Žijeme ve svobodné zemi? Na tuto otázku hledali ve svých esejích odpověď studenti seminářů z českého jazyka a literatury. Soutěž pro studenty 4. ročníků gymnázií v Moravskoslezském kraji vyhlásila Slezská univerzita v Opavě. Mezi tři vítězné texty byla vybrána esej Magdalény Majetné z 6.C.

Blahopřejeme!

ŽIJEME VE SVOBODNÉ ZEMI?

Již od mých dětských let mi byla Česká republika prezentována jako demokratický stát, ve kterém jsou si lidé rovni, kde není nikdo utlačován, kde je názor každého občana respektován, kde se každý může cítit dobře a v bezpečí a kde svoboda panuje na každém rohu. Učebnice na základních školách nešetřily kritikou totalitních režimů, které všechna lidská práva a svobody popíraly. Propagace pouze vyvolené skupiny lidí a nemilosrdné házení přívrženců demokracie přes palubu. Všichni jsme seděli ve školních lavicích s otevřenou pusou a nechtěli uvěřit všem těm zlým věcem, které lidé udělali jen kvůli moci, autoritě a silnému postavení. Ještě toho večera jsme doma rodičům nadšeně vyprávěli, jak jsme rádi, že žijeme v demokratické a svobodné zemi, že můžeme dělat věci, které nás baví, a nemusíme se bát projevit svůj názor. O to smutnější je fakt, že většina z nás změnila v průběhu dospívání na českou demokracii názor. Co se ale vlastně stalo? Spadly nám snad z očí růžové brýle nevinného dětství? Zahlédli jsme snad pravou tvář těch, kteří stojí v čele našeho státu? Co nás, malá dítka, vedlo k tomu, že jsme začali o svobodě v naší zemi pochybovat?

Ze všech stran se na nás valí nepřeberné množství informací. Včera se stalo to a dneska zase tohle. Televize, rádio i internet, všechna média nám každý den servírují další a další novinky. Mezi těmito zprávami však číhá přetvářka, mlžení a lež. Jako příklad můžeme uvést kauzu ohledně zdravotního stavu prezidenta Miloše Zemana, kdy pár dní po volbách nikdo neměl nejmenší zdání, jak to bude v České republice v následujících dnech vypadat. Dle mého názoru má každý občan právo vědět, co se v jeho zemi děje a jakou situaci může očekávat. Cokoli, co toto stanovisko vyvrací nebo popírá, a přináší tak do našich životů nejistotu, hází, dle mého mínění, černý stín na demokracii a svobodu naší země. V tomto případě tancovala česká demokracie na kraji útesu a mnoho lidí ztratilo víru v politiky a svou bezpodmínečnou svobodu.

Troufnu si říci, že lež a intriky, které se k nám skrze média dostávají, nevalně ovlivňují náš každodenní život. Mnohdy tyto informace spřádají lstivé sítě, do kterých nás pohlcují. Mnohdy se můžeme cítit nekomfortně. Mnohdy můžeme pociťovat nejistotu, v nejhorších případech i bezmoc a beznaděj.

I přes veškerou lež, klamy a lidskou přetvářku jsem ale neskutečně vděčná, že jsem občanem České republiky, mám svá práva a že demokratické kořeny našeho státu drží pevně v zemi. Občas naše politika kráčí na vratkých nohou, občas můžeme pociťovat nepopsatelnou zášť vůči našemu státu a vůči lidem, kteří stojí v jeho čele. Osobně si ale myslím, že tyto věci nikdy nemohou soupeřit s faktem, že máme právo na život, nemusíme se bát o své bezpečí, máme možnost svobodné volby a můžeme dělat věci, které nás baví. Že si můžeme s klidnou duší sednout do našich školních lavic a dále si pročítat již otevřenou učebnici o demokracii a svobodě, která porazila ty zlé totalitní režimy, které kdysi bývaly naším dětským strašákem.