Praděd – východ slunce

Naše bronzová expedice v rámci programu Mezinárodní ceny vévody z Edinburghu (DofE) začala v srdci Jeseníků. Šest účastníků – Vašek, Filip, Sára, Agáta, Eliška a Anička– vyrazilo vstříc třem dnům, během nichž se měli naučit víc než jen orientaci v mapě. Čekaly nás kopce, spaní v přírodě a především týmová spolupráce. 

Den první: Výstup na Šerák a noc pod širákem 

Začali jsme v Ramzové a hned první den jsme se vydali na Šerák. Trasa nebyla zrovna jednoduchá – prudké stoupání nám dalo zabrat, ale výhledy stály za to. Po krátkém odpočinku jsme pokračovali dál po hřebeni až k Červenohorskému sedlu, kde jsme strávili noc. Přespání venku, bez většího komfortu, prověřilo nejen naši výbavu, ale i schopnost postarat se o sebe navzájem. Společně jsme si uvařili večeři a s posledním světlem zalezli do stanů. 

Den druhý: Přes Švýcárnu na Ovčárnu 

Druhý den nás čekala další etapa – tentokrát o něco kratší, ale zato s krásným výhledem téměř po celou cestu. Prošli jsme kolem chaty Švýcárna, kde jsme si dali krátkou pauzu, a pak pokračovali až na Ovčárnu. Tam jsme přespali, unavení, ale spokojení. Ten den jsme nachodili přes 11 kilometrů, a i když se nohy ozývaly, náladu nám to nezkazilo. Večer jsme si opět společně uvařili a připravili se na další den. 

Den třetí: Východ slunce na Pradědu a návrat domů 

Třetí den začal netradičně brzy. Ještě za tmy jsme vyrazili na samotný vrchol Pradědu, abychom stihli východ slunce. To byl cíl naší expedice. A rozhodně to stálo za to, i když začalo vycházet slunce a z nenadání přišla mlha a vysílač nešel vůbec vidět. Po snídani jsme sbalili věci a vydali se na sestup zpět do civilizace. Trasa Bílou Opavou prověřila naši fyzickou kondici. Za odměnu jsme si prohlédli  Karlovu Studánku a ochutnali místní léčivý pramen. Cestou jsme hodnotili nejen uběhlé kilometry, ale i to, co jsme se během expedice naučili. 

Filip Březina, 3.A

zlatá cvičná expedice

V pondělí jsme zahájili cvičnou expedici v Gdaňsku. Už samotná doprava do města nás potrápila. Přece jen je to 800km a zradilo nás zpoždění vlaku a to, že jsme nestihli přípoj ve Varšavě. Naštěstí brzy jel další. Jen to vyřizování vrácení jízdenek trvalo… Ale pak už nás čekal Gdaňsk a cesta do kempu na okraji města, což bylo nějakých 8km. Proplést se velkoměstem podle papírové mapy byl docela oříšek, zvlášť když zjistíte, že tam, kde má být most, most není… ale nakonec se ukázalo, že plavba přívozem je ještě příjemnější. V kempu jsme si uvařili společné první jídlo a šli spát. Brzké ranní vstávání si vybralo svou daň. 

Další den jsme se do centra vrátili. Městem nás provedla Eliška a jako vzorně připravená „průvodkyně“ si připravila informace o zajímavých místech. Odpoledne se k nám na ostrou expedici připojili Vojta a Honza. 

Petra Bruková

Společně jsme se vydali vstříc dobrodružství, které jsme dlouho plánovali – na naši zlatou expedici v rámci programu Mezinárodní ceny vévody z Edinburghu (DoFE). Osm studentů – Nikolas, Sofie, Anička, Barča, Jana, Eliška,    Vojta a Honza – vyrazilo vlakem z polského Gdaňsku směrem na poloostrov Hel, do města Jastarnia. Naším domovem se stal kemp Dulczeto, kde jsme si postavili stany a připravili se na pobyt v přírodě.

Hlavním cílem expedice bylo zmapovat vojenské objekty na poloostrově Hel, ale stejně důležitá byla i výzva naučit se fungovat jako tým, postarat se o sebe i ostatní, vařit, plánovat a zvládat náročnější podmínky bez vnější pomoci.

Ve středu jsme se vydali na celodenní výlet – na půjčených kolech jsme vyrazili z Jastarnie do města Hel. Cestou jsme dokumentovali vojenské pozůstatky v krajině, což bylo zároveň hlavním tématem naší expedice. V Helu jsme navštívili také tuleňárium, kde jsme se seznámili s péčí o místní mořské savce, a po krátkém odpočinku jsme se vrátili zpět do kempu. Ten den jsme zvládli na kolech přibližně 36 kilometrů.

Čtvrtek pro nás znamenal skutečnou fyzickou výzvu – s plně naloženými batohy jsme se pěšky přesouvali z Jastarnie zpět do města Hel. Cesta lesem i podél pobřeží měřila zhruba 18 kilometrů. Cestou jsme odbočili do místní rezervace písečných dun. Po příchodu jsme se odměnili pohledem na širé Baltské moře a užili si chvilku volna na pláži.

V pátek nás čekalo už jen brzké ranní vstávání, příprava posledního teplého jídla (ovesná kaše k snídani), sbalení stanů a pěší cesta na vlak. Odtud jsme se přes Hel a Gdaňsk vrátili zpět domů – unavení, ale nadšení.

Expedice nebyla jen o kilometrech a cílech – byla především o spolupráci, překonávání komfortní zóny a budování přátelství. Každý z nás si z ní odnesl zážitky, které zůstanou v paměti mnohem déle než jména měst, kterými jsme prošli.

Jan Czepczor, 3.C

expedice

Ve dnech 20. až 23. dubna se naše skupina šesti nadšených dofáků – Eli, Martin, Daniel, Adam, David a Filip – spolu s panem učitelem Plucnarem rozhodla vydat na svou dlouho plánovanou zlatou DofE expedici do Bavorského lesa. Naším cílem bylo překonat sami sebe, poznat krásy německé přírody a prožít nezapomenutelné dobrodružství. Jak naše cesta probíhala a co všechno jsme zažili?

Všechno začalo den předem, kdy nám vypadli dva členové expedice a z toho jeden měl být šéfkuchař. Celý tým najednou znejistěl. Naštěstí situaci zachránili Adam a Martin, kteří se této funkce udatně chopili. Trasy byly pečlivě naplánované a dobrá nálada zabalena mezi všemi nezbytnými věcmi. S očekáváním a mírnou nervozitou jsme se těšili na nadcházející dny.

Naše dobrodružství odstartovalo na nádraží v Třinci, odkud jsme vyrazili vlakem už v 4:17 ráno. Během dlouhé cesty do Železné Rudy jsme dohnali spánkový deficit a načerpali síly na první etapu. Po vystoupení z vlaku a zorientování se v terénu jsme se vydali směrem k Černému jezeru. Cesta vedla krásnou přírodou a po úspěšném zdolání tohoto milníku jsme pokračovali přes hřeben až k Čertovu jezeru. Poté nás čekal sestup dolů do kempu, kde jsme měli strávit první noc. Celkově jsme první den zvládli 18 km, což byl pro nás dobrý začátek. Večer jsme si uvařili kuřecí rizoto, zapálili táborák a sdíleli dojmy z prvního dne.

Druhý den jsme začali vydatnou snídaní a v 9:00 jsme vyrazili směrem na Bayerische Eisenstein, kde jsme se u hraničního přechodu setkali s panem učitelem. První třetina naší cesty byla celkem nenáročná. Po krátkém odpočinku jsme se vydali k cíli dnešního dne – Velkému Javoru. Nejobtížnější část dne nastala při sestupu, kdy jsme po náročném výšlapu museli absolvovat 9 km dlouhé klesání do kempu. Po příchodu do tábořiště jsme rozdělali oheň a uvařili si večeři. Atmosféra v kempu byla velmi příjemná, ostatní turisté byli přátelští a strávili jsme s nimi dlouhý čas u táboráku, kde jsme sdíleli svoje zážitky. Po 25 kilometrech v nohách se nám usínalo velmi rychle.

Třetí den nás přivítal slunečným ránem a my jsme si připravili snídani. Posilněni jsme opět vyrazili a naším cílem pro tento den byly vodopády na Bodenmais. Čekala nás nejdelší trasa celé expedice (29 km), ale naštěstí jsme nestoupali tolik jako předchozí den. Když jsme dorazili k vodopádům, dopřáli jsme si zasloužený oběd a krátký odpočinek, při kterém jsme obdivovali krásu národního parku. Poté jsme se vydali zpět do dalšího kempu. Asi 6 km před cílem nás potkalo menší dobrodružství – nedorozumění s paní v kempu, která si nás spletla s karavanovými návštěvníky, pro které již neměli místo. Po vysvětlení situace se vše vyřešilo a my jsme byli ubytováni. Bohužel tento den se nikdo z nás příliš nevyspal, jelikož kemp byl umístěn hned vedle železniční tratě, a tak nás v noci budily projíždějící vlaky.

Čtvrtý den, poslední den naší expedice, byl nejsnazší, ale zároveň nejtěžší ze všech. Po vydatné teplé snídani jsme se z posledních zbytků sil vydali do města Zwiesel, kde naše putování končilo. Přestože nás bolely nohy a těla byla unavená, naše mysl byla naplněná hrdostí a spokojeností z toho, co jsme dokázali. Po příchodu do města jsme už jen nasedli do vlaku a vydali se na cestu domů.

A tohle byla naše expedice. Přinesla nám nejen překrásné výhledy na bavorskou krajinu, ale také nespočet zážitků, které v nás zůstanou navždy. Překonali jsme sami sebe a uvědomili si, že když se spojí odhodlání, dobrá nálada a týmový duch, dokážeme mnohem víc, než jsme si mysleli. Na závěr chceme poděkovat panu Plucnarovi za jeho podporu a optimismus, bez nichž by expedice neproběhla tak hladce.

Martin Demel 

Jedním ze čtyř oceněných v celostátní soutěži My Top Picks, kterou připravili redaktoři časopisu Ready, je Ondřej Cieslar z 1.A. GRATULUJEME!

Soutěže se zúčastnili žáci 1.A, kteří v hodinách AJ zpracovali propagační letáček Moravskoslezského kraje. 
Samotné práci předcházela dlouhá příprava – cestování s rodiči po zajímavých místech MSK, focení, vyhledávání informací, výběr míst zajímavých pro turisty a přemýšlení, jak to celé zpracovat na formát A3. V hodinách už všichni překládali nebo rovnou psali anglicky, kreslili, lepili a vymýšleli, jak mít svou práci co nejzajímavější. 

A podle slov redaktorů se jim to povedlo: „Děkujeme všem jednotlivcům a skupinám, kteří nám zaslali své úžasné, pestrobarevné a vynalézavé cestovatelské postřehy a doporučení. Celá naše redakce žasla nad jejich nápaditostí a výtvarným zpracováním. Jsme nadšení, že naše soutěž vzbudila takový zájem. Do redakce nám přišlo množství projektů z různých koutů České republiky a Slovenska. Moc nás potěšily a bylo těžké vybrat ty nejlepší. Při hodnocení jsme brali v potaz nejen úroveň jazykového a grafického zpracování, ale také splnění zadání, autentičnost textu a nápaditost celého projektu.“

1. místo: Adam Talík – Enrichment
2. místo: Beáta Ponczová – The Treasure Hunt
3. místo: Zuzana Baronová – The Worst Travel Experience

Vítězům gratulujeme a všem děkujeme za krásné (i když někdy až hororové) příspěvky do soutěže.

story photos – Fotografie k příběhům

Komise angličtiny vyhlásila soutěž pro studenty vyššího gymnázia o nejlepší příběh inspirovaný fotografií. Celkem se sešlo 30 literárních prací, kde jsme hodnotili originalitu příběhu, úroveň angličtiny, kreativitu a dodržení pravidel. Překvapilo nás, že ani jedna fotografie nebyla „favoritem“ a že bylo velmi těžké vybrat tři nejlepší příběhy. Děkuji Dr. Ritchiemu za pomoc s vyhodnocením a osobní komentáře k vítězným pracím. 

Všem děkujeme za účast a vítězům gratulujeme! Autoři vítězných příspěvků se mohou těšit na sladkou odměnu.

1. místo: Veronika Mrózková 7.A – The Crocodile Savior
I found this short stry brilliantly written with such good use of deep meaningful statements. Evoking images and thoughts about how the discovery of the animal changed her life.
Friendship, caring and setting the crocodile free being a random act of kindness.
A very well written, exciting and grammatically costructed story. 

2. místo: Klára Bugajová 7.A – The World Is a Cruel Place
Painting the scene for Evangeline discovering the sign and the feelings she endured after looking at this was just perfect. Her thought process was detailed and brought to the reader with sheer shock and amazement.
The story brings out real feeling and sympathy form the reader. Perfect grammar and so much feedback from Evangeline on her fate. I enjoyed it so much. 

3. místo: Jan Holík – The story behind the picture
The description of Mr Johnson was able to send a message of how he neded to break of his elderly shell and relive heis youth. His need to be young again and prove himself was ever present. 
Afterwards, his return to reality proved to still by comforting and gave him more reason to live.
The story made me feel that most older kpeople want to be back in their youth and prove they still have somethisng to offer.
Good humen focussed story with so mulch detail included.

vedoucí

25. března 2025 proběhlo prozkoušení tří týmů bronzové úrovně, jednoho týmu stříbrné úrovně a dvou týmů zlaté úrovně (tři zlaté týmy už mají bronzové či stříbrné expedice splněné a věříme, že si vše pamatují a že je nemusíme znovu zkoušet), které se připravují na cvičné a ostré expedice v rámci programu DofE do různých koutů naší republiky i zahraničí pěšky, na kole či na vodu. Účastníci týmů si museli prostudovat expediční brožurku a vedoucím dokázat, že díky svým znalostem a dovednostem mohou na expedice vyrazit. Byla pro ně připravena tři stanoviště.

Na stanovišti „první pomoc“ si u Mgr. Zbončáka a Mgr. Foffa či Mgr. Černé a Mgr. Hanákové losovali otázky týkající se různých úrazů a museli vědět, jak se takový úraz může stát, jak ho ošetřit, jak raněného transportovat, a také se seznámili s obsahem dofácké lékárničky.

Na dalším stanovišti „orientace na mapě“ si pro ně Mgr. Kalinec připravil mapy i buzolu a týmy řešily úkoly zaměřené na přípravu expediční trasy, orientaci na mapě, výběr vhodné trasy a její délku. Také se snažily zorientovat i v reálném prostředí a ukázat, kterým směrem a jak daleko jsou některé obce na základě mapy tohoto regionu. S mapou se učili pracovat nejen Dofáci, ale i noví vedoucí Mgr. Plucnar a Mgr. Leciánová.

Na posledním stanovišti „tábornické dovednosti“ museli Dofáci pod vedením Mgr. Lisztwanové a Mgr. Brukové či Mgr. Kohutové a Mgr. Samcové postavit stan a správně umístit karimatku a spacák do batohu. Zdá se vám to jednoduché? Někteří balili krosnu poprvé, další se marně snažili zprovoznit plynový vařič s použitím křesadla a někteří zjistili, že postavit a hlavně sbalit správně stan není úplná hračka. Ale chybami se člověk učí a na expedici to určitě udělají bezchybně. 

Děkujeme vedoucím i Dofákům za vzornou přípravu a těšíme se na naplánované expedice. 

Mgr. Petra Bruková, koordinátor MC DofE

Den sv. Patrika se slaví nejen v Irsku, kde je přímo státním svátkem, ale je oblíbený i v mnoha dalších zemích. Na naší škole se snažíme žákům a studentům přiblížit kulturu anglicky mluvících zemí, a proto jsme i my slavili Den sv. Patrika, St Patrick´s Day. Tento svátek je spojen ze zelenou barvou, takže barva oblečení pro tento den byla jasná volba. Některé třídy si dokonce na tento den napekly dobroty v zelené barvě. 

poklad

Žáci čtyř tříd nižšího gymnázia hledali poklad, který podle tradic bývá na konci duhy. Duha je tvořena sedmi barvami, proto museli splnit sedm různých úkolů (například práce s textem, vyluštit křížovku, najít slova v osmisměrce, podle instrukcí nakreslit obrázek leprechauna či zapamatovat si za jednu minutu co nejvíce obrázků, které jsou nějak spojeny s oslavou Dne sv. Patrika).

Za každý splněný úkol získali jednu indicii, která jim měla pomoci určit umístění hrnce s mincemi. Nebylo to snadné, ale nakonec zlatou čokoládovou minci objevil každý. Tedy skoro každý, protože nám v úterý někdo poklad „ukradl“. Sice jsme ho našli, ale jaké bylo zklamání primánů, když místo pokladu našli jen prázdnou místnost. 

Za komisi anglického jazyka Mgr. Petra Bruková

V březnu – měsíci knih – jsme si pro děti v MŠ Nerudova připravili čtení pohádek před odpoledním spaním. Minulý týden Dofačky i jejich spolužačky četly předškolákům klasické i moderní pohádky. Užívali si to všichni – velcí, malí i paní učitelky. Paní učitelky všechna děvčata pochválily slovy, že takto nedokáží uspat děti ani ony. 

Děkujeme všem děvčatům, která se zapojila, a doufáme, že pro předškoláky vymyslíme další zajímavé aktivity, které budou bavit i naše studenty. 

Mgr. Petra Bruková, koordinátor MC DofE

A zde jsou vítězky. Jejich příběhy, pokud vás zajímají, si můžete přečíst na nástěnce v přízemí vedle učebny 73.

nadějné spisovatelky

1. místo – Eliška Skupieńová 2.A
2. místo – Anna Kaletová 2.A
3. místo – Hana Černá 2.A

Porota udělila i zvláštní cenu dvěma příběhům autorů z 1.A, ale ti se dočkají vyhodnocení v následujících dnech. 

Gratulujeme! A všem ostatním děkujeme za účast.

11. února proběhlo okresní kolo Olympiády v AJ, kde jsme měli své zastoupení ve třech kategoriích.

Poprvé si vyzkoušel okresní kolo An Tuan Biedrawa z 1.A a v kategorii VGI (víceletá gymnázia – prima a sekunda) obsadil 1. místo a budeme mu držet palce v krajském kole 31. 3. 2025. V poslechové části a práci s textem měl stejné zadání jako o tři roky starší soutěžící a jeho výsledky byly srovnatelné. 

V kategorii VGII (víceletá gymnázia – tercie a kvarta) nás reprezentovala Eliška Sikorová ze 4.A. V soutěži jí k lepšímu umístění chybělo trochu štěstí v úvodním kole, kde jí k medailovému umístění chyběly body z poslechu a práce s textem.  Ale i čtvrté místo je vynikající výsledek vzhledem ke stále se zvyšující úrovni soutěže.

kategorie G

Také Barboře Lipusové z 5.A se v soutěži v kategorii G (gymnázia) dařilo, zejména v ústní části. V soutěži získala 3. místo, ale jako nejmladší účastnice si odváží cenné zkušenosti a my doufáme, že v dalších letech bude naši školu opět reprezentovat.

Všem soutěžícím děkujeme za reprezentaci školy.  

Anotace-semináře-z-anglického-jazyka-pro-rok-2025-2026-předmaturitní-ročník

Anotace-semináře-z-anglického-jazyka-pro-rok-2025-2026-maturitní-ročník

vítězové VGI

V lednu na naší škole proběhla Olympiáda v AJ nejmladší kategorie VGI, která je určená pro zájemce z 1.A a 2.A. Poslech si vyzkoušeli zájemci z obou tříd a do ústního kola se probojovalo šest s nejlepším výsledkem. V ústním kole nejmladší účastníci mluvili o sobě, svých zájmech a také vylosovaném tématu. Navíc jim porotkyně Mgr. Rašková a Mgr. Heczko položily několik otázek, na které museli pohotově reagovat.

Porotci se shodli, že úroveň anglického jazyka není velký rozdíl mezi žáky 1.A a 2.A a nikdo není bez šance na vítězství. Potěšili je zkrátka všichni.

1. místo – An Tuan Biedrawa 1.A
2. místo – Klaudie Bojková 2.A
3. místo – Eliška Skupieńová

Děkujeme všem za účast a vítězům gratulujeme. Do okresního kola postupuje pouze vítěz An Tuan Biedrawa. 

V lednu proběhlo i poslechové a  ústní kolo Olympiády v AJ VGII pro milovníky angličtiny z 3.A a 4.A. Z šedesát možných účastníků se poslechového kola zúčastnilo 24 žáků. Do ústního kola postoupilo jen osm nejlepších, kteří v zvládli spellování i úkoly v poslechu. V ústním kole soutěžící v této kategorii zodpovídali na vylosované otázky, vysvětlovali význam přísloví, diskutovali s Mgr. Liszwanovou a Mgr. Brukovou a také vymýšleli příběh k obrázku.

Ani tentokrát nebylo jednoduché rozhodnout, kdo nás bude reprezentovat v okresním kole. A jak to dopadlo?

1. místo – Eliška Sikorová 4.A
2. místo –  Vojtěch Szkandera 4.A
3. místo – Barbora Hupková 4.A

Děkujeme všem za účast i úžasné výkony a vítězům gratulujeme. Do okresního kola postupuje pouze vítěz této kategorie. Elišce držíme 11. února palce.

Soutěž proběhla také v nejvyšší kategorii G, určené pro studenty vyššího gymnázia. I zde nejprve proběhlo poslechové kolo a poté deset nejlepších postoupilo do ústního kola, kde porotci Mgr. Kalinec a Dr. Ritchie otestovali jejich úroveň angličtiny, kreativnost, imaginaci, schopnost pohotové reakce a také jak dokáží zvládnout stres, který mnohým jejich výsledek v soutěži ovlivnil. Porotci se shodli, že úroveň anglického jazyka neustále stoupá a je čím dál těžší rozhodovat o vítězích, i když letos proběhl „souboj“ především mezi mladšími účastníky, když starší dali přednost jiným soutěžím či školním aktivitám.

1. místo – Barbora Lipusová 5.A
2. místo – Laura Kocurková 1.B
3. místo – Jana Sikorová 6.A. Jana Capková 5.A

Děkujeme všem za účast a vítězům gratulujeme. Do okresního kola postupuje pouze vítěz této kategorie. Barči držíme 11. února palce.

Poděkování patří všem organizátorům soutěže, ať už těm, kteří byli v porotě, tak i těm, kteří připravili poslechová kola – Mgr. Kohutové i Mgr. Lisztwanové.

INTERVIEW S TROJNÁSOBNOU VÍTĚZKOU ŠKOLNÍHO KOLA SOUTĚŽE BEST IN ENGLISH AMÁLIÍ STAŇKOVOU

1/ Jaký je podle Tebe recept na dosažení úspěchu v soutěži Best in English?
Za mě je klíčové neztrácet čas, nedumat nad odpovědí moc dlouho a nevracet se k otázkám, které už jsem zodpověděla.

2/ Jak se zdokonaluješ v angličtině? Máš nějaké praktické rady nebo tipy?
Osobně jsem do angličtiny hodně ponořená celý den. Čtu anglicky, sleduju anglické youtubery a telefon mám v angličtině. S jazykem to opravdu pomáhá, ale když jsem ještě anglicky nemluvila tak dobře a slyšela tyhle rady, nevzala jsem si je k srdci. Sledovat film v angličtině, když anglicky moc dobře nerozumím, je nuda, a když film znám, tak je stejně jedno, že si ho pustím v angličtině. Člověk si k tomu musí najít cestu sám, takže bych doporučila zkusit najít anglicky mluvící komunity a mluvit s nimi o věcech, které člověka zajímají.

3/ Co je podle tebe na studiu jakéhokoli jazyka nejtěžší?
Gramatika a pravidla. U jazyků jako angličtina a španělština jsou to hlavně časy. Mám štěstí, že se anglicky učím už odmalička, a tak mám časy a pravidla zažité, aniž bych je vlastně znala. Je to ten „pocit“, který angličtináři moc nemají rádi, ale mě ještě nezradil. Zato ve španělštině je to potíž, časy se mi motají a pravidla zapomínám. Z toho jde asi vidět, že nejsem „jazykový expert“ darem z nebes, ale jen díky tomu, že se angličtinu učím vlastně celý život.

4/ Jaké je tvé nejoblíbenější anglické slovo nebo slovní spojení?
To je těžké říct, ale mám ráda pořekadlo/přirovnání „Snug as a bug in a rug“. Líbí se mi jeho rytmus.

5/ Můžeš prosím něco vzkázat všem studentům angličtiny?
Pokud vám nejde, nevzdávejte to, ono se to jednou zlomí. A rozhodně to stojí za to. Většina nejlepších věcí na internetu existuje v jeho anglické části a věci jako automatické překlady si s češtinou často moc poradit neumí.

Děkujeme moc a přejeme další úspěchy!

Angličtináři gymnázia

PS. Amálie nejenže třikrát zvítězila ve školním kole soutěže Best in English, které se pravidelně účastní 60 studentů vyššího gymnázia, ale v loňském roce se jí podařilo umístit na úžasném 13. místě v České republice z  11 265 účastníků soutěže. A jen o půl bodu jí chybělo, aby byla mezi první dvacítkou nejlepších v rámci Evropy, kde se do soutěže zapojilo rekordních 29 106 studentů. Navázala tak na úspěch Tomáše Cieslara (11. místo) z roku 2015 a Jakuba Danyśe (19. místo) z roku 2019.