Pohyb jako základní projev živé hmoty koronavirová opatření značně omezila. Tělesná výchova
– maximálně procházky, tréninky většiny sportů zrušeny, bazény vypuštěné, sjezdovky uzavřené,
sportovní haly a posilovny mimo provoz. 
     I přes značné omezení sportovních aktivit pokračují mnozí naši studenti v usilovném tréninku.
V polovině prosince proběhlo v Běchovicích MČR v přespolním běhu. V juniorské kategorii dívek
si na čtyřkilometrové trati doběhla Karolína Sasynová (4.D)  pro bronzovou medaili, když ji od zlaté
dělilo pouhých sedm vteřin. Na startu bývá daleko větší konkurence, jelikož se mistrovství v krosu
účastní běžci a běžkyně, kteří se na dráze specializují na běhy od 800 m až po 10 000 m.
     Neméně úspěšný byl maturant šk. roku 2019/2020, bratr Karolíny René Sasyn, který si doběhl 
na 10km trati mezi muži pro 4. místo. Nejmladší účastník mužské kategorie v roce 2020 odmaturoval,
byl mezi 10 studenty naší školy oceněnými mimořádným stipendiem, byl přijat na ČVUT Praha a úspěšně
studuje na fakultě stavebního inženýrství. V červenci 2020 si ve Vídni zaběhl vynikající osobní rekord na
trati 5000 m – 14:40,41.
Výsledky MČR v přespolním běhu

Na podzim 2020 se studenti semináře ze španělského jazyka zúčastnili interní soutěže o nejlepší mikropovídku inspirovanou textem: El pozo od Luise Matea Díeze. Soutěž byla vyrovnaná s texty na vysoké úrovni. Zvítězila  Magdaléna Majetná (5. C) se svou povídkou: El pueblo blanco, kterou si můžete v originále i v překladu přečíst níže. 

Magdaléna Majetná: El pueblo blanco 
Cuando era pequeña mi madre y yo paseábamos a menudo por el bosque cercano. Ese día el sol brillaba y los pájaros cantaban. Paseaba con mi madre y de repente vi casas blancas en la lejanía. Dejé la mano de mi madre y corrí a los edificios. No presté atención a mi madre que me llamó: «¡Vuelve, Julia, vuelve por favor!»  

Vine al pueblo. Las casas eran antiguas y se fraccionaban pero me encantaban. Empecé  
a rebuscar alrededores. Había una hermosa escuela, una plaza y un ayuntamiento pero me gustaba mucho más la iglesia. Llamé a la puerta sin respuesta. Tenía miedo pero el deseo de saber qué está detrás de la puerta era más fuerte. Por eso entré en la iglesia. 

Llegué al altar. Había una hermosa capa negra allí. Estaba curiosa y me la puse. En ese momento ocurió algo raro. No podía ver mis manos. No podía ver mis piernas. Yo desaparecí. 

Bílá vesnice 
Jako malá jsem se často s matkou procházela po blízkém lese. Toho dne zářilo slunce  
a zpívali ptáci. Šla jsem s matkou a najednou jsem v dáli uviděla bílé domy. Pustila jsem její dlaň a utíkala za budovami. Nedávala jsem pozor na matku, která volala: „Julie, vrať se prosím!“ 

Přišla jsem do vesnice. Domy byly staré a rozpadaly se, ale fascinovaly mě. Začala jsem si prohlížet okolí. Nacházela se tam nádherná škola, náměstí a radnice, avšak mnohem více mě zaujal kostel. Zaklepala jsem na dveře bez odpovědi. Cítila jsem strach, ale přání poznat, co se skrývalo za dveřmi, bylo silnější. Proto jsem vstoupila. Přiblížila jsem se k oltáři. 

Ležela tam krásná černá kápě. Byla jsem zvědavá, a tak jsem si ji nasadila. V ten moment se něco stalo. Neviděla jsem své ruce. Neviděla jsem své nohy. Zmizela jsem.