Články z měsíce Červenec 2022

Do školy o prázdninách? Někteří z učitelů ano :)

 

 

Ne všichni učitelé 1. července po náročném školním roce odjeli na dovolenou. Já jsem odletěla do Liverpoolu, kde jsem strávila víkend objevováním místních zajímavých míst, fotbalových klubů FC Liverpool a FC Everton, muzeí, přístavu a také jsem se projela po místech, která jsou spojená se slavnou hudební skupinou Beatles. V neděli odpoledne jsem přejela autobusem National Express do „ocelového srdce Anglie“ – města Leeds. Proč zrovna tam? Přihlásila jsem se na jazykovou školu Centre of English Language a na dva týdny jsem si sedla do lavic spolu dalšími spolužáky ze Slovenska, Španělska, Švýcarska, Itálie, Polska a Finska, abych se dopoledne zdokonalila ve všech dovednostech angličtiny – mluvení, čtení, psaní, slovní zásobě i gramatice. Odpoledne následovaly hodiny metodologie a reálií o Spojeném království. Ty byly docela náročné, protože na rozdíl od dopoledního kurzu, kde nás bylo 14, v odpoledním jsme byli jen dva a naše vyučující. Po dvou týdnech jsme psali 90minutový test, který se bodoval a známkoval.

Bydlela jsem na vysokoškolských kolejích, kde každý student má k dispozici svůj pokoj včetně koupelny s WC. Šest pokojů tvoří byt a ten má společnou kuchyň, vybavenou veškerými spotřebiči, ale bez nádobí. V „mém“ bytě jsem měla různé spolubydlící – dva ze Saudské Arábie, Brazilku, Itala a  Švýcara. Společné soužití bylo bezproblémové, občas jsme si i společně uvařili.

Na co jsem se však nejvíc těšila bylo cestování po kraji Yorkshire a poznávání okolních měst, přírody, místní kultury, gastronomie a v neposlední řadě ochutnávka piva v hospodách, jejichž historie mnohdy sahala až do 15. století. Nejvíce mě uchvátilo středověké město York s katedrálou York Minster, dochovanými hradbami, úzkými uličkami, hospůdkou, kde dodnes straší kostlivec a také proslulým yorkshirským pudinkem. Ten však s tím naším nemá nic společného. Dalším nádherným cestovatelským objevem bylo středověké město Knaresborough nebo lázeňské město Harrogate inspirované Vincentem Priessnitzem, který založil lázně Jeseník. Došlo i turistiku v národním parku Dales s příjezdem do nejvýše položené železniční stanice v Anglii – ve výšce asi 300 m n. m., což je zhruba nadmořská výška Třince. V tamní vesničce jsem neodolala a koupila si domácí zmrzlinu z místní farmy (a byla jedna z nej v mém životě) a také jsem poobědvala v typické Tea Room, kde obsluha dodnes chodí v naškrobených zástěrách.

Důležitou součástí anglické kultury jsou puby, které se od těch našich v mnohém liší. Taky se zde čepuje pivo, ale musíte si ho objednat u baru, rovnou zaplatit a sami donést ke stolu. Na výběr jsou vždy piva z místních pivovarů, ale i jiná, občas byl na čepu i český Staropramen. V málokteré hospodě se vaří, ale pokud ano, rozhodně to stojí za ochutnání. V mnohých hospodách se cítíte spíše jako u někoho v obývacím pokoji nebo v knihovně. Zažila jsem i večer s karaoke, kde se u mikrofonu vystřídaly všechny generace a také Pub Quiz, kde se soutěžící dokázali celý večer výborně bavit.

Myslím si, že kurz Metodology and Language Developement a pobyt v severní Anglii splnil veškerá má očekávání a je škoda, že kvůli Brexitu už na kurzy v rámci programu Erasmus+ do Spojeného Království nepojedu. Rozloučila bych se slovy yorkshirského dialektu „Ta’ra, luv.“  (Good bye, my love.)

Mgr. Petra Bruková