Praděd – východ slunce

Naše bronzová expedice v rámci programu Mezinárodní ceny vévody z Edinburghu (DofE) začala v srdci Jeseníků. Šest účastníků – Vašek, Filip, Sára, Agáta, Eliška a Anička– vyrazilo vstříc třem dnům, během nichž se měli naučit víc než jen orientaci v mapě. Čekaly nás kopce, spaní v přírodě a především týmová spolupráce. 

Den první: Výstup na Šerák a noc pod širákem 

Začali jsme v Ramzové a hned první den jsme se vydali na Šerák. Trasa nebyla zrovna jednoduchá – prudké stoupání nám dalo zabrat, ale výhledy stály za to. Po krátkém odpočinku jsme pokračovali dál po hřebeni až k Červenohorskému sedlu, kde jsme strávili noc. Přespání venku, bez většího komfortu, prověřilo nejen naši výbavu, ale i schopnost postarat se o sebe navzájem. Společně jsme si uvařili večeři a s posledním světlem zalezli do stanů. 

Den druhý: Přes Švýcárnu na Ovčárnu 

Druhý den nás čekala další etapa – tentokrát o něco kratší, ale zato s krásným výhledem téměř po celou cestu. Prošli jsme kolem chaty Švýcárna, kde jsme si dali krátkou pauzu, a pak pokračovali až na Ovčárnu. Tam jsme přespali, unavení, ale spokojení. Ten den jsme nachodili přes 11 kilometrů, a i když se nohy ozývaly, náladu nám to nezkazilo. Večer jsme si opět společně uvařili a připravili se na další den. 

Den třetí: Východ slunce na Pradědu a návrat domů 

Třetí den začal netradičně brzy. Ještě za tmy jsme vyrazili na samotný vrchol Pradědu, abychom stihli východ slunce. To byl cíl naší expedice. A rozhodně to stálo za to, i když začalo vycházet slunce a z nenadání přišla mlha a vysílač nešel vůbec vidět. Po snídani jsme sbalili věci a vydali se na sestup zpět do civilizace. Trasa Bílou Opavou prověřila naši fyzickou kondici. Za odměnu jsme si prohlédli  Karlovu Studánku a ochutnali místní léčivý pramen. Cestou jsme hodnotili nejen uběhlé kilometry, ale i to, co jsme se během expedice naučili. 

Filip Březina, 3.A

zlatá cvičná expedice

V pondělí jsme zahájili cvičnou expedici v Gdaňsku. Už samotná doprava do města nás potrápila. Přece jen je to 800km a zradilo nás zpoždění vlaku a to, že jsme nestihli přípoj ve Varšavě. Naštěstí brzy jel další. Jen to vyřizování vrácení jízdenek trvalo… Ale pak už nás čekal Gdaňsk a cesta do kempu na okraji města, což bylo nějakých 8km. Proplést se velkoměstem podle papírové mapy byl docela oříšek, zvlášť když zjistíte, že tam, kde má být most, most není… ale nakonec se ukázalo, že plavba přívozem je ještě příjemnější. V kempu jsme si uvařili společné první jídlo a šli spát. Brzké ranní vstávání si vybralo svou daň. 

Další den jsme se do centra vrátili. Městem nás provedla Eliška a jako vzorně připravená „průvodkyně“ si připravila informace o zajímavých místech. Odpoledne se k nám na ostrou expedici připojili Vojta a Honza. 

Petra Bruková

Společně jsme se vydali vstříc dobrodružství, které jsme dlouho plánovali – na naši zlatou expedici v rámci programu Mezinárodní ceny vévody z Edinburghu (DoFE). Osm studentů – Nikolas, Sofie, Anička, Barča, Jana, Eliška,    Vojta a Honza – vyrazilo vlakem z polského Gdaňsku směrem na poloostrov Hel, do města Jastarnia. Naším domovem se stal kemp Dulczeto, kde jsme si postavili stany a připravili se na pobyt v přírodě.

Hlavním cílem expedice bylo zmapovat vojenské objekty na poloostrově Hel, ale stejně důležitá byla i výzva naučit se fungovat jako tým, postarat se o sebe i ostatní, vařit, plánovat a zvládat náročnější podmínky bez vnější pomoci.

Ve středu jsme se vydali na celodenní výlet – na půjčených kolech jsme vyrazili z Jastarnie do města Hel. Cestou jsme dokumentovali vojenské pozůstatky v krajině, což bylo zároveň hlavním tématem naší expedice. V Helu jsme navštívili také tuleňárium, kde jsme se seznámili s péčí o místní mořské savce, a po krátkém odpočinku jsme se vrátili zpět do kempu. Ten den jsme zvládli na kolech přibližně 36 kilometrů.

Čtvrtek pro nás znamenal skutečnou fyzickou výzvu – s plně naloženými batohy jsme se pěšky přesouvali z Jastarnie zpět do města Hel. Cesta lesem i podél pobřeží měřila zhruba 18 kilometrů. Cestou jsme odbočili do místní rezervace písečných dun. Po příchodu jsme se odměnili pohledem na širé Baltské moře a užili si chvilku volna na pláži.

V pátek nás čekalo už jen brzké ranní vstávání, příprava posledního teplého jídla (ovesná kaše k snídani), sbalení stanů a pěší cesta na vlak. Odtud jsme se přes Hel a Gdaňsk vrátili zpět domů – unavení, ale nadšení.

Expedice nebyla jen o kilometrech a cílech – byla především o spolupráci, překonávání komfortní zóny a budování přátelství. Každý z nás si z ní odnesl zážitky, které zůstanou v paměti mnohem déle než jména měst, kterými jsme prošli.

Jan Czepczor, 3.C

Ve dnech 10. – 16. 5. 2025 se uskutečnil zájezd za krásami Anglie. Účastníků bylo skoro padesát a doprovázeli nás tři vyučující. Počasí nám vyšlo skvěle, ale anglické podnebí taky mělo šanci se projevit, protože jedno odpoledne krátce sprchlo.  

Den 10. 5.: Na výpravu jsme vyrazili ve večerních hodinách od gymnázia a cestou jsme z autobusu mohli obdivovat krajinu Česka, Polska a Německa.  

Den 11. 5.: Kolem poledne jsme dorazili do belgického městečka Bruggy, kde jsme si prohlédli historické stavby. Mohli jsme ochutnat pravou belgickou čokoládu a viděli Michelangelovu Madonu. Večer jsme se zabydleli ve francouzském městě Dunkerk.   

Den 12. 5.: Brzo ráno jsme nastoupili na trajekt, který nás převezl přes průliv La Manche k bílým Doverským útesům. Pokračovali jsme k Beachy Head a Seven Sisters, kde jsme se po útesech prošli. Naší další destinací byl Brighton, kde si každý mohli vybrat, jestli si prohlédne anglický Sea Life, Royal Pavilion nebo rozhlednu i360. Nakonec jsme se odebrali do našich hostitelských rodin. 

Den 13. 5.: Ráno jsme navštívili studia, kde se natáčel Harry Potter. Mohli jsme vyzkoušet máslový ležák, let na koštěti a prohlédnout si všechny rekvizity přímo z natáčení. Odpoledne jsme si pak prošli gotický dům Knebworth a jeho zahrady.  

Den 14. 5.: Zamířili jsme k Birminghamu do města Warwick a stejnojmenného hradu. Tam jsme se zúčastnili přehlídky sokolů a zjistili, jak se v minulosti dobývaly hrady. Naší další zastávkou bylo univerzitní město Oxford, kde jsme měli možnost si poslechnout spoustu zajímavých informací o minulosti města při prohlídce budovy Christ Church. 

Den 15. 5.: Jsme se konečně dostali do Londýna, prošli si celé centrum a viděli Big Ben, Westminster, Downing Street, Buckingham Palace, Trafalgar Square, Piccadilly Circus, London Eye a mnoho dalších ikonických památek. Dále jsme navštívili Chinatown, St. James Park a Soho. Večer jsme se projeli na lodi po Temži a viděli Tower of London, Tower Bridge, Millenium Bridge a další místa, na která už při pěší procházce nezbyl čas. 

Den 16.5.: V noci jsme se trajektem vrátili zpátky na kontinent a následně pokračovali na východ. Celý den jsme mohli strávit čas s přáteli a vzpomínat na úžasně zážitky ze zájezdu. Domů jsme se dostali ve večerních hodinách. 

Jana Sikorová

expedice

Ve dnech 20. až 23. dubna se naše skupina šesti nadšených dofáků – Eli, Martin, Daniel, Adam, David a Filip – spolu s panem učitelem Plucnarem rozhodla vydat na svou dlouho plánovanou zlatou DofE expedici do Bavorského lesa. Naším cílem bylo překonat sami sebe, poznat krásy německé přírody a prožít nezapomenutelné dobrodružství. Jak naše cesta probíhala a co všechno jsme zažili?

Všechno začalo den předem, kdy nám vypadli dva členové expedice a z toho jeden měl být šéfkuchař. Celý tým najednou znejistěl. Naštěstí situaci zachránili Adam a Martin, kteří se této funkce udatně chopili. Trasy byly pečlivě naplánované a dobrá nálada zabalena mezi všemi nezbytnými věcmi. S očekáváním a mírnou nervozitou jsme se těšili na nadcházející dny.

Naše dobrodružství odstartovalo na nádraží v Třinci, odkud jsme vyrazili vlakem už v 4:17 ráno. Během dlouhé cesty do Železné Rudy jsme dohnali spánkový deficit a načerpali síly na první etapu. Po vystoupení z vlaku a zorientování se v terénu jsme se vydali směrem k Černému jezeru. Cesta vedla krásnou přírodou a po úspěšném zdolání tohoto milníku jsme pokračovali přes hřeben až k Čertovu jezeru. Poté nás čekal sestup dolů do kempu, kde jsme měli strávit první noc. Celkově jsme první den zvládli 18 km, což byl pro nás dobrý začátek. Večer jsme si uvařili kuřecí rizoto, zapálili táborák a sdíleli dojmy z prvního dne.

Druhý den jsme začali vydatnou snídaní a v 9:00 jsme vyrazili směrem na Bayerische Eisenstein, kde jsme se u hraničního přechodu setkali s panem učitelem. První třetina naší cesty byla celkem nenáročná. Po krátkém odpočinku jsme se vydali k cíli dnešního dne – Velkému Javoru. Nejobtížnější část dne nastala při sestupu, kdy jsme po náročném výšlapu museli absolvovat 9 km dlouhé klesání do kempu. Po příchodu do tábořiště jsme rozdělali oheň a uvařili si večeři. Atmosféra v kempu byla velmi příjemná, ostatní turisté byli přátelští a strávili jsme s nimi dlouhý čas u táboráku, kde jsme sdíleli svoje zážitky. Po 25 kilometrech v nohách se nám usínalo velmi rychle.

Třetí den nás přivítal slunečným ránem a my jsme si připravili snídani. Posilněni jsme opět vyrazili a naším cílem pro tento den byly vodopády na Bodenmais. Čekala nás nejdelší trasa celé expedice (29 km), ale naštěstí jsme nestoupali tolik jako předchozí den. Když jsme dorazili k vodopádům, dopřáli jsme si zasloužený oběd a krátký odpočinek, při kterém jsme obdivovali krásu národního parku. Poté jsme se vydali zpět do dalšího kempu. Asi 6 km před cílem nás potkalo menší dobrodružství – nedorozumění s paní v kempu, která si nás spletla s karavanovými návštěvníky, pro které již neměli místo. Po vysvětlení situace se vše vyřešilo a my jsme byli ubytováni. Bohužel tento den se nikdo z nás příliš nevyspal, jelikož kemp byl umístěn hned vedle železniční tratě, a tak nás v noci budily projíždějící vlaky.

Čtvrtý den, poslední den naší expedice, byl nejsnazší, ale zároveň nejtěžší ze všech. Po vydatné teplé snídani jsme se z posledních zbytků sil vydali do města Zwiesel, kde naše putování končilo. Přestože nás bolely nohy a těla byla unavená, naše mysl byla naplněná hrdostí a spokojeností z toho, co jsme dokázali. Po příchodu do města jsme už jen nasedli do vlaku a vydali se na cestu domů.

A tohle byla naše expedice. Přinesla nám nejen překrásné výhledy na bavorskou krajinu, ale také nespočet zážitků, které v nás zůstanou navždy. Překonali jsme sami sebe a uvědomili si, že když se spojí odhodlání, dobrá nálada a týmový duch, dokážeme mnohem víc, než jsme si mysleli. Na závěr chceme poděkovat panu Plucnarovi za jeho podporu a optimismus, bez nichž by expedice neproběhla tak hladce.

Martin Demel 

Den sv. Patrika se slaví nejen v Irsku, kde je přímo státním svátkem, ale je oblíbený i v mnoha dalších zemích. Na naší škole se snažíme žákům a studentům přiblížit kulturu anglicky mluvících zemí, a proto jsme i my slavili Den sv. Patrika, St Patrick´s Day. Tento svátek je spojen ze zelenou barvou, takže barva oblečení pro tento den byla jasná volba. Některé třídy si dokonce na tento den napekly dobroty v zelené barvě. 

poklad

Žáci čtyř tříd nižšího gymnázia hledali poklad, který podle tradic bývá na konci duhy. Duha je tvořena sedmi barvami, proto museli splnit sedm různých úkolů (například práce s textem, vyluštit křížovku, najít slova v osmisměrce, podle instrukcí nakreslit obrázek leprechauna či zapamatovat si za jednu minutu co nejvíce obrázků, které jsou nějak spojeny s oslavou Dne sv. Patrika).

Za každý splněný úkol získali jednu indicii, která jim měla pomoci určit umístění hrnce s mincemi. Nebylo to snadné, ale nakonec zlatou čokoládovou minci objevil každý. Tedy skoro každý, protože nám v úterý někdo poklad „ukradl“. Sice jsme ho našli, ale jaké bylo zklamání primánů, když místo pokladu našli jen prázdnou místnost. 

Za komisi anglického jazyka Mgr. Petra Bruková

V březnu – měsíci knih – jsme si pro děti v MŠ Nerudova připravili čtení pohádek před odpoledním spaním. Minulý týden Dofačky i jejich spolužačky četly předškolákům klasické i moderní pohádky. Užívali si to všichni – velcí, malí i paní učitelky. Paní učitelky všechna děvčata pochválily slovy, že takto nedokáží uspat děti ani ony. 

Děkujeme všem děvčatům, která se zapojila, a doufáme, že pro předškoláky vymyslíme další zajímavé aktivity, které budou bavit i naše studenty. 

Mgr. Petra Bruková, koordinátor MC DofE

Anotace-semináře-z-anglického-jazyka-pro-rok-2025-2026-předmaturitní-ročník

Anotace-semináře-z-anglického-jazyka-pro-rok-2025-2026-maturitní-ročník

INTERVIEW S TROJNÁSOBNOU VÍTĚZKOU ŠKOLNÍHO KOLA SOUTĚŽE BEST IN ENGLISH AMÁLIÍ STAŇKOVOU

1/ Jaký je podle Tebe recept na dosažení úspěchu v soutěži Best in English?
Za mě je klíčové neztrácet čas, nedumat nad odpovědí moc dlouho a nevracet se k otázkám, které už jsem zodpověděla.

2/ Jak se zdokonaluješ v angličtině? Máš nějaké praktické rady nebo tipy?
Osobně jsem do angličtiny hodně ponořená celý den. Čtu anglicky, sleduju anglické youtubery a telefon mám v angličtině. S jazykem to opravdu pomáhá, ale když jsem ještě anglicky nemluvila tak dobře a slyšela tyhle rady, nevzala jsem si je k srdci. Sledovat film v angličtině, když anglicky moc dobře nerozumím, je nuda, a když film znám, tak je stejně jedno, že si ho pustím v angličtině. Člověk si k tomu musí najít cestu sám, takže bych doporučila zkusit najít anglicky mluvící komunity a mluvit s nimi o věcech, které člověka zajímají.

3/ Co je podle tebe na studiu jakéhokoli jazyka nejtěžší?
Gramatika a pravidla. U jazyků jako angličtina a španělština jsou to hlavně časy. Mám štěstí, že se anglicky učím už odmalička, a tak mám časy a pravidla zažité, aniž bych je vlastně znala. Je to ten „pocit“, který angličtináři moc nemají rádi, ale mě ještě nezradil. Zato ve španělštině je to potíž, časy se mi motají a pravidla zapomínám. Z toho jde asi vidět, že nejsem „jazykový expert“ darem z nebes, ale jen díky tomu, že se angličtinu učím vlastně celý život.

4/ Jaké je tvé nejoblíbenější anglické slovo nebo slovní spojení?
To je těžké říct, ale mám ráda pořekadlo/přirovnání „Snug as a bug in a rug“. Líbí se mi jeho rytmus.

5/ Můžeš prosím něco vzkázat všem studentům angličtiny?
Pokud vám nejde, nevzdávejte to, ono se to jednou zlomí. A rozhodně to stojí za to. Většina nejlepších věcí na internetu existuje v jeho anglické části a věci jako automatické překlady si s češtinou často moc poradit neumí.

Děkujeme moc a přejeme další úspěchy!

Angličtináři gymnázia

PS. Amálie nejenže třikrát zvítězila ve školním kole soutěže Best in English, které se pravidelně účastní 60 studentů vyššího gymnázia, ale v loňském roce se jí podařilo umístit na úžasném 13. místě v České republice z  11 265 účastníků soutěže. A jen o půl bodu jí chybělo, aby byla mezi první dvacítkou nejlepších v rámci Evropy, kde se do soutěže zapojilo rekordních 29 106 studentů. Navázala tak na úspěch Tomáše Cieslara (11. místo) z roku 2015 a Jakuba Danyśe (19. místo) z roku 2019. 

cvičíme spolu

Díky spolupráci programu DofE na třineckém gymnáziu a MŠ Nerudova mohly děti z blízké mateřské školky vyzkoušet, jaké to je  zacvičit si ve velké sportovní hale. Hned po vstupu nevěděli, kam se koukat dřív. Spousta „dospěláků“, nejrůznější pomůcky, obrovský prostor a 60 minut plné sportu, soutěží a zábavy. 

Na začátek pořádná rozcvička a pak rozdělení do týmů, které se střídaly na různých stanovištích. Všichni si vyzkoušeli malé i velké balóny, házeli do dálky, na cíl i do branky. S nadšením se klouzali po lavičce a zdolávali opičí dráhu. Některé nešlo odtrhnout od trampolíny, jiné zase od driblování mezi kužely. Hodina a půl uběhla velmi rychle a přišel čas loučení. 

Moc děkujeme vedoucímu DofE Mgr. Zbončákovi  a Dofákům a jejich spolužákům z 3.C za ochotu i odvahu vyzkoušet si v hodině tělocviku něco nového a zároveň udělat dobrý skutek pro 40 předškoláků. 

Mikuláš v MŠ Nerudova

Dofačky ze 7.A spolu z Tomášem Pindurem ze 4.D připravili dětem z mateřské školky Nerudova pořádné překvapení, když se u nich objevili v rolích Mikuláše, andělů a čertů. Když začal Mikuláš na jednotlivých odděleních kárat zlobivé děti, došlo i na slzičky a mnoho slibů, jak se polepší. Aby taky ne, když na to dohlédli čerti. Ti hodní se naopak usmívali, když je Mikuláš pochválil. Když se probralo vše, co měl Mikuláš ve své kouzelné knize sepsáno, děti předvedly písničky i básničky, které se naučily. A že jich nebylo málo. Za odměnu jim jeden z andělů zahrál na klavír a společně si zazpívali malí i ti velcí vánoční koledu. My jsme rádi, že jsme mohli udělat dětem pravou mikulášskou nadílku, jak se patří.

Za MC DofE jsem jako koordinátorka ráda, že projekt Malí a velcí pokračuje a sociální fond DofE ho ocenil jako mimořádně přínosný. Díky tomu jsme na činnost DofE a podporu spolupráce s mateřskou školkou získali nejvyšší možnou částku 25 000,- Kč. 

Že jsme si  Mikulášskou nadílku všichni užili, se můžete přesvědčit ve fotogalerii.

Mgr. Petra Bruková, koordinátor MC DofE GymTřinec

Vody máme plný zuby, ale hlavně boty!  

Brzy ráno, dvacátého devátého září přijíždíme Flix busem na ostravské nádraží. Z vozidla vystupujeme různě pomačkání, opatrně scházíme schody a za námi se line pach zatuchlého oblečení. Možná to zní jako scéna z béčkového hororu, ale všichni zůstáváme přesvědčeni, že to vše byla jen cena, kterou jsme zaplatili za nezapomenutelné zážitky uplynulé Expedice Slovinsko.  

Vzpomínáme na úterý 24. září, kdy jsme plní energie vyrazili z teplých domovů za dobrodružstvím. Prostřídali jsme hned dva autobusy společnosti Flix a následující den dorazili do Tolminu, kde značíme oficiální zahájení expedice. V příjemném kempu jsme postavili stany, vyrazili ještě na menší výšlap podívat se na zříceninu Kozlov rob. Druhý den ráno jsme se s hrůzou probudili mezi loužičkami vody uvnitř stanu a při následovnému sušení bot nad kahanem jsme po dlouhém přemítání dospěli k rozhodnutí přesunout se kvůli nastupujícím povodním do hostelu.  

A tak jsme se obalili do pláštěnek a vyrazili do Kobaridu. Cestu jsme si zpříjemnili kávičkou u řeky Soči a v Kobaridu se potom ubytovali v místním hostelu, kde jsme kromě jedné návštěvnice byli sami. Následující den ráno jsme navštívili místní kostnici, muzeum první světové války a pokusili jsme se navštívit i vodopády, tam jsme se však kvůli přívalům vody nedostali. Poslední den už se však ve znamení vodopádů nesl a navštívili jsme jedny krásné blízko hostelu uprostřed lesa. Po celou dobu expedice jsme si užívali také gurmánsky a vařili o sto šest. Až na pár spálených tkaniček v důsledku sušení bot jsme z výletu vyvázli beze škody.  

Děkujeme panu učiteli Foffovi a panu učiteli Klusovi, že nám tvořili oporu a vytvořili skvělou společnost. A také děkujeme Terezce Kidoňové, která se bohužel expedice ze zdravotních důvodu nemohla zúčastnit, za obrovskou pomoc při přípravách a těšíme se na další expedici, kterou už si užijeme v plné sestavě!  

Alexandra Pilchová 7.A 

A ještě naše video: https://www.youtube.com/watch?v=yx07aKsJhaA

Halloween costumes

Žáci 1.A měli možnost dozvědět se o tradičním svátku anglicky mluvících zemí mnoho zajímavých faktů, ochutnat typický halloweenský koláč Bramback upečený podle tradičního irského receptu se zapečeným prstýnkem, mincí, fazolkou, zlomeným párátkem a kouskem hadříku. A tak už víme, kdo se v 1.A příští rok zamiluje, zbohatne, bude mít bohatou úrodu nebo naopak podlomené zdraví či zchudne.

Vyzkoušeli si i populární hru Bobbing for apples.

Naučili se spoustu nových slovíček a přečetli si článek, jak se slaví Halloween v Anglii, a také si zahráli speciální halloweenské pexeso. 

Někteří i sami upekli halloweenské dobroty, hrůzostrašné „pavouky“ nebo „mumie“, jiní pro ostatní donesli i zdravou svačinku – okurkové a mrkvové „duchy“.  Tuto neobvyklou hodinu angličtiny jsme si užili v kostýmech a někteří svými převleky dokázali překvapit nejen spolužáky, ale i učitele. Nás učitele angličtiny potěšili originální výzdobou třídy. 

Děkujeme všem, kteří k dobré náladě přispěli a užili si hodinu, kterou odborně můžeme nazvat zážitkovou pedagogikou. Neboť nejlépe si pamatujeme to, co sami prožijeme.

Mgr. Petra Bruková a Mgr. Petr Kalinec

soutěžní tým Goroli

Včera ČT na Déčku odvysílala první natáčení soutěže Bludiště s týmem Gorolů. Pokud vás na vlastní oči zajímá, jaké bylo natáčení a jak to dopadlo, podívejte se sami. Ještě jednou děkuji Matymu, Katce, Janči a Raulovi za to, že vytvořili skvělý tým a celá třída si mohla užít natáčení. 

21. října – Bludiště | Česká televize

dobrovolníci

V letošním školním roce jsme se rozhodli v rámci dobrovolnické činnosti pomoct zorganizovat několik akcí ve spolupráci s mateřskou školkou na ulici Nerudova sousedící s gymnáziem. Školku navštěvuje asi 100 dětí a ne všechny mají to štěstí, že se narodily do ideálního rodinného zázemí. Ve školce proto nemají kroužky, divadelní představení a podobné placené aktivity. Ale naši dobrovolníci z DofE i z řad dalších studentů se snaží tuto situaci napravit. Děti mají radost a my také – z dobrého skutku, poznání, že je i jiný svět než ten náš ve škole či doma.

U příležitosti Mezinárodního dne stromů zorganizovaly paní učitelky MŠ Bramboriádu – akci pro děti a rodiče v odpoledních hodinách. My jsme pomohli na jednotlivých stanovištích, kde se děti seznamovaly se sklizní brambor (například je musely převážet v kolečkách, vykopávat či trefit bramborou plechovkovou pyramidu) a také si vyzkoušely pokrm vesnických dětí v době sklizně – pečené brambory se solí. Navíc si mohly vyrobit vlastního „Bramboráčka“ nebo si vyzkoušet bramborová razítka a být na chvilku výtvarníkem.

Moc děkuji všem dobrovolníkům, kteří vyměnili volné odpoledne za odpoledne ve školce. Některým se tam zalíbilo natolik, že by tam nejraději zůstali. A prý ideální by byly výměnné pobyty… 🙂

Mgr. Petra Bruková, koordinátor MC DofE 

cvičná expedice

V úterý 24. 9. 2024 se šest statečných z 5.A odhodlalo vyrazit na čtyřdenní expedici za krásami Slovenského ráje. Do cílové destinace jsme dorazili kolem oběda tak, že naše první aktivita byla jasná, vařili jsme první teplé jídlo. Pak už jsme s plným žaludkem vyrazili zdolat první můstky a žebříky a pokochat se na Tomášovský výhľad. A jako skoro každý náš den končil hrou Bang! 

Druhý den byl ve znamení ferrat. Do národního parku jsme se tedy vydali vybaveni helmami a sedáky. Samozřejmě ráno nesměla chybět zkušební ferrata a pak jsme už mohli vyrazit na trasu. Díky tomu jsme měli možnost vidět nádherné vodopády, zdolávat překážky v podobě kluzkých stromů a chodit téměř po vodě v potocích. 

Třetí den ráno jsme nevěděli, co nás opravdu čeká. Rozhodli jsme se, že projdeme Sokolí dolinu. Po pár nenáročných kilometrech nám začala adrenalinová část – vysoké žebříky, které si myslím, jsme zdolali statečně, i když se někteří z nás báli. Další velkou zkouškou našeho expedičního týmu bylo přelézaní popadaných stromů na trase. Dva dokonce spadly i kousek od nás.  Ale vyvrcholení našeho výletu nastalo až na zpáteční cestě. Potkali jsme medvídka, který se rozhodl projít naší turistickou trasou. Zpětně jsme zhodnotili, že jsme měli tři reakce – útěk, ztuhnutí a pokus o zastrašení, který naštěstí dopadl úspěšně. 

Čtvrtý den nás čekala poslední trasa, taková spíš procházka na rozhlednu. Upřímně, většina týmu byla v lehkém stresu, protože naše trasa vedla přes les. Představivost začala pracovat a za každým prasknutím větve jsme viděli medvěda. Potom nás už čekala jen cesta domů. Ve vlaku jsme hodnotili, že se nám expedice opravdu povedla. Nasbírali jsme nové zkušenosti, poznali krajinu Slovenského ráje a hlavně jsme se stmelili jako jeden tým.  
 
Bára Gajdzicová