Náš dvoudenní výlet do Vídně započal na nádraží Třinec centrum v nekřesťanských pět hodin ráno. Cesta vlakem nám uběhla rychle a do Vídně jsme dojeli s hodinovou rezervou. V hostelu Hütteldorf jsme si nechali zavazadla a vydali jsme se odškrtnout první položku z našeho seznamu – zámek Schönbrunn.

Gloriette

Každý z nás si připravil k přidělené památce výklad, v Schönbrunnu jsme si ho vyslechli díky dešti pod zámeckým podloubím a poté jsme se vydali na procházku parkem. Počasí se brzy umoudřilo a navštívili jsme i Gloriette, kavárnu na kopci, ze kterého jsme mohli obdivovat celou Vídeň. Hlavním dopravním prostředkem pro nás bylo metro. Tentokrát nás dovezlo na Stephansplatz, kde jsme si prohlédli vnitřek katedrály Stephansdom a měli jsme rozchod.

Park Schönbrunn

Tramvají jsme později dojeli do zámku Belvedere, kde jsme si mohli prohlédnout mnoho uměleckých děl, jako je například Der Kuss (Polibek) od Gustava Klimta nebo dočasnou výstavu děl Salvadora Dalího.

Po kulturní části programu nastal konečně ten mnohými očekávaný okamžik, návštěva Prátru. Osobně jsem navštívila pět atrakcí a jedna na mě zapůsobila tak, že jsem na ni šla dokonce třikrát. Šlo o hutnickému kladivu podobnou atrakci jménem Black Mamba. Také horské dráhy byly úžasné a volný pád s nádherným výhledem na Vídeň mi utkvěl v paměti.                    

Prátr

Druhý den jsme dopoledne strávili návštěvou muzea Naturhistorisches Museum, kde jsme zhlédli rozsáhlé expozice o vzniku života na Zemi, lidského vývoje a také velkou sbírku minerálů. Na dobu oběda jsme měli volno v Mariahilfer Straße – což je Mekka všech shopaholiců – kde jsme se mohli nejen poprocházet. Po nákupech jsme vyrazili do druhého muzea Kunsthistorisches Museum, kde jsem narazila na milého průvodce, který mi povyprávěl nejen o svém životě, ale hlavně o krásné zlaté expozici hodinových strojů. Den a bohužel i celou exkurzi jsme zakončili návštěvou Kapucínské hrobky, kde jsme byli tak říkajíc v jedné místnosti se samotnou Marií Terezií.
V noci na čtvrtek kolem jedenácté jsme nakonec úspěšně dorazili na nádraží v Třinci a za všechny mohu říct, že jsme maximálně spokojeni. Děkujeme p. Pastorkové a p. Heczkovi za odvahu, že to s námi zkusili na noc, a dokonce do Vídně.
                                                                                                                                                        text, foto: K. Klusová, 6. A

                                        foto: Z. Bojková, L. Gazdová, V. Pastorková