, kde mohlo toto dvoudenní dobrodružství na raftu započít.

První den jsme se s jednou či dvěma přestávkami za pomoci instruktora doplavily do kempu Mohelnice. Cesta byla poklidná a probíhala bez jakýchkoliv velkých komplikací, na které jsme byly před odjezdem téměř neustále upozorňovány. Všechny jsme k naší nevíře neúnavně pádlovaly, což příjezd do kempu patrně zrychlilo a my měly tudíž více času na stavění stanu, vaření večeře a také večerní aktivity. K večeři jsme si uvařily těstoviny s rajskou omáčkou a naservírovaly se strouhaným sýrem. Nabité energií jsme se poté dočkaly i očekávané hry volejbalu, kterou kemp nabízel.

Po noci prospané v chladných teplotách jsme byly ráno více než připraveny vyplout do naší konečné destinace a expedici zakončit. Avšak navzdory narůstající únavě se nám dostalo nespočet skvostných pohledů na tamější krajinu, což z celého výletu udělalo příjemný a nezapomenutelný zážitek. V Litovli už nás čekal odvoz a také učitelé Petra Bruková a Přemysl Zbončák, kteří nám po dobu expedice byli neustále v patách a podporovali nás, za což jim opravdu děkujeme. V neposlední řadě bychom také chtěly poděkovat rodičům dvou členek expedice za sponzorské dary a zajištění odvozu, čímž nám nesmírně usnadnili problémy s dopravou.

Cílem bylo naučit se základům sjíždění řeky, což jsme mimo jiné splnily a já si myslím, že po této expedici už nás žádný jez jen tak nezastraší. Byla to pro nás zkouška, kterou jednomyslně shledáme jako velmi přínosnou, tak jako celý projekt. Bez pochyb doporučujeme!

Tereza Cieslarová

V pátek 13. 8. 2021 byly vyhlášeny výsledky literární soutěže, která byla součástí 90. narozenin statutárního města Třinec. Výzva, která čekala na soutěžící se zdála být snadná – napište text o Třinci na 90 slov. Jenže tak snadné to nakonec nebylo. O příběh, báseň, zamyšlení nebo slovní hříčku se  tak nakonec pokusilo 18 soutěžících a nakonec uspěli tito:

Kategorie Žáci ZŠ

1. místo: Miriam Lisztwanová
2. místo: Anežka Ponczová – 1.A, Gymnázium, Třinec, příspěvková organizace
3. místo: Izabela Bolek

Jak to bylo a jak to je

      „Třinec se nachází v Moravskoslezském kraji. Má zhruba 35 000 obyvatel, jeho rozloha je 8 541 ha. Třincem protéká řeka Olše. První písemná zmínka o Třinci pochází z roku 1461. Založen byl ve 14. století…“ vyprávěla žákům učitelka dějepisu o Třinci. Většinu žáků to však nudilo, a proto si šeptali, co budou dělat o víkendu.
      Třeba Sára své kamarádce řekla: „Až skončí škola, půjdu do knihovny, potřebuju vrátit knihy. O víkendu asi půjdu s bráchou do Werk areny, hraje se tam zápas…“  Učitelka však žáky napomenula, aby poslouchali historii Třince.

Anežka Ponczová

Gratulujeme Anežce a děkujeme dalším soutěžím z 1.A, kteří se do soutěže zapojili.

logo DofE

Činnost DofE pokračuje i o prázdninách a účastníci programu nadále plní své aktivity ve sportu, dovednosti a dobrovolnictví. Někteří z nich tento týden ukončili všechny tři aktivity, kterým se věnovali půl roku. My vedoucí z toho máme velkou radost. Mnozí už mají za sebou i cvičnou expedici a zbývá jim „jen“ absolvovat ostrou expedici v neznámém terénu, aby mohli získat certifikát o dokončení bronzové úrovně Ceny vévody z Edinburghu. 

Gratulujeme těmto účastníkům: Alexandra Casadio, Aneta Kaszperydesová, Dominik Golis, Jakub Kijonka, Jana Nguyenová, Karolína Goralová, Martin Kovář, Barbora Czudková, Viktorie Czudková, Jana Stryczková, Klára Byrtusová, Tereza Cieslarová a Adéla Ponczová.

Ostatním chybí jen týden či dva do dokončení, tak držíme palce, aby vydrželi a aktivity dokončili. 

Mgr. Petra Bruková a Mgr. Jakub Lukáš

grant pro DofE

V červnu jsme postoupili do finále hlasování o příspěvky na malé projekty nadace Vy rozhodujete my pomáháme obchodní sítě Tesco. A měli jsme z toho radost, neboť konkurence byla tentokrát velká. Díky všem, kteří nám dali hlas formou vhozeného žetonu, jsme získali 10 000,- Kč na vybudování materiálové základny a činnost místního centra Ceny vévody z Edinburghu na naší škole. Peníze využijeme na nákup outdoorového vybavení pro cvičné a ostré expedice, které jsou součástí programu a povinně je musí absolvovat každý z účastníků. 

Děkujeme vám za podporu. 

Mgr. Petra Bruková, koordinátor MC DofE

V uplynulém školním roce se žáci 1.A zapojili do projektu Čtení pomáhá. Cílem projektu je motivovat žáky a studenty ke čtení a dobrovolnictví. Z pestrého seznamu knih si mohou vybrat, kterou si přečtou. Poté vyplní krátký test a mohou poslat symbolických 50,- Kč jedné z charitativních organizací z nabídky. Takto podpořili projekty My čteme, galerie rozdává radost a zážitky, Radost z pohybu může pomáhat, Notebooky do pěstounských rodin, Knihy pro děti zdarma, Rodina v tísni, Když knihy chybí… 

Díky tomuto projektu už také všichni ví, kdo je ve třídě největší čtenář. Stal se jím Martin Vacek. 

Expedice DofE za poznáním Lysé hory

nocování na Lysé hoře

V rámci završení bronzové úrovně prestižní ceny vévody z Edinburghu jsem měl možnost se svými dvěma spolužáky a přáteli a jednou slečnou z nižšího ročníku absolvovat cvičnou expediční výpravu na velikána našich Moravskoslezských Beskyd, tedy Lysou horu. Naše trasa začínala na autobusovém nádraží v Ostravici s mezizastávkou na kopci Lukšinci. Nakonec již zbývalo zdolat pouze několik kilometrů a stanuli jsme na vrcholu naší regionální velehory. V průběhu naší cesty jsme také v rámci plnění expedičních povinností zaznamenávali flóru, se kterou jsme se v průběhu túry setkali. Musím se přiznat, že před zahájením expedice jsem měl obavy o náročnosti expedice kvůli nám všem, což ještě umocnil fakt, že si naše nejmladší spoluúčastnice v půli cesty poranila nohu. Nakonec však ukázala, jak houževnatou osobou je a ke zdárnému výstupu nám konec konců pomohla i výhodná časová rezerva díky skvělému plánu jednoho z mých přátel.

I když jsem měl před startem pocit, že některé druhy příprav jsou ze strany našich nadřízených lehce přehnané, celá událost mi ukázala, že neoplýváme ještě tolika zkušenostmi. Některými věcmi jsme byli dosti překvapeni a museli jsme ukázat více samostatnosti. A o tom to celé myslím také je. Pokud ve svém životě v určitých ohledech nezariskujete a občas nevystoupíte ze své komfortní zóny, přijdete o mnoho skvělých, a jak říkají naši učitelé, především intenzivních zážitků. To si odnáším také já. Dvoudenní chození s dvacetikilovým batohem se stanem, který ani nevytáhnete, spaní pod širým nebem, vaření si své vlastní variace leča, či noc, kdy nezamhouříte oko, jeden člověk se na vás lepí, aby se zahřál a druhý vás častuje zpěvem, po kterém se vám ztrácejí veškeré naděje na úspěšný spánek.

Už jen kvůli tomu, všem účast v DOFE velmi doporučuji a sám se těším na naši ostrou expedici. 
                                                                                                                                                             Filip Danyś, Team 5

Expedice DofE a významná místa v okolí Jablunkova

team a Čertovy mlýny

Ve čtvrtek 10. června 2021 jsme se jakožto sedmičlenný dívčí tým vydaly na expedici do přírody. Naše trasa započala v Jablunkově, kam jsme dojely autobusem. Pěšky jsme potom pokračovaly do Návsí, kde jsme měly kontrolní schůzku. Z Návsí jsme se vydaly na Polanku, kde jsme se po cestě zastavily u kaple Panny Marie pod Polankou. Z Polanky naše kroky pokračovaly na horu Gírovou. Pak už jsme jen sestoupily dolů do Mostů u Jablunkova přes horskou chatu Studeničné. V Mostech u Jablunkova jsme se potkaly s našimi vedoucími, kteří nás dovedli na místo našeho noclehu. Večer jsme nejprve postavily stany, posedaly si do kolečka a začaly vařit večeři. Druhý den ráno už jsme se jen sbalily a jely domů vlakem. Cílem naší expedice bylo vypracovat naučnou stezku na trase, kterou jsme ušly.

Zaznamenat náročnost trasy, výškové převýšení, historické a přírodní zajímavosti. Expedice byla velmi naučná, jelikož jsme se musely naučit spoustu věcí. Byl to ale také velmi krásný zážitek, na který budeme určitě všechny rády vzpomínat. 
                                                                                                                                                           Lucie Fargačová, Team 3

Expedice DofE se základy horolezectví

horolezecká expedice

Ve dnech 21. – 22. 6. 2021 jsme se vydali na cvičnou expedici do Komorní Lhotky na cvičné skály v Godulském lomu. Naučili jsme se lezecké uzly a paní učitelka Lisztwanová nám vysvětlila základy horolezení. Po teorii jsme se navázali na sedáky a vyzkoušeli jsme si jištění. Poté jsme si udělali buřtguláš a šli jsme spát, jelikož na druhý den nás čekal patnácti kilometrový pochod na Javorový vrch. Brzy ráno jsme vstali, sbalili jsme si věci a vyšli jsme na Godulu. Naše trasa vedla přes stezku podkladů do Řeky, z Řeky do Gutského pekla a z Gutského pekla na Javorový vrch. Počasí nám naštěstí vyšlo, takže jsme si to všichni užili.

Cílem expedice bylo vytvořit pochodový film trasy, tedy zaznamenat naši výpravu pomocí azimutů a vzdáleností mezi jednotlivými body. A pak porovnat získané hodnoty se skutečností v mapě. Výsledkem může být materiál, díky kterému by se naše trasa dala replikovat jen za pomocí buzoly. 
                                                                                                                                                                          Martin Kovář, Team 1

S DOFE napříč Beskydy

Za 20 km jsme v cíli 🙂

V rámci projektu DOFE jsme se v pondělí 12. července se spolužačkami vydaly na cvičnou expedici, která měla posloužit jako příprava na závěrečnou část projektu – ostrou expedici. Rozhodly jsme se pro expedici ve formě pěší turistiky a po pár rozhovorech jsme přišly i k finální trase. Ze začátku jsme si nebyly zcela jisté, zda jsme vůbec schopny takto dlouhou trasu ujít, ale i přes pochybnosti jsme výzvu přijaly a dohromady jsme ušly kolem 20 km.

Naše cesta oficiálně začala v Dolní Lomné u restaurace Mánes, odkud jsme měly s batohy na zádech vyrazit. Bohužel nám deštivé ráno moc optimistických myšlenek nepřineslo, a my jsme s holkami chvílema dokonce polemizovaly, jestli nebude lepší to zabalit a jet domů. Avšak po motivaci od paní učitelky nám bylo jasné, že v tuto chvíli už to vzdát nemůžeme. Naše víra se snad vyplatila, protože od toho momentu bylo počasí čím dál tím lepší a my byly rády, že nemusíme šlapat v nějakém extrémním vedru, nebo naopak v dešti.

Z Dolní Lomné jsme vylezly kolem rozcestníku Kostelky k rozhledně Tetřev, kam jsme se dostaly poměrně rychle, a tak jsme další kilometry braly více s klidem a snažily se spíš soustředit na náš cíl. Od vrcholu Velkého Polomu byla trasa víceméně bez jakýchkoliv větších výškových výkyvů, což udělalo výšlap mnohem příjemnější, než se zprvu zdál. Dále jsme pokračovaly po hranicích se Slovenskem a po cestě se pravidelně občerstvovaly lesními borůvkami. Když jsme došly na Muřinkový vrch, rozhodly jsme se poobědvat, jelikož nám po již zdolaných kilometrech vcelku vyhládlo. S plnými břichy jsme se vydaly dál. Postupem času se pak začaly projevovat první známky únavy a bolesti, ale alespoň nám při tom nekručelo v břiše. Zbytek cesty po hřebenu na Lačnov, se už dost táhl, jelikož jsme už všechny netrpělivě vyhlížely cíl naší trasy. Upřímně řečeno si pamatuji až náš příchod k chatě, což bude nejspíš zaviněno elektrickým plotem, který mě kopl a tím i probudil. Došly jsme ale všechny ve zdraví, a to je hlavní. Chvíli po našem příchodu jsme začaly stavět stany, rozdělaly oheň a začaly dělat večeři v podobě uvařené čočky s párkem a chlebem, která se po již našlapaných kilometrech zdála být přímo darem z nebe. K večeru jsme se pak po několika zápasech s hmyzem a posezení u ohně konečně uložily ke spánku.

Našim cílem této expedice byl poslech ptačích zvuků a jejich identifikace. Jelikož jsme mezi námi měly zkušenou členku, která se této činnosti v projektu věnuje, nedělalo nám to skoro žádný problém. Dokonce by se dalo říct, že jsme s jedním havranem navázaly rozhovor, ale je možné, že právě to byl jen důkaz našeho vyčerpání.

Řekla bych, že tento výšlap dopadl úspěšně a my si vyzkoušely vše, co se nám bude později hodit při opravdové expedici, jako třeba stavění stanu, orientace na mapě nebo samotné obstarávání jídla. Nesmíme také zapomenout na řádné sbalení batohu, bez něhož bychom se při podobných výletech neobešli. Velký vděk patří paní učitelce Brukové, která nás v průběhu podporovala a dávala nám užitečné rady, kterými nám určité věci dost ulehčila. A my tak můžeme zakončit tento proces přípravy a rovnou se vrhnout na plánování ostré expedice, tedy vyvrcholení tohoto projektu.
                                                                                                                         Tereza Cieslarová, Jana Stryczková, Team 4

Dvojitá duha Vojty Zieliny

Celé pololetí měli zájemci z nižšího gymnázia možnost účastnit se soutěže Meteorologie a pranostiky. Celkem vzniklo 20 soutěžních pracovních listů, které zahrnovaly teoretické, praktické i bonusové úkoly. Je neuvěřitelné, kolik soutěžících vydrželo během distanční výuky odeslat každý týden své výsledky příkladů, pokusů i fotky či videa k bonusovým úkolům. Během prezenční výuky se soutěž konala jednou za čtrnáct dní, protože mnohým soutěžícím ubylo volného času – začaly kroužky, tréninky, kurzy a přibylo dojíždění do školy.

A jak soutěž zhodnotili sami žáci?

„Je to takové divné, že už to končí. Sice to někdy bylo těžké (hlavně to počítaní), ale zase jsem se toho hodně naučila ve Wordu a tak dál. Kdyby tu nebyly úlohy na přemýšlení, tak by to bylo nejlepší, ale i tak mě to bavilo. Vedla jste si moc dobře, paní učitelko.“    Jana Capková

„Soutěž byla super, akorát mohla být o pár týdnů dřív, protože za chvíli bude vysvědčení a závěrečné písemky, takže se musíme učit.“   Rút Borská

 „Soutěž byla skvělá, dozvěděl jsem se spoustu věcí a podnikl mnoho výletů do míst, která jsem neznal. Víc mi vyhovovala verze s jedním zadáním na dva týdny, jinak bych nic neměnil, děkuji za soutěž.“ 😊  Vojtěch Zielina

„Soutěž byla super!!! Děkujeme.“     Miroslav Chytka

 Naposledy jsem o soutěži psala na konci března. Jak to bylo dál?

V dubnu docela pršelo, a tak soutěžící vyráběli doma vlastní déšť a také počítali, kolik vody prokape netěsnícím kohoutkem za rok. Také pátrali, kolik by to v jejich obci stálo. Výsledky byly zajímavé – od 0,- Kč v případě vlastní studny přes 88,- Kč v Horní Lomné až po téměř 900,- Kč v Třinci. Pranostika na další týden pravila: „Na Rudolfa je dobré vysazovat zelí do polí.“ Ale u nás bylo nevlídně a mlhavo. A tak se vyráběla mlha a hlavně se prakticky zjišťovalo, jaké oblečení je vhodné do mlhy či tmy. Jaký oděv je nejbezpečnější, vám prozradí Barča.

Na konci dubna se do České republiky vrátili čápi. Všichni zjišťovali něco o jejich životě. Důležité údaje nahrazovaly příklady s odmocninami a procenty, ale nakonec se všichni dozvěděli o čápech to nejzajímavější. V rámci bonusového úkolu se snažili vyfotit čapí hnízdo ve svém okolí. Rekordmanem se stal Vojta, který objevil 7 čapích hnízd. Podle jeho mapky se můžete projít na procházku i vy.

I v dalším díle se soutěžící věnovali dalším jarním poslům jara – včelám. Všichni se snažili spočítat, kolik nektaru je třeba na výrobu 1kg medu a také včely vyfotit při opylování. A Mirek k tomu složil i básničku.

Včelka létá sem a tam,
„Kde mám mobil?“ přemítám.
Do pátku musí být hotový
ten náš úkol bonusový.

Letím jak s větrem o závod,
jako by šlo o život.
Nachytal jsem první včelu,
jak přistála na podbělu.

Druhá včelka, ta mi dala,
než devětsil osedlala.
Na tu třetí čekám marně,
několik hodin minimálně.

Pak s úžasem hledím vzhůru,
na vrbě jich shledám fůru.
Na pampelišce čtvrtá sedí
a se zájmem na mne hledí.

A na konec básničky
vyblejsknu si včeličky,
jak v Jablunkově na náměstí
opylují třešničky.

V soutěži se dostalo i na výrobu zvonů a zvoničky. Přišla spousta fotek místních zvoniček a všichni pátrali, co vše znamená slovo zvon (v kostele, na čištění odpadních trubek) a zvonek (malý zvon, u dveří, na kole, část Těšína).

A přišel červen a oslava dne dětí. Soutěžící si zkusili vyrobit vlastní šampaňské i limonády a taky spravedlivě rozkrojit dort třemi řezy pro 7 a taky pro 8 osob. Pak se změnilo počasí, všude řádily bouřky, a tak poslední díl byl o hromech a blescích. A protože už to byl poslední díl, bonusový úkol byl náročný – podle meteorologických mapek sestavit předpověď počasí, např. PŘEDPOVĚĎ POČASÍ – Eliška Veselá. A výsledky byly téměř profesionální – videonahrávka, audionahrávky, prezentace či vlastní mapky vytvořené v Minecraftu.

jahody Terky Demelové

A také se někteří pochlubili svými výpěstky, o které se starali téměř tři měsíce. Sklízeli jahody, hrášek, salát …. úroda Barči Gajdzicové a úroda Vojty Zieliny.

A jak to celé dopadlo?

Vítězové nižší a vyšší kategorie

Nižší kategorie

1. místo Bára Gajdzicová 1.A
2. místo Jana Capková 1.A
3. místo Rút Borská 1.A

Vyšší kategorie

1. místo Miroslav Chytka 2.A
2. místo Vojtěch Zielina 3.A
3. místo Eliška Veselá 3.A

Moc gratuluji!

Všem ostatním děkuji za účast, krásné příspěvky a zpestření mého pedagogického života.

A pokud vás soutěž zaujala, prohlédněte si zpracování Mirka. Určitě si uděláte obrázek… Škoda, že se nemohu podělit i o další povedené práce…
Meteo14_Mirek_Chytka Meteo15_Mirek_Chytka Meteo16_Mirek_Chytka Meteo17_Mirek_Chytka (1) Meteo18_Mirek_Chytka (1) Meteo19_Mirek_Chytka (1) Meteo20_Mirek_Chytka

Statutární město Třinec letos slaví důležité výročí. Před 90 lety bylo povýšeno na město a třinecká knihovna vyhlásila literární soutěž, kde hraje 90 hlavní roli. Tedy 90 slov, které měli soutěžící napsat, aby příběhem vyjádřili cokoliv, co se týká Třince. I v 1.A se našli odvážní spisovatelé, kteří se do toho nelehkého úkolu pustili. 

Držíme palce, aby se porotě jejich příspěvky líbily.

Pověst o založení B7 

Kdysi dávno se do Třince sjížděli lidé ze široka daleka. Všude byly tržnice, obchody, divadla a pódia, kde hrála kapela. Vždy se vše konalo uprostřed města a okolo nebylo ani živáčka. Jeden chlapec se rozhodl do Třince dojít pěšky, protože to měl blízko. Bohužel ale tržnice obešel a nemohl je najít. Proto začal bloudit po beskydských vrších a jejich okolí, až došel do města zvaného Rožnov pod Radhoštěm. Když došel, padl únavou. Od té doby je místo oslav zvykem ujít stejnou vzdálenost, kterou ušel tento chlapec. Říká se tomu B7. 

Andrea Serafínová

Třinec kdysi a dnes

Třinec byl založen v 14. století a byl docela malá vesnička. Roku 1799 zakoupil vesničku princ Albert Sasko-Těšínský. V roce 1839 byly otevřeny železárny, které se koncem 19. století staly největší hutí v rakouské monarchii. V té době měla vesnice něco přes 300 obyvatel, ale nebyla zde škola ani kostel. V roce 1930 byl Třinec povýšen na město. Třinec byl v první polovině 20. století předmětem sporu mezi Československem a Polskem. Definitivně byl Třinec k Československu připojen po skončení druhé světové války. 1. září 2018 se Třinec stal statutárním městem. 

Gabriel Bonczek

Vznik Třince podle mě 

Kdysi dávno, na místě, kde dnes leží město Třinec, byly jen malé vesničky, kterým vládl princ Albert Kazimír Sasko-Těšínský. Mnoho místních lidí ho nenávidělo, protože k nim nebyl milý. Jednoho dne se sedláci rozhněvali, když Albert Sasko-Těšínský vnikl a vyplenil jejich vesničku kvůli obavám, že by se mohli vzbouřit nad jeho krutou vládou. To se sedlákům nelíbilo a opevnili se v Piastovské věži. Toho si ale Albert Sasko-Těšínský všiml a zaútočil na ně. Piastovská věž však byla nedobytná. Sedláci zvítězili a z vesnic se za mnoho let stalo město Třinec. 

Joel Pietak

Jak to bylo a jak to je

      „Třinec se nachází v Moravskoslezském kraji. Má zhruba 35 000 obyvatel, jeho rozloha je 8 541 ha. Třincem protéká řeka Olše. První písemná zmínka o Třinci pochází z roku 1461. Založen byl ve 14. století…“ vyprávěla žákům učitelka dějepisu o Třinci. Většinu žáků to však nudilo, a proto si šeptali, co budou dělat o víkendu.

      Třeba Sára své kamarádce řekla: „Až skončí škola, půjdu do knihovny, potřebuju vrátit knihy. O víkendu asi půjdu s bráchou do Werk areny, hraje se tam zápas…“  Učitelka však žáky napomenula, aby poslouchali historii Třince.

Anežka Ponczová

Třinec – jeho klady a zápory

Třinec je krásné zelené město. Taky organizuje hodně akcí. Nejlepší je Beskydská laťka, Hutnický den, Srdce Evropy, Pohádkový les nebo trhy. Ale má i své nedostatky. Nejvíc se mi nelíbí okolí Třineckých železáren. A přitom jsou to Třinecké železárny, díky kterým se Třinec stal městem v roce 1930. Přesto mám toto město moc ráda. Kromě kulturních akcí si mohu i zasportovat v moderní Werk areně, v hale Stars, na tenisových kurtech, zaplavat, zaběhat v lesoparku nebo na atletickém stadionu. A co teprve okolní hory. Však přijďte a uvidíte sami.

Jana Capková

Statutární město Třinec (Trzyniec)

Třinec je malé město na východě České republiky, založené ve 14. století. Městem se však stalo 1. ledna 1932. Nachází se zde gymnázium, muzeum a hlavně Třinecké železárny, které jsou jedny z nejlepších v Česku. Věděli jste, že Třinec vlastní tři obrovské nákladní lodě jménem: Třinec, Praha a Česko? Nebo že se v okolí nachází i několik tisícovek, například Lysá hora, Ostrý nebo Velký Javorový? Že odsud pochází slavní zpěváci jako Ewa Farna, Albert Černý či Tereza Mašková? Že se tady koná Beskydská laťka a začíná B7?  Ne? Navštivte Třinec.

Mariana Divišová, Tobiáš Gieraczka

logo NF

Díky Nadačnímu fondu Tesca Vy rozhodujete, my pomáháme jsme získali 20 000,- Kč na pořízení vybavení pro Mobilní venkovní učebny.

První třídy si výuku za slunečného počasí venku na nových lavicích za novými stoly už vyzkoušely. Finanční prostředky vyšly na nákup nábytku a tabule pro výuku jedné třídy nebo tří skupin.

Dofáci na třineckém gymnáziu již věnovali svému rozvoji více než 1000 hodin. Někteří z nich tento týden ukončí své tříměsíční aktivity ve sportu, rozvoji talentu nebo dobrovolnictví a přiblíží se tak ke splnění bronzového stupně Ceny vévody z Edinburghu.

Oslovili jsme ty, kteří v rámci dobrovolnictví věnují doučování svých spolužáků, kamarádů či sourozenců, a ptali jsme se, jaké to je být v roli učitele.  Myslíte si, že z nich budou profesionální učitelé? Přečtěte si jejich zážitky a pocity po téměř třech měsících a dozvíte se to.

Já v roli učitele – příběh první

I když mě povolání učitele nikdy nelákalo, musím konstatovat, že doučování mých přátel je skutečně velmi přínosnou aktivitou, a to pro obě strany. Již delší dobu předtím, než jsem se rozhodl pro účast v The Duke of Edinburgh’s Award, jsem si všímal skutečnosti, že se mým vrstevníkům německý jazyk velmi líbí, ale že se jej bojí užívat.

Existuje mnoho faktorů, které odrazují mladé lidi od aktivního užívání němčiny. Tento ,,strach z němčiny‘‘ má na svědomí zejména velmi komplikovaná gramatika. Pro člověka, který je doslova zhýčkán lehkostí gramatiky anglické, je němčina se svými čtyřmi pády, mluvnickými rody a časováním sloves skutečně tvrdým oříškem. Dalším faktem je, že určitá německá slova jsou pro některé, díky své délce a specifické výslovnosti, téměř nevyslovitelná (viz die Übertragbarkeit apod.).

V ,,mých hodinách‘‘ jsem se snažil tento chorobný strach z německé konverzace úplně vyvrátit, dovolím si říci, že úspěšně. Se zájemci, kterých je pět, se scházím každou středu v prostředí Teams. Podmínkou účasti na lekcích němčiny je zapnutá kamera a mikrofon. Jedna lekce trvá cca 60 minut, v jejím průběhu spolu konverzujeme, prezentujeme vybraná témata, čteme a smějeme se, všechny tyto aktivity provádíme pochopitelně německy. Vedle našich společných lekcí spolužáci každý den poslouchají německou hudbu, dívají se na seriály v němčině a vypracovávají gramatické testy.

Tato aktivita je velmi přínosná také pro mě, na německý jazyk teď pohlížím z trochu jiného hlediska, začal jsem si totiž všímat mnoha podobností s češtinou. Vysvětlování různých gramatických jevů také vedlo k určitému zpevnění mých základních znalostí. Díky tomuto doučování jsem se také naučil lépe orientovat v prostředí Teams.

Na závěr musím říct, že díky zájmu a píli mých kamarádů jsem se na naše společné lekce vždy těšil. Mnohokrát jsme se díky špatné výslovnosti nebo překladu velmi pobavili. Věřím, že na některé skutečně vtipné okamžiky nikdy nezapomenu. Účast v DofE každému vřele doporučuji.

Jakub Kijonka

Já v roli učitele – příběh druhý

Celé to začalo, když si kamarádka po nástupu na střední školu začala stěžovat, že nezvládá angličtinu. O pár týdnů později jsem se rozhodla zapojit se do programu DofE a vymýšlela jsem, jakým aktivitám se budu věnovat. Když jsem jí říkala, jak si nevím rady s dobrovolnictvím, napadlo nás, že bych jí mohla doučovat a bylo by to přínosné pro nás obě.

Od začátku února jsme se aktivně začaly věnovat angličtině a máme za sebou již deset vyučovacích hodin, spoustu úkolů a hromadu nových slovíček.

Vzhledem k tomu, že jsem pouze o ročník výše než kamarádka, obávala jsem se, abych jí měla co předat. Časem jsem zjistila, že jde více o přípravu práce na hodiny než o mou úroveň angličtiny. Sice musím občas sama sáhnout po slovníku nebo překladači, ale v běžné konverzaci či vysvětlování gramatiky nemám problém.

Snažíme se pracovat na všech aspektech angličtiny. V hodinách se zaměřujeme zejména na vysvětlení gramatiky a konverzaci, za domácí úkol má potom slovní zásobu, poslech nebo čtení. Zaměřujeme se zejména na základy angličtiny.

Co se týká přípravy na hodiny, je občas těžké vymyslet něco zajímavého a zábavného, takže někdy strávím přípravou na hodinu více času než samotnou vyučovací hodinou. Naštěstí,
v dnešní době, je spousta materiálů a nápadů na internetu. Bohužel jsem člověk s velice malou trpělivostí, což se při práci učitele zrovna nehodí, občas mě rozčílí, když kamarádka nesplní zadaný úkol nebo si nepamatuje probranou látku.

Nebudu lhát, aktivita je to náročná a začínám chovat čím dál tím větší obdiv k učitelům. Nikdy jsem neuvažovala o zaměstnání učitele a po téhle zkušenosti tuto možnost vylučuji úplně. Na druhou stranu, kamarádka se zlepšuje a je vidět, že jí moje doučování pomáhá, proto budeme s hodinami pokračovat i po mém dokončení programu DofE.

Karolína Goralová

Já v roli učitele – příběh třetí

Tento rok je pro žáky proces přípravy na příjímací zkoušky výrazně odlišný, zejména protože jsme zavřeni v našich domovech kvůli jistému viru a většina zájemců o střední školu je odsouzena k samostudiu. Takže po rodinné konverzaci, kdy jsme se všichni shodli, že můj patnáctiletý bratr není dostatečně zodpovědný na to, aby se sám efektivně ke zkouškám připravil, jsem byla přesvědčená o své povinnosti mu pomoci. A také se mi to hodilo jako aktivita v oblasti dobrovolnictví do projektu DofE, kterého se teď již skoro čtvrt roku účastním.

Vzhledem k tomu, že jsem měla velkou spoustu materiálů z doby mých přijímacích zkoušek zachovanou, nebyla příprava na roli učitele tak časově náročná, než jaká by byla za normálních podmínek. Šlo jen o správnou organizaci a vytvoření studijního plánu. Vše se zdálo být až podezřele jednoduché. Teprve až když jsem s pozitivním duchem a vysokou nadějí započala svou první hodinu a ke konci zjistila stav vědomostí mého sourozence, tak mi došlo, jak dlouhou cestu máme ještě před sebou.

Ze začátku jsme bojovali s naprosto primitivními problémy a s bratrovým lhostejným přístupem, což jen dokazuje, jaký dopad má distanční výuka na studenty. Jeho stav mě dokázal vytočit sám o sobě, mít před sebou třicet žáku se stejnou morálkou jakou měl můj bratr, tak jsou na tom mé nervy výrazně hůř. Upřímně řečeno, nikdy jsem k učitelům necítila větší sympatie než v tento moment.

Ovšem nebylo to vždy takto chaotické. Postupem času jsme se naučili, jak spolu lépe spolupracovat a vybudovali jsme si účinný způsob provedení společných lekcí. Byly zde momenty, které mi ukázaly, že některým věcem není třeba přikládat tak těžkou váhu a také momenty, které mého bratra naučily naopak brát věci trochu vážněji. Náš vztah se rozhodně vylepšil během posledních měsíců a my jsme si vybudovali pouto vzájemného respektu, tak jak by to mezi učitelem a žákem ostatně mělo být.

Znaky bratrova zlepšení přes čas celému procesu také napomáhaly a já jsem na nás oba velmi pyšná. Za celou tuto zkušenost budu vděčná, i kdyby se stalo, že se bráchovi přijímací zkoušky z jakéhokoliv důvodu nepovedou. Ukázalo mi to studium z jiné perspektivy, než je ta má a v průběhu jsem přišla k většímu porozumění učitelských povinností. Rozhodně budu tyto informace vnímat při výběru budoucí profese.

Tereza Cieslarová

Na zkoušku učitelkou – příběh čtvrtý

Jako malá jsem chtěla být učitelkou. Tento sen mi vydržel snad do 6. třídy, kde jsem si uvědomila, že pro tuto profesi bude třeba hodně pevných nervů a energie. Na střední škole jsem se začala zajímat o jiné obory a na svůj dávný sen jsem téměř zapomněla.

To se ale vše změnilo na jaře minulého roku, kdy mi byla nabídnuta práce v doučování angličtiny. Tuto šanci jsem s nadšením využila a začala jsem dvakrát týdně doučovat skupinku dětí prvního stupně. Nervozita mě překvapivě během hodin nenavštívila, ale stihla jsem se setkat s jinými, každodenními problémy pedagogů. Zjistila jsem, že v každé třídě bude alespoň jedno dítě, které nebude dávat pozor, dodržovat morálku a v hodinách bude rušit, některé dny budou děti unavené a nebudou spolupracovat, jindy zase nesplní domácí úkoly a někdy zase jednoduše nebudou ani milé – přes to všechno se ale ve své roli musíte vzchopit a odučit danou hodinu. Jindy bude ale Vaše práce čistá radost, s usměvavými dětmi a produktivní hodinou.

Tato brigáda mi dala spoustu zkušeností a všimla jsem si, že v září jsem své chování v hodinách sama změnila, protože jsem si již uvědomila, jak nepříjemné je stát v roli učitele v čele dané třídy.

Mé kamarádce jsem s angličtinou již nějakou dobu pomáhala. Vždy jsem s ní probírala její úkoly, vysvětlovala jí látku, kterou zrovna probírala ve škole nebo jí pomáhala s psaním esejí. Když došlo na výběr dobrovolnické aktivity a já si uvědomila, že kvůli momentální situaci nebudu mít možnost vypomáhat, kde jsem zamýšlela, zeptala jsem se jí, jestli by nechtěla využít tuto chvíli a soustředit se na svou angličtinu ještě o něco více.

Bohužel nám covidová situace moc nepřála a neměly jsme možnost se osobně sejít, ale snažily jsme se pracovat co nejvíce online.

Věřím, že v jiné době bychom odvedly více práce a udělaly větší posun, jsem ale pyšná na nás obě, že jsme zvládly i tak probrat vše potřebné a navzájem si vypomoci v dnešní nelehké době.

Julie Novotná