expedice Ladies

Do cíle dorazila 14. září poslední bronzová expedice roku 2023. Cílem expedice bylo šířit informace o programu Cena vévody z Edinburghu netradiční formou – malováním na kamínky na trase Třinec – Český Těšín – Karviná – Ostrava – Orlová – Bohumín. A jak se účastnicím dařilo? O své zážitky z cvičné části se podělila Anežka:

„Cvičná expedice pro mě byla z hlediska náročnosti překvapivě velmi pohodová. Z hlediska druhého se mi na paty lepila všechna smůla na světě. Od toho ale cvičné expedice jsou, ne? Zjistila jsem, že nikdy není na škodu přibalit si náhradní kus oblečení, kdybych čistě náhodou skončila ve vodní nádrži Hrabině v Českém Těšíně. Taky jsem se poučila, že nehledě na to, jak moc se chci vyhecovat, je žádoucí si před kopcem přeřadit, protože může být za zatáčkou ještě prudší a já i s brašnou zamířím k zemi. To mi připomíná další lekci, kterou jsem dostala. Přibalit upínací lanka a pořádně připevnit celý můj náklad. Nebo aspoň využít všechny bezpečnostní popruhy brašny a nebrat vyvážení kola na lehkou váhu. Díky tomu brašna po zbytek cvičné a během ostré expedice seděla mnohem poslušněji. Spolupráce v týmu naopak fungovala naprosto bezproblémově. Navzájem jsme si pomáhaly, a když to nešlo, alespoň jsme se o to snažily. Moc se mi líbilo, jak jsme to všechno braly se stylovým humorem. Nakonec to bylo, jako bychom si někam jen tak vyrazily na výlet. Aďa bezchybně navigovala, takže jsem se jenom nechala vést a hlídala, jestli to nenapálím do Janky. Takže cvičná expedice dopadla úplně jinak, než jsem si představovala. V dobrém slova smyslu. Faily jsem teda nečekala, ale jinak to bylo pohádkové. Největším překvapením bylo Karvinské moře a možnost se večer vykoupat. Nabyla jsem nějaké zbrusu nové zkušenosti – od vaření na  plynovém vařiče po spaní ve stanu a těšila se na další den.“

A co ostrá expedice? Byla taky tak pohodová? Tentokrát tuto část expedice zhodnotila Adéla:

„Naše ostrá expedice začala hned po sbalení stanů ve středu ráno. S holkami jsme vyrazily nejdříve do centra Karviné – do parku Boženy Němcové, na náměstí a ke karvinskému zámku Fryštát. Následně jsme projely celé město až na sever do lesoparku (svačina). Poté nás čekala zastávka u karvinských rybníků a přes Orlovou jsme dojely až ke chráněnému rybníku Skučák. Zde jsme zastavily u benzinové stanice na doplnění pití a holky na vařiči uvařily brokolicovou polévku. Pokračovaly jsme do Ostravy – pěšky jsme vyšláply na haldu Ema a naše středeční cyklistická cesta končila cyklostezkou u Ostravice směrem ke kempu Landek Park. Stanovali jsme zde jako jediní, takže jsme měli celý kemp pro sebe 🙂 K dispozici byly taky sprchy a skvělá koupelna, kterou jsme velmi ocenily. Až na to, že nám zde zůstalo některé nádobí, když se záchod zamykal 🙂 Okolo osmé hodiny večer se však rozpoutala bouřka a protekly nám stany, takže jsme se celé mokré přestěhovaly do stanů s podsadou v kempu, které byly naštěstí prázdné (ráno byla v našem stanu velká kaluž, a tudíž bylo velké štěstí, že jsme se měly kam schovat). Z pohledu kilometrů jsme všechno objely podle plánu – sice bylo počasí opravdu teplé, ale zvládly jsme ujet dalších 50 kilometrů. Poslední den jsme z kempu vyrazily v deset hodin, přičemž Jana v mokrých botách – bohužel jí během bouřky zmokly a neměla náhradní. V původním plánu bylo i centrum Ostravy, ale vzhledem ke zhoršenému počasí jsme jely rovnou k vyhlídce Petřkovice, u které se nabízel nádherný výhled na kopec Landek. Zatímco jsme mířily k hlavnímu cíli – soutoku Odry a Olše na hranici s Polskem, cestou jsme se zastavily na náměstí ve Starém Bohumíně a ještě u starého přístavu na Odře. Když jsme konečně dorazily k soutoku, ohřály jsme francouzskou polévku a sýrové těstoviny se špenátem a obdivovaly barevný rozdíl mezi oběma řekami. Po větší pauze jsme se už vybraly po (více terénní) stezce kolem Olše směrem k Bohumín – nádraží. Zde nás taky čekala překážka, kterou byl brod, ale úspěšně jsme ji zdolaly – taky za pomoci našich výjimečných vedoucích paní Brukové a pana Zbončáka. A vlakem domů! Ten jsme stihly tak tak. Naštěstí se našel ochotný pán, který nám pomohl s koly do schodů.

Ještě abych dodala pár vět z mého pohledu, orientace v tištěných mapách mi vyhovovala daleko více než v mobilu. Mapu jsem měla stále v ruce a sledovala, kde se nacházíme – mobil jsem musela často schovávat, aby mi nespadl. Několikrát jsem se sice ztratila, ale po chvíli jsem se zase našla a vymyslela alternativní trasu (snad si toho nikdo nevšiml, protože to často byly okliky😄). Spolupráce s holkami byla skvělá a až na pár nedoladěných detailů (zapomenuté nádobí, málo náhradního oblečení, občasné pády brašen z kola) se vše vydařilo podle plánu. Taky mi je líto, že jsem musela zameškat školu, ale lepší termín vybrat nešlo. Celkem jsme ujely asi 125 kilometrů a výlet jsme si moc užily – naučily jsme se spoustu praktických věcí, poznaly lépe náš kraj a odnesly jsme si nezapomenutelné vzpomínky.“