3.A na Skalce

Ve dnech 20. – 22. září vyjela na projekt nazvaný Kraj známý i neznámý třída 3.A . Cílem projektu je poznání našeho regionu netradičním způsobem a také rozvoj jazykových dovedností v angličtině, češtině a „po naszymu“. 

Všechny aktivity vypracovávali ve skupinách pod vedením zkušených pedagogů. Výuka neprobíhala klasicky jako ve škole, ale žáci sami aktivně získávali poznatky o našem regionu formou her, soutěží, pracovních listů či během procházek do okolí. Program probíhal v českém jazyce, ale také v angličtině tak, aby se žáci naučili používat jazyk jako komunikační a sdělovací prostředek. Zaměřili jsme se i na místní dialekt „po naszymu“. Žáci pracovali s textem písně skupiny Blaf, pokusili se o překlad slov i dramatizaci obsahu. Četli a snažili se porozumět vybraným povídkám místních lidových vypravěčů. 

Výuka neprobíhala jen uvnitř, ale také venku, protože počasí bylo tentokrát mimořádně příznivé – sice větrno, ale slunečno s výhledy na Lysou horu, Roháče i Tatry. Díky běhacímu diktátu týmy získaly informace ke zpracování letáku o regionu, vyzkoušeli si anglickou paměťovou hru, prošli se k Medvědí skále a ke Kamenné chatě s rozhlednou. Tam se jim podařilo pokořit dva roky starý rekord v netradiční soutěži „Kolik žáků tercie se vleze do dětského plastového domečku?“. Dostalo se jich tam neuvěřitelných šestnáct. 

S pomocí pracovního listu, kde museli správně vytvořit recepty regionálních jídel, se dozvěděli informace o místní kuchyni. Od toho už byl jen krůček k praktickému využití. V týmech si připravovali těsto na „placki na blasze“. Vyzkoušeli si škrábání brambor na rychlost a někteří dokonce prolili kapky vlastní krve při strouhání brambor. A jak jim vlastnoručně vyrobená večeře chutnala, ať už se smetanou a cukrem nebo se škvarkami. 

I když by si žáci velmi přáli volné večery, nebylo tomu tak. Jeden večer jsme jídelnu přeměnili na divadlo, kde nám týmy předvedly v angličtině pohádku Three Little Pigs. Všichni jsme se pobavili a porota měla těžkou práci rozhodnout, které představení bylo nejlepší. Druhý den večer hádali historické předměty a také jsme si vychutnali animaci písničky Cug do werku v originálním vystoupení jednotlivých týmů. 

A protože se všichni snažili a body týmům přibývaly, týmová soutěž byla napínavá až do samotného konce.

Třetí den po posledních úkolech dostal nejúspěšnější tým ceny a šlo se domů. Určitě máme na co vzpomínat jak my učitelé, tak i žáci.

P.S. Moc děkujeme všem, kteří nám upekli spoustu dobrot. Na tyto vynikající svačinky budeme dlouho vzpomínat. Také děkujeme panu Zuczkovi, který nám zajistil dopravu všech věcí na chatu a zpět. 

A pár zážitků samotných účastníků:

Marek Zadembski 

Celá akce pro nás byla jeden nezapomenutelný zážitek za druhým. Je těžké vybrat, který se mi líbil nejvíc, proto napíšu o jednom z těch, který se mi vryl do paměti: cesta k Medvědí skále.  
Ještě před tím, než jsme vyšli, se nechala půlka kluků nalíčit. Já jsem mezi nimi nebyl, ale byla sranda to jen pozorovat. Bylo jasné, že se na výletě budou hrát kolíčky, k tomu se vrátím později.  Při zastávce na Kamenné chatě jsme pokořili školní rekord a dokázali jsme vměstnat 15 lidí do malého plastového domečku. S Ondrou nám oběma čouhaly zadky z oken. Byli jsme ale uvnitř a bylo to zajímavé. Určitě ne něco pro klaustrofobiky.  Po cestě jsme si ještě našli 10metrové klacky a celkově jsme se bavili každou sekundu (alespoň já). Chvílemi jsme běželi, chvílemi jen šli a chvílemi se i kutáleli. Po tom, co jsme se po zábavném, ne moc náročném výletu, vrátili na chatu, slyšel jsem za mnou ve smíchu kluky říkat „damés“. Samozřejmě jsem na batohu měl kolíček! To ale nevadilo, protože tohle byl zážitek, na který dlouho nezapomenu.  Až teď když tohle píšu, jsem si uvědomil, že super zážitky a vzpomínky nepřichází s místy, ale s lidmi, se kterými je prožijeme.  

Matěj Szotkowski  

Celé tři dny bez školy byly velice kvalitní a zajímavé. Vytvořil jsem si mnoho vzpomínek a zažil mnoho hezkých okamžiků. Ale nejlepším byla cesta dolů ze Skalky.  
První polovinu cesty jsem šel poklidně ,a ještě si užíval povídání s kamarády. Druhou půli jsme se ale rozhodli seběhnout. Běh nebyl náročný a měl „flow“. Párkrát jsme se museli zastavit, abychom počkali na zbytek třídy, ale to nám nevadilo, protože to byl výborný čas na oddych.  
Od Zuzany k nádraží to už ale taková zábava nebyla, protože se běželo po asfaltu. Dolů jsem doběhl dosti vyčerpaný, a proto jsem si chtěl dát kofolu, kterou jsem nesl celou cestu v batohu. Nedošlo mi ale, že kofola bude po běhu dost natlakovaná a celého mě postříká.  
I tak mě cesta naplnila adrenalinem a povedlo se mi běžet/jít průměrnou rychlostí 8 km/h. Určitě si to zajdu seběhnout ještě jednou, ale už teď vím, že to nebude tak zábavné jako s mými spolužáky.   

Nikol Samanta Gachová

Z tohoto projektu máme plno nezapomenutelných zážitků. Neskutečně jsme si užili všechny aktivity, které pro nás paní učitelky nachystaly.
První večer jsme si měli připravit anglické představení na motivy pohádky Tři malá prasátka.
Vyšla nám taky procházka k Medvědí skále, kde jsme u Kamenné chaty překonali nejvyšší počet lidí (15) v dětském domečku.
Poslední den hned po snídani nám paní učitelky rozdaly povídky po naszymu, které jsme měli za úkol přeložit a odpovědět na otázky. Souboj mezi šesti týmy byl velmi vyrovnaný, a proto až poslední aktivity rozhodly o vítězi.