Naše škola se ve čtvrtek 17. 4. poprvé zúčastnila anglické recitační soutěže v American Centre v Ostravě. Vyjely jsme dvě (Anežka Ciencialová a Jana Sikorová) s ochotným doprovodem Mgr. Petry Brukové. Celá akce trvala pouze dvě hodiny, během nichž jsme si stihly poslechnout zhruba 30 básní ve dvou různých kategoriích (recitace a vlastní tvorba – obojí anglicky). Anežka si poprvé vyzkoušela psaní básní v angličtině a tvrdí, že si to určitě zopakuje a že je to její nový koníček. Jana se účastnila v obou kategoriích a ve vlastní tvorbě se umístila na povedeném 3. místě. V American Centre jsme se cítily příjemně – hlavně tedy, když už jsme měly po vystoupení.

Recitační soutěž bychom doporučili každému, koho aspoň trochu zajímá poezie nebo angličtina.

Anežka Ciencialová, Jana Sikorová 7.A

Oběma děvčatům děkujeme za vzornou reprezentaci školy a čas, který věnovaly přípravě na soutěž.

Ukázka práce, kdy „žák předčí mistra“ v anglickém jazyce. Janě gratulujeme a přejeme mnoho dalších literárních úspěchů i vydaných knih. 

Thrice by Jana Sikorová

Thrice I was no more alone, 
Thrice the white cliffs called me home. 
By the pricking of my thumbs, 
There my heart so often comes. 

My bones already lie, the soil makes me proud, 
Not some modern guy that merely stamps the ground. 
I was brought up in a land without a sea, 
Yet that is not where I pledged my loyalty. 

I long for the peaks where poets went to die, 
I long to call these lakes, woods and mountains mine, 
Since I stopped and smelled the red and white rose 
its coloured glasses have been stuck on my nose. 
Though every has a thorn, this one for me grows. 

I see silver lining where others see clouds, 
Too rich in colour, encasing land and crowds. 
Thrice! Thrice by the beauties I have come undone, 
Thrice in the land where sky and sea become one. 

I’ve seen the river where the white swan swam 
And stirred the hearts of many souls since then, 
the woman who made me proud to share her name, 
While no mortal hand could ever share her fame. 
Or the one I was so eager to hunt down, 
Not knowing more than this – he sang of flowers. 
Once in the gutter, I was looking at the stars. 

Each night I drifted off with an ink-stained hand, 
That country was on my mind, under my pen. 
Whatever souls are made of, mine belongs there! 
The cruellest lie was told in the silent air 

 You see, the night hath as much to do with sleep 
As the land of my dreams with silence and tears. 
It’s never too late to be wise to remind, 
Winter is here, but can spring be far behind? 
Reader, I married him, I married the isle. 

Thrice it was too hard for me, 
Thought to leave or not to leave?. 
When I went, my heart a hole,  
I begged please, I want some more! 

Pain and pleasure solemnly dictate my rhymes, 
It was the best of times, it’s the worst of times. 
The cliffs and lighthouses in my mind I bore, 
Long after the crashing waves were heard no more. 

Thrice!  
Thrice I was once more alone. 
Thrice the grey ships stole my home. 
So if there is a god in this god-forsaken land, 
When I die, I’ll not go to heaven, but to…