Salamanca 23. 11. – 29. 11. 2025 – dvě studentky vyjely na zkušenou na jazykový kurz. A jejich dojmy?

Jana:  

Studium v zahraničí pro mě bylo velkou výzvou. Prvním problémem bylo cestování. Během mé cesty do Salamancy nastalo mnoho komplikací způsobených zpožděními spojů, která nastávala kvůli sněživému počasí. Nakonec jsem se i přes všechny problémy v pozdních nočních hodinách do cíle dostala. Hostitelská rodina mě vřele přivítala a na další den začala výuka. Studium jsem si užívala. Učitelé se zaměřovali hlavně na konverzaci a snažili se studenty rozmluvit. Dopolední vyučování se odehrávalo v učebnách, a to odpolední v ulicích města, kde nás učitelé provedli a následně jsme zkoušeli nejednu aktivitu, jako například lekci tance, ochutnávku churros s čokoládou nebo literární túru městem. Mimo program jsme také měli šanci viděl maping k zahájení Vánoc s rozsvícením stromečku. Kurz byl ukončen testem z poslechu, psaní slohové práce a porozumění textu. Nakonec jsme obdrželi certifikáty jazykové úrovně a byl čas se vydat zpět domů. Týden utekl neuvěřitelně rychle a díkybohu cesta do Třince taky. Nejvíce mi chybí má skvělá hostitelská rodina, která se mnou po celou domu mého pobytu komunikovala španělsky a měla neskutečnou trpělivost, když jsem potřebovala více času na složení vět dohromady, a místní počasí, kdy během celého týdne se denní teploty pohybovaly okolo 10 °C a stmívalo se těsně přes sedmou hodinou večerní.  

Adél:  

Díky úžasnému pobytu v kastilské Salamance jsem prožila mnoho nezapomenutelných zážitků, zdokonalila jsem své jazykové schopnosti a poznala jsem zcela nové město. Salamanca, nazývána také městem studentů díky své historicky proslulé univerzitě, mě hned při příjezdu přivítala svou skvělou atmosférou. Na každém kroku se tu otvíraly dveře útulného obchodu či jste pociťovali přátelskou mentalitu španělského národa, kterou znásobil přístup mé milé hostitelské rodiny. V sobotu před výukou jsem se vydala autobusem do přilehlé vesnice Calzada de Valdunciel a vrátila jsem se zpátky pěšky – po Svatojakubské cestě, avšak bohužel v opačném směru :). V neděli jsem pak navštívila muzeum moderního umění DA2 a vyslechla jsem si komentovanou prohlídku, během které nám kubánská průvodkyně vysvětlila význam všech čtyř tehdejších expozic v budově bývalé věznice. 

V pondělí už pak začala výuka na jazykové škole DICE Salamanca, ze které jsem opravdu nadšená. Naši učitelé se snažili dělat výuku zábavnou a zároveň velmi přínosnou. V dopoledních hodinách jsme hráli hry, konverzovali jsme a dostali jsme souhrn gramatických pravidel, která jsou pro mě asi nejcennějším „suvenýrem“ ze Salamancy. Chci poděkovat našemu učiteli Davidovi, který většinu času vedl naši skupinu a výborně vysvětlil veškerou starou i novou gramatiku. 

Během odpoledních aktivit jsme si nejen prošli historickou a literární část města s učitelkou María José, ale také jsme se naučili základům tanců bachata a flamenco a ve skupinách jsme si zasoutěžili ve foto-video-soutěži, kdy jsme například na ulicích nahrávali krátké rozhovory s místními lidmi. Strávili jsme spoustu času se spolužáky a mohli jsme se dozvědět o rozdílných tradicích v našich zemích. V poslední hodině – v pátek – jsme po vyplnění testu obdrželi příslušné certifikáty s našimi úrovněmi. Pak jsme se už jen se smutným výrazem v tváři rozloučili s kamarády a také se Salamancou.  

Cestování bylo náročné co se týče spánku, ale jinak mi spoje jely na čas a cesta už byla jen rutinou. Z této cesty si odnáším plno zážitků a nové kamarády. Jazykovou školu DICE Salamanca vřele doporučuji!