Prosím tedy: zaplaťte klasicky kartou přes platební bránu a až ti, kterým to opravdu nepůjde, zaplaťte převodem na účet a informujte mě o této platbě v chatu Petra Bruková na Teamsech.

Bronzová expedice do Jeseníků – tři dny plné výšlapů

Praděd – východ slunce

Naše bronzová expedice v rámci programu Mezinárodní ceny vévody z Edinburghu (DofE) začala v srdci Jeseníků. Šest účastníků – Vašek, Filip, Sára, Agáta, Eliška a Anička– vyrazilo vstříc třem dnům, během nichž se měli naučit víc než jen orientaci v mapě. Čekaly nás kopce, spaní v přírodě a především týmová spolupráce. 

Den první: Výstup na Šerák a noc pod širákem 

Začali jsme v Ramzové a hned první den jsme se vydali na Šerák. Trasa nebyla zrovna jednoduchá – prudké stoupání nám dalo zabrat, ale výhledy stály za to. Po krátkém odpočinku jsme pokračovali dál po hřebeni až k Červenohorskému sedlu, kde jsme strávili noc. Přespání venku, bez většího komfortu, prověřilo nejen naši výbavu, ale i schopnost postarat se o sebe navzájem. Společně jsme si uvařili večeři a s posledním světlem zalezli do stanů. 

Den druhý: Přes Švýcárnu na Ovčárnu 

Druhý den nás čekala další etapa – tentokrát o něco kratší, ale zato s krásným výhledem téměř po celou cestu. Prošli jsme kolem chaty Švýcárna, kde jsme si dali krátkou pauzu, a pak pokračovali až na Ovčárnu. Tam jsme přespali, unavení, ale spokojení. Ten den jsme nachodili přes 11 kilometrů, a i když se nohy ozývaly, náladu nám to nezkazilo. Večer jsme si opět společně uvařili a připravili se na další den. 

Den třetí: Východ slunce na Pradědu a návrat domů 

Třetí den začal netradičně brzy. Ještě za tmy jsme vyrazili na samotný vrchol Pradědu, abychom stihli východ slunce. To byl cíl naší expedice. A rozhodně to stálo za to, i když začalo vycházet slunce a z nenadání přišla mlha a vysílač nešel vůbec vidět. Po snídani jsme sbalili věci a vydali se na sestup zpět do civilizace. Trasa Bílou Opavou prověřila naši fyzickou kondici. Za odměnu jsme si prohlédli jsme si Karlovu Studánku a ochutnali místní léčivý pramen. Cestou jsme hodnotili nejen uběhlé kilometry, ale i to, co jsme se během expedice naučili. 

Filip Březina, 3.A

Na počátek Polska – čtvrtá zlatá expedice

zlatá cvičná expedice

V pondělí jsme zahájili cvičnou expedici v Gdaňsku. Už samotná doprava do města nás potrápila. Přece jen je to 800km a zradilo nás zpoždění vlaku a to, že jsme nestihli přípoj ve Varšavě. Naštěstí brzy jel další. Jen to vyřizování vrácení jízdenek trvalo… Ale pak už nás čekal Gdaňsk a cesta do kempu na okraji města, což bylo nějakých 8km. Proplést se velkoměstem podle papírové mapy byl docela oříšek, zvlášť když zjistíte, že tam, kde má být most, most není… ale nakonec se ukázalo, že plavba přívozem je ještě příjemnější. V kempu jsme si uvařili společné první jídlo a šli spát. Brzké ranní vstávání si vybralo svou daň. 

Další den jsme se do centra vrátili. Městem nás provedla Eliška a jako vzorně připravená „průvodkyně“ si připravila informace o zajímavých místech. Odpoledne se k nám na ostrou expedici připojili Vojta a Honza. 

Petra Bruková

Společně jsme se vydali vstříc dobrodružství, které jsme dlouho plánovali – na naši zlatou expedici v rámci programu Mezinárodní ceny vévody z Edinburghu (DoFE). Osm studentů – Nikolas, Sofie, Anička, Barča, Jana, Eliška,    Vojta a Honza – vyrazilo vlakem z polského Gdaňsku směrem na poloostrov Hel, do města Jastarnia. Naším domovem se stal kemp Dulczeto, kde jsme si postavili stany a připravili se na pobyt v přírodě.

Hlavním cílem expedice bylo zmapovat vojenské objekty na poloostrově Hel, ale stejně důležitá byla i výzva naučit se fungovat jako tým, postarat se o sebe i ostatní, vařit, plánovat a zvládat náročnější podmínky bez vnější pomoci.

Ve středu jsme se vydali na celodenní výlet – na půjčených kolech jsme vyrazili z Jastarnie do města Hel. Cestou jsme dokumentovali vojenské pozůstatky v krajině, což bylo zároveň hlavním tématem naší expedice. V Helu jsme navštívili také tuleňárium, kde jsme se seznámili s péčí o místní mořské savce, a po krátkém odpočinku jsme se vrátili zpět do kempu. Ten den jsme zvládli na kolech přibližně 36 kilometrů.

Čtvrtek pro nás znamenal skutečnou fyzickou výzvu – s plně naloženými batohy jsme se pěšky přesouvali z Jastarnie zpět do města Hel. Cesta lesem i podél pobřeží měřila zhruba 18 kilometrů. Cestou jsme odbočili do místní rezervace písečných dun. Po příchodu jsme se odměnili pohledem na širé Baltské moře a užili si chvilku volna na pláži.

V pátek nás čekalo už jen brzké ranní vstávání, příprava posledního teplého jídla (ovesná kaše k snídani), sbalení stanů a pěší cesta na vlak. Odtud jsme se přes Hel a Gdaňsk vrátili zpět domů – unavení, ale nadšení.

Expedice nebyla jen o kilometrech a cílech – byla především o spolupráci, překonávání komfortní zóny a budování přátelství. Každý z nás si z ní odnesl zážitky, které zůstanou v paměti mnohem déle než jména měst, kterými jsme prošli.

Jan Czepczor, 3.C

Třetí zlatá expedice – Bavorský les

expedice

Ve dnech 20. až 23. dubna se naše skupina šesti nadšených dofáků – Eli, Martin, Daniel, Adam, David a Filip – spolu s panem učitelem Plucnarem rozhodla vydat na svou dlouho plánovanou zlatou DofE expedici do Bavorského lesa. Naším cílem bylo překonat sami sebe, poznat krásy německé přírody a prožít nezapomenutelné dobrodružství. Jak naše cesta probíhala a co všechno jsme zažili?

Všechno začalo den předem, kdy nám vypadli dva členové expedice a z toho jeden měl být šéfkuchař. Celý tým najednou znejistěl. Naštěstí situaci zachránili Adam a Martin, kteří se této funkce udatně chopili. Trasy byly pečlivě naplánované a dobrá nálada zabalena mezi všemi nezbytnými věcmi. S očekáváním a mírnou nervozitou jsme se těšili na nadcházející dny.

Naše dobrodružství odstartovalo na nádraží v Třinci, odkud jsme vyrazili vlakem už v 4:17 ráno. Během dlouhé cesty do Železné Rudy jsme dohnali spánkový deficit a načerpali síly na první etapu. Po vystoupení z vlaku a zorientování se v terénu jsme se vydali směrem k Černému jezeru. Cesta vedla krásnou přírodou a po úspěšném zdolání tohoto milníku jsme pokračovali přes hřeben až k Čertovu jezeru. Poté nás čekal sestup dolů do kempu, kde jsme měli strávit první noc. Celkově jsme první den zvládli 18 km, což byl pro nás dobrý začátek. Večer jsme si uvařili kuřecí rizoto, zapálili táborák a sdíleli dojmy z prvního dne.

Druhý den jsme začali vydatnou snídaní a v 9:00 jsme vyrazili směrem na Bayerische Eisenstein, kde jsme se u hraničního přechodu setkali s panem učitelem. První třetina naší cesty byla celkem nenáročná. Po krátkém odpočinku jsme se vydali k cíli dnešního dne – Velkému Javoru. Nejobtížnější část dne nastala při sestupu, kdy jsme po náročném výšlapu museli absolvovat 9 km dlouhé klesání do kempu. Po příchodu do tábořiště jsme rozdělali oheň a uvařili si večeři. Atmosféra v kempu byla velmi příjemná, ostatní turisté byli přátelští a strávili jsme s nimi dlouhý čas u táboráku, kde jsme sdíleli svoje zážitky. Po 25 kilometrech v nohách se nám usínalo velmi rychle.

Třetí den nás přivítal slunečným ránem a my jsme si připravili snídani. Posilněni jsme opět vyrazili a naším cílem pro tento den byly vodopády na Bodenmais. Čekala nás nejdelší trasa celé expedice (29 km), ale naštěstí jsme nestoupali tolik jako předchozí den. Když jsme dorazili k vodopádům, dopřáli jsme si zasloužený oběd a krátký odpočinek, při kterém jsme obdivovali krásu národního parku. Poté jsme se vydali zpět do dalšího kempu. Asi 6 km před cílem nás potkalo menší dobrodružství – nedorozumění s paní v kempu, která si nás spletla s karavanovými návštěvníky, pro které již neměli místo. Po vysvětlení situace se vše vyřešilo a my jsme byli ubytováni. Bohužel tento den se nikdo z nás příliš nevyspal, jelikož kemp byl umístěn hned vedle železniční tratě, a tak nás v noci budily projíždějící vlaky.

Čtvrtý den, poslední den naší expedice, byl nejsnazší, ale zároveň nejtěžší ze všech. Po vydatné teplé snídani jsme se z posledních zbytků sil vydali do města Zwiesel, kde naše putování končilo. Přestože nás bolely nohy a těla byla unavená, naše mysl byla naplněná hrdostí a spokojeností z toho, co jsme dokázali. Po příchodu do města jsme už jen nasedli do vlaku a vydali se na cestu domů.

A tohle byla naše expedice. Přinesla nám nejen překrásné výhledy na bavorskou krajinu, ale také nespočet zážitků, které v nás zůstanou navždy. Překonali jsme sami sebe a uvědomili si, že když se spojí odhodlání, dobrá nálada a týmový duch, dokážeme mnohem víc, než jsme si mysleli. Na závěr chceme poděkovat panu Plucnarovi za jeho podporu a optimismus, bez nichž by expedice neproběhla tak hladce.

Martin Demel 

Bronzová a stříbrná ceremonie 2025

Již pátým rokem funguje na našem gymnáziu program DofE. Začátky vůbec nebyly jednoduché, začínali jsme v roce 2020 v době pandemie Covidu-19 a prvních 25 zájemců se sešlo na online schůzce a vybírali si první aktivity a cíle. Trochu jsme improvizovali, abychom dodrželi všechny vládní zákazy. Přesto jsme věřili, že se situace zlepší a na cvičné i ostré expedice pojedeme. Nakonec se vše podařilo, sice jen v rámci Moravy a Slezska, ale i tak byly expediční zážitky nezapomenutelné. A prvních 23 účastníků v roce 2022 získalo bronzový odznak a certifikát.

oceněníV dalším roce šest dívek pokračovalo ve stříbrné úrovni a přibylo dalších 25 zájemců o bronzovou úroveň. Ti všichni se snažili naplnit myšlenku z roku 1956 Jeho královské Výsosti, prince Philipa, vévody z Edinburghu, manžela britské královny Alžběty II, donutit se na na sobě pravidelně pracovat a rozvíjet se ve sportu, nějaké dovednosti, věnovat svůj volný čas dobrovolnictví a zvládnout expedici bez vymožeností civilizace. DofE není úplně pro každého a ne každý dojde do cíle. A ten, kdo splní všechny cíle, zvládne cvičnou i ostrou expedici spolu se svým týmem, se dočká slavnostní ceremonie, vrcholu každé úrovně DofE a významné společenské události. Je to setkání absolventů, jejich vedoucích a také krajského i celostátního vedení DofE. V roce 2023 si pět děvčat převzalo ocenění za stříbrnou úroveň a dalších 23 obdrželo certifikát a odznak za bronzovou úroveň. V roce 2024 byl počet absolventů stejný, ale stříbrný odznáček si odneslo 13 účastníků a 15 Dofáků splnilo bronzovou. Letošní ceremonie  probíhala v klubu Alfa v Ostravě. Atmosféra byla jako vždy slavnostní, včetně kulturního vystoupení a poděkování všem Dofákům a vedoucím. Za vedoucí promluvila Mgr. Petra Bruková. Ve svém projevu ocenila práci vedoucích a koordinátorů.  Certifikát a odznáček získalo 17 účastníků, 5 na bronzové úrovni a 12 na stříbrné. Zdá se vám to méně než v předchozích letech? Ano. Má to svůj důvod. Letos si poprvé někteří pojedou pro zlaté odznáčky a certifikáty do Prahy. DofE se stalo nedílnou součástí mimoškolních aktivit našich studentů. V letošním roce máme do programu zapojených 81 studentů a 12 vedoucích. 

Děkuji všem lidem podporujícím program DofE. Děkuji účastníkům, vedoucím, vedení gymnázia, Veronice Ormaniecové, naší krajské koordinátorce, týmu Czech DofE a všem sponzorům. 

Mgr. Petra Bruková, koordinátorka MC DofE Gymnázia, Třinec

Téměř 50 Dofáků je připravených vyrazit na expedici

vedoucí

25. března 2025 proběhlo prozkoušení tří týmů bronzové úrovně, jednoho týmu stříbrné úrovně a dvou týmů zlaté úrovně (tři zlaté týmy už mají bronzové či stříbrné expedice splněné a věříme, že si vše pamatují a že je nemusíme znovu zkoušet), které se připravují na cvičné a ostré expedice  v rámci programu DofE do různých koutů naší republiky i zahraničí pěšky, na kole či na vodu. Účastníci týmů si museli prostudovat expediční brožurku a vedoucím dokázat, že díky svým znalostem a dovednostem mohou na expedice vyrazit. Byla pro ně připravena tři stanoviště.

Na stanovišti „první pomoc“ si u Mgr. Zbončáka a Mgr. Foffa či Mgr. Černé a Mgr. Hanákové losovali otázky týkající se různých úrazů a museli vědět, jak se takový úraz může stát, jak ho ošetřit, jak raněného transportovat a také se seznámili s obsahem dofácké lékárničky.

Na dalším stanovišti „orientace na mapě“ si pro ně Mgr. Kalinec připravil mapy i buzolu a týmy řešily úkoly zaměřené na přípravu expediční trasy, orientaci na mapě, výběr vhodné trasy a její délku a také se snažily zorientovat i v reálném prostředí a ukázat, kterým směrem a jak daleko jsou některé obce na základě mapy tohoto regionu. S mapou se učili pracovat nejen Dofáci, ale i noví vedoucí Mgr. Plucnar a Mgr. Leciánová.

Na posledním stanovišti „tábornické dovednosti“ museli Dofáci pod vedením Mgr. Lisztwanové a Mgr. Brukové či Mgr. Kohutové a Mgr. Samcové postavit stan a správně umístit karimatku a spacák do batohu. Zdá se vám to jednoduché? Někteří balili krosnu poprvé, další se marně snažili zprovoznit plynový vařit s použitím křesadla a někteří zjistili, že postavit a hlavně sbalit správně stan není úplná hračka. Ale chybami se člověk učí a na expedici to určitě udělají bezchybně. 

Děkujeme vedoucím i Dofákům za vzornou přípravu a těšíme se na naplánované expedice. 

Mgr. Petra Bruková, koordinátor MC DofE

Projekt Malí a velcí – čteme dětem v MŠ

V březnu – měsíci knih – jsme si pro děti v MŠ Nerudova připravené čtení pohádek před odpoledním spaním. Minulý týden Dofačky i jejich spolužačky četly předškolákům klasické i moderní pohádky. Užívali si to všichni – velcí, malí i paní učitelky. Paní učitelky všechna děvčata pochválila slovy, že takto nedokáží uspat děti ani ony. 

Děkujeme všem děvčatům, které se zapojily a doufáme, že pro předškoláky vymyslíme další zajímavé aktivity, které budou bavit i naše studenty. 

Mgr. Petra Bruková, koordinátor MC DofE

Cvičíme spolu – Malí a velcí

cvičíme spolu

Díky spolupráci programu DofE na třineckém gymnáziu a MŠ Nerudova mohly děti z blízké mateřské školky vyzkoušet, jaké to je  zacvičit si ve velké sportovní hale. Hned po vstupu nevěděli, kam se koukat dřív. Spousta „dospěláků“, nejrůznější pomůcky, obrovský prostor a 60 minut plné sportu, soutěží a zábavy. 

Na začátek pořádná rozcvička a pak rozdělení do týmů, které se střídaly na různých stanovištích. Všichni si vyzkoušeli malé i velké balóny, házeli do dálky, na cíl i do branky. S nadšením se klouzali po lavičce a zdolávali opičí dráhu. Některé nešlo odtrhnout od trampolíny, jiné zase od driblování mezi kužely. Hodina a půl uběhla velmi rychle a přišel čas loučení. 

Moc děkujeme vedoucímu DofE Mgr. Zbončákovi  a Dofákům a jejich spolužákům z 3.C za ochotu i odvahu vyzkoušet si v hodině tělocviku něco nového a zároveň udělat dobrý skutek pro 40 předškoláků. 

Mikulášská nadílka v MŠ Nerudova aneb další úspěšná akce projektu Malí a velcí

Dofačky ze 7.A spolu z Tomášem Pindurem ze 4.D připravili dětem z mateřské školky Nerudova pořádné překvapení, když se u nich objevili v rolích Mikuláše, andělů a čertů. Když začal Mikuláš na jednotlivých odděleních kárat zlobivé děti, došlo i na slzičky a mnoho slibů, jak se polepší. Aby taky ne, když na to dohlédli čerti. Ti hodní se naopak usmívali, když je Mikuláš pochválil. Když se probralo vše, co měl Mikuláš ve své kouzelné knize sepsáno, děti předvedly písničky i básničky, které se naučily. A že jich nebylo málo. Za odměnu jim jeden z andělů zahrál na klavír a společně si zazpívali malí i ti velcí vánoční koledu. My jsme rádi, že jsme mohli udělat dětem pravou mikulášskou nadílku, jak se patří.

Za MC DofE jsem jako koordinátorka ráda, že projekt Malí a velcí pokračuje a sociální fond DofE ho ocenil jako mimořádně přínosný. Díky tomu jsme na činnost DofE a podporu spolupráce s mateřskou školkou získali nejvyšší možnou částku 25 000,- Kč. 

Že jsme si  Mikulášskou nadílku všichni užili, se můžete přesvědčit ve fotogalerii.

Mgr. Petra Bruková, koordinátor MC DofE GymTřinec

 

 

 

 

Zlatá expedice a záplavy ve Slovinsku

Vody máme plný zuby, ale hlavně boty! 

Brzy ráno, dvacátého devátého září přijíždíme Flix busem na ostravské nádraží. Z vozidla vystupujeme různě pomačkání, opatrně scházíme schody a za námi se line pach zatuchlého oblečení. Možná to zní jako scéna z béčkového hororu, ale všichni zůstáváme přesvědčeni, že to vše byla jen cena, kterou jsme zaplatili za nezapomenutelné zážitky uplynulé Expedice Slovinsko. 

Vzpomínáme na úterý 24. září, kdy jsme plní energie vyrazili z teplých domovů za dobrodružstvím. Prostřídali jsme hned dva autobusy společnosti Flix a následující den dorazili do Tolminu, kde značíme oficiální zahájení expedice. V příjemném kempu jsme postavili stany, vyrazili ještě na menší výšlap podívat se na zříceninu Kozlov rob. Druhý den ráno jsme se s hrůzou probudili mezi loužičkami vody uvnitř stanu a při následovnému sušení bot nad kahanem jsme po dlouhém přemítání dospěli k rozhodnutí přesunout se kvůli nastupujícím povodním do hostelu. 

A tak jsme se obalili do pláštěnek a vyrazili do Kobaridu. Cestu jsme si zpříjemnili kávičku u řeky Soči a v Kobaridu se potom ubytovali v místním hostelu, kde jsme kromě jedné návštěvnice byli sami. Následující den ráno jsme navštívili místní kostnici, muzeum první světové války a pokusili jsme se navštívit i vodopády, tam jsme se však kvůli přívalům vody nedostali. Poslední den už se však ve znamení vodopádů nesl a navštívili jsme jedny krásné blízko hostelu uprostřed lesa. Po celou dobu expedice jsme si užívali také gurmánsky a vařili o sto šest. Až na pár spálených tkaniček v důsledku sušení bot jsme z výletu vyvázli beze škody. 

Děkujeme panu učiteli Foffovi a panu učiteli Klusovi, že nám tvořili oporu a vytvořili skvělou společnost. A také děkujeme Terezce Kidoňové, která se bohužel expedice ze zdravotních důvodu nemohla zúčastnit, za obrovskou pomoc při přípravách a těšíme se na další expedici, kterou už si užijeme v plné sestavě! 

Alexandra Pilchová 7.A

A ještě naše video: https://www.youtube.com/watch?v=yx07aKsJhaA

Další akce projektu Malí a velcí – Bramboriáda

dobrovolníci

V letošním školním roce jsme se rozhodli v rámci dobrovolnické činnosti pomoct zorganizovat několik akcí ve spolupráci s mateřskou školkou na ulici Nerudova sousedící s gymnáziem. Školku navštěvuje asi 100 dětí a ne všechny mají to štěstí, že se narodily do ideálního rodinného zázemí. Ve školce proto nemají kroužky, divadelní představení a podobné placené aktivity. Ale naši dobrovolníci z DofE i z řad dalších studentů se snaží tuto situaci napravit. Děti mají radost a my také – z dobrého skutku, poznání, že je i jiný svět než ten náš ve škole či doma.

U příležitosti Mezinárodního dne stromů zorganizovaly paní učitelky MŠ Bramboriádu – akci pro děti a rodiče v odpoledních hodinách. My jsme pomohli na jednotlivých stanovištích, kde se děti seznamovaly se sklizní brambor (například je musely převážet v kolečkách, vykopávat či trefit bramborou plechovkovou pyramidu) a také si vyzkoušely pokrm vesnických dětí v době sklizně – pečené brambory se solí. Navíc si mohly vyrobit vlastního „Bramboráčka“ nebo si vyzkoušet bramborová razítka a být na chvilku výtvarníkem.

Moc děkuji všem dobrovolníkům, kteří vyměnili volné odpoledne za odpoledne ve školce. Některým se tam zalíbilo natolik, že by tam nejraději zůstali. A prý ideální by byly výměnné pobyty… 🙂

Mgr. Petra Bruková, koordinátor MC DofE 

Stříbrná expedice ve Slovenském ráji

cvičná expedice

V úterý 24. 9. 2024 se šest statečných z 5.A odhodlalo vyrazit na čtyřdenní expedici za krásami Slovenského ráje. Do cílové destinace jsme dorazili kolem oběda tak, že naše první aktivita byla jasná, vařili jsme první teplé jídlo. Pak už jsme s plným žaludkem vyrazili zdolat první můstky a žebříky a pokochat se na Tomášovský výhľad. A jako skoro každý náš den končil hrou Bang!

Druhý den byl ve znamení ferrat. Do národního parku jsme se tedy vydali vybaveni helmami a sedáky. Samozřejmě ráno nesměla chybět zkušební ferrata a pak jsme už mohli vyrazit na trasu. Díky tomu jsme měli možnost vidět nádherné vodopády, zdolávat překážky v podobě kluzkých stromů a chodit téměř po vodě v potocích.

Třetí den ráno jsme nevěděli, co nás opravdu čeká. Rozhodli jsme se, že projdeme Sokolí dolinu. Po pár nenáročných kilometrech nám začala adrenalinová část – vysoké žebříky, které si myslím, jsme zdolali statečně, i když se někteří z nás báli. Další velkou zkouškou našeho expedičního týmu bylo přelézaní popadaných stromů na trase. Dva dokonce spadli i kousek od nás.  Ale vyvrcholení našeho výletu nastalo až na zpáteční cestě. Potkali jsme medvídka, který se rozhodl projít naší turistickou trasou. Zpětně jsme zhodnotili, že jsme měli tři reakce – útěk, ztuhnutí a pokus o zastrašení, které naštěstí dopadlo úspěšně. 

Čtvrtý den nás čekala poslední trasa, taková spíš procházka na rozhlednu. Upřímně, většina týmu byla v lehkém stresu, protože naše trasa vedla přes les. Představivost začala pracovat a za  každým prasknutím větve jsme viděli medvěda. Potom nás už čekala jen cesta domů. Ve vlaku jsme hodnotili, že se nám expedice opravdu povedla. Nasbírali jsme nové zkušenosti, poznali krajinu Slovenského ráje a hlavně jsme se stmelili jako jeden tým.   Bára Gajdzicová 

 Projekt Malí a velcí pokračuje IQ dnem

IQ den

I v letošním školním roce pokračujeme ve spolupráci s MŠ Nerudova, pro kterou dobrovolníci DofE připravují různé aktivity. Začínám nám třetí rok a Ema, Beata a Sára připravily novinku – IQ den pro předškoláky. Zaměřily se na zdravý životní styl a také poznávání tvarů, přiřazování, odvozování, správné řešení situací. V první skupině předškoláci probrali, jak je důležitý pohyb. A jak je náročný, když se musí soustředit zároveň i na správné barvy. 

V druhé skupině si vysvětlili, jaký je rozdíl mezi zdravou a nezdravou stravou, jak vznikají kazy a jak jim zabránit. Hravou formou se učili pořádně čistit zuby, aby je zubař při další kontrole pochválil.

V třetí skupině poznávali tvary, zopakovali roční období i zvířata a jejich obydlí. 

A jako v každé škole to někomu šlo lépe a někomu jsme pomáhali trochu více. Holky svou roli učitelek v MŠ zvládly na jedničku a děti měly možnost zažít školku zase jinak. 

Už ve středu se na tuto akci těší předškoláci dalších dvou oddělení.

Moc našim Dofačkám děkuji za jejich kreativitu a pozitivní přístup k dětem. 

Mgr. Petra Bruková, koordinátor DofE MC Gym Třinec

 

První zlatá expedice v historii MC DofE Gym Třinec

 

Mezi dny 6. až 10. září se skupina pěti nadšených děvčat – Emča, Sárka, Beatka, Veru, a Eliška – spolu se dvěma učitelkami Blankou Lisztwanovou a Zuzanou Černou, rozhodla vydat na svou dlouhou plánovanou zlatou DofE expedici do Nízkých Tater. No a co všechno zažily a jak to dopadlo? 

Všechno začalo na nádraží v Třinci, odkud jsme vyrazily na dlouhou cestu směrem na Slovensko a po přestupu v Popradu jsme se autobusem dostaly do Telgártu, kde už na nás čekal náš první výstup – přes kopce a skalky až na Kráľovu hoľu s převýšením neuvěřitelných 1100 metrů. I když byla cesta přes další vrcholy Orlová a Bartková dlouhá, nebylo času nazbyt, a proto když jsme konečně za tmy dorazily k Andrejcové útulně, cítily jsme se naprosto vyčerpané. Rychle jsme postavily stany, připravily jednoduchou večeři a unavené padly do spacáků. 

Druhý den jsme si uvědomily, že původní plány, které počítaly s 20kilometrovou trasou, byly příliš ambiciózní, a tak jsme se rozhodly trasu zkrátit na pouhých 8 kilometrů, zbytek cesty si nechat až na následující den a plánovanou trasu posledního dne vypustit úplně. Díky tomuto rozhodnutí jsme se ten den přes Priehybku rychle dostaly do tábořiště, kde jsme si uvařily vydatný oběd, pokračovaly v plánování trasy na další dny a zbytek času věnovaly potřebnému odpočinku. 

Třetí den byl plán jasný – přes vrcholy Kolesárová, Oravcová, Havrania Polana a sedlo Homolka dorazit k útulni Ramža. Ale co asi žádná z nás nečekala bylo, že místní zdroj vody je nepitný. Bez vody jsme ale na místě zůstat opravdu nemohly, a proto nám nezbývalo nic jiného, než vyrazit k jejímu dalšímu zdroji na trase, který od nás byl vzdálen dalších 7 kilometrů. Po krátké pauze jsme se tedy vydaly dál přes Bacošské sedlo a sedlo za Lenivou a večer jsme dorazily na místo – do Čertovice, kde se na nás konečně usmálo štěstí. Místní horská služba totiž nabízela možnost noclehu a jelikož ranní předpověď hlásila déšť, bez váhání jsme tuto nabídku přijaly.

Čtvrtý den jsme jako každý jiný začaly vydatnou snídaní, ale protože jsme tentokrát nemusely balit stany, rychle jsme vyrazily na cestu. Ráno bylo naštěstí počasí ještě příznivé, ale v polovině cesty nás déšť nakonec dohonil, a tak jsme své pláštěnky poprvé přece jen z batohu vytáhout musely a rychlým tempem jsme přes Rovienky, Lajštroch a Kumštové sedlo pokračovaly k chatě generála M. R. Štefánika, kde jsme měly strávit poslední noc. I když pak byl v plánu i výstup na Ďumbier, hustá mlha a déšť nás bohužel nepustily. V chatě jsme si proto uvařily oběd i večeři, připravily si svá místa na spaní a poklidně šetřily síly na závěrečný den. 

Poslední den výpravy jsme znovu začaly brzy ráno a po obrovské snídani se rychle vydaly k našemu závěrečnému cíli – vrcholu Chopku. Naše motto „Nic nás nezastaví“ nás hnalo kupředu a s větrem v zádech jsme se po několika hodinách, v mlze husté, že by se dala krájet, na Chopok opravdu dostaly. Po krátkém odpočinku už nás čekala jen cesta z kopce dolů, zpátky na autobus, a potom vlakem domů. 

No a tohle byla naše expedice. Na závěr bych tímto bych ráda poděkovala našemu úžasnému doprovodu, paní Blance Lisztwanové a paní Zuzaně Černé, za jejich obrovskou podporu, trpělivost a neoblomný optimismus, který nás i v těch nejtěžších chvílích motivoval dále kupředu. V průběhu této obrovsky náročné výzvy jsme všechny překonaly samy sebe a kromě vzpomínek na nádherné výhledy a nespoutanou tatranskou přírodu si odvezly zážitky, na které žádná z nás jen tak snadno nezapomene. 

Cílem expedice bylo natočit film : : https://www.gymtri.cz/ohlednuti-za-zla…zkych-tater-film/ 

 

 

Mini DofE den aneb jak se rodí Dofáci

Mini DofE den

Končí školní rok a zároveň končí druhý ročník projektu Malí a velcí – spolupráce MC DofE Gym Třinec, MŠ Nerudova a třineckého gymnázia. Tentokrát akcí, kterou jsme nazvali Mini DofE den. Cílem bylo ukázat předškolákům, jak funguje DofE a expedice. Učili se stavět stany a dokonce v nich někteří mohli odpoledne přespat. Zájem byl obrovský, pomocníků spousta a nakonec to byl tak neobvyklý zážitek, že ani hodinové čtení pohádek některé neuspalo. Akce dopadla na jedničku a my do příštího roku víme, že můžeme přidat i vaření v přírodě nebo malý výšlap s batůžky. 🙂

Během školního roku jsme předškolákům zorganizovali několik akcí – Bramboriádu – podzimní odpoledne pro děti a rodiče, sportovní dopoledne v naší nové sportovní hale, Mikulášskou besídku, divadelní představení, týden čtení pohádek, dopolední retro hrátky a Mini DofE den. Do školky také pravidelně dochází 8 dobrovolníků, kteří pomáhají učitelkám. Hrají si s dětmi, vyrábějí výzdobu školky, zakládají materiály do portfolií, pomáhají s úklidem postýlek… zkrátka s čím je třeba. Někteří si vymýšlejí a vytvářejí vlastní aktivity pro předškoláky, a pak zkoušejí, jak fungují v praxi. 
Díky tomuto projektu jsme získali ze Sociálního fondu DofE grant ve výši 25 000,- Kč. Za tuto maximální částku, kterou lze v grantovém řízení získat, jsme zakoupili batohy, stany, vařiče, pláštěnky,

Děkujeme všem Dofákům a jejich spolužákům za jejich ochotu zapojit se do projektu. Zároveň děkuji vedení školy i kolegům za podporu. Odměnou jsou nám úsměvy dětí ve školce, nové zážitky a zkušenosti. 

Mgr. Petra Bruková, koordinátor MC DofE Gym Třinec

 

Projekt Malí a velcí pokračuje – Retro hraní v MŠ

Malí a velcí

Téměř na konci školního roku účastníci programu Ceny vévody z Edinburghu (DofE) a jejich spolužáci z třineckého gymnázia opět navštívili MŠ Nerudova v Třinci, aby si pro předškoláky připravili několik aktivit. Pro děti to byla vítaná změna a pro naše studenty návrat do dětství a vzpomínky na hry, které kdysi hrávali.

V pátek 21. 6. nám přálo počasí, svítilo sluníčko, dopoledne nebyly v předpovědi žádné bouřky, a tak se předškoláci dočkali Retro dopoledne na školní zahradě. Dofáci a jejich spolužáci z 5.A si připravili hry, které oni sami kdysi venku hrávali. Děti se rozdělily do týmů, o které se starali studenti a obcházeli s nimi jednotlivá stanoviště. Všichni si vyzkoušeli skok do písku z místa i do dálky, podběhnout či přeskočit lano, házet míčkem na cíl i do dálky nebo hrát kuličky. Cestičky na zahradě ozdobily obrázky léta a prázdnin, které křídami děti namalovaly. Když ještě na závěr zbyl čas, kluci i holky si s „velkými“ zkusili  přetahovanou. A pokud si pozorně prohlédnete fotogalerii, zjistíte, že si hráli nejen předškoláci. 

Akce se všem líbila – malým, velkým i paním učitelkám. Odnášíme si krásné vzpomínky a také už víme, že dobrovolnictví může mít spoustu podob.

Děkujeme za osvěžující občerstvení, které nám paní učitelky připravily. 

 

 

Bronzovostříbrná expedice v NP Podyjí 2024

 

Dofáci na expedici

 

Koncem května se osm žáků ze čtyř různých tříd vydalo na první DofE bronzovostříbrnou expedici v tomto kalendářním roce. Vybrali jsme si pěší expedici v NP Podyjí, kde jsme šli tři různé trasy, díky kterým jsme poznali jak nenarušenou přírodu, tak vinice i několik historických památek. I když byla expedice místy hodně náročná, myslím, že nám všem něco dala. To, co ale já vidím jako nejdůležitější část expedice, je spolupráce. Někteří členové týmu se seznámili až u vlaku, ale i tak se nám povedlo dosáhnout společného cíle: dostat se zpět do Třince živí a zdraví, což se nám nakonec povedlo. Mezitím jsme stihli navázat přátelství, něco (většinou) jedlého uvařit, poznat další část naší země, překonat sami sebe a hlavně si to spolu užít a vytvořit zážitky, které nám už nikdo nevezme.

Takže jestli přemýšlíte nad tím, jestli chcete dělat Dofe, já ho rozhodně doporučuji. Domluvte se s kamarády, splňte aktivity a vydejte se na svoje vlastní dobrodružství. Opravdu to stojí za to.

Eliška Zielinová, 3.A

 

 

28 oceněných stříbrných a bronzových Dofáků za rok 2023

Již čtvrtým rokem funguje na našem gymnáziu program DofE. Začátky vůbec nebyly jednoduché, začínali jsme v roce 2020 v době pandemie Covidu-19 a prvních 25 zájemců se sešlo na online schůzce a vybírali si první aktivity a cíle. Trochu jsme improvizovali, abychom dodrželi všechny vládní zákazy. Přesto jsme věřili, že se situace zlepší a na cvičné i ostré expedice pojedeme. Nakonec se vše podařilo, sice jen v rámci Moravy a Slezska, ale i tak byly expediční zážitky nezapomenutelné. A prvních 23 účastníků v roce 2022 získalo bronzový odznak a certifikát. 

ocenění

V dalším roce šest dívek pokračovalo ve stříbrné úrovni a přibylo dalších 25 zájemců o bronzovou úroveň. Ti všichni se snažili naplnit myšlenku z roku 1956 Jeho královské Výsosti, prince Philipa, vévody z Edinburghu, manžela britské královny Alžběty II, donutit se na na sobě pravidelně pracovat a rozvíjet se ve sportu, nějaké dovednosti, věnovat svůj volný čas dobrovolnictví a zvládnout expedici bez vymožeností civilizace. DofE není úplně pro každého a ne každý dojde do cíle. A ten, kdo splní všechny cíle, zvládne cvičnou i ostrou expedici spolu se svým týmem, se dočká slavnostní ceremonie, vrcholu každé úrovně DofE a významné společenské události. Je to setkání absolventů, jejich vedoucích a také krajského i celostátního vedení DofE. 

V loňském roce si pět děvčat převzalo ocenění za stříbrnou úroveň a dalších 23 obdrželo certifikát a odznak za bronzovou úroveň. V letošní roce byl počet absolventů stejný, ale stříbrný odznáček si odneslo 13 účastníků a 15 Dofáků splnilo bronzovou úroveň. Letošní ceremonie probíhala v aule Obchodně podnikatelské fakulty v Karviné. Atmosféra byla jako vždy slavnostní, včetně kulturního vystoupení a poděkování všem Dofákům a vedoucím. Tohoto nelehkého úkolu se letos zhostila Jana Capková a moc jí děkujeme za odvahu i milá slova.

Děkuji všem lidem podporujícím program DofE. Děkuji účastníkům, vedoucím, vedení gymnázia, Veronice Ormaniecové, naší krajské koordinátorce, týmu Czech DofE a všem sponzorům. 

Mgr. Petra Bruková, koordinátorka MC DofE Gymnázia, Třinec