Medvědí skála

V rámci projektu Kraj známý i neznámý, kterého se zúčastnili žáci 3.A ve dnech 19. – 21. 9. 2022, jsme z horské chaty Skalka vyrazili na procházku na Medvědí skálu. Je to krásné místo na hranicích se Slovenskem, kde svatému Hubertovi (patronu hajných) postavili v roce 2014 kapličku. Nikde jsme se však nedozvěděli, proč se skále říká Medvědí. A tak jednotlivé soutěžní týmy vymyslely pověst, jak název vznikl. Dokonce své příběhy doplnily ilustrací. A protože se jim literární díla povedla, rádi se s vámi podělíme. 

Přejeme příjemné čtení.

Pověst o medvědí skále (tým Ganz gupi Goroli)

Za devatero horami a devatero řekami žil jeden mladý chlapec. Říkalo se mu Lojza. Lojza byl šťastně zamilovaný do dívky jména Mařka. Měli se moc rádi a rozhodli se svůj vztah zapečetit svazkem. Po svatbě milenci vyrazili na horské líbánky. Beskydy je moc uchvátily svou krásou, nejvíc se jim ale zalíbilo na horské chatě Skalka, kde se taky rozhodli strávit tři noci. První noc se jim spalo dobře, rušil je pouze neznámý zvuk vycházející z lesa, avšak druhou noc už tak klidná nebyla, jelikož hluk se zvětšoval stále čím dál víc, až to připomínalo řev nějakého divokého zvířete. Třetí noc se rozhodli, že po jekotu budou pátrat. Oblékli se a kolem třetí hodiny ráno se vydali na výpravu. Šli za tím nesnesitelným zvukem sotva 20 minut a došli k rozhledně s názvem Tetřev. Odtud ten zvuk nevycházel. Pokračovali dále a za další půlhodinu došli ke skále. Tady byl řev tak nesnesitelný, že se chvílemi až zdálo, že jim prasknout ušní bubínky. Po chvíli učinili rozhodnutí – skrýt se do křovin a vyčkat, zda se původce rámusu neukáže sám. Po chvíli čekání se dočkali.

Nahoře na skále spatřili tmavou siluetu. Byla to medvědice s pěti mláďaty. Ve svitu měsíce Lojzovi s Mařkou z této scenérie běhal mráz po zádech. Srdce páru bušily jako splašené. Najednou medvědice ztichla. Rámus utichl a nastala chvíle klidu. Silueta divokých zvířat zmizela. Vlna nervozity zaplavila Lojzu a Mařku.

Mařka se rozhodla, že se půjde podívat, co náhlou pauzu v řevu zavinilo. Vyšla ze skrýše a porozhlédla se po okolí. Lojza zatím zůstával v úkrytu, nevěděl ale, že se to pro něj stane osudným. Ucítil vlnu teplého dechu v zátylku. Otočil se a hrůzou se svalil na zem. Stál tam tváří v tvář s ohromným zvířetem. Medvědice natáhla packu a rázem byl s Lojzou ámen. Zásah drápem do jícnu nepřežil.

Mařka, která celý incident pozorovala opodál, strnula šokem. Ztratila lásku jejího života ze dne na den. I přes trauma, které teď Mařka prožívala, věděla, že musí utéct. Jedinkrát se neohlédla, když prchala před vražedným zvířetem. Podařilo se jí ho setřást a doběhnout zpět na Skalku, kde okamžitě roznesla zprávu o tom, co nikoho v noci nenechá spát.

Od těch dob se místu Lojzovy smrti neřeklo jinak než medvědí skála.

Pověst o medvědí skále (tým Lišáci)

Byl jednou v Moravskoslezském království bohatý král Jan III. A ten se tak moc bál o své jmění, proto se rozhodl, že svůj poklad uloží do daleké skály, do které vytesal jeskyni. Tuto skálu pojmenoval po svém jediném synovi Hubertovi, kterého pověřil hlídáním jeskyně. Hubert měl velkou zálibu v lovu a sběru hub. Hubert byl velice zodpovědný, proto v jeskyni spal. Od jeskyně se vzdaloval jen při potřebě lovu.

Jednoho dne přepadl Huberta veliký hlad, a tak šel lovit. Ulovil velkého jelena, kterého schoval pod listí, a vzal si jen trochu masa. Po cestě zpět uviděl zraněné medvídě, ležící u košatého dubu.

Šel k němu a zjistil, že medvídě má hlad a kulhá na přední pravou tlapku. Dal mu maso, co si vzal, a ošetřil mu tlapku. Pak ho přikryl svým tmavě zeleným pláštěm a šel hladový zpět do jeskyně.

Ráno se probudil, vyšel ven z jeskyně a zděsil se. Před skálou spatřil medvědici s medvídětem a další medvědy. Před medvědy ležel jeho zelený plášť a kousek jeho jelena. Hubert se spokojeně najedl a šel poděkovat medvědům.

Pak šel ke svému otci do paláce, aby mu povyprávěl, co se mu stalo. Jakmile ho král uviděl, vynadal mu, že opustil jeskyni a přikázal, aby jim osedlali koně. Pak tryskem uháněli k jeskyni. Když král uviděl medvědy, chránící jeho poklad, pochválil Huberta a na počest medvědů přejmenoval skálu na Medvědí.

Medvědi na svůj vděk nezapomněli a skálu hlídají dodnes.

Pověst o medvědí skále (tým Tiché želvy)

Za dávných časů, kdy Beskydy postihly veliké mrazy, žili byli v jeskyních lidé, jejichž obživa závisela na lovu divoké zvěře. Krutá zima již Beskydy tížila mnohé měsíce a jeskynním lidem rychle docházely zásoby jídla. Pokoušeli se najít nějakou zvěř, ale bohužel marně. Byla taková zima, že jeskynní lidé už doopravdy neměli síly. Naštěstí jeden z nejmladších zemřel a na řadě byli i další. Zdálo ses, že naději zhasla. Následující noc uslyšeli nářek, ale neměli tušení, co to je. Byl to slabý medvěd, který se probudil z hibernace, protože zima trvala moc dlouho. Tady se začala probouzet naděje. Medvěda zabili a z velké části snědli. Zachránil jim život. Na památku jejich záchrany pojmenovali tuto jeskyni jako Medvědí. Odtud vznikl název Medvědí skála, v nichž se nacházela tato jeskyně s hlubokým příběhem.

 Pověst o medvědí skále (tým Jamajské krávy)

Byl jednou jeden Hubert Spotnikov. Narodil se ve velmi chudé rodině na ostrově Spinalonga. V době, kdy propukla epidemie lepry. Po čase, kdy dospěl, zjistil, že má na Slovensku stoletou babičku a vydal se na velmi dlouhou cestu. Cesta mu trvala 364 dní. Až dorazil na Slovensko zjistil, že jeho „starka“ zemřela stářím. Jak vešel do její ložnice našel na posteli malého jelena, který byl podvyživený. Rozhodl se, že se o něj postará. Pojmenoval ho Oleg. Jak roky ubíhaly, Oleg umřel na tuberkulózu. Hubert chtěl svého milovaného Olega pohřbít, a proto hledal nejvhodnější místo pro hrob. Cestou se nedíval, kam šlape, a spadl ze skály. Bohužel to nepřežil a jeho zbytky pohřbil medvěd Bohumil. A proto se skála jmenuje po medvědovi.

Pověst o medvědí skále (tým Pepinos)

Jednoho škaredého dne se starý princ Lojza rozhodl jet na lov. Lovil rád, ale byl zrovna pátek, a to pátek 13. V tento „posvátný“ den se nesmělo lovit.

Ale protože byl Lojza tvrdohlavý a egoistický, rozhodl se, že na lov pojede. Svolal svou družinu a začali se na lov připravovat. Po chvíli byli připraveni a vyrazili do lesa, jeli dlouho a to opravdu dlouho, ale stále žádné zvíře.

Co netušili, bylo to, že v lese řádí slovanská chřipka (zákeřná smrtelná nemoc zvířat). Unaveni sedli pod nebezpečně vyhlížející skálu a začali připravovat piknik. Vytáhli deku a poté i jídlo všeho druhu, např. ananas s pizzou nebo rajčatový džus a začali hodovat.

Když vtom kde se vzdal, tu se vzal medvídek na skále stál a nevypadal nadšeně. Aby toho nebylo málo, začalo lít jak z konve a bylo po pikniku, navíc si Lojza i s jeho družinou všimli onoho medvídka a vzali nohy na ramena. Od té doby se této nebezpečně vyhlížející skále říká medvědí.

PS. To jídlo nakonec pozřel onen medvídek a náramně se nadlábnul.