Tisk dokumentu

hodina AJ jinak

Slezská diakonie našim studentům 5.A, 6.A a 2.D nabídla konverzační hodiny angličtiny v samotném závěru školního roku. Neváhali jsme a nabídku v rámci Implus Week jsme využili. Dozvěděli jsme se zajímavé informace o Norsku formou Kahootu. Vítězové mohli ochutnat norskou čokoládu a pak si všichni ve skupinkách popovídali na různá témata. Měli jsme příležitost porovnat si naši úroveň angličtiny s úrovní norských studentů a taky prožít hodinu angličtiny jinak než obvykle.

A co bylo největší překvapení? Že na Štědrý den Norové obědvají pizzu. 🙂

Od března, kdy jsme si v časopise přečetli, že někdo z 2.A zvítězil v celostátních soutěžích časopisu Ready, jsme čekali na dopis a cenu od redaktorů. Dali si načas a teprve tento týden došla dlouho očekáváná obálka. Z vítězství v soutěži Animals in Danger se radoval Marek Zademski a Radek Samohyl zaujal svým zpracováním úkolů porotu v soutěži Puzzle TIme. Oba žáci 2.A si za odměnu mohou přečíst knihu z nakladatelství National Geographic.
A my dál napjatě čekáme, jak dopadnou květnové a červnové soutěže.

Gratulujeme!

Po bronzových expedicích jsme se tento rok rozhodli o zvýšení levelu a plní nadšení jsme se vrhli na stříbrnou úroveň.
Po náročných předexpedičních přípravách jsme se jako skupina čtyř nadšených Dofáků vydali do Slovenského ráje zažít nějaké dobrodružství.

expedice ve SR

V pondělí ráno jsme vyrazili z Třince do Žiliny, kde nás čekal nádražní labyrint, ale našli jsme svůj vlak až do stanice Poprad-Tatry. Z této stanice jsme se ještě dostali autobusem do Gánovce, kde mohlo naše dobrodružství začít. První den jsme si chtěli pořádně užít, takže jsme s naloženými batohy vyrazili směrem do kempu. Počasí nás ten den moc nešetřilo, ale necelých 13 kilometrů jsme v tom teple zvládli levou zadní. V kempu jsme pak už jen postavili stany a uvařili si první teplé jídlo – špagety s omáčkou. A spát jsme šli celkem brzy plní očekávání, co přinesou další dny.

Druhý den naši cvičné expedice jsme zahájili ovesnou kaší. Byl krásný slunečný den, proto jsme se rozhodli pro nejdelší trasu měřicí 17,5 kilometrů. Šlo nám to ale pěkně od ruky a i přes menší překvapení, že tam opravdu existují žebříky, stupačky a řetězy, jsme pokračovali dál. Počasí nám celý den přálo a my jsme se odpoledne dostali plní nadšení zpět do kempu. Den jsme zakončili teplým jídlem – chili con carne.

Dofáci na expedici

Na začátku ostré expedice už nebylo tak slunečno, ale pár mráčků nás neodradilo a vyrazili jsme na další túru. Čekala nás další fyzicky náročná cesta dlouhá 16,5 kilometru. Žebříky a vodopády nás velice mile překvapily. Ale aby to nebylo tak jednoduché, zhruba 40 minut před kempem nás zastihla bouřka a celkem vydatný déšť. Rozhodli jsme se ale jít dál a schovali jsme se až ve stanu. Na večeři jsme měli tuňáka s kuskusem. Déšť sice trošku ustal, ale bouřka nás strašila celou noc.

Krásy Slovenského ráje

Poslední den naši expedice jsme se rozhodli upravit trasu na pěknou procházku na včelí farmu (žebříky by byly nebezpečně mokré). Pak jsme si ještě uvařili těstoviny se sýrem a vyrazili natěžko do vedlejší vesnice na autobus. Už to vypadalo na bezchybnou expedici, ale nestihli jsme přípoj v Žilině. Tak jsme na Slovensku pobyli o dvě hodiny déle a užili si zmrzlinu za odměnu za celou expedici. Pak už to byl hladký dojezd až do Třince.

Expedice nám toho hodně přinesla. Kromě perfektního plánování a úžasné spolupráce máme hodně krásných vzpomínek – expedice jak má být :). 

Petra Bruková, 7.A 

Snad každý už slyšel o DofE, a tak bych vám chtěla shrnout naši bronzovou expedici.

cyklo expedice DofE

Ze začátku jsme byli všichni nadšení, jak úžasné to bude, ale postupem času jsme zjistili, že i to plánování je dost náročné. Hodně štěstí, jestli máte v plánu dělat DofE. Nemyslím si, že je to úplně procházka růžovým sadem, ale stojí to za to.

První stres nastal, když jsme měli nandávat kola do vlaku. Naštěstí byl pan průvodčí velmi hodný a pomohl nám s tím. Celá skupinka jsme se setkali ve vlaku. Byli jsme nadšení, ale zároveň plní obav, co nás čeká a jak vyndáme kola z vlaku. Naštěstí šlo vše jako po másle. Dostali jsme se do Olomouce, kde jsme měli dvě hodiny čas, než pojede vlak do Břeclavi. A tak jsme si zajeli na zmrzlinu a projeli se parkem. Opět jsme nastoupili do vlaku a dojeli na start naší expedice – nádraží v Břeclavi.

Z Břeclavi jsme jeli do Valtic a až na pár komárů tam bylo krásně. Z Valtic jsme pokračovali do Lednice a tam nastalo těžké rozhodování – z malého mráčku na nebi se stal jeden velký černý mrak. Věděli jsme, že bude přeháňka, a tak jsme přemýšleli, jestli jet do kempu Paliště, nebo počkat až naprší a uschne. Vybrali jsme si první možnost. Ujížděli jsme před deštěm jak o závod. Stihli jsme to jen tak tak. Kola jsme si schovali pod střechu a uvařili jsme si první teplé jídlo – špagety s rajčatovou omáčkou a sýrem. Jídlo bylo překvapivě velmi dobré. Když jsme dostavěli stany, přestalo pršet. Vybalili jsme si důležité věci a šli jsme se projít. Ve vesnici jménem Nejdek jsme našli hřiště, a tak jsme si řekli, že si půjdeme zaházet na koš. Začalo se stmívat a my se rozhodli si udělat oheň a opéct špekáčky, ale moc nám to nešlo. Nakonec nám vedoucí kempu a místní „štamgasti“ pomohli.

Dofáci v Mikulově

Druhý den jsme se sbalili, ukončili naši cvičnou expedici a vyrazili na navazující ostrou expedici do Mikulova. Až na pár komplikací s dorozumíváním se s týmem to šlo hladce. V Mikulově jsme vyšli na rozhlednu Kozí Hrádek a užili jsme si nádherný výhled přímo na Svatý kopeček. „Teď už nás čeká jen dojet do Kempu u jezera“, řekli jsme si. Ale to jsme nevěděli, jaké kopce nás na jižní Moravě čekají. Když už jsme přes hory a doly dojeli ke kempu, byli jsme po celém dni unavení a ztrhaní. Postavili jsme stany a šli vařit druhé teplé jídlo expedice, kterým byl bulgur s tuňákem a kukuřicí. Kupodivu byl velmi chutný. K večeru jsme se šli koupat do jezera.  Po tak namáhavém dni jsme ocenili studenou vodu v jezeře.

Třetí den jsme za začali třetím teplým jídlem – ovesnou kaší s čokoládou a sušenými jahodami, která všem moc chutnala. Pak už jsme jen sbalili stany a vydali se do Šakvic na nádraží, kde jsme ukončili naší expedici.

Expedice DofE nám přinesla mnoho různých zážitků a zkušeností. Naučili jsme se pracovat s mapou, navzájem si pomáhat a hlavně si to společně užít.

Eliška Szczotková

O DofE již definitivně slyšel každý na naší škole. Jelikož jsme se před rokem rozhodli, že si tuto zkušenost nemůžeme nechat ujít, začali jsme také. Postupně jsme dodělali všechny předcházející aktivity a už nás čekala jen expedice.

expedice ve Francii

Na začátku června jsme s naší skupinou vyrazili na stříbrnou expedici za poznáním jižní Francie. S těžkými batohy na zádech a ještě plni energie jsme se v brzké ráno setkali na letišti ve Vídni s cílovou destinací Nice. Čekaly nás čtyři nabité dny plné krásné přírody a malých městeček s nádhernou architekturou. Navštívili jsme města Biot, Tourettes sur Loup, Vence a v neposlední řadě samozřejmě i Nice. Po cestě nás čekala také zastávka ve vyhlášené sklářské dílně.

Expedice nám dala plno nových zkušeností, ať už se jednalo o zařizování letenek nebo třeba plánování trasy v neznámé krajině. Tento necelý týden nám definitivně ukázal, že se ve světě jen tak neztratíme. Velmi nás to stmelilo. A i přes opaření nohy naší kamarádky, která expedici statečně i s těžšími podmínkami dokončila, si myslím, že to byl nezapomenutelný zážitek a jen tak na něj nezapomeneme. Ukázalo nám to, že s kamarády jde všechno snadněji.

DofE bych doporučila všem, co chtějí překonávat sebe samotného a hlavně získat nové zkušenosti a dovednosti do života.

Viktorie Bystroňová

Žáci 1.A se poprvé zapojili do čtenářské soutěže, která měla celkem čtyři kola. Od března do června každý měsíc přečetli jednu anglickou knihu, poté vyplnili test o znalostech děje, postav, vymýšleli názvy knih a součástí byla i krátká slohová práce. Poslední kniha byla pochopitelně nejtěžší, ale bodů šlo získat nejvíce. Bodování probíhalo po každém kole, body jsme sečetli a známe konečné výsledky.

1. místo – Dorota Mihulová
2. místo –  Filip Březina
3. místo – Anna Pořízková

Vítězům gratulujeme, všem ostatním děkujeme za účast a doufáme, že alespoň někteří budou v četbě anglických knih pokračovat.

Mgr. Marta Jalowiczorzová

Obecně o DofE expedici platí, že by měla člověka někam posunout, ukázat mu nová místa, kde ještě nebyl, nebo mu pomoci získat nové vztahy a kamarády.  

expedice Halštat

Naše expedice si dala za cíl vytvořit cestopis z putování po okolí Halštatu. Vyrazili jsme brzy ráno z Třince a po několika přestupech a hodinách, které však díky skvělé partě rychle utekly, jsme stanuli na opačném břehu jezera od našeho cíle: malebného městečka Halštat. Počasí se během cesty hodně měnilo. Když jsme dorazili, lehce pršelo a hory byly pod vlečkou mlhy; tento pohled, zvlášť z trajektu uprostřed jezera, byl k nezapomenutí.  

Jakmile jsme dorazili do kempu, mrholení zintenzivnilo a ztížilo nám stavění stanů, ale vše jsme zvládli, ubytovali jsme se a zakrátko vyráželi k vodopádům. Po návratu jsme jen rychle uvařili večeři a šlo se spát. Druhý den přestalo pršet a krom malé přeháňky odpoledne už nic nespadlo. Nechali jsme se vzbudit zvonem z kostela a po vydatné snídani jsme vyrazili na kopec za krásnými výhledy na jezero a do solných dolů, kde se sůl těží už 3000 let. 

Odpoledne jsme se šli podívat do města a obhlédnout okolí, také jsme se k večeru lehce smočili v jezeře. Bohužel už se blížil čas návratu. Pomalu jsme začali balit a společně vyrazili na vlak, cestou jsme si ještě stihli zaplavat v jezeře. Poté jsme na záda nasadili své batohy, tentokrát výrazně lehčí, neb jsme průběžně poctivě ujídali zásoby jídla, a za slunného dne s čistou oblohou jsme s rezervou dorazili do vlakové stanice. Pak už nás čekala jen pohodová cesta domů.  

Myslím si, že hlavní zkušenosti z expedice, které jsme si odnesli, jsou hlavně z oblasti plánování, improvizace a že se hodí mít vždycky jednoho člověka, který bere s sebou vše, na co si vzpomene.  

Pro mě osobně byla tato expedice hlavně objevováním místa, kde jsem ještě v životě nebyl, a také ověřením znalosti pasivní němčiny. S fyzickou stránkou expedice jsme to nějak výrazně nepřeháněli, ostatní členové samozřejmě mohou nesouhlasit. Morálka v našem týmu byla vždy vysoká a každý den se bylo na co těšit. 

 David Běhálek 

V pátek 9. června nás poctil svou návštěvou překladatel Martin Stašek pracující pro Evropskou komisi. Seznámil nás s fungováním tlumočníků a překladatelů v instituci. Objasnil nám, co práce překladatele obnáší, zdůraznil, jak velkou roli mají softwarové překladače, a načrtl budoucnost tohoto zajímavého povolání.
Podělil se i o své zkušenosti a zážitky a ukázal, že cesta k překladatelství nemusí být nutně dlážděná lingvistikou a filologií.
Celou přednáškou nás doprovázel interaktivní kvíz, ve kterém jsme měli možnost poslechnout si Haškova Švejka v estonštině nebo si tipnout, kolik normostran textu přeloží překladatel v Evropské komisi za jeden den.
Celkově byla přednáška velmi inspirativní a určitě bych ji doporučil každému, kdo má zájem o jazyky všeho druhu.

Petr Martynek

expedice DofE

O DofE na naší škole minimálně jednou slyšel už snad každý. Na konci každé úrovně by měl účastník spolu se svým týmem podniknout expedici, kterou si sami s týmem vymyslí, naplánují, určí si svůj cíl a následně podniknou.  

Já společně s mým týmem jsme si pro letošní expedici zvolili název Pain(t) & ride vol. 2, a jak už z názvu vyplývá, naším cílem bylo malování spojené s jízdou na kolech. Oblast, kterou jsme navštívili, byla Kroměříž, Baťův kanál a okolí. 

Kdybych měla tuto expedici shrnou z mého pohledu jednoznačně bych napsala, že tato expedice pro mě byla příležitostí prozkoumat své hranice, rozvíjet dovednosti a objevovat krásy přírody a míst ČR. Tato vzrušující cesta přinesla nejen fyzické výzvy, ale také nezapomenutelné zážitky a cenné poznatky o sobě samém. 

Jak naše expedice probíhala? Naše expedice začala v úterý ráno na vlakovém nádraží v Třinci, kde jsme se setkali s našim týmem a vydali se na první etapu naší dobrodružné cesty. Během cestování vlakem jsme si vyzkoušeli, že není vůbec lehké se se šesti koly vměstnat do vlaku, ale díky spolupráci celého týmu nám ani přestupování nezabránilo tomu, abychom si tuto expedici jeli naplno užít. Každý den jsme pak jezdili na místa, která jsme si určili předem a díky krásnému a teplému počasí jsme mohli tato místa vidět v plné kráse. Při naší expedici jsme se museli spoléhat na sebe i na ostatní členy naší skupiny. Spolupráce a komunikace byly klíčové, abychom se úspěšně dostali k našim cílům, které všichni nakonec zvládli.  

Během celé expedice jsme měli možnost rozvíjet své dovednosti a získávat nové znalosti. Učili jsme se vařit na plynovém vařiči, opravovali jsme si kolo a zdokonalovali naše dovednosti přežití v “divočině“.  

Má expedice DofE byla určitě nezapomenutelnou zkušeností. Cesta plná výzev a dobrodružství mě naučila odhodlání, vytrvalosti a schopnosti spolupracovat s ostatními. DofE je skvělý program, který určitě doporučuji všem, kteří mají rádi výzvy a chtějí se přesvědčit o tom, že pokud něco opravdu chcete, vždy dojdete do cíle. 

Za expedici Pain(t) & ride vol. 2  

Eliška Hubáčková 

Na zájezd do severní Anglie a Walesu si nikdo nezapomněl mobil či foťák a během týdne, 4 500 ujetých kilometrů, na navštívených místech, v hostitelských rodinách či autobuse nebo na lodi účastníci zájezdu nafotili stovky fotek. A pokud některou z nich považovali za mimořádně povedenou, mohli ji poslat do fotosoutěže zájezdu. Porota vybrala tři fotografie, které byly originální, nápadité, vystihovaly atmosféru zájezdu a byly kvalitní po technické stránce. Vítězky dostaly malý suvenýr reprezentující anglickou kuchyni a vy se můžete podívat na zájezd jejich očima. 

1. místo – Barbora Demelová

pomíjivost a krása okamžiku

2. místo – Karolína Waschková

Dva umělci

3. místo – Veronika Balcarová

snoubení přírodní, technické a architektonické krásy

Atomium

V sobotu 13. 5. 2023 se autobus, vezoucí téměř padesát pasažérů, začal vzdalovat od startovního bodu, Gymnázia Třince, s jasným cílem: daleký ostrov Království Velké Británie a Severního Irska. Po pouhých pár minutách se však začalo zdát, že cílovou destinací bude nikoliv tato prosperující a pro Čechy atraktivní země, nýbrž nedaleký Těšín, a to z důvodu technických potíží autobusu. Téměř dvouhodinová prodleva sice maličko zhatila původní časový harmonogram, ani trochu ale neubrala na celkovém nadšení a veselé atmosféře, panující jak mezi studenty, tak i učitelským doprovodem a řidiči, jenž dohromady tvořili poměrně rozmanitou posádku autobusu. První noc se nesla v duchu téměř nepřetržité jízdy, pouze občas přerušené přestávkami na občerstvení. Nad ránem jsme ovšem již museli konstatovat, že autobus urazil značkou dálku, což bylo patrné také rázem krajiny a především nápisy v němčině.

Bruggy

Po dalších mnoha hodinách jsme konečně dorazili k první oficiální zastávce, a sice modelu Atomia v belgickém Bruselu. Nádherná futuristická prohlídka, nabízející náhled do historie i budoucnosti, okořeněná dechberoucími výhledy ze stometrové výšky, kam jsme byli dopravováni jedním z nejrychlejších výtahů v celé Belgii, sloužila za předzvěst věcí nadcházejících. Teplé, slunečné počasí, charakteristické pro celou dobu zájezdu, umocňovalo zážitky, které jsme k večeru prožili v malebném starobylém městečku Bruggy. Projížďka loďkami, nabízející nevšední pohledy na staleté domy a romantická zákoutí, v nás zanechala silný dojem. Posléze jsme již opustili Belgii a nalezli ubytování ve francouzském přístavním městě Calais.

hrob Shakespeara

Okolo páté hodiny ranní jsme, stále ještě napůl spící, spěšně sbalili všechny věci v malinkých pokojíčcích v hotelu F1, a za hlasitého troubení trajektu vyrazili vstříc dalšímu dobrodružství. Cesta trajektem byl zážitek sám o sobě, který, navzdory hodinovému čekání na pasovou kontrolu, proběhl hladce. Z paluby lodi jsme brzy spatřili pevninu – bílé Doverské útesy. Anglie na obzoru! Ačkoliv se krajina příliš nezměnila v porovnání s naší českou zemí, některé rozdíly byly nezanedbatelné, především pak změna jízdy v jízdních pruzích. Rychle jsme se ovšem adaptovali, a nedočkavě vyhlíželi příští zastávku, Stratford nad Avonou, známý jako bydliště proslulého spisovatele Williama Shakespeara. Středověká architektura, ulice dýchající minulostí, a malebné krámky působily velmi milým, téměř uspaným dojmem. Kdyby ovšem nebylo těch nesčetných davů turistů. Procházku městem jsme zakončili v katedrále, sloužící jako místo posledního odpočinku již zmíněného autora, a vydali se dál, tentokrát již do našich dočasných domovů v hostitelských rodinách. V malých skupinkách jsme měli jedinečnou možnost nahlédnout do chodu anglické domácnosti. Konverzace v angličtině se pro mnohé ukázala jako pořádný oříšek, vzhledem k velšskému akcentu našich opatrovníků. Jídlo nikoho z nás nejspíše moc nenadchlo, přesto jsme s vděkem a chutí jedli nabízené anglické speciality.

Muzeum Beatles

Další den jsme navštívili věhlasné město Liverpool, nesoucí odkaz hudební skupiny Beatles. Náš tým se zde rozdělil na tři části, a to milovníky Brouků, kteří se vydali do jejich muzea, dále nadšené fotbalové fanoušky, kteří důkladně prozkoumali fotbalový stadion, a ,,ten zbytek” který navštívil proslulé muzeum historie a knihovnu, čítající statisíce svazků knih z anglické historie. Byl to právě kontrast mezi moderní výškovou zástavbou a starými cihlovými budovami, který učinil z Liverpoolu atraktivní turistické centrum.

Chester

Plní dojmů jsme pokračovali dál, do Chesteru, jehož hlavní dominantou se pro nás stala katedrála z jedenáctého století. Naprosto unešení majestátní krásou a detailním zpracováním dekorací jsme ještě prošli uličky a opět se vrátili do adoptivních rodin.

Národní park Snowdonia

A to už nadešel den, cele zasvěcený severnímu Walesu. Krása přírody i historických monumentů udělala z tohoto dne zlatý hřeb zájezdu pro mnohé z nás. Hrady Conwy a Caernafon, tvořící spletité bludiště uliček, v nichž bylo více než jednoduché se ztratit, nás zcela pohltily prastarou atmosférou. Národní park Snowdonia, s ovcemi jakožto jedinými stálými obyvateli, jezery se zrcadlící se hladinou, a mohutně se tyčícími vrcholky hor, působil jako ráj na zemi. Tímto dnem skončil také náš pobyt v anglických rodinách, s nimiž jsme se rozloučili, předali drobné dárky a popřáli mnoho úspěchů.

Noční Londýn

Následující ráno jsme odjeli do dlouho očekávaného místa zakončení zájezdu, hlavního města Londýn. Obrovská metropole nás ihned uchvátila. Desítky míst, která jsme doposud znali pouze z učebnic angličtiny, nabývala ještě úžasnějšího rázu ve skutečnosti. Muzea, řadící se mezi špičky v oboru biologie, historie, fyziky i chemie, nás naplnila množstvím nových informací a poznatků. London Eye, na které jsme se těšili celý týden, bylo velkolepější, než jsme si představovali a to jak svou velikostí, tak i výhledy, které skýtalo ze svého vrcholu. Ačkoliv jsme již byli opravdu utahaní z celého týdne, nabitého programem a zážitky, ještě jsme absolvovali procházku městem, zakončenou projížďkou na lodi po Temži, z níž jsme měli nádherné výhledy na budovy moderní architektury. Ve tři hodiny ráno jsme se v polospánku odebrali na trajekt, který nás dovezl zpět do Calais, odkud jsme již přímou čarou jeli až do Třince, kam jsme po téměř pětadvaceti hodinách, kolem půlnoci konečně dorazili.  

anglický oběd v Londýně

Tento zájezd naprosto předčil všechna naše očekávání, a to jak počasím, programem a zážitky, tak i skvělou atmosférou, která panovala po celý týden. Obrovský dík za nádherný výlet patří především učitelskému doprovodu, složenému z paní učitelky Lisztwanové, Brukové a Samcové, trpělivým a shovívavým řidičům a také báječné paní průvodkyni, která nás po celou dobu obohacovala svými znalostmi.  

 Vita Khabibullin, 3. D 

Časopis Gate v zářijovém čísle vyhlásil soutěž „Write an Article for Gate Magazine“. Studenti 4.A a 5.A se do této soutěže zapojili, sami, ve dvojicích či trojicích vymýšleli články vhodné pro teenagery, zkoušeli je ilustrovat, graficky upravit a hlavně si dali záležet na úrovni použité angličtiny. Naučili se tvořit nadpisy, podnadpisy, slovníčky, vysvětlivky či úkoly k vybraným tématům. Soutěž je celorepubliková a hodnocení zaslaných prací trvalo dlouhé tři měsíce. O to více nás potěšilo, že tři články z osmi publikovaných v časopise Gate je z naší školy. Navíc dalších pět prací (z 10 možných) získalo čestné ocenění.

Všem za vyučující AJ ve 4.A a 5.A moc a moc gratulujeme!

Face it Alone, Queen by Alžběta Szlaurová and Veronika Procházková
This article really had everything we wanted: great English, brilliant design and use of colour and an interesting topic. Plus it was easy to see that Alžběta and Veronika are really passionate about their topic, the band Queen. We loved the pictures of the band introducing themselves and the song titles hidden in the text. The article was informative, fun and looked fantastic. Congratulations, girls!
https://www.bridge-online.cz/wp-content/uploads/Alzbeta-Szlaurova-a-Veronika-Prochazkova-Face-It-Alone-Queen-Part-1.pdf
https://www.bridge-online.cz/wp-content/uploads/Alzbeta-Szlaurova-a-Veronika-Prochazkova-Face-It-Alone-Queen-Part-2.pdf

The Story Behind Sushi by Barbora Kadlubcová and Lucie Kupiecová
This really well-researched article went into great detail about one of the world’s favourite foods, sushi. We learned a lot about its history, the different types of sushi and eve how to make it ourselves. Lucie and Barbora’s article was really interesting, informative, well-written and looked great. Everything we wish for in a Gate article.
https://www.bridge-online.cz/wp-content/uploads/Barbora-Kadlubcova-a-Lucie-Kupiecova-The-Story-Behind-Sushi.pdf

Film Phrases by Zuzana Sikorová and Vanesa Lea Gachová
Zuzana and Vanesa put together a great article about some of the most iconic phrases in film history and the meanings behind them. We thought this was the perect combination of pop culture and languages, and it made us want to watch some of thosse classic films again. The article looked excellent, and the level of Enlish was really good, too. Great work.
https://www.bridge-online.cz/wp-content/uploads/Zuzana-Sikorova-a-Vanesa-Lea-Gachova-Film-Phrases-1.pdf

Honourable Mentions – Čestné uznání 
Bohužel ne všechny články mohly vyhrát, a proto porota ocenila dalších několik článků, které byly také vynikající.
Mezi ně patří i práce:
Deep Dive into the Criminal World by Viktorie Czudková, Anna Krhutová and Alice Burdová za fascinující pohled na opravdové kriminální zločiny a úžasné doprovodné ilustrace
Return or Burn by Viktorie Bystroňová, Adéla Kawuloková and Tereza Kostková za přehled historie módních trendů a vynikající barevné zpracování
NHL by Miroslav Chytka, Matěj Ćmiel and Matěj Fojkes za vynikající grafické zpracování článku o hvězdách NHL
Capybaras by David Mordáč and Vojtěch Zielina – za zpracování článku o jednom z nejroztomilejších zvířat – kapybarách
The Unforgettable Summer by Antonie Gorylová, Zuzana Kajfoszová and Klára Bugajová za nádherný návod, co dělat o prázdninách a jak mít úžasný životní styl.

Práce studentů 5.A si můžete přečíst na nástěnce v přízemí. 

V rámci týdne dobrovolnictví účastníci programu Ceny vévody z Edinburghu (DofE) a jejich spolužáci z třineckého gymnázia opět navštívili MŠ Nerudova v Třinci, aby si pro předškoláky připravili několik aktivit. Celý týden dobrovolníci přicházeli do školky, aby malým četli před spaním. Pro děti to byla vítaná změna a pro naše studenty návrat do dětství, seznámení se s moderními pohádkami a znovuobjevené kouzlo uspávání četbou. Všichni jim záviděli postýlky a možnost se po obědě prospat. 

A když se konečně ve čtvrtek 27. dubna umoudřilo počasí, předškoláci se dočkali Retro dopoledne na školní zahradě. Dofáci a jejich spolužáci z 3.A si připravili hry, které oni sami kdysi venku hrávali. Děti se rozdělily do týmů, o které se starali studenti a obcházeli s nimi jednotlivá stanoviště. Všichni si vyzkoušeli skok do písku z místa i do dálky, podběhnout či přeskočit lano, házet míčkem na cíl, skákat panáka, projet na koloběžce slalom nebo hrát kuličky. Cestičky na zahradě ozdobily obrázky jara, které křídami děti namalovaly. Když ještě na závěr zbyl čas, kluci si s „velkými“ zkusili fotbálek a přetahovanou. Holky si společně zatančily, a dokonce si na památku udělaly společná selfie. Za odměnu jsme ochutnali, jaké ve školce dokáží napéct dobroty, a už byl čas vrátit se zpátky do lavic.

Akce se všem líbila – malým, velkým i paním učitelkám. Odnášíme si krásné vzpomínky a také už víme, že dobrovolnictví může mít spoustu podob.