přednáška AJS

Vybraní studenti maturitních seminářů anglického jazyka měli možnost vyslechnout si přednášku Mgr. Romana Raaba, soudce Vrchního soudu v Olomouci, na téma soudní systém v České republice a v Anglii. Ověřili si, zda jsou schopni porozumět v anglickém jazyce i velmi odbornému tématu. V závěru přednášky došlo také na modelové situace soudních případů, kdy studenti v roli „soudců“ museli rozhodnout o trestu. Poté si vyslechli pravděpodobný trest a zdůvodnění, které by k němu vedlo.

Doufáme, že přednáška byla přínosná pro všechny zúčastněné a náročné maturitní téma Crime and Punishment již nebude u maturitní zkoušky patřit mezi ta méně oblíbené.

Mgr. Petra Bruková a Mgr. Lenka Rašková

V letošním školním roce jsme se rozhodli v rámci dobrovolnické činnosti navázat spolupráci s mateřskou školkou na ulici Nerudova sousedící s gymnáziem. Školku navštěvuje asi 100 dětí a ne všechny mají to štěstí, že se narodily do ideálního rodinného zázemí. Ve školce proto nemají kroužky, divadelní představení a podobné placené aktivity. Ale naši dobrovolníci z DofE i z řad dalších studentů se snaží tuto situaci napravit. Děti mají radost a my také – z dobrého skutku, poznání, že je i jiný svět než ten náš ve škole či doma.

U příležitosti Mezinárodního dne stromů zorganizovaly paní učitelky MŠ Bramboriádu – akci pro děti a rodiče v odpoledních hodinách. My jsme pomohli na jednotlivých stanovištích, kde se děti seznamovaly se sklizní brambor (například je musely převážet v kolečkách, vykopávat či házet do koše) a také si vyzkoušely hry a pokrmy vesnických dětí v době sklizně (například skákání v pytli, ochutnávku pečených brambor se solí nebo výbornou bramboračku).

Mgr. Petra Bruková, koordinátor MC DofE

Dvouletý mezinárodní projekt Secrets of Science je u konce. Jak ho studenti ohodnotili, se můžete podívat:

https://gymtri-my.sharepoint.com/:v:/g/personal/libuse_kohutova_gymtri_cz/EZprfRF7dNpHmBREouaqYUEBF1l6QXlyGODymOXR9sb3AA

Mgr. Libuše Kohutová

Podrobnější informace a formulář žádosti najdete zde – https://europa.eu/youth/discovereu_cs

Co je DiscoverEU?

Jedná se o iniciativu Evropské unie, díky níž můžete cestovat po Evropě a poznávat její obyvatele, historii a kulturu. Cestovat můžete hlavně po železnici (kromě určitých výjimek umožňujících účast těch, kteří žijí na ostrovech nebo v odlehlých oblastech). Můžete mít možnost obdivovat nejrůznější typy krajiny, které náš světadíl ukrývá, a naše nádherná města. Každý rok lze podávat přihlášky v rámci dvou kol soutěže. Výherci obdrží jízdenku.

Je-li vám právě 18 let a jste občanem Evropské unie, soutěž DiscoverEU vám umožní jedinečný cestovatelský zážitek. Jako evropští občané budete moci cestovat bez hraničních kontrol, poznávat rozmanitost Evropy, dozvíte se více o našem kulturním dědictví a historii a setkáte se s obyvateli různých zemí. Tato zkušenost vám navíc pomůže rozvíjet vaše dovednosti, jako je nezávislost, sebedůvěra a otevřenost vůči jiným kulturám, což se vám bude v budoucnu hodit.  
 

Jak se přihlásit?

Od začátku soutěže v červnu 2018 již získalo jízdenku téměř 165 000 mladých lidí. Příští kolo podávání přihlášek probíhá od úterý 11. října 2022 (12.00 SEČ) do úterý 25. října 2022 (12.00 SEČ). V den zahájení se na stránce objeví tlačítko „Přihlásit se“. 

Podmínky účasti v soutěži:

• Vaše datum narození musí spadat do období 1. ledna 2004 (včetně) do 31. prosince 2004 (včetně).
• V den, kdy se o udělení časových jízdenek rozhoduje, máte státní příslušnost jednoho z členských států Evropské unie.
• Musíte vyplnit číslo svého občanského průkazu nebo pasu do elektronické přihlášky.
• Můžete cestovat sami nebo s maximálně 4 kamarády.

Poté musíte vyplnit kvíz (pokud jste však nepodali přihlášku jako člen skupiny).

 Studenti a studentky středních škol (ne nižší gymnázium) se mohou do soutěže zapojit pouze prostřednictvím svého středoškolského vyučujícího, tedy nikoli sami za sebe. Soutěž se vyhlašuje vždy v říjnu, uzávěrka soutěžních příspěvků je 15. ledna následujícího roku a vyhlášení výsledků se koná v březnu následujícího roku. Postup přihlášení je následující:

1. Vyberte si jazyk, z něhož chcete překládat: z angličtiny, němčiny, španělštiny a polštiny (text z ruštiny ještě není zveřejněn).
2. Stáhněte si soutěžní text k překladu, přičemž si vždy můžete vybrat ze dvou různých textů – literárního a neliterárního.
3. Kontaktujte příslušného vyučujícího jazyka.
4. Zvolte si přezdívku, pod kterou budete soutěžit, a nezapomeňte se podepsat přezdívkou přímo k textu překladu. Soutěžní překlad odevzdejte svému vyučujícímu do 3. 1. 2023.
5. Překlad zpracujte sami doma.
6. Škola zašle překlad do soutěže, pokud ve školním kole získáte první nebo druhé místo.
7. V textu e-mailu je třeba uvést 4 údaje: jméno a příjmení studenta, přezdívku studenta, e-mail studenta, úplný název školy (nikoli zkratku) a adresu školy. 

Každá střední škola může zaslat pouze dva překlady z každého jazyka. Je na zvážení poroty, které překlady vybere a zašle do soutěže.

Hodnocení je anonymní, proto si každý student musí zvolit svou přezdívku. Touto přezdívkou podepíše soutěžní překlad, který bude zaslán odborné porotě.

Členové poroty srovnávají každý překlad s výchozím textem a hodnotí, zda:

1. přeložený text zachovává věcný význam originálu;
2. je text překladu smysluplný, souvislý a tvoří přirozený celek;
3. je jazyk a styl textu konzistentní, výstižný a odpovídá danému žánru a cílovým čtenářům;
4. je překlad nápaditý, vynalézavý a tvořivý při řešení překladatelských problémů;
5. překlad nevykazuje zásadní gramatické či pravopisné chyby, zvláště takové, které narušují porozumění textu.

Každý ročník soutěže uzavírá Den s překladem: slavnostní předávání ocenění autorům nejlepších překladů, dopolední konference, na které zazní přednášky předních translatologů, překladatelů a tlumočníků, a odpolední workshopy na jazykových katedrách Filozofické fakulty Ostravské univerzity.

V březnu 2022, kdy se na naší škole konala mobilita projektu Erasmus+ Secrets of Science, chyběla z důvodu přísných proticovidových opatření finská výprava. Naštěstí se jí podařilo ještě před koncem projektu přijet a náš region poznat. Čtyři žákyně s doprovázejícími učitelkami vyjely ze svého města Lappeenranta den poté, co u nich skončila mobilita pro všechny partnerské země, a přistály v polském Krakově přesně 24 hodin po příletu české výpravy.  

V pondělí jsme jim představili naši školu, studenti 6. A je seznámili s naší zemí a regionem a odpoledne je provedli Třincem, kde na pěti stanovištích plnili úkoly a odpovídali na otázky o našem městě. Mezitím ještě ve spolupráci s našimi žáky a pod dohledem Mgr. Jiřího Navrátíka dělali chemické experimenty týkající se metod separace. V úterý s Mgr. Marianem Plucnarem zavítali do Českého Těšína i Cieszyna. Finky nadchla jak tamější architektura, tak gastronomie. Ve středu, přestože nám počasí nepřálo, jsme vyrazili do kopců a zdolávali Gírovou. Mgr. Petr Kalinec připravil QR kódy, které určovaly polohu tzv. kešek. Vzhledem k aktuálním podmínkám se nám však nepodařilo všechny ulovit. Naštěstí horské chaty Gírová a Grůň nabídly skvělé občerstvení pro zablácené a mokré turisty. Ve čtvrtek se finské žákyně zapojily do hodin angličtiny, jedna z kolegyň projevila zájem o účast v hodinách němčiny. Její prosbě ochotně vyhověl Mgr. Petr Heczko. Zlatým hřebem jejich programu u nás jistě byla komentovaná prohlídka Třineckých železáren. Po obědě jsme rozdali osvědčení, rozloučili jsme se a hosty čekalo poslední překvapení, a to prohlídka Werk Arény, o které nadšeně mluvili již od pondělní prohlídky Třince. Poděkování za zprostředkování této prohlídky patří Ireně a Emě Moderovým i jejich sympatickému průvodci. V pátek ráno nastalo emotivní loučení. Někteří spolu totiž strávili dva týdny – týden čeští studenti pobývali u finských partnerů a nyní obráceně.  

Věříme, že projekt, který končí po dvou letech, byl přínosný jak pro všechny zapojené žáky, tak pro nás, učitele. Získali jsme možnost nejen cestovat a poznávat běžný život a systém školství v jiných zemích, ale také dozvědět se něco sami o sobě a lidech zapojených do projektu, naučit se spolupracovat, získat sebevědomí a ujištění, že jsme schopni se skupinou žáků vycestovat do zahraničí.  

Medvědí skála

V rámci projektu Kraj známý i neznámý, kterého se zúčastnili žáci 3.A ve dnech 19. – 21. 9. 2022, jsme z horské chaty Skalka vyrazili na procházku na Medvědí skálu. Je to krásné místo na hranicích se Slovenskem, kde svatému Hubertovi (patronu hajných) postavili v roce 2014 kapličku. Nikde jsme se však nedozvěděli, proč se skále říká Medvědí. A tak jednotlivé soutěžní týmy vymyslely pověst, jak název vznikl. Dokonce své příběhy doplnily ilustrací. A protože se jim literární díla povedla, rádi se s vámi podělíme. 

Přejeme příjemné čtení.

Pověst o medvědí skále (tým Ganz gupi Goroli)

Za devatero horami a devatero řekami žil jeden mladý chlapec. Říkalo se mu Lojza. Lojza byl šťastně zamilovaný do dívky jména Mařka. Měli se moc rádi a rozhodli se svůj vztah zapečetit svazkem. Po svatbě milenci vyrazili na horské líbánky. Beskydy je moc uchvátily svou krásou, nejvíc se jim ale zalíbilo na horské chatě Skalka, kde se taky rozhodli strávit tři noci. První noc se jim spalo dobře, rušil je pouze neznámý zvuk vycházející z lesa, avšak druhou noc už tak klidná nebyla, jelikož hluk se zvětšoval stále čím dál víc, až to připomínalo řev nějakého divokého zvířete. Třetí noc se rozhodli, že po jekotu budou pátrat. Oblékli se a kolem třetí hodiny ráno se vydali na výpravu. Šli za tím nesnesitelným zvukem sotva 20 minut a došli k rozhledně s názvem Tetřev. Odtud ten zvuk nevycházel. Pokračovali dále a za další půlhodinu došli ke skále. Tady byl řev tak nesnesitelný, že se chvílemi až zdálo, že jim prasknout ušní bubínky. Po chvíli učinili rozhodnutí – skrýt se do křovin a vyčkat, zda se původce rámusu neukáže sám. Po chvíli čekání se dočkali.

Nahoře na skále spatřili tmavou siluetu. Byla to medvědice s pěti mláďaty. Ve svitu měsíce Lojzovi s Mařkou z této scenérie běhal mráz po zádech. Srdce páru bušily jako splašené. Najednou medvědice ztichla. Rámus utichl a nastala chvíle klidu. Silueta divokých zvířat zmizela. Vlna nervozity zaplavila Lojzu a Mařku.

Mařka se rozhodla, že se půjde podívat, co náhlou pauzu v řevu zavinilo. Vyšla ze skrýše a porozhlédla se po okolí. Lojza zatím zůstával v úkrytu, nevěděl ale, že se to pro něj stane osudným. Ucítil vlnu teplého dechu v zátylku. Otočil se a hrůzou se svalil na zem. Stál tam tváří v tvář s ohromným zvířetem. Medvědice natáhla packu a rázem byl s Lojzou ámen. Zásah drápem do jícnu nepřežil.

Mařka, která celý incident pozorovala opodál, strnula šokem. Ztratila lásku jejího života ze dne na den. I přes trauma, které teď Mařka prožívala, věděla, že musí utéct. Jedinkrát se neohlédla, když prchala před vražedným zvířetem. Podařilo se jí ho setřást a doběhnout zpět na Skalku, kde okamžitě roznesla zprávu o tom, co nikoho v noci nenechá spát.

Od těch dob se místu Lojzovy smrti neřeklo jinak než medvědí skála.

Pověst o medvědí skále (tým Lišáci)

Byl jednou v Moravskoslezském království bohatý král Jan III. A ten se tak moc bál o své jmění, proto se rozhodl, že svůj poklad uloží do daleké skály, do které vytesal jeskyni. Tuto skálu pojmenoval po svém jediném synovi Hubertovi, kterého pověřil hlídáním jeskyně. Hubert měl velkou zálibu v lovu a sběru hub. Hubert byl velice zodpovědný, proto v jeskyni spal. Od jeskyně se vzdaloval jen při potřebě lovu.

Jednoho dne přepadl Huberta veliký hlad, a tak šel lovit. Ulovil velkého jelena, kterého schoval pod listí, a vzal si jen trochu masa. Po cestě zpět uviděl zraněné medvídě, ležící u košatého dubu.

Šel k němu a zjistil, že medvídě má hlad a kulhá na přední pravou tlapku. Dal mu maso, co si vzal, a ošetřil mu tlapku. Pak ho přikryl svým tmavě zeleným pláštěm a šel hladový zpět do jeskyně.

Ráno se probudil, vyšel ven z jeskyně a zděsil se. Před skálou spatřil medvědici s medvídětem a další medvědy. Před medvědy ležel jeho zelený plášť a kousek jeho jelena. Hubert se spokojeně najedl a šel poděkovat medvědům.

Pak šel ke svému otci do paláce, aby mu povyprávěl, co se mu stalo. Jakmile ho král uviděl, vynadal mu, že opustil jeskyni a přikázal, aby jim osedlali koně. Pak tryskem uháněli k jeskyni. Když král uviděl medvědy, chránící jeho poklad, pochválil Huberta a na počest medvědů přejmenoval skálu na Medvědí.

Medvědi na svůj vděk nezapomněli a skálu hlídají dodnes.

Pověst o medvědí skále (tým Tiché želvy)

Za dávných časů, kdy Beskydy postihly veliké mrazy, žili byli v jeskyních lidé, jejichž obživa závisela na lovu divoké zvěře. Krutá zima již Beskydy tížila mnohé měsíce a jeskynním lidem rychle docházely zásoby jídla. Pokoušeli se najít nějakou zvěř, ale bohužel marně. Byla taková zima, že jeskynní lidé už doopravdy neměli síly. Naštěstí jeden z nejmladších zemřel a na řadě byli i další. Zdálo ses, že naději zhasla. Následující noc uslyšeli nářek, ale neměli tušení, co to je. Byl to slabý medvěd, který se probudil z hibernace, protože zima trvala moc dlouho. Tady se začala probouzet naděje. Medvěda zabili a z velké části snědli. Zachránil jim život. Na památku jejich záchrany pojmenovali tuto jeskyni jako Medvědí. Odtud vznikl název Medvědí skála, v nichž se nacházela tato jeskyně s hlubokým příběhem.

 Pověst o medvědí skále (tým Jamajské krávy)

Byl jednou jeden Hubert Spotnikov. Narodil se ve velmi chudé rodině na ostrově Spinalonga. V době, kdy propukla epidemie lepry. Po čase, kdy dospěl, zjistil, že má na Slovensku stoletou babičku a vydal se na velmi dlouhou cestu. Cesta mu trvala 364 dní. Až dorazil na Slovensko zjistil, že jeho „starka“ zemřela stářím. Jak vešel do její ložnice našel na posteli malého jelena, který byl podvyživený. Rozhodl se, že se o něj postará. Pojmenoval ho Oleg. Jak roky ubíhaly, Oleg umřel na tuberkulózu. Hubert chtěl svého milovaného Olega pohřbít, a proto hledal nejvhodnější místo pro hrob. Cestou se nedíval, kam šlape, a spadl ze skály. Bohužel to nepřežil a jeho zbytky pohřbil medvěd Bohumil. A proto se skála jmenuje po medvědovi.

Pověst o medvědí skále (tým Pepinos)

Jednoho škaredého dne se starý princ Lojza rozhodl jet na lov. Lovil rád, ale byl zrovna pátek, a to pátek 13. V tento „posvátný“ den se nesmělo lovit.

Ale protože byl Lojza tvrdohlavý a egoistický, rozhodl se, že na lov pojede. Svolal svou družinu a začali se na lov připravovat. Po chvíli byli připraveni a vyrazili do lesa, jeli dlouho a to opravdu dlouho, ale stále žádné zvíře.

Co netušili, bylo to, že v lese řádí slovanská chřipka (zákeřná smrtelná nemoc zvířat). Unaveni sedli pod nebezpečně vyhlížející skálu a začali připravovat piknik. Vytáhli deku a poté i jídlo všeho druhu, např. ananas s pizzou nebo rajčatový džus a začali hodovat.

Když vtom kde se vzdal, tu se vzal medvídek na skále stál a nevypadal nadšeně. Aby toho nebylo málo, začalo lít jak z konve a bylo po pikniku, navíc si Lojza i s jeho družinou všimli onoho medvídka a vzali nohy na ramena. Od té doby se této nebezpečně vyhlížející skále říká medvědí.

PS. To jídlo nakonec pozřel onen medvídek a náramně se nadlábnul.

V polovině září třída 3.A vyjela na projekt nazvaný Kraj známý i neznámý. Cílem projektu je poznání našeho regionu netradičním způsobem a také rozvoj jazykových dovedností v angličtině, češtině a „po naszymu“. 

Projekt byl původně určen pro žáky prvního ročníku osmiletého gymnázia, ale protože ministerstvo školství nařídilo distanční výuku, nejeli nikam. Nakonec se vše podařilo i díky sponzorskému daru firmy Eneq solution, s.r.o. a grantu města Třinec, kteří žákům na pobyt a stravu přispěli, a tak strávili tři dny v příjemném prostředí horské chaty Skalka. 

Všechny aktivity vypracovávali ve skupinách pod vedením zkušených pedagogů. Výuka neprobíhala klasicky jako ve škole, ale žáci sami aktivně získávali poznatky o našem regionu formou her, soutěží, pracovních listů či informačních panelů. Program probíhal v českém jazyce, ale také v angličtině tak, aby se žáci naučili používat jazyk jako komunikační a sdělovací prostředek. Zaměřili jsme se i na místní dialekt „po naszymu“. Žáci pracovali s textem písně skupiny Blaf, pokusili se o překlad slov i dramatizaci obsahu. Četli a snažili se porozumět vybraným povídkám místních lidových vypravěčů. 

Výuka neprobíhala jen uvnitř, ale také venku. Díky běhacímu diktátu týmy získaly informace ke zpracování letáku o regionu, vyzkoušeli si anglickou paměťovou hru, prošli se k Medvědí skále a ke Kamenné chatě s rozhlednou. 

S pomocí pracovního listu, kde museli správně vytvořit recepty regionálních jídel, se dozvěděli informace o místní kuchyni. Od toho už byl jen krůček k praktickému využití. V týmech si připravovali těsto na „placki na blasze“. A jak jim vlastnoručně vyrobená večeře chutnala, ať už se smetanou a cukrem nebo se škvarkami. 

I když by si žáci velmi přáli volné večery, nebylo tomu tak. Jeden večer hádali historické předměty a druhý jsme jídelnu přeměnili na divadlo, kde nám týmy předvedly v angličtině pohádku Three Little Pigs. Všichni jsme se pobavili a porota měla těžkou práci rozhodnout, které představení bylo nejlepší. Na závěr jsme si zazpívali některé místní lidové písničky.

A protože se všichni snažili a body týmům přibývaly, týmová soutěž byla napínavá až do samotného konce.

Třetí den se po posledních úkolech rozdávaly medaile a šlo se domů. Určitě máme na co vzpomínat, jak my učitelé, tak i žáci.

P.S. Moc děkujeme všem, kteří nám upekli spoustu dobrot a také za ochutnávku z firmy Marlenka. Na tyto svačinky budeme dlouho vzpomínat. A také na úžasné výkony všech klavíristů ve třídě, a že jich není málo. 

Vážené studentky a studenti,

ráda bych Vás informovala, že se čeští středoškoláci a středoškolačky mohou letos na podzim opět ucházet o americké vládní stipendium Future Leaders Exchange (FLEX), které vybraným studentům a studentkám umožní strávit jeden školní rok v USA zdarma. On-line přihláška na školní rok 2022-23 je dostupná do 13. října na odkaze https://ais.americancouncils.org/flex 

Program FLEX financuje Ministerstvo zahraničí USA a za víc než čtvrt století existence ho absolvovalo přibližně 30 000 studentů z Evropy a Asie. Původně se ho mohli účastnit jen studenti z bývalých sovětských republik, v posledních letech se ale rozšiřuje i do dalších zemí. 

V létě 2019 s ním do USA odletělo prvních deset českých středoškoláků a středoškolaček ze všech koutů republiky. Tento školní rok se ho účastní třináct českých studentů a studentek. 

Na začátku září jsme spustili on-line přihlášku na školní rok 2023-24.  Uzávěrka je 13. října.

Od ostatních programů, které zajišťují roční studijní pobyty v USA, se FLEX liší především tím, že se za něj skoro nic neplatí. Americká vláda stipendistům uhradí cestovní náklady a základní zdravotní pojištění, zajistí ubytování v prověřené hostitelské rodině a docházku na místní střední škole. Studentům také vyplácí měsíční kapesné ve výši 200 USD na základní osobní potřeby a společenské aktivity. 

V příloze najdete leták s informacemi o programu FLEX, jako jsou kritéria pro uchazeče (1. a 2. ročník, datum narození mezi 15. 5. 2005 a 15. 7. 2008, schopnost domluvit se anglicky, dobrý prospěch) a co stipendium hradí. Studenti a jejich rodiče najdou podrobnosti o stipendiu a výběrovém řízení na našem českém webu, kde je mimo jiné video návod, jak si poradit s přihláškou. Najdou nás také na Facebooku a Instagramu.

Letos se mohou na FLEX výjimečně hlásit také studenti z Ukrajiny, kteří žijí v Česku. Musejí splnit kritéria pro ukrajinské uchazeče, která se liší od těch českých, a ve výběrovém řízení bojují o stipendijní místa určená pro Ukrajinu. Informace získají od našich ukrajinských kolegů. 

Případné dotazy vám ráda zodpoví mailem i telefonicky:

Kateřina Šantúrová
Country Representative 
Karmelitská 379/18
Prague, Czech Republic
+420 605 187 451
czechia.americancouncils.org

Příloha: leták

Dvoutýdenní pobyt na Maltě byl pro mne velkou výzvou a první osobní zkušeností s jazykovým pobytem v zahraničí v rámci projektu Erasmus+. Těšila jsem se, jaké bude vyrazit do ciziny, stát se na 14 dní studentkou kurzu angličtiny, pracovní a rodinné povinnosti vyměnit za poznávání jiné země, kultury a nových lidí. Počáteční obavy z letu, cesty a nového prostředí se díky skvělé organizaci celé mobility brzy rozplynuly a já si uvědomila, jak důležité je občas vystoupit z komfortní zóny a zajetých kolejí a vyzkoušet něco nového.

Odpoledne, večer, o víkendu máte dost času vyzkoušet v praxi všechno, o čem ve škole mluvíte teoreticky. Angličtina je na Maltě všudypřítomná nejen proto, že je jedním ze dvou úředních jazyků. Do této hustě obydlené země přijíždí každoročně velké množství turistů – studentů ze všech koutů světa a všichni se domlouvají anglicky. Líbilo se mi, jak pohodově a vstřícně reagovali lidé v obchodech, na ulici, v restauraci. Neřešili, jaká je vaše úroveň znalosti anglického jazyka, a snažili se porozumět. Po škole jsme společně s mojí kolegyní Hankou a dalšími novými přáteli z našich kurzů vyráželi pěšky, busem, lodí na průzkum ostrova.

Inspirovalo nás přímořské městečko St. Julian‘s, které je centrem turistického dění a nočního života, zde jsem bydlela i chodila do školy. Okouzlila nás historická města Valetta, Sliema, Mdina, lákaly ostrovy Comino, Gozo, fascinovalo divoké moře, skalnaté pobřeží, pestrý vodní svět i místní specifická flóra. Neodolatelné byly maltské dobroty – chléb ftira, národní pokrm králík dušený na víně, křupky Twistees a místní kofola Kinnie, limonáda z červených pomerančů s příchutí pelyňku a řada dalších.

Pokud plánujete skloubit výuku cizího jazyka s cestováním a poznáváním nových bezpečných míst, mohu Maltu jen doporučit.

Certifikát z kurzu

Letošní srpen byl pro mě ve znamení Irska a všeho irského. Prvních čtrnáct dní v měsíci jsem strávila v Corku,druhém největším městě země, na metodologickém kurzu pro učitele anglického jazyka. V kurzu jsme se věnovali různým jazykovým aktivitám, hrám a činnostem, které lze adaptovat a uplatnit ve výuce. Tato činnost byla umocněna jinými a většinou nápaditými pohledy učitelů z jiných zemí pracujícími se studenty jiného věku, jazykové úrovně či kultury.

Můj pobyt v Irsku se však neomezil pouze na školu, ale věnovala jsem se studiu irské kultury, od poznávání historických milníků země přes krátké či delší velmi srdečné konverzace s místními, ochutnávku irských jídel a tradičních nápojů až po ikonický večer s živou hudbou v „pubu“.

Součástí mých plánů byla návštěva několika míst, která jsem již dříve znala z pohlednic či knih. Většinou se jednalo o přírodní památky nebo národní park. A tak jsem se vydala na dlouhé cesty autobusem „Peddy…“ k Moherským útesům, na okružní jízdu po atlantském pobřeží Ring of Kerry či na hrad Blarney (políbit Kámen výřečnosti covid necovid).

Irsko má mnoho jmen. Říká se mu zelený ostrov pro krásně sytou barvu trávy, země svatých a učenců pro svou pevně vkořeněnou víru, která zde jde ruku v ruce se vzděláním, nebo keltský tygr pro sebevědomý a rostoucí ekonomický rozvoj v posledních dekádách. A to vše platí do puntíku.
 

6. 9. 2021 se v 13:30 ve školní klubovně uskuteční informační schůzka k programu Cena vévody z Edinburghu – DofE.
Minimální věková hranice pro ČR je 13 let v případě bronzové úrovně. Hlásit se mohou zájemci z 3.A, 4.A a vyššího gymnázia.
Vzhledem k tomu, že někteří z účastníků, kteří mají splněnou bronzovou úroveň, chtějí pokračovat ve stříbrné, budeme přijímat asi 25 nových zájemců. 

Nejdůležitější je mít chuť vyzkoušet si něco nového, být vytrvalý, nenechat se odradit vyplňováním online aplikace každý týden po dobu půl roku (trvá to asi 5 minut :)), zvládnout expedice v přírodě a být schopen pracovat sám i v týmu. 

Fotky z loňského roku si můžete prohlédnout na nástěnce v přízemí vedle učebny 73.

Těší se na vás koordinátor Místního centra DofE

Mgr. Petra Bruková, kabinet 217

Uplynulý školní rok byl bohatý na skládaní cambridgeských zkoušek na naší škole, což jen dokazuje, že mezi studenty je stále větší zájem o získání certifikátu FCE nebo CAE. Pokud se totiž stanou držiteli jednoho z těchto certifikátů, mohou požádat vedení školy o prominutí maturitní zkoušky z anglického jazyka. A stále více vysokých škol dává studentům za tyto certifikáty 6 bodů navíc u přijímacích zkoušek, což studenty motivuje ke složení FCE nebo CAE zkoušky. Jaké tedy měli naši studenti výsledky u cambridgeských zkoušek v minulém školním roce?

Tady jsou: 18. září 2021 menší skupinka studentů v počtu 8 lidí skládala CAE zkoušku s těmito výsledky: 5 studentů získalo známku A /nejvyšší/, 1 student známku B a 2 studenti známku C. Všichni studenti se známkou A obdrželi od Cambridge Centra ve Frýdku-Místku finanční bonus ve výši 500,- Kč.

Všem studentům blahopřeje také jejich vyučující Zlatka Bichlerová, která se spolu s nimi raduje z těchto úspěšných výkonů.

Zlatka Bichlerová

DofE expedice

Kvůli naší výrazně vzdálené destinaci, Mazurským jezerům, začala expedice neoficiálně 2. srpna na vlakovém nádraží v Třinci. Po skoro osmi hodinách strávených ve vlaku a pár přestupech jsme se ocitly v naší finální stanici Stawiguda, ze které jsme šly zhruba hodinu pěšky do našeho prvního kempu. Kemp se nacházel jen pár metrů od jezera Pluszne a byl velmi skromný – kromě nás zde ještě přebývaly čtyři karavany. Po stavbě stanů a večeři jsme se rozhodly jít podívat po okolí, kde byl přístup k pár restauracím a obchůdkům, avšak naši plnou pozornost si získal západ slunce odrážející se od hladiny jezera. Zejména proto jsme si za cíl vybraly práci s fotografiemi. V tu chvíli jsme si říkaly, že nemůže existovat fotogeničtější místo, než právě Mazury.

Naším druhým dnem oficiálně začala expedice a se sbalenými batohy jsme se vydaly do dalšího kempu, kde jsme měly přespávat následující dvě noci. Túra, která nám přišla více jako procházka, byla naplněna sbíráním borůvek, procházením slunečnicovými poli a sbíráním mušlí v odlehlém jezeře, přičemž jsme vše krásné cestou pečlivě dokumentovaly. V kempu jsme si pro stany vybraly strategické místo poblíž volejbalového hřiště a baru, do kterého jsme si mohly jít tak maximálně nabít telefon. S hladovými žaludky nám šlo poté vaření oběda, těstovin se sýrovou omáčkou, velmi rychle. A jak jsme se u oběda zapotily, tak jsme se zbytek odpoledne strávily koupáním v jezeře Maróz.

Do třetího dne jsme již vstupovaly trochu znavené, avšak procházka kolem menšího jezera na východ od našeho kempu nás do jisté míry naplnila energií. A taky se zde nacházelo hodně roztomilých malých žabiček, což většině naší skupiny přišlo milé. Odpoledne jsme opět prozkoumávaly kemp, který vypadal, že nikde nekončí. Za zmínku také stojí v tu dobu už pravidelné sledování západu slunce a následné kochání se noční oblohou.

Čtvrtý den, den odchodu, jsme se téměř bez energie po nekvalitním spánku vydaly na cestu k vlakové stanici, která měla trvat dvě hodiny. S myšlenkami na domov jsme se solidním tempem vydaly lesními cestami, kde nás příjemně překvapila například houpačka uprostřed ničeho. Dvě hodiny tak nakonec uběhly jako jedna. V třicetistupňovém vedru, jsme hladové a vyčerpané nasedly na vlak a osm hodin se nechaly vézt zpátky domů. Cesta se zdála být do samého konce bez problémů, dokud se nám jednu zastávku od Třinec Centrum nepřehřál vlak a už se nerozjel. Tak blízko od konce se nám cestování prodloužilo o půl hodinu, avšak o to líp se nám večer spalo v našich postelích.

Tato expedice mě osobně odhalila nádherné místo, kde bych se chtěla znovu podívat, až jednou zase dostanu chuť spát ve stanu. (Myslím, že ten si teď dlouho poleží ve skříni.) Každopádně jsme si to s holkama moc užily a jsme rády, že jsme něco takového mohly prožít spolu. Expedice byla skvěle naplánována, za což vděčíme naší úžasné Barči. A tímhle dobrodružstvím je naše stříbrná úroveň oficiálně zakončena.

Tereza Cieslarová (Barča Czudková, Viki Czudková, Jana Stryczková, Jana Nguyenová)