5. září 2025 proběhlo na Staroměstském náměstí v Praze vyhodnocení projektů zaměřených na Service Learning. Přihlášené projekty hodnotili odborníci Národní asociace dobrovolnictví a zaměřili se na skutečnosti, zda se v projektech uskutečňuje proces učení prostřednictvím cílené veřejně prospěšné činnosti, která se později stává předmětem reflexe. Projekt by měl směřovat k dobrovolnictví a aktivnímu občanství, měl by zahrnovat formální i neformální výuku a studenti by se měli podílet na všech fázích projektu – od plánování až po vyhodnocení. 

Za DOFE organizaci na naší škole jsme přihlásili projekt Malí a velcí, který realizujeme již třetím rokem. 

Celý školní rok dobrovolníci, zapojení do programu Cena Vévody z Edinburghu, a taky jejich spolužáci z třineckého gymnázia organizovali nejrůznější aktivity a soutěže pro předškoláky z MŠ Nerudova.

Na podzim jsme pomohli s odpolední akcí Bramboriáda. Také jsme dětem zahráli loutkové divadlo a naučili je vyrobit si loutky, aby si sami mohli zahrát známou pohádku O řepě. Nejvíce je bavilo, když si mohli zatančit na melodie pohádkových písniček.

 V zimě jsme předškoláky pozvali do naší sportovní haly, kde je po pořádné rozcvičce čekaly hry, opičí dráha i týmové sportovní soutěže. Do školky přišel i Mikuláš, andělé a čerti, aby děti vyzpovídali, zda byly celý rok hodné a poslouchaly paní učitelky. A protože je zima dlouhá a občas počasí spíš připomíná listopad, tak jsme dětem připravili IQ dopoledne. Na třech stanovištích si procvičily barvy, tvary, souvislosti a také si zopakovaly, jak se správně čistí zoubky a proč je kaz nebezpečný.

Na jaře týden čteme dětem moderní pohádky, abychom si připomněli Březen – měsíc knih.

Nejvíce se však všichni – malí i velcí – těší na červen. Jedno dopoledne je v duchu her a soutěží z mládí jejich prarodičů, nazvané Retrohrátky. Děti se například naučí hrát kuličky nebo podbíhat či přeskakovat roztočené lano. A nemůže chybět ani přetahování – malí proti velkým. Projekt končí akcí Mini DofE den, kdy ti, co další rok půjdou do školy, mohou přespat ve stanech. Ty si ale musí sami postavit a nastěhovat do nich své matrace a peřiny. Po neobvyklém odpoledním klidu si ve skupinkách uvaří svačinku – pudink s piškoty a ovocem. To má obvykle velký úspěch a někteří by raději než do hotelu jeli na dovolenou pod stan a vařili si sami na vařiči.

Letos se nám díky finanční podpoře Sociálního fondu DofE podařilo všechny malé i velké za jejich činnost odměnit, ale největší radost máme ze všech úsměvů, díků a vydařených společných chvil.

A jak to v Praze dopadlo? První místo Service Learning Award a postup do mezinárodního kola jsme nezískali, ale Značku kvalitního projektu jsme si odvezli. Děkuji všem, kteří na tom mají podíl. 

Mgr. Petra Bruková, Gymnázium, Třinec, příspěvková organizace

Přes šedesát mladých lidí z různých koutů Česka se sešlo v úterý 15. července na zahradě zámku v Lánech. Pozval je prezident Petr Pavel s paní Evou Pavlovou, aby jim poděkovali za jejich odvahu a chuť zlepšovat svět kolem sebe. Mezi nimi byla i Anežka Ciencialová z třineckého gymnázia. Z celé akce i osobního rozhovoru s prezidentským párem si odnáší nezapomenutelný zážitek a také odhodlání ve svých aktivitách pokračovat. 

Nadace Via a zástupci programu Cena vévody z Edinburghu (DofE) vybírali aktivní mladé občany z celé České republiky. Za Místní centrum DofE na třineckém gymnáziu jsme poslali dvě nominace – Anežku Ciencialovou za neobvykle obětavou a nápaditou práci se seniory a Vojtěcha Zielinu za vedení spolku Gevaudan na gymnáziu, kterému se věnuje v rámci dobrovolnictví programu DofE. Obě nominace byly schváleny nadací Via, ale jen Anežka měla možnost být osobně v Lánech. Vojta si v té době zaslouženě užíval dovolenou.

Prezident Petr Pavel poděkoval mladým lidem za jejich ochotu pomáhat jiným. Ocenil, že dělají naši zemi hezčí a dávají tím najevo, že jsme zemí optimistickou, úspěšnou a soudržnou, která dokáže hrát jako jeden tým.

Pro účastníky byl připraven zajímavý program. Mohli si prohlédnout zámek v Lánech, promluvit si s prezidentským párem o tom, co dělají a co je k tomu motivuje. Během úžasného rautu, kde mohli ochutnat spoustu dobrot od grilovaného masa přes vegetariánské speciality až po zmrzlinu, si vyměňovali mladí lidé své zkušenosti a příběhy. Je až neuvěřitelné, co všechno se dá dokázat i v tak mladém věku – pořádat benefiční koncerty, komunitní či kulturní akce, vést kroužky pro hendikepované děti, pomáhat seniorům či znevýhodněným dětem nebo založit školní spolky a získat tak peníze na organizaci akcí či soutěží.

Mgr. Petra Bruková

Malí a velcí

Končí školní rok a zároveň končí třetí ročník projektu Malí a velcí – spolupráce MC DofE Gymnázia Třinec, MŠ Nerudova a třineckého gymnázia. Tentokrát akcí, kterou jsme nazvali Mini DofE den. Cílem bylo ukázat předškolákům, jak funguje DofE a expedice. Učili se stavět stany a dokonce v nich někteří mohli odpoledne přespat. Zájem byl obrovský, pomocníků spousta a nakonec to byl tak neobvyklý zážitek, že ani hodinové čtení pohádek některé neuspalo.

A tak jsme se pustili do vaření pudinku. Všechno si předškoláci připravili sami – nakrájeli si ovoce, uvařili pudink, nalili si ho do misek a samozřejmě si na něm pochutnali.  Akce dopadla na jedničku a my do příštího roku víme, že můžeme přidat i malý výšlap s batůžky. 🙂

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Během školního roku jsme předškolákům zorganizovali několik akcí – Bramboriádu – podzimní odpoledne pro děti a rodiče, sportovní dopoledne v naší nové sportovní hale, Mikulášskou besídku, dopoledne plné zajímavých úkolů, loutkové divadelní představení, týden čtení pohádek, dopolední retro hrátky a Mini DofE den. Do školky také pravidelně dochází 6 dobrovolníků, kteří pomáhají učitelkám. Hrají si s dětmi, vyrábějí výzdobu školky, zakládají materiály do portfolií, pomáhají s úklidem postýlek… zkrátka s čím je třeba. Někteří si vymýšlejí a vytvářejí vlastní aktivity pro předškoláky, a pak zkoušejí, jak fungují v praxi. 
Díky tomuto projektu jsme získali ze Sociálního fondu DofE grant ve výši 25 000,- Kč. Za tuto maximální částku, kterou lze v grantovém řízení získat, jsme realizovali akce spojené s projektem. 

Mgr. Petra Bruková, koordinátor MC DofE Gym Třinec

Vyrazili jsme vlakem z Třince směr Budišov nad Budišovkou a celkem jsme absolvovali 3 přestupy a náhradní přepravu autobusem. Chůzi jsme tak zahájili v 10:45. Prvních 13 kilometrů uteklo jako voda chůzí loukami a lesy. Procházeli jsme kolem přehrady Kružberk a jeho nádherného skalnatého okolí. První zastávku na oběd jsme strávili poblíž opuštěných Jánských koupelí. Další polovina cesty už byla zákeřnější. Nejdříve jsme si nechtěně přidali výškové metry výšlapem ke kapli, potom jsme přešli odbočku a museli jsme se vracet zpět na cestu, která si pro nás připravila plno překvapení. Nakonec jsme 19:07 po 28 km dorazili do kempu a po několika pokusech jsme zvládli rozdělat oheň. Večer skončil rychle, když znenadání začalo pršet a museli jsme se schovat.

Den dvě jsme začali brzo rána. Po dešti bylo ovšem všechno dříví vlhké, a proto jsme si pudink na snídani vařili na kartuši. Vaření trvalo dlouho, tak jsme vyrazili později než bylo v plánu. Zpoždění jsme dohnali rychlým krokem kolem vodních kanálů. Cesta ubíhala rychle a ocitli jsme se u zámku v Hradci nad Moravicí. Jelikož jsme usoudili, že by náš původní plán mohl být nad naše síly, sedli jsme si do zámeckých zahrad a improvizací jsme jej upravili. Po dobrání vody jsme se vydali směrem k naší další destinaci.

Cestou jsme nasbírali další 2 tašky odpadu a do cíle jsme dostavili kolem 18:00. Postavili jsme si trojnožku, na kterou jsme zavěsili hrnec, a dali jsme vařit nudle. Postupně jsme přidávali omáčku a tuňáka a po dojedení jsme se rozhodli se pořádně vyspat.

Noc byla studená, proto nás k ránu skončilo 5 ve stanu pro 3. I tak jsme vstali už v 5:50, abychom uklidili jak svůj odpad tak odpad předchozích turistů, a pustili se do ovesné kaše se sušeným ovocem a ořechy. Po vydatné snídani s čajem a kávou jsme sbalili stany a vyrazili jsme směr Štítina. Hned z rána jsme procházeli kolem krásného Zámku Raduň. Našich posledních 12 km ubíhalo rychle, pole a louky se změnily v ulice vesnice Štítiny a my jsme se ocitli na nádraží. Po posledním shledání s vedoucími a závěrečné reflexi jsme znavení nastoupili do vlaku směr Třinec.

Dorota Ruszová

Retrohrátky

Téměř na konci školního roku účastníci programu Ceny vévody z Edinburghu (DofE) a jejich spolužáci z třineckého gymnázia opět navštívili MŠ Nerudova v Třinci, aby si pro předškoláky připravili několik aktivit. Pro děti to byla vítaná změna a pro naše studenty návrat do dětství a vzpomínky na hry, které kdysi hrávali.

V pondělí 23. 6. nám přálo počasí, svítilo sluníčko, dopoledne nebyly v předpovědi žádné bouřky, a tak se předškoláci dočkali Retro dopoledne na školní zahradě. Dofáci a jejich spolužáci z 4.A si připravili hry, které oni sami kdysi venku hrávali. Děti se rozdělily do týmů, o které se starali studenti a obcházeli s nimi jednotlivá stanoviště. Všichni si vyzkoušeli skok do písku z místa i do dálky, podběhnout či přeskočit lano, házet míčkem na cíl i do dálky nebo hrát kuličky. Cestičky na zahradě ozdobily obrázky léta a prázdnin, které křídami děti namalovaly. Když ještě na závěr zbyl čas, kluci i holky si s „velkými“ zkusili  přetahovanou. A pokud si pozorně prohlédnete fotogalerii, zjistíte, že si hráli nejen předškoláci.

Akce se všem líbila – malým, velkým i paním učitelkám. Všichni byli za své výkony odměněni malým dárečkem, ať už děti či studenti. Odnášíme si krásné vzpomínky a také už víme, že dobrovolnictví může mít spoustu podob.

Děkujeme za osvěžující občerstvení, které nám paní učitelky připravily. A i jim jsme donesli symbolické poděkování za letošní spolupráci. 

ocenění

9. června 2025 byl deseti našim studentům slavnostně předán certifikát a odznáček za splnění zlaté úrovně Ceny vévody z Edinburghu. Ceremonie se konala za krásného počasí, přítomnosti ředitelky mezinárodního programu  paní Drastichové, předsedy senátu panem Vystrčilem a také britského velvyslance Matta Fielda ve Valdštejnských zahradách Senátu. Celkem bylo oceněno 184 účastníků programu z celé České republiky. 

Gratulujeme Elišce Veselé, Veronice Mrózkové, Emě Hrabětové ze 7.A, Elianě Buchové, Sáře Wilkové, Emě Musilové, Adamu Krupovi, Martinu Demelovi, Danielu Hubáčkovi z 3.C a Beatě Kluzové z 3.B. 

Děkuji všem vedoucím DofE na naší škole, kteří je na jejich cestě k získání certifikátu provázeli. 

Mgr. Petra Bruková, koordinátor MC DofE Gymnázium, Třinec

A jaké bylo DofE a ceremonie pro jednu ze zúčastněných?  

O DofE a slavnostní ceremonii

Program DofE (Duke of Edinburgh’s Award) mi dal mnohem víc, než jsem na začátku čekala. Především mi pomohl plnit dlouhodobé cíle, pravidelně na sobě pracovat a nevzdat se, i když se mi zrovna nechtělo. Program má tři části: dobrovolnictví, sport, dovednost a expedici na závěr. DofE nabízí tři úrovně – bronzovou, stříbrnou a zlatou. Já jsem se rozhodla začít rovnou se zlatou, tedy tou nejnáročnější. Znamenalo to, že jsem všechny aktivity musela vykonávat po delší dobu než u nižších úrovní. Sport a dobrovolnictví jsem dělala celý rok, dobrovolnictví rok a půl.

V rámci dobrovolnické části jsem docházela do mateřské školy, kde jsem pomáhala s péčí o děti a hrála s nimi. Díky tomu jsem si mohla vyzkoušet, co obnáší práce s malými dětmi, a zamyslet se nad tím, jestli bych se jednou chtěla stát učitelkou v mateřské škole. Sportovní část byla pro mě asi největší výzvou. Vybrala jsem si běh, přestože jsem k němu nikdy neměla vztah. Stanovila jsem si cíl uběhnout 350 kilometrů za rok, což znamenalo zhruba 7 kilometrů týdně. Bylo to náročné, ale postupně se z běhu stal zvyk. Dokonce mě to začalo bavit. Nakonec jsem uběhla 356 kilometrů. Jako dovednost jsem si zvolila hru na klavír, které se věnuji už delší dobu. V době, kdy jsem s DofE začínala, jsem byla ve druhém ročníku druhého cyklu a ztrácela jsem motivaci. Program mě přiměl znovu cvičit pravidelně, věnovat se hudbě do hloubky a zlepšovat se. Mimo jiné jsem si zahrála i čtyřruční skladbu na akci GymtriStar, což pro mě byla úplně nová zkušenost.

Důležitou součástí DofE je taky expedice. Tam jsme se učili řešit různé situace, třeba když nám po první noci byla zima ve spacácích, nebo když nám těsně před odjezdem onemocněl kuchař a museli jsme si nějak sehnat jídlo. Nebo třeba situace, kdy nás v německém kempu nechtěli přijmout, protože si nás spletli s lidmi s karavanem. Tyhle zážitky mi pomohly zvládat stres a umět reagovat, když něco nejde podle plánu.

Na závěr jsem se zúčastnila slavnostního předání ocenění v krásných Valdštejnských zahradách Senátu. Měla jsem se setkat s panem Milošem Vystrčilem a dalšími účastníky programu, ale kvůli určitým komplikacím k tomu nedošlo. I tak jsem byla moc ráda, že jsem tam mohla být a osobně si převzít certifikát dne 9. června 2025. z rukou britského velvyslance Matta Fielda a sportovkyně Martiny Ptačkové.

Celkově pro mě byl DofE skvělou zkušeností. Naučila jsem se spoustu nového, překonala jsem sama sebe a poznala, že když si člověk něco naplánuje a jde za tím, tak to opravdu zvládne.

 Eliana Buchová, 3.C

Praděd – východ slunce

Naše bronzová expedice v rámci programu Mezinárodní ceny vévody z Edinburghu (DofE) začala v srdci Jeseníků. Šest účastníků – Vašek, Filip, Sára, Agáta, Eliška a Anička– vyrazilo vstříc třem dnům, během nichž se měli naučit víc než jen orientaci v mapě. Čekaly nás kopce, spaní v přírodě a především týmová spolupráce. 

Den první: Výstup na Šerák a noc pod širákem 

Začali jsme v Ramzové a hned první den jsme se vydali na Šerák. Trasa nebyla zrovna jednoduchá – prudké stoupání nám dalo zabrat, ale výhledy stály za to. Po krátkém odpočinku jsme pokračovali dál po hřebeni až k Červenohorskému sedlu, kde jsme strávili noc. Přespání venku, bez většího komfortu, prověřilo nejen naši výbavu, ale i schopnost postarat se o sebe navzájem. Společně jsme si uvařili večeři a s posledním světlem zalezli do stanů. 

Den druhý: Přes Švýcárnu na Ovčárnu 

Druhý den nás čekala další etapa – tentokrát o něco kratší, ale zato s krásným výhledem téměř po celou cestu. Prošli jsme kolem chaty Švýcárna, kde jsme si dali krátkou pauzu, a pak pokračovali až na Ovčárnu. Tam jsme přespali, unavení, ale spokojení. Ten den jsme nachodili přes 11 kilometrů, a i když se nohy ozývaly, náladu nám to nezkazilo. Večer jsme si opět společně uvařili a připravili se na další den. 

Den třetí: Východ slunce na Pradědu a návrat domů 

Třetí den začal netradičně brzy. Ještě za tmy jsme vyrazili na samotný vrchol Pradědu, abychom stihli východ slunce. To byl cíl naší expedice. A rozhodně to stálo za to, i když začalo vycházet slunce a z nenadání přišla mlha a vysílač nešel vůbec vidět. Po snídani jsme sbalili věci a vydali se na sestup zpět do civilizace. Trasa Bílou Opavou prověřila naši fyzickou kondici. Za odměnu jsme si prohlédli  Karlovu Studánku a ochutnali místní léčivý pramen. Cestou jsme hodnotili nejen uběhlé kilometry, ale i to, co jsme se během expedice naučili. 

Filip Březina, 3.A

zlatá cvičná expedice

V pondělí jsme zahájili cvičnou expedici v Gdaňsku. Už samotná doprava do města nás potrápila. Přece jen je to 800km a zradilo nás zpoždění vlaku a to, že jsme nestihli přípoj ve Varšavě. Naštěstí brzy jel další. Jen to vyřizování vrácení jízdenek trvalo… Ale pak už nás čekal Gdaňsk a cesta do kempu na okraji města, což bylo nějakých 8km. Proplést se velkoměstem podle papírové mapy byl docela oříšek, zvlášť když zjistíte, že tam, kde má být most, most není… ale nakonec se ukázalo, že plavba přívozem je ještě příjemnější. V kempu jsme si uvařili společné první jídlo a šli spát. Brzké ranní vstávání si vybralo svou daň. 

Další den jsme se do centra vrátili. Městem nás provedla Eliška a jako vzorně připravená „průvodkyně“ si připravila informace o zajímavých místech. Odpoledne se k nám na ostrou expedici připojili Vojta a Honza. 

Petra Bruková

Společně jsme se vydali vstříc dobrodružství, které jsme dlouho plánovali – na naši zlatou expedici v rámci programu Mezinárodní ceny vévody z Edinburghu (DoFE). Osm studentů – Nikolas, Sofie, Anička, Barča, Jana, Eliška,    Vojta a Honza – vyrazilo vlakem z polského Gdaňsku směrem na poloostrov Hel, do města Jastarnia. Naším domovem se stal kemp Dulczeto, kde jsme si postavili stany a připravili se na pobyt v přírodě.

Hlavním cílem expedice bylo zmapovat vojenské objekty na poloostrově Hel, ale stejně důležitá byla i výzva naučit se fungovat jako tým, postarat se o sebe i ostatní, vařit, plánovat a zvládat náročnější podmínky bez vnější pomoci.

Ve středu jsme se vydali na celodenní výlet – na půjčených kolech jsme vyrazili z Jastarnie do města Hel. Cestou jsme dokumentovali vojenské pozůstatky v krajině, což bylo zároveň hlavním tématem naší expedice. V Helu jsme navštívili také tuleňárium, kde jsme se seznámili s péčí o místní mořské savce, a po krátkém odpočinku jsme se vrátili zpět do kempu. Ten den jsme zvládli na kolech přibližně 36 kilometrů.

Čtvrtek pro nás znamenal skutečnou fyzickou výzvu – s plně naloženými batohy jsme se pěšky přesouvali z Jastarnie zpět do města Hel. Cesta lesem i podél pobřeží měřila zhruba 18 kilometrů. Cestou jsme odbočili do místní rezervace písečných dun. Po příchodu jsme se odměnili pohledem na širé Baltské moře a užili si chvilku volna na pláži.

V pátek nás čekalo už jen brzké ranní vstávání, příprava posledního teplého jídla (ovesná kaše k snídani), sbalení stanů a pěší cesta na vlak. Odtud jsme se přes Hel a Gdaňsk vrátili zpět domů – unavení, ale nadšení.

Expedice nebyla jen o kilometrech a cílech – byla především o spolupráci, překonávání komfortní zóny a budování přátelství. Každý z nás si z ní odnesl zážitky, které zůstanou v paměti mnohem déle než jména měst, kterými jsme prošli.

Jan Czepczor, 3.C

Ve dnech 10. – 16. 5. 2025 se uskutečnil zájezd za krásami Anglie. Účastníků bylo skoro padesát a doprovázeli nás tři vyučující. Počasí nám vyšlo skvěle, ale anglické podnebí taky mělo šanci se projevit, protože jedno odpoledne krátce sprchlo.  

Den 10. 5.: Na výpravu jsme vyrazili ve večerních hodinách od gymnázia a cestou jsme z autobusu mohli obdivovat krajinu Česka, Polska a Německa.  

Den 11. 5.: Kolem poledne jsme dorazili do belgického městečka Bruggy, kde jsme si prohlédli historické stavby. Mohli jsme ochutnat pravou belgickou čokoládu a viděli Michelangelovu Madonu. Večer jsme se zabydleli ve francouzském městě Dunkerk.   

Den 12. 5.: Brzo ráno jsme nastoupili na trajekt, který nás převezl přes průliv La Manche k bílým Doverským útesům. Pokračovali jsme k Beachy Head a Seven Sisters, kde jsme se po útesech prošli. Naší další destinací byl Brighton, kde si každý mohli vybrat, jestli si prohlédne anglický Sea Life, Royal Pavilion nebo rozhlednu i360. Nakonec jsme se odebrali do našich hostitelských rodin. 

Den 13. 5.: Ráno jsme navštívili studia, kde se natáčel Harry Potter. Mohli jsme vyzkoušet máslový ležák, let na koštěti a prohlédnout si všechny rekvizity přímo z natáčení. Odpoledne jsme si pak prošli gotický dům Knebworth a jeho zahrady.  

Den 14. 5.: Zamířili jsme k Birminghamu do města Warwick a stejnojmenného hradu. Tam jsme se zúčastnili přehlídky sokolů a zjistili, jak se v minulosti dobývaly hrady. Naší další zastávkou bylo univerzitní město Oxford, kde jsme měli možnost si poslechnout spoustu zajímavých informací o minulosti města při prohlídce budovy Christ Church. 

Den 15. 5.: Jsme se konečně dostali do Londýna, prošli si celé centrum a viděli Big Ben, Westminster, Downing Street, Buckingham Palace, Trafalgar Square, Piccadilly Circus, London Eye a mnoho dalších ikonických památek. Dále jsme navštívili Chinatown, St. James Park a Soho. Večer jsme se projeli na lodi po Temži a viděli Tower of London, Tower Bridge, Millenium Bridge a další místa, na která už při pěší procházce nezbyl čas. 

Den 16.5.: V noci jsme se trajektem vrátili zpátky na kontinent a následně pokračovali na východ. Celý den jsme mohli strávit čas s přáteli a vzpomínat na úžasně zážitky ze zájezdu. Domů jsme se dostali ve večerních hodinách. 

Jana Sikorová

expedice

Ve dnech 20. až 23. dubna se naše skupina šesti nadšených dofáků – Eli, Martin, Daniel, Adam, David a Filip – spolu s panem učitelem Plucnarem rozhodla vydat na svou dlouho plánovanou zlatou DofE expedici do Bavorského lesa. Naším cílem bylo překonat sami sebe, poznat krásy německé přírody a prožít nezapomenutelné dobrodružství. Jak naše cesta probíhala a co všechno jsme zažili?

Všechno začalo den předem, kdy nám vypadli dva členové expedice a z toho jeden měl být šéfkuchař. Celý tým najednou znejistěl. Naštěstí situaci zachránili Adam a Martin, kteří se této funkce udatně chopili. Trasy byly pečlivě naplánované a dobrá nálada zabalena mezi všemi nezbytnými věcmi. S očekáváním a mírnou nervozitou jsme se těšili na nadcházející dny.

Naše dobrodružství odstartovalo na nádraží v Třinci, odkud jsme vyrazili vlakem už v 4:17 ráno. Během dlouhé cesty do Železné Rudy jsme dohnali spánkový deficit a načerpali síly na první etapu. Po vystoupení z vlaku a zorientování se v terénu jsme se vydali směrem k Černému jezeru. Cesta vedla krásnou přírodou a po úspěšném zdolání tohoto milníku jsme pokračovali přes hřeben až k Čertovu jezeru. Poté nás čekal sestup dolů do kempu, kde jsme měli strávit první noc. Celkově jsme první den zvládli 18 km, což byl pro nás dobrý začátek. Večer jsme si uvařili kuřecí rizoto, zapálili táborák a sdíleli dojmy z prvního dne.

Druhý den jsme začali vydatnou snídaní a v 9:00 jsme vyrazili směrem na Bayerische Eisenstein, kde jsme se u hraničního přechodu setkali s panem učitelem. První třetina naší cesty byla celkem nenáročná. Po krátkém odpočinku jsme se vydali k cíli dnešního dne – Velkému Javoru. Nejobtížnější část dne nastala při sestupu, kdy jsme po náročném výšlapu museli absolvovat 9 km dlouhé klesání do kempu. Po příchodu do tábořiště jsme rozdělali oheň a uvařili si večeři. Atmosféra v kempu byla velmi příjemná, ostatní turisté byli přátelští a strávili jsme s nimi dlouhý čas u táboráku, kde jsme sdíleli svoje zážitky. Po 25 kilometrech v nohách se nám usínalo velmi rychle.

Třetí den nás přivítal slunečným ránem a my jsme si připravili snídani. Posilněni jsme opět vyrazili a naším cílem pro tento den byly vodopády na Bodenmais. Čekala nás nejdelší trasa celé expedice (29 km), ale naštěstí jsme nestoupali tolik jako předchozí den. Když jsme dorazili k vodopádům, dopřáli jsme si zasloužený oběd a krátký odpočinek, při kterém jsme obdivovali krásu národního parku. Poté jsme se vydali zpět do dalšího kempu. Asi 6 km před cílem nás potkalo menší dobrodružství – nedorozumění s paní v kempu, která si nás spletla s karavanovými návštěvníky, pro které již neměli místo. Po vysvětlení situace se vše vyřešilo a my jsme byli ubytováni. Bohužel tento den se nikdo z nás příliš nevyspal, jelikož kemp byl umístěn hned vedle železniční tratě, a tak nás v noci budily projíždějící vlaky.

Čtvrtý den, poslední den naší expedice, byl nejsnazší, ale zároveň nejtěžší ze všech. Po vydatné teplé snídani jsme se z posledních zbytků sil vydali do města Zwiesel, kde naše putování končilo. Přestože nás bolely nohy a těla byla unavená, naše mysl byla naplněná hrdostí a spokojeností z toho, co jsme dokázali. Po příchodu do města jsme už jen nasedli do vlaku a vydali se na cestu domů.

A tohle byla naše expedice. Přinesla nám nejen překrásné výhledy na bavorskou krajinu, ale také nespočet zážitků, které v nás zůstanou navždy. Překonali jsme sami sebe a uvědomili si, že když se spojí odhodlání, dobrá nálada a týmový duch, dokážeme mnohem víc, než jsme si mysleli. Na závěr chceme poděkovat panu Plucnarovi za jeho podporu a optimismus, bez nichž by expedice neproběhla tak hladce.

Martin Demel 

A zážitky formou videa…. https://youtu.be/DsZoKXazFkQ

Den sv. Patrika se slaví nejen v Irsku, kde je přímo státním svátkem, ale je oblíbený i v mnoha dalších zemích. Na naší škole se snažíme žákům a studentům přiblížit kulturu anglicky mluvících zemí, a proto jsme i my slavili Den sv. Patrika, St Patrick´s Day. Tento svátek je spojen ze zelenou barvou, takže barva oblečení pro tento den byla jasná volba. Některé třídy si dokonce na tento den napekly dobroty v zelené barvě. 

poklad

Žáci čtyř tříd nižšího gymnázia hledali poklad, který podle tradic bývá na konci duhy. Duha je tvořena sedmi barvami, proto museli splnit sedm různých úkolů (například práce s textem, vyluštit křížovku, najít slova v osmisměrce, podle instrukcí nakreslit obrázek leprechauna či zapamatovat si za jednu minutu co nejvíce obrázků, které jsou nějak spojeny s oslavou Dne sv. Patrika).

Za každý splněný úkol získali jednu indicii, která jim měla pomoci určit umístění hrnce s mincemi. Nebylo to snadné, ale nakonec zlatou čokoládovou minci objevil každý. Tedy skoro každý, protože nám v úterý někdo poklad „ukradl“. Sice jsme ho našli, ale jaké bylo zklamání primánů, když místo pokladu našli jen prázdnou místnost. 

Za komisi anglického jazyka Mgr. Petra Bruková

V březnu – měsíci knih – jsme si pro děti v MŠ Nerudova připravili čtení pohádek před odpoledním spaním. Minulý týden Dofačky i jejich spolužačky četly předškolákům klasické i moderní pohádky. Užívali si to všichni – velcí, malí i paní učitelky. Paní učitelky všechna děvčata pochválily slovy, že takto nedokáží uspat děti ani ony. 

Děkujeme všem děvčatům, která se zapojila, a doufáme, že pro předškoláky vymyslíme další zajímavé aktivity, které budou bavit i naše studenty. 

Mgr. Petra Bruková, koordinátor MC DofE

Anotace-semináře-z-anglického-jazyka-pro-rok-2025-2026-předmaturitní-ročník

Anotace-semináře-z-anglického-jazyka-pro-rok-2025-2026-maturitní-ročník

INTERVIEW S TROJNÁSOBNOU VÍTĚZKOU ŠKOLNÍHO KOLA SOUTĚŽE BEST IN ENGLISH AMÁLIÍ STAŇKOVOU

1/ Jaký je podle Tebe recept na dosažení úspěchu v soutěži Best in English?
Za mě je klíčové neztrácet čas, nedumat nad odpovědí moc dlouho a nevracet se k otázkám, které už jsem zodpověděla.

2/ Jak se zdokonaluješ v angličtině? Máš nějaké praktické rady nebo tipy?
Osobně jsem do angličtiny hodně ponořená celý den. Čtu anglicky, sleduju anglické youtubery a telefon mám v angličtině. S jazykem to opravdu pomáhá, ale když jsem ještě anglicky nemluvila tak dobře a slyšela tyhle rady, nevzala jsem si je k srdci. Sledovat film v angličtině, když anglicky moc dobře nerozumím, je nuda, a když film znám, tak je stejně jedno, že si ho pustím v angličtině. Člověk si k tomu musí najít cestu sám, takže bych doporučila zkusit najít anglicky mluvící komunity a mluvit s nimi o věcech, které člověka zajímají.

3/ Co je podle tebe na studiu jakéhokoli jazyka nejtěžší?
Gramatika a pravidla. U jazyků jako angličtina a španělština jsou to hlavně časy. Mám štěstí, že se anglicky učím už odmalička, a tak mám časy a pravidla zažité, aniž bych je vlastně znala. Je to ten „pocit“, který angličtináři moc nemají rádi, ale mě ještě nezradil. Zato ve španělštině je to potíž, časy se mi motají a pravidla zapomínám. Z toho jde asi vidět, že nejsem „jazykový expert“ darem z nebes, ale jen díky tomu, že se angličtinu učím vlastně celý život.

4/ Jaké je tvé nejoblíbenější anglické slovo nebo slovní spojení?
To je těžké říct, ale mám ráda pořekadlo/přirovnání „Snug as a bug in a rug“. Líbí se mi jeho rytmus.

5/ Můžeš prosím něco vzkázat všem studentům angličtiny?
Pokud vám nejde, nevzdávejte to, ono se to jednou zlomí. A rozhodně to stojí za to. Většina nejlepších věcí na internetu existuje v jeho anglické části a věci jako automatické překlady si s češtinou často moc poradit neumí.

Děkujeme moc a přejeme další úspěchy!

Angličtináři gymnázia

PS. Amálie nejenže třikrát zvítězila ve školním kole soutěže Best in English, které se pravidelně účastní 60 studentů vyššího gymnázia, ale v loňském roce se jí podařilo umístit na úžasném 13. místě v České republice z  11 265 účastníků soutěže. A jen o půl bodu jí chybělo, aby byla mezi první dvacítkou nejlepších v rámci Evropy, kde se do soutěže zapojilo rekordních 29 106 studentů. Navázala tak na úspěch Tomáše Cieslara (11. místo) z roku 2015 a Jakuba Danyśe (19. místo) z roku 2019. 

cvičíme spolu

Díky spolupráci programu DofE na třineckém gymnáziu a MŠ Nerudova mohly děti z blízké mateřské školky vyzkoušet, jaké to je  zacvičit si ve velké sportovní hale. Hned po vstupu nevěděli, kam se koukat dřív. Spousta „dospěláků“, nejrůznější pomůcky, obrovský prostor a 60 minut plné sportu, soutěží a zábavy. 

Na začátek pořádná rozcvička a pak rozdělení do týmů, které se střídaly na různých stanovištích. Všichni si vyzkoušeli malé i velké balóny, házeli do dálky, na cíl i do branky. S nadšením se klouzali po lavičce a zdolávali opičí dráhu. Některé nešlo odtrhnout od trampolíny, jiné zase od driblování mezi kužely. Hodina a půl uběhla velmi rychle a přišel čas loučení. 

Moc děkujeme vedoucímu DofE Mgr. Zbončákovi  a Dofákům a jejich spolužákům z 3.C za ochotu i odvahu vyzkoušet si v hodině tělocviku něco nového a zároveň udělat dobrý skutek pro 40 předškoláků.